Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

57. kapitola

,,Víš, že je zajímavé vidět všechno pětkrát?" blekotala jsem, zatímco mě kolem třetí hodiny ráno tahal Sean z výtahu a snažil se mě dovést do našeho bytu.

,,Řekni, proč si ti blázni vymysleli svatbu uprostřed týdne! Zítra budu v práci úplně mrtvá," fňukla jsem a zapadla do Seanova... teda... našeho bytu. Sean mě zase podepřel, rozsvítil lampičky na nočním stolku - nebo to byla jenom jedna lampička? - a posadil mě na postel, aby mi mohl zout boty. Několikrát jsem zamrkala a z pěti hlav mého přítele se najednou stala jen jedna.

Zatímco se pral s páskem mé levé lodičky, natáhla jsem mu k vlasům zvědavé prsty a začala ho hladit.

Páni, ten má vlasů! pomyslela jsem si a cítila, jak se ve mně probouzí touha. Zvedl hlavu, aby se setkal s mýma opilýma očima, které se na něj snažily zaostřit a-

Škyt!

Nadmíra alkoholu... Divím se, že jsem nezačala škytat dřív.

Škyt!

Sean s úsměvem zavrtěl hlavou a odhodil obě lodičky někam za sebe, načež se ozvalo kočičí nadávání.

,,Asi jsi trefil kocoura botou," zamumlala jsem a omotala mu paže kolem krku, protože mě začal svou vahou tisknout k matraci. ,,Varuju tě, podle mě mám opilou i frndu."

,,Já to risknu," zašeptal do přítmí a natáhl se, aby zhasl tu jedinou špetku světla, která v místnosti panovala.

**

,,Ne, to je v pořádku, postarám se o ni."

Tohle prohlášení mě probudilo a přineslo tak s sebou parádní kocovinu. Zasténala jsem a schovala si hlavu do dlaní. ,,Prosím, nechte mě umřít!" 

,,Slyšela jsi, Everly? Je prostě mimo."

Zavrčela jsem a hodila po něm polštář, což nebyl nejlepší nápad, protože má hlava dopadla na tvrdou matraci. ,,Panebože, to tak bolí!"

Sean ještě něco pronesl a pak už byl u mě a líbal mě jako smyslů zbavený. ,,To byla tak nádherná noc! Pamatuješ si z ní něco?"

Kousla jsem ho do brady. ,,Ze svatby? Ne. Ze sexu? Jo!"

Zasmál se a otočil mě tak, abych si položila hlavu na jediný polštář, který na posteli zbyl. Pak mě donutil na něj vyšpulit zadek. Zmateně jsem nadzvedla obočí, ale jeho rozptylování od kocoviny pomáhalo víc než jen dobře.

,,Chci něco zkusit," zašeptal mi do ucha a začal mi jazykem sjíždět po zádech.

,,Copak ty nemusíš do práce?" divila jsem se.

,,Ne, vzal jsem si volno, protože se musím starat o svou nemocnou přítelkyni."

,,Já nejsem nemocná," zaprotestovala jsem a on se mi usmál do kůže. ,,To já přece vím."

A pak pokračoval ještě níž. S úsměvem jsem čekala, až se jeho jazyk dostane ke Spodní Minie... ehm, pardon... k Malé.

,,Věneček?" vypískla jsem ve chvíli, kdy se špičkou jazyka otřel o ten druhý otvor.

,,Můžeme tomu tak říkat," vydechl a pak už začal pečlivě dráždit můj stažený konečník.

Tohle ne! To jsem nikdy s nikým nedělala!

,,Jsem anální panna, Parkere," zavzdychala jsem chabě vyhrožujícím hláskem a zakňourala do sametového polštáře.

Bože... tohle je...

Sean vztáhl prsty k mé mušličce, ale jen proto, aby z ní setřel vláhu a rozmazal ji o patro výš.

Panika. Panika. Panika!

,,Neboj," zašeptal mi do vnitřní strany stehna a taky mi tam přejel jazykem.

,,Já se nebojím," zalhala jsem naprosto zbytečně, protože jsem se viditelně klepala. Slyšela jsem, jak se tiše zasmál a pak se prohnula matrace, když si uvelebil nohy tak, aby byly podél těch mých. Spodní Minie byla pěkně naštvaná, že na ni hned po ránu takhle dlabe.

Hekla jsem a čelem zatlačila proti polštáři, jako by mi to pomáhalo proti tomu tlaku za mnou. Možná mi to opravdu pomáhalo. Sean se mi břichem přitiskl na záda a jeho rty se opět ocitly u mého ucha. ,,Dobrý?"

,,Mm-hm. Ááh!" vykřikla jsem, když se jedním plynulým pohybem vsunul téměř až po okraj. ,,Ježiš!"

,,Dobrý?"

,,Jo!"

Zasmál se mé hlasitosti a pomalu se začal vysouvat, pak zase vyrazil vpřed, až z toho nakonec bylo klasické živočišné tempo.

Pokud nemá v plánu zasunout mi ho v budoucnu do nějakého ze zbylých otvorů... třeba nosní dírky, tak už definitivně nejsem panna.

Takováhle úchylná myšlenka mi projela hlavou, zatímco si Sean se zvířecími zvuky ukájel svou potřebu.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro