Otočil jsem se a pohlédl na něj. Přispěchal jsem k němu a prohlédl ho. Po chvíli jsem došel k závěru že je pouze v bezvědomí. Najednou jsem uslyšel rychlé kroky. Okamžitě jsem se schoval pod stůl a snažil se ani nedýchat. Zahlédl jsem něčí nohy v černých kalhotech a botách se stříbrnými lemy. Pak jsem zaslechl hlas jak s podivným přízvukem pronáší slova ,,Tady to také není....budeme se po tom muset poohlédnout jinde..." Všiml jsem si jak kolem stolu proběhlo nějaké kočkovité stvoření které si mě naštěstí pravděpodobně nevšimlo. ,,Nechám tu Sebastianovi vzkaz aby věděl....že jsme to byly my kdo se tu stavil na tak...neočekávanou návštěvu..." zasmál se hlas trochu podle a bylo slyšet škrábání pera o papír. ,,Sakra...začínám se vytrácet....budeme muset už jít zlatíčko....ale neboj později se vrátíme. Uslyšel jsem jemné mňouknutí a pak zvuky jak někdo vylezl oknem. Odvážil jsem se nakouknout z pod stolu.