Everly a Rawy mi nebraly telefon. Hádala jsem, že buď zvrací nebo ještě spí. Rozhodla jsem se tedy, že si zajdu do Starbucksu a vypiju si svou vytouženou kávu při procházce v Central Parku.

Jak jsem si to rázovala mezi lidmi a nepřítomně upíjela životabudič, mou pozornost upoutal obchod s nábytkem, který nesl název King's room, a vzpomněla jsem si na svůj příšerný botník.

**

,,Uf!" vydechla jsem, když jsem ten zatraceně těžký kus dřeva opřela o stěnu výtahu a zvolila desáté patro.

,,Jestli nevydržíš aspoň rok, ty zmetku, podám na tebe žalobu," vyhrožovala jsem svému novému botníku a vůbec si nepřipadala divně. Zřejmě jsem byla pořád opilá.

Zarazila jsem se, jakmile jsem vystoupila z výtahu. Cory Forks stál u prahu mého bytu a jeho známý úsměv na mladé tváři byl přesně to, co mým unaveným nohám vůbec nepomáhalo.

Byl to můj kamarád už od doby, co jsem se přistěhovala na Manhattan. Asi vás nepřekvapí, že jsem mu podlehla. Podléhala jsem mu, dalo by se říct, pravidelně. Přátelství s benefity mělo výhodu v tom, že jsme od sebe nic víc neočekávali. Většinou jsem ale chodila já k němu. Už jsme to tak měli naučené.

,,Co ty tady?"

,,Ahoj, taky tě rád vidím," řekl s úsměvem od ucha k uchu a vyšel mi vstříc, aby mě mohl pevně obejmout a pomoct mi s tím protivným botníkem.

,,Nebrala jsi mi telefon. Asi ho máš vypnutý. Nebo doma?"

Přikývla jsem.

,,Nos ho u sebe," přikázal jemně a políbil mě na špičku nosu.

,,Dobře. Co jsi mi teda chtěl?" Otevřela jsem dveře od bytu a pokynula mu, aby ten botník položil vedle starého. Udělal to a hned nato jsem se ocitla v jeho náruči.

,,Chtěl jsem se ti omluvit za to, že jsem nemohl být na tvé oslavě..."

,,To už jsme přece probírali. Musel jsi pracovně odcestovat."

,,...a taky jsem ti ho tam už prostě musel strčit."

,,Hej! Já vyžaduji romantiku!"

Cory vycenil zuby a hodil mě na postel. ,,Tak já se pokusím."

,,Vážně?"

,,Ne," řekl a zasmál se mi do krku.

,,Ty jsi vážně neskutečný! Víš, že tahle naše dohoda by měla zahrnovat i respektování vzájemných... Ách!"

,,Ještě nějaké námitky, Minie?"

,,Ne, už ne," řekla jsem a na znamení kapitulace mu zajela do sytě blonďatých vlasů, které skoro ladily s těmi mými.

Nedělalo mu žádný problém do mě pravidelně přirážet a zároveň nás zbavovat zbytku oblečení.

No jo, pan zkušený, pomyslela jsem si a zachichotala se do peřin, jakmile jsem se ocitla na břiše. Změna polohy ve mně odpálila nové nadšení a Spodní Minie se konečně začala plně věnovat pro ni už tak známému Jednookému Náčelníkovi (čti: Corymu penisu).

,,Ano, ano, ano! Tohle je ten nejlepší narozeninový dárek pod sluncem!"

Zavrčel a trošku mě kousl do ramene. ,,Aby nebyl."

Ze zvuku nárazů našich nahých těl jsem se červenala a cítila, že se blíží exploze.

,,Pojď," zašeptal mi do ucha a já opravdu šla. Obličej jsem zabořila do povlečení, několikrát za sebou zuřivě vykřikla spoustu nesrozumitelných blábolů a pevně v sobě Coryho sevřela. Pan Orgasmus na mě ještě stále uplatňoval svou moc, ale přesto jsem slyšela, jak v protějším bytě něco hlasitě bouchlo. Vlastně to musely slyšet ještě další tři patra pod námi i nad námi.

,,Oh! ... Co to bylo?"

Celá zadýchaná jsem si odfoukla vlasy s obličeje a pak se na Coryho usmála. ,,Takový jeden sběratel podprsenek."