Upozornění! tu hudbu jsem si k tomu pustil až od určité části, tak se pokud hcete můžete řídit mím příkladem . Tu část označím.

Po chvíli hladového dívání na mě odešel a zanechal mě v místnosti. Světlo zůstalo rozsvícené. Prohlížel jsem si své okololí. Místnost měla béžové stěny které zdobilo několik krásných modrých závěsí sahajících až k zemi. Nevím jestli zakrývaly okna či něco odlišného. bylo tu pár kusů krásného nábytku. Na jedné straně místnosti bylo něco jako domácí bar či něco takového. u toho byly jedny dveře. Druhé byly na druhé straně této, podle mě, krásné místnosti. Nechápu proč mě nechává tady místo nějaké husné cely nebo něco takového. Asi čtu moc knížek. Možná i proto jsem zvládl prozatím zachovat klid. Teda alespoň navenek. Najednou světlo zhaslo. Sakra! Nemám rád tmu. Schoulil jsem se do klubíčka na koberci a snažil se nebýt moc vystrašený. Teď mi také připadalo jako by kouzlo kterým na mě působil najednou pominulo. Všechno začalo být mnohem realištější. Každý kout. Každý stín. Připomělo mi to jak jsem se jako malý bál věcí ve tmě okolo. Ale pak se něco stalo a já se přestal bát. Vzpomínám si jen že mi kdosi pomohl ale už nevím kdo to byl. Bylo to už dávno a já byl malí pošetilí kluk co se bál věcí okolo něj. Začal jsem pomalu usínat. Těsně před usnutím jsem se přitulil k něčemu co se oběvilo znenadání vedle mě. Nebál jsem se, připadalo mi jako bych to co vedle mě leželo a jehož dech mě teď šimral na zátylku znal. Zvláštní.

Jakoby to vedle mě už předtím leželo.