Předem se omlouvám všem, co čekají, že se ty roky jednou naučím. No, naučila jsem se, ale nelíbí se mi to :D Proto se omlouvám všem dobrým duším, co mi po přečtení tohoto šíleného díla řeknou, že Lucius je starší, Narcissa do té doby taky nepatří a celkově to je velice dobově nepřesné. Já vím. Ale jen řekněte sami, jestli by to takhle nebylo možná o kousíček lepší... :D

Dnes nezačnu výčtem krás Bradavic ani ránem, které je prostě vždy stejné. To se sem nehodí. Sice právě končil oběd a studenti se pomalu přesouvali na jednotlivé hodiny, ale to nás nemusí vůbec zajímat. Ne všechno začíná ve Velké síni u stolů, co se prohýbají pod náložemi jídla. Dnes začněme něčím skutečně zajímavým.

"Děláš si srandu?" vyjekla Lily a prudce si připlácla ruku na ústa, neb se po ní otočila snad celá třída. Bylo pozdní odpoledne, přesněji půl páté Greenwichského času, a třídou panovala velice veselá nálada. Všichni se překřikovali, smáli se a hlasitě dávali najevo své pocity, ovšem zrzka je všechny jako vždy překřičela, když jí Emmelina pověděla tu novinku.

"Ne, vážně se to stalo. Říkala mi to Marlene, čestný!" zdvihla dva prsty do vzduchu při přísaze její pravdomluvnosti. To už bylo samo o sobě dost paradoxní, neb o pravdomluvnosti této mrzimorky by se dalo polemizovat. 

"To si vymyslela," obvinila o rok mladší spolužačku Lily. Emmelina ale vrtěla hlavou, až se jí černé vlasy rozlétaly na všechny strany. Emmelina je měla momentálně po ramena, ale sama o nich říkala, že už jsou moc dlouhé a možná by stálo za to je trochu zkrátit, na to jí všichni odpovídali, že to by dělat neměla, jinak už nebude tak krásná. Na to jim Emmy říkávala, ať jí vlezou na záda, neb ona ví nejlíp, co jí sluší.

"Ne, Marlene říkala, že jí to říkala Jonesová, která to má od Bonesové. Té to, myslím, říkala Alice, která to na vlastní oči viděla, takže je to ověřené," protestovala, zatímco Lily pozvedla obočí. "Neměla bys hned všechno zpochybňovat," poškádlila ji Emmelina, až si Lily povzdechla.

"Když já tomu prostě nemůžu uvěřit, že by si Potter něco začal zrovna s Mary. Vždyť Mary tu byla vždycky a on si jí nikdy nevšiml," lamentovala.

"A to tě pěkně žere, protože si teď nevšímá tebe," zhodnotila to s úsměvem Emmelina, načež seskočila z lavice, na které seděla, a elegantním krokem se přesunula k té své, kterou si vybrala na začátku roku. Musela kvůli tomu přejít skoro celou třídu, neb Lily jako vždy seděla v první lavici, kdežto Emmelina vybírala vždy místa vzadu.

Lily si mezitím povzdechla a zaraženě hleděla vpřed. Copak by si Potter skutečně začal něco s její kamarádkou Mary? Ne, to určitě ne, Emmelina prostě zase příliš moc mluvila, aniž by si rozmýšlela, co to vůbec říká. To by pro ni bylo typické. Vždyť přece to byl Potter a Mary, copak to mohla být pravda? Malý červíček pochybností ale zrzce stále hlodal v hrudi. 

"Ahoj, Lily," posadil se vedle ní Remus, její dlouholetý přítel. Lily mu kývla na pozdrav a pokývala hlavou, když jí přisunul čtvereček čokolády.

"Ahoj, Reme, je hezké vidět, že se aspoň někdo z té vaší partičky dostavil," protočila oči dívka, zatímco v ústech převalovala čokoládu, jež se jí příjemně převalovala na jazyku. Remus se ale slabě zasmál a sám si vzal jeden čtvereček z napůl snědené tabulky, kterou si přinesl snad jako učební pomůcku.

"Co bys po nich chtěla? Vždyť je středa půl páté odpoledne a ještě k tomu červen," pokrčil rameny Remus. Lily ale pozvedla obočí.

"Ano, co bych po nich chtěla? Snad to samé, co po ostatních? Máš snad pocit, že tu chybí tolik lidí?" rozhazovala rukama po třídě, jež měla být namíchaná z Nebelvíru a Mrzimoru. A možná proto bylo obsazení dost zoufalé.

"Mám pocit, že neznáš Siriusovu teorii o hodinách a dnech," zasmál se Remus a lehce si při tom povzdechl. Jeho přátelé prostě nemohli být zodpovědní. Peter tuhle teorii bezhlavě podporoval a James... No, to nebyla dobrá chvíle to rozebírat zrovna před Evansovou. 

"Nějak nevím, jestli je to bezpečné," zamumlala zrzka a zadívala se na tabuli, kudy by měl každou chvíli přiletět dovnitř profesor Binns a započít hodinu svým obvyklým způsobem. "Vždyť i Emmelina přišla a nepokusila se ulít z téhle hodiny," poukázala dívka na to, že je sice nejspíš jediná, ale to nevadilo. Kromě těch dvou byla ve třídě právě Emmelina a Amélie za Mrzimor. A to bylo všechno.

"Děláš, jako kdyby něco, co Sirius vymyslí, nebylo," zasmál se Remus vlastnímu vtipu, zatímco Lily se ohlédla ke dveřím, kudy dovnitř právě vcházeli ztracení chlapci z Mrzimoru. Čtveřice se posadila na svá místa kdesi uprostřed třídy a pokračovali v hovoru o famfrpálu, aniž by se od něj odchýlili, jak byl zajímavý.

"Tak co tedy Black říká?" nedalo to zrzce, takže se musela zeptat.

"Tak to ti řeknu naprosto přesně," ozvalo se za ní lehce naštvaně, "ten idiot totiž říká tolik hloupých věcí, co se ti vryjou do hlavy, že je nejde neopakovat. Před třemi hodinami mi řekl, že jsem marná a nikdy si nikoho nenajdu," rozpovídala se Alice o tom, co na její účet všechno Sirius řekl. Lily mohla jen valit oči. 

"J-jak ses sem dostala?" zeptala se a ukázala na dveře, kudy Alice rozhodně nepřišla.

"To je to jediné, co tě zajímá?" vyštěkla dívka naštvaně. "Ale když to tak musíš vědět, tak jsem přišla oknem. Je to přece první patro a mně se to nechtělo obcházet," mávla k otevřenému oknu, kterým dovnitř proudil teplý červnový vzduch.

"A-ale..." začala Lily, ale byla přerušena tím, že nemá smysl pro humor. 

"Půjdu za Emmelinou, ta mě jistě ocení víc než vy dva suchaři," zavrtěla hlavou Alice, pohodila krátkými vlasy a než se Lily stihla nadát, seděla vedle Emmeliny a naštvaně se jí svěřovala s tím, co jí Sirius zase provedl.

"Cože? To si děláš srandu? Tohle ti vážně řekl? To je hajzl," reagovala Emmelina na její sdělení. Nutno podotknout, že mnohem lépe než Lily, to musela uznat Alice i samotná Lily, co onu reakci slyšela až dopředu přes výkřiky toho, které famfrpálové družstvo vyhraje příště.

"Já vím! Ale mě už to nebaví, Emmy. Ten tupec si myslí, že mu nikdy nic neudělám nazpátek, protože jsem moc měkká. Uráží mě na každém rohu a ještě se hloupě směje. Koho by to bavilo?" vraždila pohledem při každém slově, ale Emmelina začala souhlasně přikyvovat. 

