4. kapitola
Stál přede mnou s tím svým pekelně úchvatným obličejem, propoceným tílkem a upíral na mě pomněnkové oči. Jeho černé vlasy, které byly ještě tmavější než tmavé, mě nutily slintat.
,,Jak dlouho už navštěvujete můj byt, aniž bych o tom věděl? Snažil jsem se to brát s nadhledem, ale co je moc, je příliš. A netvařte se takhle! Člověk by řekl, že si budete chtít zachovat aspoň trochu důstojnosti a budete se teď chovat pokorně."
Zamračila jsem se a přistoupila k němu blíž. ,,Já? Nikdy!"
Nevěřícně zavrtěl hlavou. ,,Měla byste sakra sekat latinu!"
Také jsem zavrtěla hlavou a zvedla ukazováček. ,,Vraťme se ještě k té důstojnosti. Nechtěl jste náhodou po mně, abych si před vámi klekla, pokud neustelu tu vaší zatracenou postel? Aha! A tím, že jsem odešla, jsem si už důstojnost zachovala! Navíc to, co o vás říkám, je moje věc. Neměl jste to slyšet!"
,,Ale slyšel jsem to! Máte právo leda tak držet pusu zavřenou a laskavě mi už nelézt do bytu!"
,,Ale no tak, pane Parkere... Jsme ještě mladá telata," vložila se do toho Everly, která mi prakticky dýchala na záda.
,,I kdybyste byly, neomlouvá vás to."
,,Tak poslyšte, vy byste si měl uvě-"
,,Minie, ne! Přitahuješ moc pozornosti," zavrčela Everly a já se ohlédla přes rameno, abych na ni mohla vypláznout jazyk.
,,Poslyšte, tohle nemá cenu. Užijte si cvičení," řekl a odešel někam do zadní části posilovny. Vyšel z toho jako ten rozumný, zatímco se zraky všech přítomných obracely mým směrem a dívaly se na mě jako na hysterku.
Bod pro vás, pane Parkere.
**
,,Minie, ty jsi se dočista zbláznila!"
,,To už jsem od tebe slyšela několikrát. Můžeš mi umýt záda?" Otočila jsem se a čekala, až si namydlí ruce sprchovým gelem.
,,Vážně, jsi cvok! Neměly bychom si dávat takovouhle zátěž. Vždyť se zítra nehneme!"
,,Ale no tak... Nejsme v posilovně poprvé. A navíc jsme, jak jsi sama řekla, mladá telata, takže máme mladá těla, ne?"
Everly zasténala. ,,Já bych ani neřekla."
S úsměvem jsem se otočila, abych jí mohla taky umýt záda a namydlila si ruce víc, než bylo nutné. Potřebovala jsem nějak ventilovat ten zbytek vzteku, co ve mně ještě zůstal.
,,Ježiš, Minie! Chceš mi sedřít kůži?"
Provinile jsem pohlédla na její flekatá záda a zahihňala se.
,,Dej to sem," řekla a vzala mi sprchový gel z ruky.
,,Dáme si oběd? Nějak mi vyhládlo," navrhla jsem a Everly se konečně usmála. ,,Jo, mně taky. Utřít frndu a jdeme."
**
,,Proč tě vždycky dokáže tak vyprovokovat?"
Vzhlédla jsem od jídelního lístku. ,,Cože?"
,,Přestaň dělat hloupou! Proč tě vždycky Sean tak rozdráždí?"
,,To má být dvojsmysl?"
Zamračila se a luskla na číšníka. ,,To má být prostě jen dotaz. Dobrý den, dám si špagety s boloňskou omáčkou."
,,A já si dám steak se šťouchanými brambory."
,,K pití si dám skleničku Sauvignonu."
,,A já celou láhev, prosím."
Číšník se na chvíli zarazil, ale pak si od nás vzal jídelní lístky a chystal se odejít, když Everly řekla: ,,Pane? Moje přítelkyně si dá taky jen sklenku."
Zamračila jsem se a pod stolem ji poctivě nakopla.
,,Au! Ty jsi vážně jako malá! Víš, jak bys vypadala po láhvi?"
Chvíli jsem na ni jen zírala. ,,Úplně stejně jako teď."
Everly zvedla oči v sloup a začala si masírovat spánky. ,,Poslyš, napadlo tě někdy, že bys tu svou praštěnou válku vyhrávala mnohem snadněji, kdybys byla za milou sousedku, která se na něj bude stále usmívat a mluvit tím nejsladším hlasem?"
Cítila jsem, jak se mi oči zvětšily do lemurovitých rozměrů a pootevřela jsem pusu. ,,Proboha!"
Everly taky vyvalila oči a rozhlédla se kolem nás.
Nekřič, naznačila mi pak pohledem, ale já byla až příliš vzrušená novým nápadem. ,,Everly, ty jsi geniální!"
To už byla jmenovaná totálně rudá, protože jsem zařvala na celou restauraci. S úsměvem jsem pohlédla na její červené tváře a pak se kousla do rtu. ,,Možná si dám po steaku ještě rajčatovou směs."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro