,,Už jsi někdy slyšel tu legendu?"zeptal se hluboký sytý hlas ze tmy.

Neviděl před sebe ani za sebe,takže se musel spoléhat na ostatní smysly. Cítil hlínu pod svýma nohama, jeskyni za zády a průvan jenž mu přejíždí po tváři.
Všechny instinkty v něm se bouřili ale on stejně neodolal.

,,Jakou legendu?"zeptal se nazpět.

,, Legendu o krásné Meduse,"ozvala se nakonec odpověď, která vyvolala jen víc otázek.

Každý v okolí prokleté jeskyně slyšel o netvorovi, který v ní žije a mění nebohé nevinné lidi v kámen.

Už od pradávna se to traduje, ovšem ani jeden z těch děsivých příběhů nepopisuje Medusu jako krásnou.

,, Pouč mě,"řekl nakonec protože když někdo mluví nemůže se zároveň nenápadně plížit za jeho záda.

,,Bylo to dávno, v dobách kdy světu stále vládli antičtí bohové a lidé se před nimi krčily na kolenou.

V té době žili tři sestry gorgony, dvě nebyly nic moc ale ta třetí byla krásná.
Nádherná natolik, že uchvátila i samotného Poseidona, vládce všech moří a oceánů.

Sice jí to lichotilo ale ona o jeho pozornost nestála.
Odmítnout boha je ale opravdu náročné."začal ten hlas ze tmy vyprávět a upřímně přišel si jako kobra při zvuku flétny.
Naprosto hypnotizován.

,, Její sestry jí pomohli nepozorovaně prchnout z jeho dosahu, ale bylo to pouze dočasné.

Utíkala dokud nenarazila na chrám bohyně Athény. Celá zoufalá vběhla dovnitř, protože věděla, že je jí Poseidon v patách.

U oltáře se modlila za ochranu od mocné bohyně, která by jako žena měla chápat úskalí její situace.
Ona ale byla hluchá k Medusiným nářkům a prosbám.

Neudělala nic ani když Poseidon Medusu dostihl v nitru jejího chrámu. Odvrátila zrak od jejího utrpení, když si jí bůh vzal nedobrovolně násilím na mramorové podlaze."
Hlas vypravěče kolísal vztekem nad tím bezprávím, když mu osvětloval úplně jinou stranu toho příběhu.

Stranu, která se mezi lidmi nevypráví. Nikdo nelituje oběť,ze které okolnosti udělali monstrum.

,,V cárech co zbyly z jejího oblečení stanula před bohyní, když se konečně objevila. Nepřinesla ale spásu, jen hněv za znesvěcení svého chrámu a s tím i trest.

Neměla s mladičkou Medusou slitování a proměnila jí aby se na ní už nikdy žádný muž ani nepodíval. Jelikož její pohled měl každého člověka proměnit v kámen.
Měla být to nejkrásnější co oběť naposledy viděla..."

,,Jak to vůbec všechno víš?"zeptal se když se dlouho nic neozývalo. To nejspíš znamenalo, že je vyprávění u konce a víc se nedozví.
On ale chtěl vědět mnohem víc.

,,Medusa je moje matka,"řekl ten hlas a on si málem překousl jazyk.

,,Moment,"řekl zaraženě.,,Jak je to vůbec možné? Pokud každého kdo se na ní podíval promění v kámen..."

Nevěděl jestli má dost představivosti na to vymyslet jak by to vůbec mohlo být prakticky možné.

Ví docela jistě, že vztah s kamenem je neproviditelný.

,,Před lety sem zabloudil slepec a jelikož nemohl pohlédnout Meduse do očí nemohla ho ani proměnit v kámen,"vysvětlil lehce rozpačitě ten hlas.

,,No jak se říká, všechno zlí je pro něco dobrý."odpověděl mu.

Vlastně je to docela romantický.

,,A jak ti vlastně říkají?"zeptal se ten syn Medusy.

,, Eret,"řekl prostě a výjimečně k tomu nepřidal nic vychloubačného. Nějak mu to nepřišlo správné. Je vlastně trošku ironií, že ho vesničané najali aby zabil monstrum v jeskyni a on místo toho poslouchá z jeho úst pohádky. ,,A co ty?"

,,Matka mě pojmenovala Sarpedon,"odpověděl maličko rozpačitě.,,Ale mám radši když se mi říká jen Sarp."

