Ve středu večer doladil Sean poslední okno, které už potřebovalo obnovit, a já využila ten čas na vystěhování zbylých drobností z našich dvou bytů, které jsme ke konci týdne prodali. Byl to neskutečný fofr. Navíc se už v pondělí ráno vrátili Max a Chloe z dovolené, a třebaže jsme museli do práce, už jsme si pro ně naplánovali na večer mejdan ve čtyřech. Nikdy by mě nenapadlo, že s Chloe budu sousedka a radostí jsem z toho skákala až do stropu! .... No dobře, kecám. Jen jsem v neděli večer skákala po posteli a praštila se do hlavy o zeď za sebou. Ale z radosti to bylo.

**

,,Minie, já vím, že je pondělí ráno, ale prosím, soustřeď se."

Vzhlédla jsem a spatřila zoufalý výraz své šéfky. Mimochodem, Rawy a Everly už u nás byly a vynachválili nám domeček do nebes.

,,Promiň, jsem jen... zvědavá, co na ten návrh pan Mengomery řekne."

Everly se zasmála a několikrát pokývala hlavou. ,,Jasně, budu dělat, že ti to věřím, ale teď už mě fakt vnímej."

**

,,Seane? Jsi doma? Promiň, ale musela jsem zůstat přesčas," zakřičela jsem a odkopla boty na podpatku co nejdál od sebe.

,,Svině nepohodlný," procedila jsem mezi zuby a mou pozornost upoutalo světýlko v dálce. Navlíkla jsem si pohodlné baleríny a vzala za kliku, o kterou jsem se celý ten týden nezajímala. Samotnou mě to překvapilo. 

Odkdy se já nezajímám o každý centimetr každého domu nebo bytu? 

No nic, tyhle konkrétní dveře jsem zkrátka ignorovala a právě díky tomu mi vyrazilo dech, co jsem viděla, jakmile jsem je otevřela.

,,Ty vole," vyjekla jsem při pohledu na Seana ležícího na dece. Měl v ruce sklenici bílého vína, v míse vedle sebe jahody a obklopovalo ho několik svíček.

Mama ma ma ma mia!

Tohle všechno bylo dechberoucí, ale co víc, já ani netušila, že máme takovou skvělou zahradu. 

,,A co ten náš večírek pro novomanžele?"

Usmál se a mlčky mi pokynul, abych si lehla vedle něj. V mém lehkém svetříku a džínách mi bylo tak akorát, ale stejně jsem se rozhodla dělat už předem zmrzlou, aby mě Sean zahřál. S úsměvem jsem si klekla na deku a pak se uvelebila vedle něj a... ,,Panebože, takhle prozářenou oblohu jsem neviděla ani po letním dni!"

Usmál se a vsunul mi ruku pod krk, abych měla větší pohodlí a lepší výhled. ,,Souhlasím. Jako bychom ani nebyli v New Yorku."

,,Přesně! Ty krásno, Seane, to je... krása," vydechla jsem a on se zasmál. Pak se natáhl někam za sebe a strčil mi do pusy jahodu s čokoládou. Pohlédl na mě těma svýma planoucíma očima a zašeptal: ,,Jo, je to nádhera."

Navzdory svému suverénnímu charakteru jsem totálně zrudla a lehce se uchechtla, jenže jsem neohlídala jahodu a spolkla ji celou najednou.

,,Ježiš! Můžeš dýchat?"

,,Jo... ehm... jasně."

Ty prostě víš, jak zkazit kouzlo okamžiku.

.
.
.

,,Ten večírek jsem přesunul na zítřek. Max a Chloe o tom vědí," zašeptal po chvíli ticha a já jen lehce natočila hlavu. ,,Víš co? Tohle je sobecké. Mohli jsme si užít klidně třikrát... třeba až ráno, chápeš? Prostě bych nařídila budík. Navíc, i když je tohle všechno okouzlující, tady si to rozdat nemůžeme," řekla jsem a natáhla ruku za sebe, abych ukázala na dům našich sousedů.

,,No a co? Tak by nás viděli... Ale o to mi dnes večer nejde."

Nadzvedla jsem obočí a znovu na něj pohlédla.

,,Když jsem se před několika hodinami vrátil z práce a-"

,,Tohle je nefér! Pracuješ pod svým kamarádem, já pod svou kamarádkou - opomeň prosím ten dvojsmysl - a jsi doma mnohem dřív! To je tak-"

,,Nech mě teď prosím mluvit."

,,Dobře."

.
.
.

,,Ale uvědomuješ si, jak je to nefér? Když ještě vezmu v úvahu, že pracuješ za víc peněz tak-" Zmlkla jsem, protože se mi na mou rozemletou pusu přitiskla Seanova ústa. Hned nato jsem mezi prsty ucítila něco studeného. 

No to snad ne! 

,,Vidíš? Nemůžeme si to tu rozdat, když ho máš už teď takhle ledového! Laskavě si zapni zip a- .... Proboha, co to je?" vydechla jsem omámeně a zírala na třpytivý kroužek lesknoucí se na mém prsteníčku.

Několikrát jsem zamrkala a pak se podívala nad sebe. Sean byl na boku podél mého nyní totálně ztuhlého těla a jeho atraktivní obličej se nade mnou tyčil. ,,Neděs se. Nemusíš mi odpovídat hned, ale... milujeme se. Vím, nikdy jsme si to neřekli přímo, ale já vím, že se milujeme. Já tě miluju určitě... a... chci, aby sis mě jednou vzala."

Stále omámená jsem se zahleděla na prsten, který ve tmě zářil víc než ty hvězdy nad námi. Stala jsem se jednou z těch hlavních hrdinek nejromantičtějších slaďáků, když jsem se slzami na tvářích zašeptala: To si piš, že tě taky miluju, ale bylo mi to jedno. Prostě jsem se schovala do jeho náruče a rozbrečela se štěstím.

Svedeme to na pracovní vyčerpaní, berete?