,,Ta tmavě šedá by do ložnice seděla skvěle."

,,Ani omylem," řekla jsem neoblomným hlasem.

,,A proč?"

,,Ta místnost je malá a tmavé stěny ji ještě zmenší."

,,Dobře. A co tahle?" zeptal se a ukázal na odstín krémové barvy.

,,Milkshake?"

Několikrát zamrkal a pak jen přikývl. 

,,Jo, ta se mi taky líbí," přitakala jsem a začala se mu lísat ke svalnatému rameni.

**

,,Zlato, jsi si jistý, že víš, co děláš?" zeptala jsem se obávaně a snažila se ignorovat, jak výstavní zadek v těch šedých kalhotách má. Měla jsem o něj totiž strach, protože stál na štaflích, které už zažily lepší časy.

,,Jasně, vím. Přestaň ze mě dělat kopyto a radši hlídej ty dva."

Podívala jsem se na Dědu a Čika, kteří stáli mezi futry a se zájmem sledovali, jak páníček natírá zeď.

,,Hej, vy dva, jdeme se najíst." S tímhle prohlášením jsem je překročila a čekala, že mě budou následovat. Jenže oni se ani nepohnuli. Sean se na ně chvíli díval a pak se ušklíbl. ,,Zřejmě se chtějí něco přiučit."

Uchechtla jsem se. ,,V malování zdí, jo?"

S úsměvem zavrtěl hlavou a pokračoval ve svém výtvoru. ,,Stejně je budeme muset na pár dní dát do kočičího hotelu."

Už jsem byla napůl cesty do naší nové velké kuchyně, ale tohle mě přinutilo vrátit se zpátky. Oči jsem měla jako talíře a nepřirozeně natahovala bradu dopředu. ,,Co jsi to říkal?"

Povzdechl si a slezl ze štaflí. ,,Viděla jsi ta okna na chodbě v druhém patře? Jsou zralá na vyměnění. A určitě se ještě pár věcí najde. Nechci na to přijít prostřednictvím těch našich chlupáčů, až je budeme muset z něčeho vyprošťovat. Takže pro můj klid půjdou do hotelu."

**

Procházela jsem dlouhou chodbu po jeho boku a podezíravě si měřila pokojíky pro mňoukající mazlíčky.

,,Tohle jim přece nemůžeme udělat," zašeptala jsem a pohladila Čika ve své náruči. Děda, jenž se nacházel v té páníčkově, na mě vrhl pohled, jako by mi chtěl říct: Jsem víc chlap než on, tak nechápu, proč ho hladíš.

Potlačila jsem smích a zastavila se u dveří s číslem 206. Sem jsme měli naše kocourky odvést.

,,No! Podívej se na to! Vždyť je to jak nějaká cukrová komedie!" zavrčela jsem a vystrčila hlavu zpátky na chodbu, abych mohla houknout: ,,Máme tu dva chlupaté chlapy a vy nás pošlete do vyhlazeného růžového pokojíčku s věžičkami na pelíšcích a-" 

Dál jsem mluvit nemohla, protože mi Sean zacpal pusu. ,,Neblázni... Pusť je na zem, ať si to tu prozkoumají."

Otočila jsem se na něj přes rameno. ,,Myslíš?"

Krátce přikývl a pak mě dlouze políbil, protože moc dobře věděl, že mě tím zlomí.

,,Tak dobře," řekla jsem, culící se jako pitomá školačka, a položila Čika na zem. Při tom jsem na Seana samozřejmě pořádně vystrčila zadek, po kterém mě v doprovodu hlubokého výdechu poplácal svou velkou dlaní. Pak položil na zem i Dědu. Oba jsme poodstoupili k malému oknu a opřeli se o zeď. Jmenovaní chvíli prozkoumávali svůj nový skromný příbytek, u kterého jsem byla přesvědčena, že byl navrhnut pro kočičí tranvestity, načež se oba blaženě rozvalili na koberečku.

,,No vidíš. Dneska v noci tě budu moct šoustat tak dlouho, dokud oba nepadneme vysílením a žádný kocour mi při tom nebude funět na... ehm," uculil se a já si skousla ret. ,,Tos mluvil o vánočních kouličkách?"

,,Přesně tak," zašeptal a pak už byly jeho rty na mých. Opět.

Ach, jak já ho v takových chvílích zbožňuju! Není nic, co by mě donutilo přestat, když...

,,Hej, stůjte!" zakřičel Sean a zmizel z mého zorného pole.

,,Co je?" zeptala jsem se sama sebe, protože nikdo jiný už se mnou v místnosti nestál. Několikrát jsem hloupě zamrkala, když mi to hned nato docvaklo a s nadáváním jsem se rozběhla po chodbě. Seběhla jsem do prvního patra a našla Seana u zdi, která byla od stropu až dolů potažena kobercem. Zhruba v jeho půlce visel Čiko, zuby drápky se držel hrubé látky a díval se na Seana s výsměšným výrazem: Takhle daleko nedosáhneš, co?

Zavrtěla jsem hlavou a povzdechla si.

Cink. Cink.

Za mnou seděl na pultě Děda a svou buclatou pacičkou strkal do zvonečku, kterým se přivolávají zaměstnanci. Pak se s výrazem pokerového hráče zadíval na rozhněvanou recepční za pultem. Když si byl naprosto jistý, že ho bedlivě sleduje, tak co udělal? Správně! Shodil ten zvoneček na zem. Slyšela jsem, jak se Sean za mými zády popadá smíchy za břicho a jedna věc mi byla naprosto jasná. 

Ti nám tady naše kocourky neubytují.