,, Dobře, Sarpe, kde je tvoje matka nyní?"zeptal se a opatrně vylezl zpoza skalnatého výběžku.

Byl zvyklý na neobvyklé věci ale nic ho nemohlo připravit na to co tam uvidí.

Kůže na hrudníku bylo to jediné co z něj připomínalo člověka ale vše ostatní bylo hodně nelidské.

Místo vlasů měl hnízdo hadů všech druhů a velikostí. Tvář měl otočenou tak,že mu do ní neviděl a zbytek těla. To bylo něco co si nedokázal představit ani v nejdivočejším snu.

Od pasu dolů totiž neměl nohy ale byl pokryt šupinami na něčem co vypadalo jako ten největší hadí ocas co kdy mohl potkat.

,,Odplula s otcem na jeden stále neobjevený řecký ostrov, který obývá jedna její moc dobrá kamarádka,"odpověděl bezelstně, jako by vůbec nepředpokládal, že je to choulostivá informace.,, Kalypso také prokleli bohové, takže jsou si spojenci."

,,A ty jsi neplul s nimi, protože..."nechal to nedokončené aby to Sarp mohl sám doplnit.

,,Někdo musí hlídat náš domov než se vrátí,"řekl s pokrčením ramen.,,A navíc má Kalypso takový nepěkný zlozvyk zamilovat se do každého volného muže."

V tu chvíli se konečně otočil tváří k němu.
Na okamžik přišel o všechny myšlenky. Mohl se přestal divit, proč se Sarp tak obával toho, že se do něj Kalypso zamiluje.

Pokud byla Medusa nejkrásnější ženou své doby a jen její tvář stačila ke svedení Poseidona, její syn zdědil veškerou krásu své matky.

Rty měli takový tvar, že jediné myšlenky co proletěli jeho hlavou byly na polibky a najednou zapomněl i na úkol kvůli kterému vůbec vstoupil do jeskyně.

Když se mu konečně podařilo odtrhnout pohled od těch úst zarazil se znovu, ale tentokrát z jiného důvodu.

,,Jsi slepý?"zeptal se možná netaktně když spatřil oblast očí několikrát obmotanou obvazy.

,, Vlastně ne, slepota obvykle není dědičná,"řekl s uchechtnutím než se pousmál. ,,Moje matka se před narozením obávala, že budu víc člověk a vznikne riziko, že mě promění v kámen. Jenže místo toho i já jsem prokletý. Nikdy jsem ale nechtěl nikoho změnit v kámen, ať už úmyslně nebo nedopatřením.
Takže jsem jí požádal o to aby mi zavázala oči tak pevně jak jen dokáže a otec mě naučil orientovat se podle zraku."

Sarp se pohnul a skluz jeho šupin po kamení se rozléhal jeskyní. Bylo to děsivé i fascinující zároveň.

,, Můžu být druhém příšery, které se všichni bojí ale to ze mě ještě nedělá monstrum."řekl už šeptem a ztratil se mu v temnotě. Opět.

Kdyby si každý mohl vybrat čím se narodí svět by byl o dost rozdílné místo ale tak to nechodí.

Eret tedy místo toho přísahal, že tu křehkou důvěřivou duši v jeskyni ochrání. Postaví si chatrč před vchodem do nitra a zastaví každého kdo se mu bude snažit ublížit.
No a kdo ví, třeba příště bude seznámen i s tou legendární krásnou Medusou.

🐍🪨🌊

Tak je to tu, poslední téma letní výzvy letošního roku.

Mohla bych asi shrnout proč zrovna Medusa ale to téma je mi natolik blízké, že bych vás asi jen zahltila a unudila, proto to přeskočme.

Doufám, že jsem dostála názvu knihy a měli příležitost přečíst si něco co by vás samotné nenapadlo nebo něco co není úplně obvyklé.

Já sama si letos víc než trochu užila volnost shipů a doufám, že jsem z účastníků nebyla jediná.

Gratuluji všem co se dostali až k poslednímu tématu, ať už jako čtenáři nebo účastníci, obojí si zaslouží dávku obdivu ale totéž platí o všech kdo vůbec měli dostatek odvahy a vůle se přihlásit.

Dostat se do cíle je jistě úspěch, ale důležitá je i cesta.

Nakonec tu už mám jenom svou obvyklou otázku.
Která povídka se vám líbila nejvíc?