"Rozhodně bys mu něco udělat měla. Ale něco promyšleného, něco, co ho naštve," rozváděla svoji teorii Emmelina, zatímco Alice přikyvovala. 

"Máš pravdu, co by ho mohlo dožrat úplně na největší maximum?" vyptávala se. Společně s Emmelinou chtěla přijít na to, jak to zavařit Siriusovi. A kdo jiný byl tím pravým parťákem pro pomstu, když ne Emmelina Vanceová?

"Ty, Reme," začala opatrně zrzka a skousla si ret. 

"No?" nechápal chlapec, co právě dojídal další čtvereček čokolády.

"Vážně si Potter, to no, víš co... S Mary, tamto?" poklepávala nehty do lavice a děsila se odpovědi. Kdyby to bylo ano, necítila by se moc dobře, ale kdyby to Potter neudělal, také by to nebylo nejlepší. Do háje, zaklela si pro sebe v duchu, tohle bylo horší, než kdyby Potter nedělal nic. Ale to by asi taky nebylo dobře. Nejspíše tu nebylo dobře slovo Potter.

"Cože? Myslíš jako vztah?" nechápal Remus. Lily jednou krátce přikývla. Remus se rozesmál. "To tě žere? Vždyť jsi mu sama řekla, že si může, a teď tě budu citovat, narazit, narazit kterou chce, že je ti úplně u zadní části těla a ať si začne klidně i s Minnie, když mu to bude stát za to," bavil se nad tím, co zrzka tehdy řekla.

"Já vím, kruci, ale nemyslela jsem si, že to vezme tak doslova," vrtěla hlavou Lily.

"No, tak jak vidíš vzal. A já jim to přeju, ta jeho posedlost tebou nebyla moc fajn," svěřil se jí a Lily musela souhlasit. Jenže někde uvnitř cítila, že ji to štve. Copak měla nějaká Mary na Pottera nárok?

"Prostě už je to za ním a ty buď ráda, už tě nebude otravovat," zasmál se Remus a zadíval se na tabuli, kde se právě vynořoval duch této hodiny, který veškerou zábavu zmrazil jediným slovem. 

Lily jeho příchod ale nezaregistrovala, protože přemýšlela o tom, co jí Remus řekl. Jistě, už ji nebude otravovat, ale. Ale. Ale zrzka nějak neuměla jít dál. Co vůbec bylo dál? Jakože žádný Potter u snídaně ani u oběda? Nikdo jí nebude do výstřihu házet zrníčka kukuřice? Nikdo ji nebude polévat vodou, když jenom projde kolem? Nikdo na ni nebude křičet věci, po kterých by mu nejradši jednu natáhla? A že už to párkrát udělala. Možná byl skutečně čas jít dál. Jenže jak by to měla udělat? A navíc, Potter by si měl uvědomit, že ani Mary není svatá. Do háje, Lily, pokárala sama sebe. Ať si spolu mají, co chtějí. Ale i tak by měl Potter pochopit, o co přijde. Vždyť Lily si teď mohla dělat, co chtěla. Nikdo jí nebude odhánět kluky a ona mohla ukázat na toho prvního, co vejde do dveří a začít si s ním něco. Zasmála se. Prvně v duchu a pak i nahlas.

"To je skvělý! Přesně tak! Začnu si s tím, kdo vejde jako první, protože konečně můžu," smála se potěšeně. To by to ale nesměla slyšet Emmelina ze zadní lavice, která naprosto kašlala na slova Binnse, co začal svoji hodinu obvyklým Dobrý den, studenti.

"Můžu tě vzít za slovo? Vsaď se!" zaječela na ni nadšeně, až se chlapci ze stejné koleje ohlédli od své debaty ohledně famfrpálových týmů. Binns stál kdesi u tabule zapomenut ve svém mluvení.

"Klidně," mávla rukou Lily, neb byla plná rozradostněných pocitů z toho, že se Pottera konečně zbavila. "Aspoň Potter uvidí, jak jsem bez něj šťastná," dodala, až si Remus povzdechl. Ti dva byli pohromou Bradavic.

"Fajn, ale věř, že budeš muset, jinak tě čeká trest. A ty víš, jaký to je," zasmála se Emmelina a pokývala hlavou, že přesně to, čeho se zrzka děsila. Emmy ještě švihla obočím, neb si byla jistá, že konečně uvidí zrzku trpět.

"Fajn," zasmála se bezstarostně Lily. Jedna sázka ji nezabije. A aspoň tím Potterovi ukáže, jak jí je ukradené, s kým si začíná nebo ne. 

"Víš něco, co já ne?" zašeptala Alice, když se Emmelina posadila na své místo. 

Černovláska se tajemně pousmála. "Ale zlato, co je to za otázku? Já vím vždycky víc než kdokoliv, na to nezapomínej," zapředla vesele a zelené oči jí zasvítily jako kočce uprostřed noci. Jiskřičky pobavení v nich nikdy nemohly zhasnout, protože byly Emmelininou hlavní součástí. To a ještě obrovský mozek, do kterého vkládala veškeré informace o studentech Bradavic.

"A dneska to je...?" popostrčila ji nedočkavě Alice. 

Emmelina zamrkala jako panenka. "Víš, jak Minerva chtěla přestavovat tu třídu v šestém patře? Myslím, že to byla dvě stě devatenáctka nebo šest set dvacítka, nějak tak," mluvila Emmelina. "Tak já náhodou vím, že si to využila jako trest pro pár lidí. A hádej, v jaké třídě je přemíra lavic," mávla kolem sebe rukou. 

Alice se rozhlédla. Skutečně tu bylo víc lavic než studentů. Možná to ale bylo i tou pozdní hodinou, kdy to tři ze čtyř pobertů zabalili a Mary spolu s nimi. Dokonce i Gracey Simonsová z Mrzimoru se nedostavila a zanechala tak Amélii v lavici samotnou. I tak tu ale bylo více lavic, než bylo kdy potřeba.

"Jakože tahle hodina bude ještě zábavná?" zasmála se nebelvírka potěšeně, když Binns pronesl cosi o jakési válce skřetů nebo čehože. 

"Věř mi, že ano, protože vím, kdo ten trest dostal," zatvářila se vševědoucně Emmelina, načež ji Alice vyzvala, aby nenapínala a mluvila. 

"Když tedy jinak nedáš," spustila potěšeně Emmy, jež milovala pozornost a hlavně drbání. "měli by být čtyři, co vím. Ze sedmých ročníků je to Malfoy a Lestrange," zachichotala se jako správná šesťačka, když mluví o sedmácích. "A z pátého prý Blacková a Black. Jakože Narcissa Blacková, ne Bellatrix, snad mě chápeš, protože Bellatrix je přece už pryč stejně jako Andromeda. Což mi připomíná, věřila bys tomu, že Andromeda skutečně s Tedem zůstala? Já to tedy věděla už dávno, když jsme byli ve druhém ročníku..." pusa se jí míhala rychleji než kdy komu jinému, jak se snažila v rychlosti popsat, co se to přesně stalo během jejího druhého ročníku, aby navázala na drb z minulého týdne, který souvisel s její informovaností dneška. Aneb všechno souvisí se vším podle Emmeliny Vanceové.

"Počkej, Black jako Regulus Black?" zeptala se znenadání Alice, čímž přerušila Emmelinin výčet jistě velice zajímavých témat. Emmelina se zamračila, ale přikývla.

"Ne, počkej, poslouchej. Co by mohlo Siriuse naštvat ze všeho nejvíc?" začala se jí ptát Alice potěšeně, že na něco takového přišla. Emmelina s údivem otevřela ústa.

