Stála jsem na místě, kde měli Chloe s Maxem svatební hostinu. Tentokrát tu byl obřad a... asi už ne jejich. Sean stál několik metrů ode mě a široce se usmíval. Měl na sobě smoking, do kterého se musel dostat nějakým zázrakem. Celá v transu jsem zaregistrovala Rose, April, Evelin, Maxe, Chloe, Everly, Rawy, mamku, Coryho a i Robin s Jessicou a...

Počkat, cože?

Neptej se, artikuloval na mě Sean svými stále usměvavými rty a napřáhl ke mně z dálky dlaň.

,,Jdeme, princezno?"

,,Tati," vydechla jsem a snažila se rozmrkat slzy. ,,Tohle myslíte vážně?"

Místo odpovědi mi věnoval otcovský úsměv a já jen matně zaznamenala odporně romantickou hudbu, která se mi aspoň pro tenhle okamžik trošku líbila.

,,Pojď," řekl a nabídl mi rámě.

,,Tak proto ty bílé šaty! Vidíš to? Sean mi řekl, že jsem v nich sexy a... no... však víš... Kdo by odolal muži, který ti dává najevo, jakou má na tebe chuť, když-"

,,Ne, zlatíčko, to já neznám. A dám ti teď radu, začni mluvit až ve chvíli, kdy budeš stát u Seana, protože jinak bych se z toho mohl psychicky zhroutit."

Uchechtla jsem se a hřbetem ruky si setřela slzy. ,,Pardon."

,,Nemusíš se omlouvat."

Připitoměle jsem se culila na panstvo okolo sebe a na konci uličky zaznamenala jisté dva kocoury, co seděli na velké židli s červeno-zlatým vzorem a celá tahle událost jim byla očividně úplně u zadku.

,,Chichi!" uniklo mi, když jsem přijala Seanovu nataženou dlaň a vystoupala dva sněhové bílé schůdky, až jsem se zastavila před knězem a zašeptala mu: ,,Omlouvám se, že je to v takovém vedru."

,,Minie," zašeptal Sean a uchopil mě za roztřesené ruce.

,,Jsme v nějaké církvi?" povytáhla jsem obočí a nenápadně se usmála na pána s křížem.

Sean zavrtěl hlavou a věnoval mi další ze Sbírky kalhotky strhávajících úsměvů Seana Parkera.

Koutkem oka jsem zaznamenala, jak se všichni posadili a jak si Čiko olízl zadek. 

Bože.

Kněz začal až příliš rychle odříkávat... něco. Já ho ani nebyla schopna vnímat. Jen jsem se skrz slzy dívala Seanovi do očí, pak jsem mu nějakým zázrakem navlékla roztřesenou rukou prstýnek, sledovala jak Chloe a Max - naši svědci - podepsali pod lehkým větříkem vlající papíry a pak ze mě vypadlo to proslulé Ano. S nadšeným vykviknutím jsem se Seanovi vrhla kolem krku a nechala se polapit naším novomanželským polibkem. Vlastně jsem do toho momentu, než se propojil jeho jazyk s mým, byla přesvědčená, že jen sním. Jenže skutečný polibek od Seana si člověk nevysní. Ten prostě musí dostat.