Sluneční paprsky si lenivým tempem draly cestu zpoza obzoru a začaly prosvítat až do pokoje, v němž spala dívka s dlouhými světle hnědými vlasy a spokojeným úsměvem na tváři.

Jakmile ji sluneční paprsky polechtaly na obličeji, otevřela oči a rozhlédla se po pokoji. Nastal šok. Kde se to ksakru nacházela?

Místo svého obvyklého pokoje ji obklopovala prostorná místnost ze dřeva, tematicky situovaný nábytek a obrovská francouzská okna, jimiž proudilo do pokoje příjemné sluneční světlo.

Dívka se zvedla s pohodlné postele a pouze v letmé noční košilce s velkou kočičkou na hrudi se přiblížila k oknu a vyhlédla ven. Všude kolem se nacházely pouze lesy a louky, po civilizaci zde nebylo ani památky.

Ospalá světlovláska si trochu prohrábla své neposedné vlasy a rozhodla se obydlí prozkoumat o něco důkladněji. Nazula si na holé nohy své huňaté papuče a vykročila z místnosti.

Když tak učinila, její čichové buňky zaznamenaly lahodnou vůni, jež zaplňovala celou chodbu a pravděpodobně vycházela z kuchyně. Bez dalšího vyčkávání se dívka odhodlala a hned zamířila za onou neznámou vůní.

Jak se blížila k jejímu zdroji, jímž byla pravděpodobně kuchyně, zaslechla ze zmíněné místnosti hlasy. Byly ji nějakým způsobem povědomé, jen netušila, kdy a kde je slyšela.

Když vstoupila do kuchyně, spatřila oba aktéry tohoto ranního rozhovoru. Jeden z nich seděl na židli a se zamilovaným úsměvem vzhlížel ke svému příteli, jenž se u plotny nejspíše snažil z dosti podivné směsi na pánvičce vykouzlit nějaký kulinářský zázrak.

"Jé, ty už jsi vzhůru?" optal se dívky chlapec, jenž zaujímal místo u stolu, a posunul si brýle blíže ke kořenu nosu. Světlovláska na oba chlapce jen vyjukaně koukala. Blonďák u plotny se otočil a na dívku se mile usmál.

"Baško, nečekali jsme tě tak...brzy," zasmál se trochu nervózně a snažil se za svým tělem nejspíš skrýt svůj pokus o snídani. Zmíněná slečna byla stále jako opařená. Jak se to stalo, že se dva hlavní hrdinové její povídky právě nacházeli v kuchyni uvnitř jakési chaty, kam neměla nejmenší ponětí, jak se dostala!?

"Myslíš, že je v pořádku?" optal se drobný chlapec u stolu svého vysvalenějšího společníka. Ten pouze pokrčil rameny.

"Moc na to nevypadá," uznal po chvíli, kdy Baška jen stála a pořád na oba vyjeveně zírala. Poté se znovu nervózně zasmál, jelikož atmosféra v kuchyni začala mírně houstnout.

Mrtvolné ticho se vzájemnými pohledy by možná trvalo déle, kdyby se světlovlásce neotřela o nohy malá chlupatá kulička.

"Podívej, i Tigrica tě přišla pozdravit," usmál se chlapec s brýlemi, načež se zmíněná kočka ještě párkrát otřela dívce o papuče a poté odběhla pozdravit svého majitele.

"Myslím, že teď s ní nebude řeč, Luno," ozval se znovu blonďák u plotny, "vypadá, jakoby viděla snad ducha nebo co."

Bašce v hlavě na moment proběhla myšlenka, že s ní právě dva duchové hovoří, ale nechala si ji raději pro sebe. Místo toho usedla ke stolu vedle Luna a nechala Tigricu, aby se jí letmo otírala o kotníky.

Blonďák se otočil čelem k plotně a velice nenápadně z pánvičky odstranil nevábně vypadající cosi, načež se pustil do přípravy něčeho poživatelnějšího.

Brýlatý chlapec se dal mezitím se světlovláskou do řeči, povídali si jako staří známí a smáli se spolu nad příhodami, které Luno dívce popisoval.

"Matte, jak to vypadá s tou snídaní?" ozval se Luno po půlhodině. Stejná otázka už nějaký čas pálila na jazyku i Bašku, jelikož jí v břiše začínalo kručet a dostávala opravdový hlad.

"Už jen chvíli, zlatíčko," otočil se na něj Matt s úsměvem, načež se vrátil ke své činnosti. Luno se pouze zasněně usmál a znovu se obrátil na Bašku. Ta se málem roztekla blahem, jak byli ti dva rozkošní.

"Asi bychom měli prostřít," vybídl světlovlasou dívku, která s vidinou blížící se snídaně neváhala a ihned se zvedla od stolu. Spolu s Lunem nachystali talířky, příbory a sklenice a vše rozložili na stůl.

Baška poté do sklenic nalila každému pomerančový džus a Luno ke každému talířku přihodil malou čokoládovou sladkost.

