S turbanem na hlavě a ručníkem okolo těla jsem zvedla telefon, který mi vyzváněl tak hlasitě, že jsem ho slyšela i ze Seanova bytu. 

,,Ano?"

,,Kde jsi, ty šílenče? Je Parker mrtvý?"

,,Ne, jenom modrý... a mokrý."

Everly byla dlouhou chvíli zticha pak řekla jen: ,,Cože?"

,,Víš, byla to má další pomsta. A mokrý je proto, že jsme spolu před chvílí byli ve sprše a..."

,,...vyspali se spolu."

Sundala jsem si ručník a s úsměvem si pročísla mokré vlasy. ,,Ano."

Everly se hlasitě zasmála a pak jsem slyšela, jak si něčeho usrkla. Určitě kávy. ,,Co to zase vyvádíš?"

,,Minie?"

,,Musím končit. Volá na mě Sean."

,,Minie! Měla jsi dneska přijít do práce dřív kvůli tomu novému projektu! Ty máš hlavu vážně jinde, co?"

,,Vždyť je teprve..." - podívala jsem se na displej - "...pět minut po šesté ráno. Úplně v pohodě to stíhám. V kolik že...?"

Everly si povzdechla a pravděpodobně praštila hlavou o pracovní stůl.

,,Budu dělat, že ten zvuk byl kvůli zabíjení mouchy."

,,Mouchy jsou odložený případ, kamarádko, nejdřív zabiju tebe!"

,,Bla bla bla... V kolik mě tam chceš?"

,,V sedm, Minie, ani o minutu později."

,,Minie?"

Mňáu!

,,Dobře, tak v sedm. A teď už fakt musím jít, měj se," řekla jsem a ukončila hovor. Pak jsem přeběhla chodbu a skočila rovnou do postele. 

Počkat. 

,,Seane, kde jsi?"

Zezadu se ke mně přitisklo stále mokré tělo a zalehlo mě celou svou exkluzivní vahou.

,,Tady," zašeptal mi do ucha a tiše se zasmál tomu, jak jsem se snažila dostat hlavu do takového úhlu, abych na něj viděla, jenže se mi to nedařilo.

,,Za necelou hodinu musím být v kanceláři."

,,To se dá stihnout ještě spoustu věcí."

S úsměvem jsem se mu vyvlíkla z náruče a v rychlosti si očistila tělo.

,,Jenže já si musím vyfoukat vlasy, namalovat se a vybrat si takové šaty, které zakryjí ty modré šmouhy," řekla jsem a věnovala mu načuřený pohled.

,,No to na mě moc nekoukej! Začala sis."

S povzdechem jsem se podívala na modro-zrzavého kocoura, který se se mnou stále odmítal bavit. ,,Jo, já vím, ale vážně, musím se připravit."

,,No dobře. Poslyš, máš plány na víkend?"

,,Ne, nejspíš nemám."

,,Tak bys možná chtěla jít na večírek, co pořádá můj kámoš...?"

Podívala jsem se na něj přes rameno a zacukaly mi koutky. ,,Možná."

,,Možná?"

Přešla jsem ke dveřím a otevřela je dokořán. ,,Jo, možná. Ale teď už vážně musím."

Zasmál se a vstal z postele, na sobě pouze ručník, který měl omotaný kolem pasu. ,,Takže příměří?"

Založila jsem si ruce na prsou. ,,To už jsme si párkrát řekli."

,,Jo, pravda. Možná bychom to už konečně měli dodržet."

,,A věříš tomu?" 

Napodobil mě a taky si založil ruce na prsou. Slintala jsem při pohledu na jeho svalnaté paže a pevnou hruď. ,,Nevím... Jsi totiž hrozná ženská."

S úsměvem jsem si skousla ret. ,,A ty ten nejhorší chlap, jakého jsem kdy poznala."

Zamračil se, ale v jeho tváři se zračilo pobavení. ,,Minie, nasnídej se. Když máš hlad, nejsi to ty."

Zasmála jsem se a pokrčila se tak, abych byla tváří u jeho rozkroku. Přes ručník jsem ho jemně kousla do penisu a pak se zase narovnala. 

,,Pravda. Mám vážně děsný hlad. Ale i tak jsem sama sebou," ujistila jsem ho a otočila se k odchodu. Tou provokací jsem si vysloužila poplácaní po zadečku a pár perverzních poznámek přímo do ucha.