Po zamňoukání jsem se už neangažovala. Sean sice ještě něco mlel, ale já už měla jiný plán. Mé oči byly stále rozmazané a s vlasy jsem taky musela něco udělat. Ve vaně bych se v tu chvíli nedokázala uvolnit, takže jsem si dala dlouhou sprchu a pořádně si při ní namydlila celé tělo.

Když jsem se pak postavila před zrcadlo, abych si kartáčem pročísla vlasy, vypadala jsem jako sušená švestka. Zamračila jsem se na svůj odraz a usoudila, že je načase jít spát.

Peřiny voněly jinak, byly nasáklé vůní toho pitomce naproti. Asi proto jsem se do nich s úsměvem zachumlala. 

Já vím, špatná to holka.

**

Píp. Píp. Píp.

,,Rrrrrr!"

Píp. Píp. Pí-

Naštvaně jsem popadla mobil a ukončila vyřvávání budíku. Nasadila jsem svůj pracovní úsměv trochu předčasně a unaveně se loudala po bytě.

Když jsem o dvacet minut později vyšla na chodbu, jako na potvoru jsem klopýtla a obsah kabelky se přede mnou vysypal.

,,Ty mrcho jedna!" řekla jsem své kabelce a klekla si na všechny čtyři.

V tu chvíli se přede mnou otevřely dveře a já trochu nadzvedla hlavu, abych následně narazila čelem do Seanova rozkroku. Nebo aby on narazil rozkrokem do mého čela? To je jedno. Okamžitě jsem zrudla jako rak a pomrkávající vzhlédla ještě výš, abych se shledala s planoucím a trochu pobaveným výrazem pana Parkera.

,,Zdravím. Pomohl bych vám, ale už teď mám zpoždění. Čiko, pozdrav Minie."

Čiko se nejdřív podíval na Seana, pak na mě a pak zase na Seana. Ten nám oběma mávl na pozdrav a zmizel ve výtahu.

,,Hajzl," procedila jsem mezi zuby a zaznamenala, jak Čiko něco tahá do bytu. Něco z mé kabelky.

,,Hej, ty zloději!" Po čtyřech jsem se vydala za ním, ale Čiko pelášil co nejdál ode mě. Postavila jsem se na rozbolavělé nohy a přešla do útoku.

,,Vrať mi to!" zakřičela jsem, třebaže jsem nevěděla, co v tom svým zatraceným čumáku vlastně drží. V tu chvíli se Čiko rozběhl tak rychle, až z něj byla jen zrzavá šmouha. Udělal pár parakotoulů, strhl několik časopisů ze Seanova nočního stolku a pak...

,,Ne!"

...zmizel na chodbě.

,,Čiko Parkere, okamžitě ke mně!"

Nebyl by blbější nápad než za ním běžet po schodech. Proto jsem v rychlosti nastoupila do výtahu, kabelku nechala i s jejím vysypaným obsahem ležet na chodbě a snažila se rozdýchat paniku, která mi svírala hrdlo.

Jakmile výtah cinkl, vyletěla jsem na chodbu jako smyslů zbavená a narazila do něčeho tvrdého. Pohlédla jsem dolů na dvě dlouhé nohy a přimhouřila oči na Čika, který stál u jedné z nich. To, do čeho jsem narazila, famózně vonělo. Pomalu jsem vzhlédla a znovu se zadívala do pobavených očí Seana Parkera. ,,Bod pro tebe, že jsi za ním běžela."

Vyvalila jsem oči. ,,Logicky jsem za ním běžela! Já mám Čika ráda! To byla nějaká blbá zkouška?"

,,Ne, nebyla. Prostě jsem jen slyšel hluk a tak jsem si na toho výtržníka počkal."

,,No výborný! Tak kdybys mě teď omluvil, musím se vrátit nahoru a sesbírat svou vysypanou kabelku. Je zajímavé, že máš čas počkat na svého kocoura, ale nemůžeš mi pomoct, když si před tvým prahem vysypu věci! Nechápu, co si tím dokazuješ!"

,,Já kazišuknám nepomáhám."

,,Říkáš kazišuknám?"

,,Jo," zašeptal a s úsměvem ke mně přistoupil blíž. Než jsem stačila cokoliv namítnout, už byly jeho rty na mých. Jeden krátký, ale za to pěkně hluboký a vášnivý polibek a pak jsem ve svém zorném poli stála opět sama... a měla v náruči Čika. ,,Buď tak hodná a vyvez ho nahoru, jo?"

S tím vyšel ven a nechal mě tam stát na rozklepaných nohách. Zmateně jsem pohlédla na kocoura, který mi téměř usínal v náruči a dloubla jsem ho nehtem do břicha. ,,Uvědomuješ si, že jsi to zavinil ty?"

Věnoval mi pohled, jako by chtěl říct Nehraj tu na mě, že sis to nepřála.