V té chvíli už se ke slovu dostal i Matt, který sňal z pánvičky poslední palačinku a položil ji na talíř ke zbytku své snídaně. Potřel palačinku džemem a vypnul sporák. Poté se se třemi talíři v náručí otočil čelem ke své společnosti a s hrdým úsměvem položil před Luna i Bašku jejich snídaně.

Oba mile poděkovali a když se usadil i Matt, popřáli si dobrou chuť.

"Chtěli jsme ti udělat snídani do postele, ale jelikož jsi vstala tak brzo, tak náš plán trochu nešel, no, podle plánu," zasmál se Matt a vyměnil si potutelný úsměv s Lunem.

"Božínku, to jste nemuseli, vážně," ohradila se Baška celá rudá a raději sklonila pohled ke své porci, na níž se jí už sbíhaly sliny.

"Snad vám bude chutnat," pronesl Matt nervózně, načež ho Luno ujistil, že určitě bude. Poté se všichni pustili do jídla a vychutnávali si Mattovy kulinářské schopnosti ve formě těch výborných palačinek.

Během jídla samozřejmě zabředli do debaty o všem možném, díky čemuž se jejich snídaně protáhla o další hodinu a půl.

Smáli se spolu, jedli a bavili se, jakoby se znali odjakživa.

Jakmile dojedli, Baška se se spokojeným úsměvem zapřela do opěradla židle.

"Bylo to výborné, děkuji," pochválila blonďatého kuchaře, jemuž díky této pokloně roztomile zrudly tváře.

"To ale není všechno," ozval se Luno a významně pozvedl obočí. Baška se zděsila.

"Proboha, co ještě? Mně tahle snídaně bohatě stačila, proč to pro mě děláte?" ptala se, těkajíc pohledem mezi oběma chlapci. Blonďák se pousmál a odvrátil pohled, chlapec se světlými hnědými vlasy se raději zvedl od stolu a s potutelným úsměvem zamířil k poličce, na níž byly uschovány čokoládové sladkosti.

"Tak odpovíte mi nebo ne?" rozčilovala se světlovláska, zatímco se oba chlapci náramně bavili. I Matt se zvedl od stolu a sebral špinavé talíře, které odnesl ke dřezu a pustil se do umývání. Baška si uraženě založila ruce na prsou a skoro ani nevnímala Tigricu, jež se jí stále otírala o nohy, snad doufajíc, že se s ní někdo rozdělí o snídani.

"Vy jste neskuteční," zamumlala si Baška pro sebe, načež si uvědomila, že to ona je vymyslela a že takoví jsou vlastně díky ní a Tobiasovi, s kterým povídku stvořili. Tato skutečnost ji vykouzlila úsměv na tváři a nějaké naštvání bylo rázem ta tam.

Oba chlapci k ní však stáli zády a vyměňovali si vševědoucí pohledy, což dívku vytáčelo. Ráda by věděla, co chystají, nesnášela překvapení.

Po úmorně dlouhé chvíli, než Matt umyl všechny talíře, se na světlovlásku i s Lunem otočili a na tvářích jim stále pohrávaly ty potutelné úsměvy. Baška povytáhla obočí na znamení otázky.

"Teď ti zavážeme oči," rozhodl Matt. Dívčino obočí vyletělo snad ještě výše.

"Aby to bylo překvapení," ujišťoval ji Luno, když spatřil vyložené zděšení na jejím bledém obličeji a mírnou nervozitu v modrých očích.

"Vážně, neboj se," snažil se dívku uklidnit Matt, když jí zavazoval černý šátek kolem očí. Svět se kolem Bašky rázem ponořil do černočerné tmy a dívka byla nervózní, jelikož slyšela pouze tiché pochechtávání chlapců vedle sebe a mňoukání Tigricy někde dole u jejích kotníků. Najednou jí na ramenou přistály dvě statné ruce, načež světlovláska málem vyletěla z kůže, jak se lekla.

"Neboj," rezonoval jí u ucha Mattův hlas a jeho dlaně ji pomalu uvedly po pohybu vpřed. Podle všeho byl Luno před nimi a otevíral dveře, jelikož Baška po chvíli zjistila, že jsou venku. Slyšela někde v dálce tiché mňoukání, pravděpodobně s nimi byla i Tigrica.

"Už jsme skoro tam," oznámil jí Matt a udělal s ní ještě několik kroků vpřed, načež se zastavil.

"Můžu si to sundat?" ptala se Baška okamžitě a už už si sahala na šátek na svých očích, když ji Matt zarazil.

"Ještě chvíli," řekl blonďák, z jehož hlasu byl jasně slyšitelný úsměv.

"Tak, hotovo!" zahlásil Luno někde před ní a to dalo Mattovi pokyn, aby dívce sňal šátek z očí. Baška si ještě chvíli zvykala na prudké sluneční světlo, poté však konečně zaostřila a náhle jí spadla brada.

