Do práce jsem se přiřítila úplně hotová a mimo dění, což Everly ihned zaznamenala a vychrlila na mě tisíc otázek. Ve výsledku se ale jen snažila zjistit, jestli mě někdo neznásilnil.

,,Nejde o nic zvláštního," hekla jsem a padla do své pracovní židle. Výhoda pozdních příchodů pramenila v tom, že jsem si byla sama vedoucí a nikdo mě nesekýroval.

Ehm, no dobře, proč vám lhát... Moje nadřízená byla Everly, jenže - asi jste si už všimli - to celé fungovalo spíš obráceně. Koneckonců, už mě aspoň trochu znáte, ne?

,,Takže zase něco se Seanem?"

,,Jo. A tentokrát něco fakt velkýho."

Everly si odfoukla ofinu z čela. ,,Takže jsi vážně byla znásilněna?"

,,Ne, ale políbil mě. On mě sakra políbil!" vykřikla jsem a vzápětí zrudla, protože kanceláře v téhle budově nebyly nikdy bůhvíjak zvukotěsné.

,,Jak se to stalo?"

Pověděla jsem Everly svůj ranní zážitek a taky jí tím vysvětlila, proč jsem přišla pozdě.

,,No teda!" hvízdla a s úsměvem se posadila do křesla pro klienty. ,,A co bude teď?"

Nakrčila jsem čelo. ,,Jak to myslíš?"

,,Minie, snad mi nechceš tvrdit, že budeš dělat, jakože se nic nestalo."

Lhostejně jsem pokrčila rameny, třebaže mi to pořádně vrtalo hlavou. ,,Nevím, co bude dál. Ale vím, že ho nesnáším pořád stejně."

,,No jo, to my už známe... Děláš drahoty, protože si chceš zachovat čest, ale uvědom si, že jsi mladá. Sice si myslíš, že mám občas tendenci tě krotit a možná se ani nemýlíš, jenže zároveň ti přeju, abys preventivně upouštěla páru, což ty neděláš. Ty děláš ty své drahoty!"

,,Tak pozor, s Corym jsem ještě donedávna upouštěla páru ažaž!"

,,No," začala a zvedla se při tom ze židle. ,,buď to chce konečně začít pořádný vztah... nebo si najít nového Coryho. Jestli to s tebou takhle půjde dál, do pár měsíců budeš k nesnesení."

,,Jsi milá, kámoško."

,,A ty nenapravitelná."

**

,,Poslyš, Parkere, tohle si musíme vysvětlit. Co jsi mi tím polibkem chtěl naznačit? .... Ne, jinak."

Rázovala jsem po bytě a nacvičovala si, jak budu se Seanem při našem dalším setkání jednat.

,,Chceš, abych před tebou prostě roztáhla? To proto mě už několik měsíců ustavičně sereš? Chceš prozkoumat mojí jeskyňku, jo? .... Ježiš, to je hrozný!"

Musíš na to jít jinak, Minie.

,,Ahoj, Seane! Víš, přišla jsem ti jen dát další várku skořicové buchty a chtěla jsem se zeptat, jestli by sis třeba nechtěl... však víš... no... vrznout?" 

Eh.

Plácla jsem se dlaní do čela a se zavřenýma očima zavrtěla hlavou.

Tohle je plýtvání časem, zaremcala jsem v duchu a vzápětí ztuhla, když se z vedlejšího bytu ozvalo: ,,Ty jsi zase pekla?"

Proboha.

.

.

.

To ne!

,,T-to mě posloucháš celou dobu?"

,,Jo. Ale neznělo to, jako bys gruntovala v kuchyni. Tak či tak, nechceš ji upéct?"

Žuchla jsem na podlahu a stočila se do klubíčka. ,,Tak teď už jsem definitivně bez špetky sebeúcty."

,,Máš rozinky?"

,,Přestaň, sakra, co je moc, je příliš! Opravdu se dobře bavíš, když mi to dáváš takhle sežrat?"

,,Neblbni, já se taky umím chovat normálně, když na to přijde."

,,Vážně? To bych teda chtěla vidět," mumlala jsem s čelem přitisknutým na kolena a funěla si na Spodní Minie.

,,Nemáš chuť na kávu?"

Zvedla jsem hlavu. ,,Na tu z tvého kávovaru?"

,,Přesně tu."

Povzdechla jsem si, ale nehnula ani brvou. Cukla jsem sebou až ve chvíli, kdy se otevřely dveře od mého bytu a v nich se objevil Sean. I přesto jsem zůstala dřepět na podlaze.

,,Mám tě snad odnést v náruči jako princeznu?"

Pohlédla jsem na něj koutkem oka. ,,Princezny bývají většinou panny."

Semkl rty k sobě, aby zakryl úsměv a pak zavrtěl hlavou. ,,Tak to bys asi měla jít po svých."

,,Blbečku," zamumlala jsem a postavila se na ztuhlé nohy. ,,Tak fajn, jde se k tobě na kávu."

,,Koho by to napadlo?" přemítal s úsměvem a tahal mě za sebou do svého bytu.