Probudilo mě až to jak se mnou někdo silně zatřásl. Pomalu jsem tevřel oči a stočil pohled na toho jež mě vzbudil. Byl to Sebastian jehož normálně úzké zorničky byly teď rozšířené. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se rozrušeně a začal mi přejíždět rukama po těle jestli aby se ujistil že nemám žádná zranění.
,,Ce-celkem.." podařilo se mi ze sebe vydrat a on mě okamžitě obejmul.
Začal se kývat ze strany na stranu.
,,Jsi můj...jen můj...nikdo na tebe nesmí ani sáhnout....nesmí ti mě vzít.." začal si mumlat a pořád se kýval ze strany na stranu. Byl jsem zmatený a raději nic nedělal.

Stíny v modrošedé místnosti kde jsme byly byly dlouhé a temné.

Sebastian se po chvíli uklidnil ,,Promiň." řekl jen a jemně se mi zakousl do krku.