"Ali, ty jsi geniální! Sirius bude zuřit, to mu patří," zasmála se Emmelina, když pochopila, kam Alice míří. Druhá dívka stočila rty do pobaveného úsměvu.

"A proto se Frederick Veliký, zvaný Nejmocnější, vydal ke skřetům vyjednávat o mírových smlouvách podepsaných roku 1645, jak již znáte z minulých let. A přesně tehdy..." rozlehl se ztichlou třídou profesorův hlas. Třída mlčela, neb chlapci z Mrzimoru již uznali, že se neshodnou, a raději dali přednost kvalitnímu spánku, Amélie přemýšlela, že když omdlí, bude se moc vytratit o celých čtyřicet minut dřív, dívky se culily nad svým plánem a Lily s Remusem si pečlivě zapisovali vše, co bylo řečeno.

"Pane profesore?" zvedla ruku Amélie, až Binns přerušil vypravování a nechápavě se na ni podíval. Mrzimorka vstala ze svého místa, otevřela ústa, ale v tu ránu obrátila oči v sloup a padla na zem, až to zadunělo. Kdekdo by si pomyslel, že si musela ublížit, ale chytré kouzlo, co předtím umístila na podlahu, jí zabránilo bolestivě vyjeknout.

"Pane profesore, zdá se, že slečně Bonesové je nevolno," rozesmála se Emmelina a společně s Alicí se svezla pod stůl, aby se nesmály tak nahlas a nebyly první na ráně. Amélie tyto výstupy skutečně uměla.

"Jistě, odveďte ji někdo na ošetřovnu," zamumlal profesor Binns. "A proto se roku 1729..." pokračoval ve svém výkladu.

"To si snad dělá srandu? Jemu bych tu mohla umřít a on by mě nechal," ozvala se Amélie ze země, odkud přímo viděla do tváře Emmelině i Alici.

"Zlato, myslím, že u tebe je to jedno. Stejně tě zná jen jako padající panenku, co se vždy deset minut po začátku hodiny zhroutí. Ne vážně, dodělala jsi aspoň jednu odpoledku?" vyptávala se jí Emmelina, zatímco Amélie protočila oči, které následně zavřela, aby vypadala jako po omdlení.

"Hej, Emersone," zavolala Alice na mrzimorského chlapce, co by mohl Amélii doprovodit na ošetřovnu. 

"Ne, Emersona ne, radši mladšího Tonkse," opravila ji tiše Emmelina, až Amélie na podlaze zrudla. Alice chápavě pokývala hlavou, popadla jeden z pergamenů, co měla před sebou, vytvořila z něj kuličku a hodila ji po Davidu Tonskovi.

"Tonksi," zavolala na něj a znovu po něm hodila kuličku. David se ale opíral o svoje ruce a vypadal, že má zavřené oči již pěkně dlouho.

"Tonksi! Davide!" křikla po něm Emmelina. To už bylo účinnější. David se s trhnutím probral, ztratil rovnováhu a vyvrátil se i s židlí dozadu, až narazil na zem, zadunělo to, což probralo jeho souseda. Ten nechápavě vyskočil, až pohnul kymácejícím se stolem, který se pro změnu převrátil dopředu. Po zemi se rozlila kaluž inkoustu a natekla ležící Amélii do vlasů.

"Ty idiote!" vymrštila se do stoje, zatímco se snažila nějak vysušit zrzavé vlasy. 

"Tak slečně Bonesové už je lépe," zasmála se Emmelina, načež zajela pod lavici a jen tak tak s sebou stihla vzít i Alici. Minula je tak jen o kousíček lahvička inkoustu co proletěla vzduchem ze směru, kde stála právě Amélie.

Další vývoj situace však přerušilo zaklepání na dveře, načež je kdosi bez zaváhání otevřel a vpadl dovnitř. Emmelina se vymrštila ven, aby viděla, který kluk vejde jako první do dveří. V tom poznání se rozesmála.

"Lily, máš šťastnou ruku," zavolala na ni, když se zrzka zaraženě dívala na průvod, co se ve dveřích objevil. A na toho, kdo je vedl. Čtyři zmijozelové totiž právě vešli do třídy, kde jako první uviděli převrácený stolek, Davida, co sebou házel na zemi jako lachtan, kterého zavalila židle, naštvanou Amélii s inkoustem ve vlasech a rozesmátou Emmelinu, co něčím štve Lily. Pohled k nezaplacení. A v tom všem stál Binns a normálně si přednášel dál.

"Pane profesore," ujala se slova jediná dívka, navíc nejmladší z nich, avšak její temperament značil, že jí to ani za mák nevadí. "Tak jsme tu pro ty přebytečné lavice, jak vám o tom profesorka McGonagallová jistě říkala, i když to bych se dost divila," ušklíbla se dívka a pohodila hlavou, až si přehodila dva blond copánky přes ramena na záda. 

"Jistě, jistě, vezměte si je a jděte," poslal je pryč Binns, neb mu z hodiny uteklo už skoro třicet minut a on se zatím nedobral ani velkému střetu Gringottových a Ulmových. 

"Vidíš to? Vezměte si je a jděte, to je všechno, čeho se dočkáme," zabručel ten, co do dveří vstoupil jako první. Lily zaťala pěsti. Do hajzlu, do hajzlu, opakovalo se jí v hlavě neustále dokola, až jí odtamtud vybíhaly všechny myšlenky bez toho, aby se zase vracely.

"Neber si to tak, Rabastane, někteří lidé na nás prostě nemají. A ti, co nejsou lidé..." nedokončil Lucius, ale skupinka se pobaveně rozesmála jeho nevyřčenému vtipu. 

"Vidíš to?" ozvalo se ze zadní lavice poměrně hlasitě. Alice zavrtěla hlavou, aby Emmelině naznačila, že by onu větu dokončovat neměla. Emmelina si ale nenechala nic nařizovat. "Takhle vypadá ego někoho, kdo prostě nemá šanci ani u někoho jako je Bulstrodeová," zasmála se.

Alice bolestně zavřela oči stejně jako zbytek třídy. Jen Narcissa se nedala jako vždy a promluvila ještě slovo před Luciusem. "A ty to víš jako jak?" odsekla jí, ale doopravdy ji zajímalo, jak to všechno asi ví.

"Zlato, já vím všechno," oznámila jí Emmelina, načež se opět obrátila k Alici a předstírala, že si zmijozelů ani nevšimla. "Teď je tvoje chvíle," ozvala se asi o tři vteřiny později, rozhlédla se a následně skopla Alici ze židle na zem.

"Co to zase děláš?" vyjekla Alice, když se zakymácela a hrozilo, že si svůj pěkný zadek omlátí o podlahu, která nebyla vylepšená kouzlem Amélie, aby to tak nebolelo. Jenže co se nestalo, Emmelina uměla počítat, dopočítávat, kombinovat, získávat informace a stejně tak intrikovat proti lidem, které nesnášela, nebo pro svoje kamarádky, které plánovaly pomstu.

V pádu jí zabránila ruka, co ji udržela na místě, tudíž na židli. Alice tedy nespadla, neotloukla se a nemusela by pak Emmelinu přinejmenším vyhodit z okna, neb tohle bylo přece přízemí. Mrzimorka se ale otočila tak, aby se na Alici a jejího zachránce nedívala, ale přesto slyšela všechno, co se řekne. To jen, aby jí nic neuteklo.

"Díky. Emmelina je šáhlá," prohlásila Alice směrem ke zmijozelovi, se kterým měla jasné plány. Sirius bude zuřit, a to byl účel.

Regulus ale neřekl nic. Pouze pokrčil rameny a otočil se zpět na své zmijozelské kolegy. Nepomohlo ani Alicino zamrkání nebo jiné z gest, co s takovou vervou prováděla právě v onu chvíli. 

Dívka překvapeně zamrkala, když se od ní odvrátil. "Cože?" zašeptala si pro sebe, neb jí nešlo na mozek, že nic z těch všech fint, co když na koho zkoušela, žádná nezabrala. Vždyť jí to přece vyšlo vždycky, když chtěla, tak proč ne teď? Kdo byl Regulus Black, aby byl odolný jejím zbraním? No, tak to tedy ne, pomyslela si. Žádná odolnost, jen musím přitvrdit, slíbila si.

"My půjdeme na tu ošetřovnu," prohlásil David, aby měl výmluvu a nemusel u této šílené akce vyměňování lavic asistovat. Navíc ještě se zmijozeláky. Popadl Amélii za pas a zašeptal jí, aby předstírala mdloby, když už to všechno pokazila. Amélii nedalo moc práce se Davidovi pověsit kolem krku a všechno nechat na něm.

"Můžu taky?" vyhrkli zbylí tři chlapci Mrzimoru, neb jeden z nich stále spal, což bylo s podivem v tomhle randálu. 

"Ne!" odsekla jim Amélie, která opět zapomněla na to, že je jí vlastně mdlo a sotva se udrží na nohou.

Mezitím ale Narcissa došla k Binnsovi a pokusila se mu vyřídit vzkaz od Minervy. Jenže Binns ji neposlouchal a neustále vykládal, jak se jakási rodina skřetů vydala k jiné, tam je zabila, pak je zabil kdosi jiný, to rozpoutalo cosi a dívce už tam chyběl jen meteorit, co by je nakonec stejně zabil všechny.

"Profesorka McGonagallová vám vzkazuje, že máte..."

"A proto se roku 1731 stali hlavními veliteli vojsk, která napadla..."

"Tak dost!" zaječela Narcissa vysokým hláskem, co donutil Remuse si zacpat uši a Lily kvůli tomu zlomila brk, jak na něj překvapeně zatlačila. Inkoust se jí roztekl po pergamenu a ona byla nucená potichu zaklet, jak ji to štvalo.

"Ale podívejme se, Evansová ta slova i zná," ozval se kousek od ní ten, koho dívka nenáviděla už předem. Zmijozel ze sedmého ročníku prostě nemohl být oblíben zrovna Lily Evansovou. 

Než mu zrzka stihla něco odseknout, objevila se před jejich stolem Narcissa a sprostě skočila na Removu polovinu lavice, protože ta Lilyina byla od inkoustu. Blondýnka se zamračeným výrazem sledovala profesora, co ani teď nepřestal vykládat svoje žvásty o skřetech, zatímco rukou hmátla po Remově čokoládě, kterou mu prostě ukradla. Neodlamovala si čtvereček, prostě se do ní zakousla, jak byla v celku.

"Hej," ohradil se Remus a pokusil se jí čokoládu vyškubnout, protože jemu na jeho čokoládu nesmí sáhnout ani ti nejlepší přátelé, natož Narcissa Blacková. Dívka ale uhnula a Remus hmátl do prázdna.

"Ten páprda pořád něco kecá, tohle potřebuje cukr," ukousla si další kus a Remus skoro zaúpěl při představě, jak jeho čokoláda mizí v útrobách téhle pěkné zmijozelky. A tím pomalu ztrácel sebeovládání, protože jeho čokoláda...

"Ani pozornost na sebe strhnout neumíš? A to bych řekl, že v tom jsi poměrně dobrá," urazil ji a pokusil se jí vyškubnout čokoládu. Jenže Narcissa seskočila z lavice, aby na ni nedosáhl. Remus se vztekle vymrštil do stoje, dokonce opustil svoje místo, jak následoval Narcissu jako pejsek za pamlskem.

Tohle v tom očividně viděla i dívka, proto mu to dala všechno náležitě sežrat. "A aportovat nebudeš?" odsekla mu a opět zacouvala, aby na ni nedosáhl. Remus se k ní opět příblížil, ale Narcissa uhnula do strany. Teď to na ni zkusil zleva, ale dívka popoběhla doprava. Znovu si ukousla čokolády a nezapomněla přitom švihnout obočím, které říkalo Vidíš? Tahle čokoláda byla tvoje.

"Nebo počkej, ty to vlastně bez úplňku neumíš, nejsi přece bratránek," ušklíbala se, když znovu uhýbala. Jenže teď zase narazila ona. A to doslova. Narazila totiž do zdi za svými zády. Když chtěla uhnout do boku, také narazila na zeď. 

"Vůbec netuším, o čem to mluvíš," zavrtěl hlavou Remus, čímž dokonalou Narcissu vykolejil snad ze všeho nejvíc. Ve chvíli úplného ohromení jí vytrhl čokoládu, což oslavil vítězným ukousnutím posledního kousíčku, co ještě zbyl. 

"Co?" vypískla dívka, neb nedokázala ona slova pobrat. Teď ale mohl obočí pozvednout Remus a lehounce pokrčit rameny. 

"Že mi dlužíš čokoládu," oznámil jí prostě. Narcissa ale začala vrtět hlavou.

"No to teda nedlužím, už jsi jí tam půlku neměl," ohrazovala se naštvaně. Příšerně ji štval a doháněl k šílenství. A ještě ji tak vykolejil, za to se na sebe naštvala tedy pekelně. Neměla se nechat takhle překvapit, ale Lupin jí prostě přivodil šok.

"Ta čokoláda ale byla moje," pokračoval skoro zoufale chlapec. Na čokoládu mu nikdo sahat nebude, pro tu se on klidně bude i bít. Klidně i proti Blackové.

"No a co?" vyplázla na něj jazyk Narcissa.

"To jsou ty vaše zmijozelské postupy?" vydechl nevěřícně. 

"Jaké jako postupy?" založila si ruce na hrudi Narcissa, zatímco Remus se ušklíbal.

"Nechtěla jsi náhodou něco říct Binnsovi?" připomněl jí, až Narcissa zrudla, že na to zapomněla. Jenže copak na něco tak podřadného mohla myslet, když mu tu oznámila, že je vlkodlak, a on to prostě přijal jako fakt? Copak se mohla soustředit na něco jiného?

"A jak mám asi tak přilákat jeho pozornost? To bych musela být ze šestnáctého století," vrtěla hlavou dívka, načež Remus pobaveně vyprskl smíchy. A Narcissa se nakonec musela taky ušklíbnout. "Jak to, že ti to nevadí?" nemohla odolat a musela se zeptat. Zvědavost byla tím, co jí pohánělo kupředu, proto se to teď stalo také.

"Jednou se to pokazit muselo a NKÚ už mám, takže až mě vyhodí, tak to nebude tak špatné jako minulý rok," poznamenal tiše a zcela otevřeně. Stejně už se s tím nedalo nic dělat.

"Počkej, proč by tě...? Ty si vážně myslíš, že mojí jedinou předností je donášet na ostatní?" vyjekla Narcissa naštvaně.

"A ne snad?" pozvedl obočí Remus. Po tomhle prohlášení se Narcissa zamračila a bez jediného zaváhání mu vrazila facku. Pak se naštvaně otočila, ramenem ho odsunula, aby mohla z rohu místnosti vyjít a zamířila opět k profesoru Binnsovi.

Remus tam zůstal stát a jen zmateně zíral. Stalo se tu snad něco víc? Vždyť takoví přece zmijozelští byli. A Narcissa navíc byla drbna jako Emmelina. Tak proč se tolik naštvala?

"Páni, vidělas to?" vypískla Emmelina a ukazovala kamsi do rohu, ale Alici to bylo srdečně jedno. Pohledem vyprovázela Amélii s Davidem ven a sledovala, jak se jeho kamarád pokouší spravit stůl a židle. A v neposlední řadě sledovala, jak se Regulus bezstarostně baví s Luciusem. Sirius by jistě zuřil, hodně zuřil. A to přece Alice chtěla.

"Teď ne, Emmy," odbyla ji dívka a vstala ze svého místa. Profesora Binnse už neposlouchal vůbec nikdo. Nezdálo se ale, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Bylo mu jedno to, že se tu studenti prochází jako o volném čase, i to, že ti zbylí spí. Prostě vyprávěl dál a ignoroval i fakt, že se mu Narcissa pokusila vložit do výkladu.

Pomalu udělala dva krůčky blíž ke zmijozelské dvojici, aby slyšela, co říkají. Připadala si už jako Emmelina, ale to teď nebylo podstatné. Ona nechtěla drbat, chtěla jen vědět. A právě proto milovala Emmelininu společnost.

Lucius ale v tu chvíli hlavou naznačil směr Emmelininy lavice a Regulus se ušklíbl. Pak ale přikývl a sám se ohlédl přímo na Alici. Ta samozřejmě zazmatkovala, pokusila se vykročit zpět, ale v polovině pohybu se rozhodla, že raději zůstane na místě a bude předstírat, že neexistuje, takže se zarazila, předvedla cosi jako taneček, načež jí noha podjela na neuklizeném inkoustu. Již podruhé se řítila k zemi.

Regulus stihl ještě protočit oči, než vykročil, natáhl se a opět pomohl dívce udržet balanc. Alice se tak mohla opět postavit do kaluže inkoustu. Předtím si ani neuvědomila, že v ní stojí. Pokusila se usmát, načež Regulus opět protočil oči, opět se ušklíbl a opět odešel kamsi dopředu.

Alice se prudce nadechla, zakroutila hlavou, pak zaťala pěsti a frustrovaně vydechla. Do háje, co to bylo za hru? Mělo by to přece jít snadno. Vždyť byl Black a Sirius už by jí dávno neodolal, jeho bratr na ni zatím ani nepromluvil a jakémukoliv rozhovoru se očividně vyhýbal. Co s ní bylo špatně, že ten zmijozel nereagoval?

"Evansová, Evansová," ozvalo se zepředu. V šumu třídy ani nebyla slyšet předchozí konverzace, kdy se Lily pokoušela o trochu milý tón, ale zároveň Rabastana za jeho slova nazvala smrtijedem, načež se on ohradil. A Lily to samozřejmě nemohla nechat být jen tak.

"Jsou věci, o kterých se nežertuje," zavrčel na ni naštvaně. Lily se zamračila a probodla ho pohledem.

"Jistě, to by tvůj samozvaný pán nemusel skousnout, co?" rozjela se a pálila urážky jako tehdy na Pottera. Jen v trochu jiném duchu.

"Nezahrávej si, Evansová," varoval ji. 

"Nebo špatně skončím? To známe," ušklíbla se, pak se ale otočila na Emmelinu a zavolala. "Tohle vzdávám. To radši řeknu ta slova," zavolala na ni, načež Emmelina pokrčila rameny. Aspoň si užije zrzčin trest.

"Nemyslíte, že je čas vzít ty lavice a jít?" zeptal se konečně profesor Binns, protože už měl pocit, že ho neposlouchá vůbec nikdo. A to měl tedy pravdu. Zmijozelští ale přikývli a přešli k tomu, proč sem vůbec přišli. Nebylo to ani zachraňování Alice ani hádání se s Evansovou ani dávání facek Removi.

"Vanceová, dej mi svoji lavici," ozval se chladný hlas, až Emmelina vzhlédla od pergamenu, kam si kreslila srdíčka, neb nic jiného nakreslit neuměla, a pozvedla obočí. 

"Máš tu lavic, kolik chceš, vyber si jinou," odsekla tomu blond zmijozelovi. Toho zarazil už fakt, že mu někdo odporoval. Stejně jako prve, když ho urazila. Tohle si nikdo ze Zmijozelu nedovolil, ani z jiných kolejí. Snad až na Nebelvír a i tam to byly spíše výjimky jako Potter nebo Black. A zatím tu byla nějaká holka z Mrzimoru, co se mu klidně postavila? No, co to bylo za pořádky?

"Ale my potřebujeme tuhle," ukázal na tu Emmelininu. Dívka opět vzhlédla, aby se setkala s jeho chladným pohledem, jež ji nechal stejně chladnou jako předtím. Opět pozvedla obočí.

"A tím my myslíš jako vaši kolej nebo o sobě jen mluvíš v majestátním plurálu?" zeptala se klidně a opět se sklonila k pergamenu, aniž by chlapci věnovala jediný pohled. Sama ale cítila, jak se jí jeho chladné oči zavrtávají do těla a mrazí všechno uvnitř.

Luciusovi na chvilku došla slova. Už to mu přišlo zvláštně děsivé a fascinující zároveň. "McGongallka nám prostě řekla, ať si vezmeme lavice, které chceme, a já chci tuhle, takže se zvedej," nařídil jí autoritativně. Teď ať si mu zkusí odporovat!

Emmelina si povzdechla a chvíli vypadala, že bojuje sama se sebou, aby vůbec vzhlédla. Nakonec ale pohled odlepila od pergamenu a podívala se na toho blonďatého arogantního parchanta. Svůj zelený zrak zabodla přímo do jeho světle modrých očí. Pak znovu pozvedla obočí a následně se ušklíbla způsobem, který by ani on nedokázal napodobit. "Trhni si, Malfoyi," řekla a opět se sklonila k pergamenu.

"Vanceová..." pokusil se udělat ten hrůzostrašný tón hlasu, co zněl tak temně a zle, ale Emmelina po něm slova posměšně zopakovala: "Malfoyi?"

Lucius už se slovy nezdržoval, prostě se natáhl a posunul lavici směrem k němu. Emmelinou to trhlo dopředu, až si udělala na pergamenu kaňku a následně ji rozmázla rukou. To už ji tak naštvalo, že vyskočila a zcela bez přemýšlení se vrhla dopředu. Rukou od inkoustu přejela Malfoyovi po tváři, čímž mu tam udělala čáru, kterou hned tak dolů nedostane.

"Nic ti nedám, Malfoyi, tak vypadni!" trhla si lavicí zase zpět už jenom z principu, neboť o nějakou lavici už tu vůbec nešlo. 

Lucius chvíli ohromeně zíral na dívku, jež ho začínala neuvěřitelným způsobem fascinovat. Co se jí asi dělo v hlavě? Mohl by se podívat, jen nahlédnout, ke svému údivu to ale neudělal. Raději zůstal stát a zaraženě zírat na to, jak si zastrčila prameny černých vlasů za ucho a opět se sklonila k pergamenu, na který už stejně ale nemohla psát.

"Vypadneš už?" zeptala se ho, aniž by se na něj podívala. 

"Ses asi zbláznila, když myslíš, že jsi vyhrála," oznámil jí a znovu trhnul lavicí k sobě. Emmelina opět vyskočila, teď už mnohem naštvaněji, a zabodla do chlapcova hrudníku prst. 

"To ty jsi spadl z višně, když si myslíš, že bych snad někdy nechala vyhrát tebe. Nemáš šanci, Malfoyi. Stejně jako u Bulstrodeový, která je sice úplně hloupá, ale je dost chytrá na to, aby tě odkopla, dokud měla šanci," ušklíbla se po vítězném způsobu.

"Abys věděla, bylo to úplně jinak," vytknul jí. Emmelina se nafoukla, neboť jí právě řekl to nejhorší, co mohl.

"Ne ne, to není pravda. Říkala to Marionetta, když jí to říkala Cassiopeia, která to ví od Notta. Ten to má od Goyla, kterému to říkala přímo Bulstrodeová, Malfoyi. Takže proti tomu nemáš šanci, tohle jsou ověřené informace," hádala se, zatímco si založila ruce a hrudi a probodávala blonďáka pohledem.

"Cassiopeia se to neměla jak dozvědět od Notta, když spolu už druhý měsíc nemluví. Marionetta lže," obvinil ji Lucius, až Emmelina zalapala po dechu.

"Kdyby spolu nemluvili, něco bych o tom přece musela vědět!" vyjekla a rozhodila rukama, až při tom praštila rukou do stolu.

Lucius se opět díval na to, jak se jí vlasy rozlétly kolem hlavy a jak nasupeně zírá těma zelenýma očima. Byly tak jiné, než jaké kdy viděl. Ona byla jiná. Jistě, v mnoha věcech si mohla být podobná s Narcissou, ale něčím se odlišovala, a to bylo důležité. 

"Co se tu děje s naší lavicí?" zeptala se Alice, když k nim přišla blíž. Emmelina i Lucius ji shodně probodli naštvanými pohledy.

"Nic," odsekli oba naráz, až Alice nakrčila nos a ustoupila o krok dozadu.

Jenže to by nesměla být ona, aby opět nenarazila. Tentokrát do poličky, ze které tím nárazem spadl květináč. Kdyby Alici někdo nezatáhl za ruku, jistě by si tím ublížila a nejspíše by jí na doživotí nesvítilo v hlavě žádné světýlko. Takhle jí ale kdosi ochránil před otřesem mozku.

Jenže Alicina šikovnost byla pověstná, proto se převážila zase na druhou stranu a dopadla tvrdě na tělo toho, kdo ji zachránil. Narazila do něj docela bolestivě pro obě strany. 

"Sakra, Alice, umíš aspoň chvíli stát na místě bez hromadné katastrofy?" ozvala se první slova od zmijozela, který byl pro dívku záhadou. Zněl naštvaně a lehce frustrovaně. Alice tedy vzhlédla k tomu, kdo ji zachránil před otřesem mozku vinou svojí i toho květináče.

"Ty už mluvíš?" zeptala se ho zase ona stejně naštvaně. Už se nepokoušela mrkat ani culit. Prostě to nemělo cenu, tuhle cestu naštvání Siriuse musí vzdát a vymyslet něco lepšího.

"Ty už se netváříš jako panenka, co má IQ asi stejně vysoké jako ten materiál, z nějž je vyrobená?" odsekl jí Regulus.

"Očividně to nemá cenu, tak co bych se snažila," vytrhla se mu příliš prudce, ustoupila o krok zpět a musela roztáhnout ruce, aby znovu neslítla na zem. Dneska se jí prostě nedařilo. 

"To jste celí vy z Nebelvíru. Se vším moc rychle hotoví," zavrtěl hlavou Regulus. "Jako bratřík. Najít tak způsob, jak ho naštvat..." posteskl si tišeji. Alice se ale zarazila.

"Počkej, ty ho chceš naštvat?" přeptala se raději ještě jednou. Regulus ale jen mávl rukou. Alice to ale nehodlala vzdát. "Ne, počkej, protože já taky. Dokonce jsem přišla i na způsob, jak to udělat. A kdybys spolupracoval..." nechala větu vyznít do ztracena s tím, že by se mu to také snad mohlo zamlouvat.

"Tak co máš?" vydechl potěšeně Regulus.

Alice se kousla do rtu. "No, tebe," pověděla s pokrčením ramen, pak se ale opravila. "Nebylo to myšleno takhle, spíš to, že kdybych mu sbalila bráchu, jistě by ho to štvalo. A stejně tak kdyby mu bratr 'obdělával' nejlepší kamarádku," ušklíbla se a nad slovem obdělával musela dát uvozovky, aby bylo jasné, že ji nikdo obdělávat nebude.

"Tak proto ses tak culila a dělala ze sebe nešikovnou?" pochopil Regulus.

Alice si povzdechla. "Jo, nějak tak. Nešikovnost je sice mojí přirozeností, ale to hloupé culení se ne," přisvědčila. 

"Tak aspoň při tom předstírání bude zábava," ušklíbl se Regulus, když Alice loktem smetla jakýsi stojan s tužkami. 

"Když mě nenecháš se zabít, večer to můžeme zkusit," mrkla na něj Alice. Regulus pozvedl obočí. Alice lehce zrudla a protočila oči. "To všichni ve vaší rodině myslí jen na to jedno?"

"To ty řešit nemusíš. Uvidíme se v šest před Velkou síní, připrav si herecké schopnosti. A prosím, zkus se do té doby nezabít," mrknul na ni, než odešel za naštvanou Narcissou, která se pokoušela stále upoutat Binnsovu pozornost.

No, pomyslela si Alice, Siriho čeká velké a nepříjemné překvapení.

"Dej mi tu lavici!" vyjekl Lucius po dlouhé hádce, až tím zvukem přerušil i jinak klidný ruch ve třídě, kde to znělo jako ve Velké síni během oběda. S Luciusovým výkřikem ale došly nervy profesoru Binnsovi, který rázně přestal mluvit, čímž rozpoutal ticho v celé třídě. Jak chyběl onen monotónní hlas, něco bylo v nepořádku. Všichni se postupně otáčeli k duchovi, který se mračil, čímž vyjádřil nejvíce emocí za celých sedm let, co ho Lucius znal.

"Myslím, že si příští hodinu napíšeme test ze skřetích válek a z toho, co jsem dnes říkal," oznámil ztichlé třídě, kde všichni šesťáci začínali postupně blednout.

"Slečna Evansová a pan Lestrange vezmou tuhle lavici," ukázal na tu, u které seděla Lily, "pan Malfoy a slečna Vanceová vezmou tamtu," ukázal na tu, o kterou se tahle dvojice soustavně prala, "a pan Black se slečnou Blackovou vezmou tuhle lavici. Slečna Blacková vyřídí profesorce McGonagallové, že pokud mi něco chce, má za mnou přijít a ne posílat někoho jako Vás," dodal.

"A slečna Fortescueová vzbudí pány z Mrzimoru, hodina skončila," zabručel naštvaně Binns. Pak odplul tabulí pryč jako obvykle. Zanechal za sebou tak nekonečně dlouhé ticho.

"On ví, jak se jmenujeme?" vydechl nevěřícně Remus. Nikdy by si nemyslel, že si Binns pamatuje aspoň jednoho studenta. Vždyť k nim nikdy nemluvil a za celou dobu je ani nevyvolával. Prostě přilétl, mluvil a zase odlétl. Jenže dneska to byla nejdelší lidská řeč, co od něj kdy slyšeli.

"Radši to pojďte udělat," zamrmlala Lily a popadla z jedné strany lavici. Pak počkala, dokud Rabastan neochotně nevezme lavici za druhý konec. Společně pak vyšli ze třídy jako první.

"Proč vlastně nepoužiješ kouzlo?" nechápala zrzka.

"Protože to Minnie zakázala a ošetřila všechny tyhle lavice proti levitaci. Klidně si to zkus, když myslíš, že jsi chytřejší než já," odsekl jí zmijozel naštvaně.

Lily zmlkla a raději se zaměřila na cestu po schodech, kdy musela jít pozadu. Cítila se teď jako v mudlovské škole, když byla malá. Dělala to naposledy v deseti letech a neměla z toho nejlepší vzpomínky. Vždycky se zranila, jak narazila do sloupů, rohů nebo jiných blbostí.

Sama ale nezačala hovor a raději se dívala kamsi za Rabastanova ramena. Snad se tentokrát nezabije, když musí jít až do šestého patra na pohyblivých schodech s lavicí a Lestrangem. No, pravděpodobnost stála proti ní.