V malém dřevěném altánku, kde se nacházeli, byla připravená hostina hodna králů. Na stole se nacházely různé pochutiny, kolem byly rozvěšeny nádherné papírové ozdoby a na večer nejspíš přichystané světélka.

"Páni," vydechla Baška úžasem, načež jí Matt nasadil na hlavu korunku a objal ji. Do společného objetí se po chvíli váhání připojil i Luno a několik minut jen tak stáli a objímali se. Chlapci hezky oblečení, Baška v noční košilce s kočičkou, v papučích a s bílou papírovou korunkou na hlavě.

"To jste udělali pro mě?" ptala se světlovláska dojatě, když se od sebe odtáhli. Matt s Lunem přikývli a usmáli se.

"Líbí?" ujišťoval se Luno trochu nervózně, v ruce žmoulaje spodní lem svátečního svetru, jenž měl momentálně na sobě.

"Je to okouzlující, opravdu. Dokonalé," rozplývala se Baška a Luno se pod jejími pochvalami ani nestíhal červenat.

"Dal si s tím neskutečně moc práce," vysvětloval dívce Matt, zatímco si Luna přivinul blíž k sobě a vtiskl mu letmý polibek do vlasů.

"A to stále není všechno," zasmál se Luno a odpojil se od blonďáka, vydaje se někam za altánek. Baška už ani nezkoušela protestovat.

Luno se po chvíli vrátil a v ruce nesl bílou krabici s víkem, které bylo převázáno duhovou stuhou. Světlovláska na krabici hleděla jako na svaté zjevení, načež jí byla vtisknuta do rukou.

"Opatrně," upozornil ji Luno. Baška přikývla a položila krabici na lavičku, aby ji mohla otevřít. V ten moment na ni krabice zamňoukala. Dívka překvapeně vzhlédla k oběma chlapcům, kteří se na ni usmívali a pobízeli ji, aby krabici otevřela.

Když tak učinila, vykouklo na ni krásné mourovaté kotě, které na ni koukalo krásnýma, velkýma a láskyplnýma očima.

"Všechno nejlepší!" zahlásili Matt i Luno sborově, načež to Bašce konečně došlo. Vždyť ona měla dnes narozeniny!

"Proboha, to je pro mě?" ptala se se slzami v očích, když koťátko chovala v náručí. Matt přikývl.

"Víme, že už jednu kočku máš, ale snad nebude vadit, když budeš mít dvě. Tahle bude jen tvoje, můžeš ji pojmenovat jak chceš. Je to kocourek," dovysvětlil Luno a pohladil kotě po hlavě.

"Je nádherný," rozplývala se Baška, "moc vám děkuju, vážně, jste úžasní."

***

Zbytek dne utekl jako voda. Baška ho strávila ve společnosti Luna, Matta, Tigricy a nového člena jejich rodiny, Peacea.

Povídali si, jedli, smáli se, vyprávěli si historky a vtipy, mazlili se se svými kočičími společníky a vedli dlouhé nesmyslné debaty až dlouho do noci, načež usoudili, že bude nejlepší jít spát.

Když v tu noc Baška ulehala do postele, na tváři ji pohrával přihlouple šťastný úsměv z toho, jak krásné narozeniny dneska prožila. Po celém dni však byla natolik vyčerpaná, že jen pohladila po hlavě Peacea, jenž spal na posteli vedle ní, a upadla do hlubokého spánku.

***

Sluneční paprsky si lenivým tempem draly cestu zpoza obzoru a začaly prosvítat až do pokoje, v němž spala dívka s dlouhými světle hnědými vlasy a spokojeným úsměvem na tváři.

Jakmile ji sluneční paprsky polechtaly na obličeji, otevřela oči a rozhlédla se po pokoji. Nastal šok. Co se to ksakru stalo?

Nacházela se ve svém starém známém pokoji, pod svou duhovou dekou a se svými plyšáky. Co to bylo? Kde je krásná chata, altánek, Matt, Luno a Tigrica?

Baška se zmateně zvedla z postele, prokličkovala minové pole ve formě elektroniky a osnov na podlaze pokoje a zamířila na chodbu. Kroky jí vedly až k pelíškům, ve kterých právě spokojeně oddychovali oba kocouři v její domácnosti, rodinný Tiger a její vlastní Peace.

Světlovláska nechápala. Vrátila se tedy do pokoje a sáhla po svém telefonu, rozsvítila displej a zůstala zaraženě zírat na datum - 17.04.2020. Rázem jí vše bylo jasné. Karanténa, koronavirus a celý povyk kolem toho všeho. To se právě dělo. Proto nemohla na své devatenácté narozeniny uspořádat oslavu se svými kamarády. Pousmála se.

I když jí nebylo dopřáno strávit čas se svými přáteli, užila si svou narozeninovou oslavu ve snu, s postavami, které byly jejímu srdci jedny z nejbližších.