Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

13. kapitola

,,Čiko, až se mi tvůj páníček dostane pod ruce, přísahám, že ho zabiju!"

Bylo něco po půlnoci a já měla na posteli kocoura. S pohledem upřeným na televizi, kterou jsem stejně nesledovala, jsem se rozpačitě tahala za pramínky vlasů a různě je kroutila mezi prsty.

Tak kde je ten zatracenej Parker!

Vstala jsem z postele a odebrala se do obýváku, kde mi vyřvávala další televize. Když jsem ji vypnula, zahleděla jsem se z okna. Milion světýlek, milion aut, milion lidí. Nebylo moc pravděpodobné, že bych Seana někde na ulici zahlédla, i kdyby tam skutečně stál. S povzdechem jsem se otočila a...

,,Ááá, kruci, Čiko! Musím tě mít pořád za zadkem? Tohle děláš i Seanovi?" zapřela jsem se dlaněmi o kolena, aby mi lépe viděl do tváře. Jeho kulatá očka se na mě dívala s naprosto neutrálním výrazem.

,,Dávej si pozor, tvůj páníček je slabý odvar oproti téhle kočce. Mám ostřejší drápky, víš?" mrkla jsem na něj a on - přísahám! - se mi zadíval do výstřihu, ze kterého jsem na něj špulila svoje měkoučké trojky.

,,Chceš si sáhnout?" zeptala jsem se se šibalským úsměvem a přiložila jednu zrzavou tlapku na svůj dekolt. Ten nezaujatý pohled na jeho kocouří tváři zůstal.

Se ztuhlým krkem jsem se odebrala zpět k posteli a s Čikem po boku se zachumlala do zahřátých peřin. Už jsem za sebou měla i sprchu. To bylo mimochodem taky zajímavé, protože čas na sprchování nastal až ve chvíli, kdy u mě to zvíře bylo už aspoň hodinu.

No nic... Tak co že nám to v té televizi zrovna běží?

**

Moje malá pěstička dopadla na prostěradlo a Čiko vyděšeně nadskočil. Měla jsem už trochu strach. Jedna věc byla, že jsem na Seana byla naštvaná. On si prostě jen tak odhodí kocoura u mě v bytě, protože jsem si dovolila odpoledne souložit a někam si odejde, aniž by řekl třeba jen jednu další větu!

Prej: ,,Zapomeň na to."

To tak, ty bastarde jeden! Žádné příměří! Už ani cenťák z nějakého příměří!

Přesto jsem ale měla obavy - to byla ta druhá věc.

Na chodbě se ozvala tichá rána a pak o trochu hlasitější. Ztuhla jsem. Následně se otevřely dveře od mého bytu a na podlahu spadla velká černá věc. V té tmě bylo houby vidět. S hrůzou v očích jsem se pomalu zvedla na rozklepané nohy a shledala, že se mi na podlaze válí totálně zlitý Sean Parker.

,,No tohle," zašeptala jsem.

,,Ano, to-tohle!" zamumlal a namířil na mě ukazováčkem. ,,To je kvůli tobě!"

,,Co, sakra? To si jako nemůžu zašukat? Jsem dospělá a nemůžu za to, že jsem hlasitá!"

S úsměvem nadzvedl hlavu, pak jako by ke mně chtěl natáhnout paže a hned nato se zase svalil.

,,Parkere, na nohy. Hned!" zapištěla jsem, vykolejená z téhle situace a vynervovaná z toho, že za šest a půl hodiny vstávám do práce.

,,To mi ale asi bud-"

,,Ne! Ne! Ne! Nezvracej! Vydrž!" Jako splašená slepice jsem se rozběhla do koupelny pro kýbl a kdákala při tom různé nadávky.

,,Tady!"

,,Už jsem v cajku," řekl a sevřel v dlani mé obnažené stehno, takže jsem spadla na zadek.

,,Očividně, ty debile jeden!"

Zabručel a na jeho tváři se objevil ublížený výraz. ,,Nebuď netykavka."

,,To říkáš ty mně? A vstávej, kurvafix!"

Nějakým zázrakem jsem ho dostala na nohy. Hned nato spadl po hlavě do mé postele a málem zalehl Čika. Ten se na mě podíval a já na něj. Zavrtěla jsem hlavou a on zkopíroval můj pohyb.

,,Chápeš to?"

V odpovědi přešel na druhou stranu postele a schoulil se do klubíčka vedle Seana.

,,Tys mě zradil!"

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro