,,Chcete to vědět, Seane?"

,,Já..."

,,Já to chci taky vědět," vyjekla jsem a hned nato znovu zakřičela: ,,Vlastně ne!"

Sean mi povzbudivě stiskl ruku. ,,Miláčku."

Povzdechla jsem si. ,,Když... já nevím. Mám z toho hrozné nervy!"

,,Nechci vám do toho mluvit, ale co nevidět bude čas na velké nákupy a budete muset vědět, jakou barvu vybrat."

Sevřel se mi žaludek a měla jsem sto chutí ukázat mé milé doktorce zdvižený prostředníček.

Ale... tak asi...

,,Dobře, řekněte nám to."

**

,,Ty sis tu zmínku o nákupech vzala pěkně k srdci," poznamenal Sean a podržel další modré bodíčko, které přicházelo v úvahu. ,,A už dost modré barvy! Nebo bude můj syn jak delfín."

,,Modrá je náhodou důstojná," hájila jsem jednu z nejkrásnějších barev a pátrala po modrých botičkách. 

Koho by to napadlo, co?

,,Tohle je šílenství. Chloe má už jen dva měsíce do porodu a nemají doma skoro nic. A já," neurčitě jsem rozhodila rukama do stran. ,,To je kvůli tomu, že vím, co to bude! A kvůli tobě a doktorce!"

,,Ty jsi nějaká nevyspalá." 

,,Já jsem náhodou vyspalá ažaž!" zanadávala jsem a začala se přehrabovat v balení plen. Sean ke mně opatrně vztáhl ruce a donutil mě pleny pustit. Když si mě pak přitáhl do náruče, naprosto hloupě jsem se rozbrečela. ,,Seane, vždyť mě znáš! Nejsem připravena být matkou."

,,Přestaň s tím. Je normální, že se bojíš. Ale nebudeš na to přece sama. Budu pořád u tebe, i u malého a budu se o vás starat."

Pomrkávající jsem k němu vzhlédla. ,,Vážně?"

Usmál se na mě a navzdory všem těm lidem kolem nás si mě dost intimně přitáhl k sobě. ,,Na to vem jed, Minie. Přestaň řešit, co bude za několik týdnů. Budeme žít tím, co se děje teď, platí?"

Zasmála jsem se a ustoupila z cesty procházejícím lidem.

,,Jsi tak skvělý člověk," smrkla jsem a pak se zamračila. ,,A já jen nevyzrálé děcko."

Povzdechl si a přejel mi po ztuhlé čelisti. ,,A taky jsi to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat."