„Detektive, " zašeptal rozechvělým hláskem. Horký dech mě polechtal na krku a mým tělem projelo vzrušení.

„Co se děje, Jimmy? Proč nespíš?"

Moc jsem na něj neviděl. Všude vládlo přítmí a já tak byl odkázán jen na pozorování jeho temné siluety.

„Nemohu usnout, " zakňoural jako malé dítě a sednul si na můj klín. Automaticky jsem položil své ruce na útlé boky ve smyslu jej ze sebe sundat.

„Prosím ne."

Zarazil jsem se a nejistě jsem se na něj zadíval. Po jeho tváři běhaly stíny noci, i tak jsem si však povšiml slz koulejících se mu po tváři.

„Jimmy." Můj hlas zněl přiškrceně a nejistě.

„Prosím neplač, můžeš spát u mě a... "

Radostně vypískl a obmotal mi kolem krku své ruce.

Pomalu se uklidňoval. Naše nosy se skoro dotýkaly a mé srdce tlouklo jako splašené. Až ve chvilce, kdy se začal přibližovat, jsem si uvědomil, že celou tu dobu zadržuju dech. Zprudka jsem vydechl, ale nadechnout jsem se už nestihl. Jeho polibek nebyl útočný, byl opatrný, jemný. Skoro jakoby se bál, že něco pokazí. Pevněji jsem sevřel jeho boky ve svých dlaních a polibek jsem prohloubil.

To já byl ten, co se vůbec nedržel na uzdě. Líbal jsem jej se vší vášní a mé ruce už dávno nebyly usídleny na jeho bocích. Našly si mnohem lepší a měkčí místo o kousek níž.

„Darrene," zašeptal a mou odezvou bylo silné stisknutí jeho pozadí a hrdelní zavrčení.
Cítil jsem, že mé vzrušení nabývá na velikosti a jeho houpavé pohyby tomu velmi obstojně napomáhaly.

„Po-počkej," zakoktal jsem se. Hruď se mi divoce dmula a on se začal najednout vzdalovat.

„Klid, detektive," zasmál a klekl si mezi mé nohy. Šokovaně jsem jej sledoval, ale nezmohl jsem se na jedinou snahu o alespoň malinký vzdor.

„Tohle bys neměl, "zašeptal jsem a křečovitě jsem zavřel oči. Tato snaha jej zarazit byla asi tak účinná, jakobych před malé dítě položil dort a řekl mu, ať jej nesní. Naprosto zbytečné.

Z mých úst se linuly slastné vzdychy a mé prsty jej jemně tahaly za jako samet hebké vlásky.

„Detektive?"

V tu chvíli jsem oči otevřel a šokovaně jsem hleděl na strop auta. Celé tělo jsem měl zborceno potem a mokro, které jsem cítil v dolních partiích nesvědčila o zrovna pozitivní zprávě. V duchu jsem se začal modlit, aby se nestalo to, co se určitě stalo.

„Tak detektive!" cosi do mě šťouchlo a já konečně otočil hlavu do leva.

„Co?" zeptal jsem se jen silou vůle. Chtělo se mi brečet, ale to by mé ego už bez výčitek mohlo spáchat sebevraždu.

„Nemůžu spát, "zamrmlal a zase si lehnul. „Vzbudil jste mě."

Bez jediné snahy o pohyb jsem jej sledoval. On nic netuší? Nic? Vůbec nic? Na tváři se mi objevil napůl šílený a napůl úlevný úsměv.

Po chvilce se ozvalo tiché oddechování a já se posadil. Chvilku jsem sledoval jeho klidnou tvář. Opatrně, tak abych jej neprobudil jsem mu z obličeje odhrnul pramen vlasů a palcem jsem přejel po jeho rtech.
Mé tváře nabraly rudý nádech, když se pousmál. Měl bych teď uklidit ten nepořádek a naprosto zahladit stopy.