"Pozor, brnění, trochu doleva," varoval ji Rabastan, až Lily překvapeně udělala, co říkal. A kupodivu se skutečně jen o vlásek vyhnula brnění, co by ji pěkně praštilo, až by z toho mohla mít modřiny.

Lily překvapeně mrkala a nestíhala chápat, že se ji nepokusil do toho brnění naopak navést. "Ty se mě nepokusíš zabít?" nechápala.

"Proč bych to jako dělal?" vytřeštil oči Rabastan, načež dívku upozornil, že se bude zatáčet doprava.

"Copak to nemáš v popisu práce znepříjemňovat život mudlovským šmejdům?" zatočila podle jeho pokynů, ale stejně stále opatrně, aby ji případná srážka nebolela tolik.

"Mám v popisu práce je mučit a zabíjet," pověděl jí temně, aniž by se pousmál nebo udělal jinou mimickou práci. Lily se zarazila, načež pokývala hlavou.

"Přemýšlela jsem..." začala, ale byla přerušena skoro okamžitě.

"No, to zase dopadne," povzdechl si Rabastan a zavrtěl hlavou. Lily jeho slov ale nedbala a pokračovala.

"Ty asi nebudeš nejvzornější smrtijed, když to takhle voráš už v začátcích," prohodila nedbajíce slov bradavického erbu Nelechtej spícího draka. 

"Nebo jím prostě být nechci," oznámil jí cosi, co jí vyrazilo dech. Málem onu lavici upustila, ale nakonec se nějak udržela a zvládla i svůj výraz.

"Tak proč potom nepřejdeš? Jako Black?" zeptala se zcela vážně. 

Rabastan pozvedl obočí. "Připadám ti snad jako Black?" odsekl jí. 

Na to Lily neměla co říct. Chvíli mlčela a zírala opět za jeho ramena. Společně tak prošli dalšími schody, až konečně stanuli v šestém patře před učebnou dvě stě devatenáct. Emmelina věděla prostě vše, dokonce i číslo této učebny.

"A máš...?" ukázala si na předloktí, ale větu dokončit nedokázala. 

Rabastan zavrtěl hlavou. "Zatím ne. Obvykle se čeká, až vyjdeme ze školy, takže za měsíc," pokrčil rameny znovu. 

Lily si ho přeměřila pohledem. Pokud ještě neměl znamení, pak možná ještě nebyl ztracený. Opět se v ní probudila touha zachránit od zlého osudu všechno a všechny. Její prokletí i ta nejlepší vlastnost. Znovu se na Rabastana podívala, ten zatím čekal, až dokončí prohlídku.

"Ukaž," vyzvala ho.

"Nevěříš?" ušklíbal se na ni, ale rukáv si vyhrnul. Na ni zírala čistá bílá kůže. Lily pokývala hlavou a jemně se špičkami prstů dotkla místa, kam nedovolí vpálit znamení zla. 

"Vrať se k Potterovi, já tu mám práci," odstrčil ji od sebe, ale Lily neucouvla. Naopak se ještě přiblížila.

"Potter má Mary, co bych se vracela," odsekla mu. "A tu práci mít nebudeš. To ti tu klidně slíbím, ale na nějaké smrtijedování zapomeň, o to už se postarám," ušklíbla se.

"A jak asi? Rozmlátíš Mu ciferník?"

"Když budu muset. Aspoň se nemusí bát, že mu zlomím nos," dodala, až se Rabastan rozesmál. Neohrožená Lily Evansová jde do boje proti Voldemortovi pouhými pěstmi. Jenže ta neohroženost ji může skutečně stát život. Jenže to zase nedovolí on. Pokud ona nedovolí, aby smrtijedoval, on nedovolí, aby jí Voldemort zkřivil jediný zrzavý vlásek.

"Já... Asi budu muset jít, užij si zbytek trestu," ušklíbla se zrzka a mávla směrem k chodbě za sebou a k místnosti za Rabastanem. Pak se lehce pousmála. "Ale předpokládám, že heslo od primusské pracovny se od začátku roku nezměnilo," ušklíbla se, neb to heslo zjistila Emmelina už v září. Jen jim zatím bylo k ničemu, protože proč otravovat Lestrange a Kellyovou? Jen Emmelina měla ráda přehled o heslech do místností, proto si ho také zapsala.

Když Rabastan zavrtěl hlavou, zrzka se pro sebe ušklíbla. Není nad bezpečnost hradu a jeho obyvatel. "No," začala nejistě, ale Rabastan ji přerušil.

"Dneska v sedm? Kellyová se stejně neukáže," pokrčil rameny. 

Teď zase pozvedla obočí Lily. "To má být pracovní schůzka?" založila si ruce na hrudi. 

"Samozřejmě, taková porada prefektů navíc," podotkl neutrálně a Lily stejně neutrálně přikývla. Jistě, jenom porada prefektky a primuse, nic neobvyklého.

"Tak v tom případě v sedm," kývla na srozuměnou a rozešla se po schodech dolů. Cestou si ještě skousla ret a nepatrně se ohlédla. Když si všimla, že tam stále stojí a jejímu ohlédnutí se ušklíbá, zamračila se. Jedno jí ale bylo jasné. Smrtijedovat nebude ani kdyby chtěl. To ať se svět klidně postaví na hlavu, ale Rabastan Lestrange se nestane smrtijedem. Ne, dokud tu je ona.

"Pusť to!" zaslechla zrzka výkřik, až se tam otočila. Spatřila Emmelinu s Malfoyem, jak stěhují svoji lavici. Emmelina zrovna křičela a Malfoy lavici skutečně pustil. Ta dopadla na schody a s hlasitým lomozem sjela o patro níž. Lily si jen tak tak stihla zacpat uši.

"Co to děláš? Ty idiote," spustila zase Emmelina.

"Říkalas, abych to pustil, tak jsem to pustil," odsekl jí Lucius naštvaně.

"Nemyslela jsem to doslova!" vyjekla dívka, která měla chuť se na to všechno vykašlat. A to byli teprve ve třetím patře. Opět si srovnala vlasy za uši, načež si založila ruce na hrudi. "Kdybys nebyl debil, mohli jsme tam už být," ozvala se znovu.

"Sklapni, já tu nejsem ten, kdo bude potřebovat výpisky z hodiny Binnse, které nemá. A až ti dojde, že z toho píšeš test, bude už pozdě," prorokoval vědoucně. 

"No za tebou zrovna tak půjdu pro výpisky," odsekla mu, ale už mnohem méně naštvaně. Vyšší ročníky samozřejmě znala, jen si nějak neuměla představit, že by některý z nich měl výpisky z hodin profesora Binnse. V duchu si prošla všechny, od kterých by to mohla získat, a s hrůzou zjistila, že asi moc nepochodí.

"Jaké máš jiné možnosti?" dával si na svém vítězném tónu záležet. Teď ji dostal. Konečně. 

"Cokoliv jiného. Ty bys mi je stejně nedal. Nebo snad ano?" pohlédla na něj s lehkou nadějí, ale ne tak, aby to vypadalo, že to snad potřebuje, to rozhodně ne. Její hrdost by jí nikdy nedovolila něco takového přiznat.

"Ale zadarmo to nebude," svolil Lucius, aniž by věděl, co by si měl přát. Zrovna od ní. Když se tak na ni díval, začínal chápat, co by si asi tak měl přát. Škoda jen, že si přál něco úplně jiného.

"Na rande s tebou nejdu, na to zapomeň. A přestaň se tak dívat," zpražila ho pohledem Emmelina, ale i tak pohodila vlasy, načež si je zase srovnala za uši. 

