Následující čtyři měsíce utekly jako voda a já rostla a rostla. Veškerý čas jsem využívala k tomu, abych se prostřednictvím malinké Lilly Hinfordové naučila, jaké to je být mámou v praxi. Už jsem tím musela lézt Chloe na nervy, ale byla obměkčená svým prvním potomkem a přistupovala mi prakticky na všechno. Musím přiznat, že v téhle konečné fázi těhotenství mě držel už jen fakt, že Chloe porodila a je stále naživu.

Tak to bych to mohla také přežít, ne?

,,Kotě?"

Pracně jsem se v posteli přetočila na druhý bok a ospale se usmála na svého proti mně strašně vychrtlého manžela.

,,Je ti dobře? Furt se vrtíš," poznamenal se staženým obočím a pohladil mi vrcholek břicha.

Asi bych vás měla informovat, že už od začátku sedmého měsíce byl Sean strašně přecitlivělý, co se těhotenství týkalo a až přehnaně moc pozoroval každou změnu mého výrazu. Jenže teď jsem se s ním nemohla přít. V podbřišku jsem měla křeče, jako když mám dostat pěkně intenzivní menstruaci. Proto jsem taky vůbec nemohla zabrat. Ale jelikož jsem ještě stále byla v osmém měsíci, nedělala jsem z toho vědu. ,,Jen nemůžu najít polohu, ve které by mi bylo pohodlně, nic víc."

Něco zabručel a přitiskl se k mým minimálně o číslo větším prsům.

,,Už se těším, až ochutnám mléko," špitl spokojeně a já vyvalila oči na množství jeho nekonečně temných vlasů. ,,Děláš si prdel? Tak já dělám nespočet týdnů zásoby našemu špuntovi a ty bys mu je vychlastal?"

Zasmál se mi do žlábku mezi prsy a pak ke mně vzhlédl s láskyplným pohledem, aby se nakonec natáhl pro polibek.

,,Jenom si občas cucnu," zapřísahal mě a já zvedla oči v sloup. Nebudu ale zapírat, že z vize, jak mi Sean horlivě saje bradavky, Spodní Minie okamžitě zareagovala.

,,No dobře, možná čas od času," zamumlala jsem a přitiskla rty na jeho čelo.

,,Ty bys chtěla, abych to udělal," řekl po chvíli triumfálním tónem a já ho pěstičkou šťouchla do obnaženého hrudníku. ,,To není pravda! Udělám to jen proto, že si to přeješ."

,,Já to udělám," opravil mě a po chvíli začal tiše klimbat. Jenže mě to břicho bolelo čím dál víc, takže netrvalo dlouho a křečí jsem se vymrštila tak rychle, až Sean sletěl z postele. Se zatajeným dechem jsem čekala, jestli ten pád přežil. Nakonec se zpoza rohu vynořil rozcuchaný, mžourající a naprosto zmatený bručoun.

,,Seane?!"

Vyvalil na mě rozespalé oči. ,,Už?!"

,,Já... asi jo."

,,Běžím pro oblečení!" zapištěl jako holka a já se navzdory evidentním kontrakcím rozesmála a při tom šeptala: ,,Au! Jau!"

,,Bolí to hodně?" zeptal se starostlivě, když o pět minut později nastartoval auto. S víčky pevně u sebe jsem zamumlala: ,,Nic příjemného to teda fakt není."

Povzdechl si a projel kolem vilek, až se nakonec dostal do rušného centra New Yorku. ,,Dobře, tak jedeme porodit Pulce."