Po cestě z práce jsem se rozhlížela všude možně. Snažila jsem se najít jediný inzerát z těch mnoha, které jsme dneska ráno vyvěsili a nalepili na všechno, co se dalo, jenže jako by se po nich slehla zem. Ještě když jsem otvírala dveře od bytu, tak jsem zmateně vrtěla hlavou. ,,Ahoj, krasavče, už jsi doma?"

Mňáu!

Mňáu!

,,Ahoj!"

Tak moment! 

V rychlosti jsem uložila lodičky do botníku a proběhla kolem postele, abych nakoukla za linku. Sean na mě společně s dvěma kocoury vystrkoval zadek a v něčem se hrabal.

,,A ještě pár pro tebe. A ne že se budete zase hádat, kdo má větší porci." Pak s úsměvem vstal a pohlédl do mých vyvalených očí.

,,Co to má být?" zapištěla jsem a Seanovi se ve tváři mihla provinilost. Šlo jen o vteřinku, ale byla tam. ,,Takže ty sis toho všimla?"

Nadzvedla jsem obočí a ukazováčkem mu zaťukala na čelo. Zůstala mu tam malá otlačenina mého nehtu. ,,Jak bych si mohla nevšimnout, když stojím přímo tady? A přestaňte mlaskat, vy dva!"

Oba kocouři se dál cpali a neslušně mě ignorovali. Bílá a zrzavá štětka (čti: kocouří ocasy) se při tom spokojeně pohupovaly ve vzduchu a já cítila, jak začínám zuřit. A tentokrát v tom nějaká menstruace nehrála vůbec žádnou roli.

,,Jo, to je fakt, ale já spíš myslel... nechme toho," zamumlal a vrhl se na mé rty.

Áááách, to je... Ne! 

Odlepila jsem se od něj dřív, než bych si to stačila rozmyslet a zadívala se na něj pohledem značně zakomplexované třídní učitelky na základní škole, která si už pár let nevrzla. ,,Mluv."

Pohlédl na své prsty a chvíli je zkoumal. 

Páni, Seane, ty máš prsty! pomyslela jsem si sarkasticky a založila si ruce na prsou.

,,No, když jsem tě odvezl do práce a vrátil se ještě sem, ti dva na sebe mňoukali přes dvoje dveře. Neodolal jsem a pustil je k sobě. Od rána se pohádali jenom jednou, a to když jsem jim dal tuňáka do misek. Děda dostal asi o trochu víc a Čikovi se to nelíbilo a-"

,,Neokecávej to!"

,,Prostě jsem se dneska vykašlal na práci a sundal jsem ty letáky ze všech míst, kam jsme je ráno připevnili. Jen se podívej, jak jsou roztomilí... Přece je teď nemůžeme rozdělit!"

Stála jsem před ním s očima jako lemur a ruce zarývala do linky, abych mu jednu nevrazila. Poznal, že můžu každou chvíli vybouchnout a přejel mi palcem přes spodní ret. 

,,No tak," zašeptal.

,,Ale já nebudu spát v posteli s dvěma kocoury."

Zasmál se. ,,To ani nebudeš muset. Když budeš chtít, vezmu si je k sobě. A když budou přes noc tady, budou spát na gauči. Nebo jim oběma koupím pelechy navíc a bude. Tu misku jsem musel taky koupit ještě jednu. Jinak by Děda jedl z podlahy."

Navzdory šoku a zuřivosti jsem se zasmála. ,,Seane, ty už začínáš být stejný šílenec jako já."

S úsměvem uchopil můj obličej do svých velkých dlaní. ,,Nikdo není takový šílenec jako ty."

Mňáu!

Mňáu!

,,Ti dva jsou děsní," zašeptala jsem a pak pohlédla na Seana. ,,A ty taky."

Zaculil se a vtiskl mi dlouhý polibek, který pořád víc a víc prohluboval. Když se odtáhl, točila se mi hlava takovým způsobem, že jsem místo dvou kocourů viděla šest.