"Kdo tu mluvil o rande?" ušklíbl se a přejel si ji znovu pohledem. A Emmelina tím právě zjistila, že zmijozelské pohledy umí být i jiné než chladné. A ten Malfoyův se do toho počítal také.

Kdyby kolem neprošla Narcissa s Regulusem a svojí lavicí, Emmelina s Luciusem by tam stáli do teď. Zírali by jeden na druhého a v duchu se odhadovali. Soupeřili by pohledy, aniž by jeden z nich prohrál. Příchodem další dvojice ale celý tenhle okamžik zanikl.

"Aby se té lavice Minnie dočkala," ušklíbla se Narcissa, když procházela kolem nich. Emmelina naštvaně zvedla lavici z jedné strany, aby zjistila, že už dávno nedrží pohromadě. Sjezd po schodech ji očividně zničil. 

"Co s tím teď?" nechápal Lucius.

"Jak co s tím? To máš vědět ty! Vždyť to ani není můj trest. A navíc jsi starší, máš to vyřešit," ušklíbala se Emmelina.

"Ještě to mi vyčítej..." spustil.

Hádali se do doby, než přišla Minerva s tím, že jim to příšerně dlouho trvá, spravila lavici a odlevitovala ji kouzlem do třídy. Ano, lavice šly levitovat, Minerva je nijak neošetřila proti levitaci, to pouze Lily tuhle výmluvu sežrala i s navijákem. Ona možná měla za úkol dostat prvního kluka, co vejde do dveří, ale pravdou bylo, že to on dostal ji. Naprosto.

Ve třídě se mezitím mrzimorští chlapci sebrali a za stálého mručení vyšli ze třídy. Remus s Alicí osaměli.

"Slyšel jsem vás. Siriusovi se to nebude líbit," začal hned Remus, ale Alice mávla rukou.

"To je právě ten účel, chápeš?" vrtěla pobaveně hlavou.

"Asi bych ti měl říct, že je to hloupé a neměla by sis hrát s cizími city, ať už těmi Siriusovými nebo Regulusovými, ale nedopadne to dobře, Alice. Já ale stejně vím, že ti to nevymluvím, proto tě chci jen o něco poprosit," překvapil ji tím sdělením. Obvykle nic nechtěl, jen moralizoval.

"Povídej, když budu moct, vyhovím," krčila rameny dívka.

"Nezjistila bys mi od Blacka, co má Narcissa za problém?" vyhrkl tu otázku dřív, než se stihl zarazit. Nemohl jinak, prostě to musel vědět. Narcissa byla prostě záhada, proto ji potřeboval vyřešit.

Alice jen pozvedla obočí. "Nebudu se ptát na důvod a prostě to udělám. Ber to jako splátku za to, že nepropadnu u toho testu příští hodinu," poukázala na skutečnost, že je asi dost v háji. 

Remus si povzdechl. "Tak to abych se začal učit."

***

Říká se, že hodiny profesora Binnse jsou naprosto k ničemu. A z větší části je to pravda. Vždyť k čemu vám bude letopočet založení skřetího kongresu, který se stejně půl roku na to zrušil? Možná to bylo profesorem Binnsem, který se dnes poprvé projevil jako skutečná osoba, ať už živá či mrtvá. A možná to prostě bylo tím, že v těchto hodinách obvykle studenti spali. Jenže když dnes nespali, probíhala hodina úplně jinak. A neřekla bych, že zrovna nudně.

Lily poznala, že možná může pomoct někomu, kdo to skutečně potřebuje. A kdo ví, možná i ona sama dostane pomoc, o které se jí snad nikdy ani nesnilo.

Rabastan zase dostal Lily tam, kam chtěl. A jestli jen kvůli ní nebo kvůli vyššímu plánu, to už ukáže jen čas. Nebo prostě jen potřeboval pomoc, kterou mu zrzka tak ochotně nabídla?

Amélie na ošetřovně pochopila, jak špatné to bylo rozhodnutí, neb se tam setkala s madame Pomfreyovou, co do ní nalila neskutečně odporný lektvar. Když Amélie z donucení usínala, ještě se jí David smál, že se nechala okolnostmi tak napálit.

Remus dnes možná poznal, že zmijozelští nemusí být všichni stejní. A také to, že i dívky umí pěknou facku. Jenže kam ho toto poznání zavede, to ukáže opět jen čas.

Narcissa se dnes nenaučila ničemu. Snad jen poznala, že Lupin bude jistě stejný idiot jako jiní. Jenže pokud se protiklady přitahují, neměla by ona přitahovat idioty?

Alice se večer sešla s Regulusem a společně vešli do velké síně. Společně tím naučili Siriuse vzteku a žárlivosti. A když Regulus přede všemi položil Alici dlaň na pas, přitáhl si ji k sobě a k ohromení sobě vlastnímu ji políbil, zvednul se Sirius od stolu za tříštění skla a porcelánu. To donutilo Alici se pousmát a smluvit si s Regulusem první opravdickou schůzku, kde budou i mluvit. Možná je dnešek ničemu nenaučil, ale ukázal jim jinou a novou cestu.

Emmelina s veškerou nechutí na konci dne oznámila Luciusovi, že ty výpisky skutečně potřebuje. Pak mu ale oznámila, že se smrtijedy nespí ani z milosti, tak ať s ničím nepočítá. Lucius jí na to řekl, že s největší drbnou školy by si nic nezačal ani kdyby byl úplně hloupý a navíc Emmelina prý ani není dost hezká. Na to mu Emmy oznámila, ať si ty výpisky teda strčí někam i se svým egem.

I přes to však večer našla na posteli pět popsaných pergamenů z obou stran s nadpisem Skřetí války a jiné rozepře 18. století. Emmelina se pro sebe usmála a všechny výpisky si pro sebe přepsala. Příštího dne se u snídaně na Malfoye dokonce lehounce pousmála na znamení díků. 

A Lucius? Tak ten se musí stále rozhodnout, jak naloží s posledním výletem do Prasinek, svým životem a vlastně i celou situací. Všechno teď záviselo jenom na jeho rozhodnutí, které on prostě neuměl udělat. I tak se ale ve Velké síni na Emmelinu usmál nazpátek...

Ahojky,

tak toto je opět jedna jednodílovka z hodiny v Bradavicích :D Tak mě napadá, že už jsme měli OPČM a lektvary, tady je ve stejném stylu hodina dějin a na přeměňování Sirius vypráví svůj příběh... Já asi začínám dělat ve svém alternativním vesmíru doby pobertů obrovské zmatky a zásahy do děje :D :D

No, proběhla tu ukázka trochu jiných shipů, než bylo v Nejmocnějším lektvaru nebo Bubáčím cvičení, tady je Emmelina jako poměrně nová postavička nebo i Amélie, zase tu chybí Sirius nebo Bellatrix, ale nemůžou být všichni všude :D

Jako obvykle se vás zeptám na to, jak se vám to líbilo, jaký máte názor na moje šílené shipování kohokoliv jakkoliv a s kýmkoliv :D :D Ale už mě znáte, takže tak nějak víte, do kterých shipů zažraná jsem, ty pak strkám všude :D 

Pak samozřejmě reklama jak hrom, komu se líbí moje vedení vypravování v alternativním vesmíru, kde doba pobertů nabírá zcela jiný směr, podívejte se do mého seznamu četby s tímto názvem :D Klidně můžete i do těch dalších, kde jsem si tak postupně rozřadila díla do několika kategorií, aby se v tom mém zmatku někdo vyznal :D Zároveň pokud byste měli příběh s tagem #příběhpodlesiriuse rozhodně mi dejte vědět, moc ráda si ho přečtu :D

Tímto se s vámi loučím,
Queen of story