Následující týden, zatímco si Max s Chloe váleli šunky v Karibiku, jsme my lítali sem a tam. Dva jistí kocouři strávili celých šest dní tím, že plašili a v neděli se s námi odmítali bavit, jako bychom jim provedli bůhvíco hrozného. A přitom jsme jenom posunuli pelechy do západního rohu Seanova... ehm... naší ložnice, aby se udělalo víc místa na krabice. Upřímně, nepřeháněli to? Ještě nedávno na sebe prskali a teď byli spiknuti proti nám. To je nad lidské chápání.

Everly měla svatozář. Vážně. V pondělí jsem si totiž vybrala zbytek dovolené a to bylo v tak rychlých intervalech... no... sobecký.

,,Minie, přestaň už mlít páté přes deváté!"

,,Ale-"

,,Nebo přijedu k vám a nakopnu tě do zadku!"

Zmlkla jsem a položila další kufr před vrata našeho nového domečku.

,,Jo, to už jsem párkrát slyšela," pípla jsem nakonec a Everly zavrčela.

Proč se po mně všichni opičí?

Vrčení je přece moje, já si ho vymyslela. Nebo to aspoň můžu tvrdit vám. Jak jsem tak dumala nad blbostmi, Sean mě najednou popadl v pase a zatočil se mnou ve vzduchu jako s dítětem.

,,Chápeš to, zlato? My máme barák!" zakřičel a naklonil se k mobilu, který jsem naštěstí ještě pořád svírala v ruce. ,,Ahoj, Everly!"

,,Nazdar!"

,,Bude to jenom pár dní, slibuju," zapřísahala jsem ji, jakmile jsem měla možnost přiložit si telefon zpátky k uchu.

,,Jo, já vím, už jsem ti řekla, že je to v pohodě. Nebudu lhát, jsem na ten dům vážně zvědavá."

,,Pozveme vás, jak jen to bude možné. Taky by v nejbližší době měli přijet naši. Mluvila jsem s mámou, znáš ty jejich přepadovky, ne?"

Everly se ďábelsky zasmála a pak si hlasitě usrkla kávy. ,,Doufám, že tě zas nenachytají s jistou částí mužského těla v puse."

K mému vlastnímu překvapení mi najednou začaly hořet tváře. ,,Ale no tak, to bylo přece jenom jednou! A byla jsem... mladý tele."

Tak hlavně, že už nejsi, vysmál se mi můj vnitřní hlas.

,,Jo, já vím. Poslyš, už musím končit. Tak ať vám to jde od ruky."

,,Ou," ujelo mi, když mi Sean zmáčkl zadeček.

,,Co je?"

,,Nic. Jen mám na sobě těžké a... tvrdé zavazadlo," špitla jsem zadýchaně a opřela si hlavu o Seanova rameno.

,,Aha, chápu! Tak toho nepotřebuju být svědkem ani po telefonu, sbohem."