Sean mi pomohl zapnout korzet a upravil kabát. Byla jsem zase jako ze škatulky a ke všemu uspokojená. 

,,Super, tak já asi půjdu."

Mlčky mě vzal za ruku.

,,Kam mě to vedeš?"

,,K zadnímu výtahu pro personál. Nevím, jestli mí kolegové nezůstali u dveří. Mohl by být průšvih, kdyby tě tu viděli."

,,No jo, jasně." 

Proč by to byl průšvih? Má snad několikačlennou partičku bossů? Vždyť jsem zcela oblečená!

Přivolal mi výtah a políbil mě na hřbet ruky. ,,Děkuju, to bylo milé překvapení."

S úsměvem jsem pokrčila rameny. ,,Zdál ses trochu napjatý."

Výtah cinkl a já si stoupla mezi dveře.

,,Tady máš peníze na taxík. A jeď prosím rovnou do hotelu."

S poděkováním jsem si je od něj vzala a dostala sladký polibek na rty. Pak jsem už neochotně vstoupila do výtahu a znovu na něj pohlédla.

,,Mám tě rád."

,,Já tebe taky," řekla jsem těsně předtím, než nás oddělily dveře výtahu. Jak kabina klesala do přízemí, vrtěla jsem při tom fascinovaně hlavou.

,,Spodní Minie Malá Feberrová, tady vidíš, jak málo stačí k tomu, abys z pracovně naladěného muže udělala usměvavého milence," poučila jsem svojí vagínu a pak důstojně vyšla po mramorové chodbě z budovy ven, abych si odchytila taxíka.

**

,,Jsou úplně v pořádku."

,,Takže ještě nevypadly z okna?"

,,Ne, jsou zrovna se mnou v kanceláři a prozkoumávají všechny krabice. Taky mi společnými silami shodily ze stolu pečlivě seskládané nákresy toho muzea na Páté Evenue a zatím to docela bez problémů rozdýchávám."

,,To slyším," řekla jsem a hlasitě se zasmála tomu, jak zasyčela. ,,A jak se jinak máš?"

,,Pracovně, Minie, pracovně."

Posunula jsem si polštář pod záda a opřela si hlavu o opěradlo postele. ,,To já zase ne."

,,Nudíš se?"

Pokrčila jsem rameny a pohlédla na krb, který podle mého sloužil jenom jako dekorace. ,,Já... trochu."

,,Měla jsi zůstat doma."

,,Chtěla jsem si vybrat tu dovolenou."

,,Měla sis vybrat dovolenou a zůstat doma."

Zamyšleně jsem vsunula nohy pod peřinu. ,,Možná jsem jen..."

,,Co?" zeptala se Everly. 

,,Prostě nechci být bez něho."

.

.

.

,,Jo... je to tak."

,,Jak?"

Zaúpěla jsem a dlaní si začala třít čelo. ,,Everly, nech mě dýchat!"

,,Jak to je? Máš ho ráda?" vyzvídala dál. Nemohla jsem se divit. Rozhovor takového rázu jsme spolu ještě nevedly. 

,,Jasně, mám ho ráda."

,,Jak moc?"

.

.

.

,,Jak moc, Minie?"

Znovu jsem zaúpěla a sesunula se po prostěradle tak, až mi z peřin koukaly jenom oči. ,,Sakra, já nevím! Divně moc."

,,Tak divně moc... To volně přeloženo znamená, žes ještě nikdy nic takového necítila?"

Zvedla jsem oči v sloup. ,,Vždyť mě znáš."

,,Znám," přitakala a uculila se. ,,Je jasné, že jsi do něj úplně udělaná."

,,A že jsem se před pár hodinami udělala vážně parádně."

,,Minie Pamelo Feberrová!"

,,No co je?"

Mňáu!

,,Víš co, raději už to ukončíme, ať máš čas starat se o ty dva drobečky."

,,Já se z tebe fakt..."

,,Užívej si, že jsem tak daleko. Co nevidět jsem zpátky a zase ti budu s radostí ničit život."

,,Rrrrrrrrrrr!"