Nadechl jsem se. Okolo to vonělo jinak než u mě doma. Rychle jsem otevřel oči a uvědomil si že kde to vlastně jsem. Všiml jsem si že někdo leží vedle mě. Otočil jsem se na něj a zjistil že je to Sebastian. Vyjekl jsem a ucukl. Upíral na mě svůj pohled a jemně se culil. Posadil se. ,,Hehe jsi opravdu zajímaví....moje schopnosti na tebe skoro vůbec nepůsobí..." řekl. Pak mě chytnul za ruku a přitáhl si mě blíž. ,,Navíc mě tolik lákáš...tolik bych chtěl ochutnat tvou krev.." olízl mi tepnu a odhalil zubatý úsměv. Najednou se jeho nálada změnila a odtáhl se. ,,Ale nejprve snídani." tleskl a popadl mě do náruče. Vyšel ze dveří a zamířil vesele do jiného pokoje který se později ukázal být kuchyní. Posadil mě na židli a někde na ní mi zahájil pouta. ,,Jen pro jistotu." usmál se a začal něco dělat u kuchyňské linky. Začal jsem si prohlížet pokoj. Celý bil laděný do zeleno šedé. Podlaha byla kamenná a stěny zelené, všude bylo spousta nejrůznějších roztlin a stůl a většina nábytku byly kameno-dřevěné. Dal přede mě talíř něčeho co připomínalo proslulý chleba s máslem a pravděpodobně to byl i chleba s máslem. Na stůl ještě položil sklenici vody. ,,Najez se." nakázal a pobaveně mě pozoroval. Se znehybněnýma rukama jsem nakonec začal jíst jen pusou. Problém nastal když jsem se chtěl napít. Jednou jsem si lokl ale potom se sklenice převrhla a vylila se na mě. ,,Ale ale..." přišel ke mě se zvláštním výrazem a strhl mi obležení.

Prozatím konec, těšte se na pokračování příště.