Nick až v den festivalu zjistil, že naprosto nemá co na sebe.

Nechodil na koncerty a už vůbec ne na festivaly, nevěděl ani, co se obecně nosil. Nevěděl ani obecný žánr festivalu. Budou tam především rockové kapely? Pop? Nebo něco tvrdšího? Měl pocit, že tím více tvrdý žánr by to byl, tím více černé by potřeboval.

Jonnyho kapela byla ale rock-popová. A taky si vzpomněl, že teoreticky tam šel jako výpomoc kapely, stejně nemohl vypadat, že je připravený si užít celý festival.

Podzim ale už nastoupil v plné síle, a tak si nakonec vzal jen džíny, triko a přes to lehkou bundu. Více tomu nevěnoval.

To Caroline, ta vypadala opravdu jako někdo, kdo jde na festival. "Víš, že tam jdeme pomoct kapele," řekl ironicky.

Caroline si ho prohlédla od hlavy k patě. "A víš že je to stále festival?"

Jeho tátové je na místo hodili, jelikož pokračovali na návštěvu Mateových rodičů. Vysadili je přímo na té straně ohraničeného festivalu, kde údajně měl být onen VIP vstup. Hledat ho ale nemuseli, protože v tu chvíli uslyšel: "Hey, Nicky!"

Automaticky se zatvářil překvapeně, protože Nicky mu říkala doslova už jen rodina. Když se otočil, Jonathan stál u rozpadající se dodávky, ze které tahali momentálně bicí a kytary. Nick kývnul na Caroline, ať jdou.

"Paráda, můžete projít rovnou s námi," nadhodil hned Jonny a vytáhl z dodávky další buben. Pak se tam objevil další člen kapely, takže Nick ihned natáhl ruku a vyhrkl: "Já jsem Nick-"

"Jojo, my víme," utrousil, popadl nějaké kabely a vydal se s nimi pryč. Ani se na Nicka nepodíval.

Jonny přešel k němu. "Promiň. Jsou k nevydržení, když jsme ve fázi chystání se. A střízliví."

Nick se k němu otočil. "Vážně nevadil, že jsme tady?"

"Kdybyste nebyli tady, znamenalo by to, že jsi mi tenkrát nepomohl, což by znamenalo, že bych nešel s tím kotníkem k doktorovi a doteď bych s ním měl problémy, protože bych ho dráždil, což by znamenalo, že bych poslední dva týdny a hlavně i tady podával špatný výkon," shrnul ho Jonny a poplácal ho po zádech. "Neboj, jste v pohodě. Teď, když už jste tady, pomůžete mi se soupravou?"

Nick jen přikývl a podal Caroline menší buben v obalu, sám popadl jeden z těch větších do jedné ruky, činely do druhé. Sám Jonny vzal kopák a kývnul na ně, ať se dají do chůze.

"Ten, na kterého jsi promluvil," začal Jonny, když se vzdálili od dodávky, "to je Josh. Umí být nepříjemný, když nemá náladu, což dneska rozhodně nemá. Hraje na kytaru a zpívá. Teda, více zpívá jak hraje. Pak, takový klučina se skoro oholenou hlavou, to je Nolan, hraje na basu. A ten poslední je Declan, kytara, klavír, co se zrovna hodí. Jen abyste se trochu orientovali."

Caroline se v chůzi naklonila přes Jonnyho. "Jak jste vůbec vznikli jako kapela?"

Jonny se uchechtl. "Můj bratr ji založil."

"Někdo z nich je tvůj bratr?" zeptal se hned Nick.

Jonny ale zavrtěl hlavou. "Brácha ji založil s Declanem a Joshem. Sám hrál na basu a bicí vůbec neměli, nemohli nikoho sehnat, mě ale do kapely nechtěl, jen jsem občas chodil na jejich zkoušky zaskakovat toho neexistujícího bubeníka. Pak se jednoho dne zkrátka naštval, že tohle nikam nevede a vzdal to. Josh a Declan nechtěli, koukli na mě, jestli bych chtěl pokračovat, tak jsem kývnul. Pak jsme našli Nolana jako náhradu za bráchu a bum, současný složení na světem."

Došli ke vstupu, díky bicím, které nesli, prošli bez problému, a pracovník festivalu je dovedl ke stanu kapely, který jim sloužil jako zázemí a šatna. V rohu položili bicí na zem a Jonny pak kývl směrem k východu. "Už jste volní. Tak si to tady užijte a alespoň si nás přijďte když už poslechnout, prosím, ať máme alespoň nějaký publikum."

Nick si představil sebe a Caroline, jak sami skandují před pódiem na písničky, které vlastně ani neznali, a musel se zasmát. "Zkusíme to stihnout v rámci těch desetkrát lepších kapel, co tady dneska hrají," řekl sarkasticky.

Jonny se dramaticky uklonil. "Bude nám ctí." A pak se se smíchem rozešel ven ze stanu pro zbytek své soupravy.

Nick a Caroline tam ještě chvíli jen tak stáli, Caroline s programem festivalu na mobilu. "No, tak čím chceš začít? Nějaká kapela je momentálně na druhý stagei, ve stanu B je prezentace nějaký sponzorský firmy a ve stanu D promítají desítku nejhorších filmů za posledních deset let."

Nick se uchechtl. "Oh wow. To zní vše velice zajímavě."

"Máš si hledat slavnější kamarády, aby nevystupovali hodinu po začátku festivalu," odfrkla si Caroline. "Později je program mnohem zajímavější."

Nick si ji přeměřil pohledem. "Stěžuješ si snad, že máme VIP vstup zdarma?"

"Vůbec ne. Právě že mě neuvěřitelně láká desítka nejhorších filmů za posledních deset let."

"Moje slova."

A tak skončili na obřích měkkých pytlech ve stanu, kde skoro nikdo nebyl, protože upřímně, kdo by se koukal na ty nejhorší filmy, co existovali? Potřebovali zabít čas do doby, než budou vystupovat The Pulse, a kupodivu, ty filmy byly tak strašné, až byly zábavné. A jelikož tam byli téměř sami, mohli to nahlas komentovat, jak jen chtěli.

"Mám pocit, že mi to po jedny zabíjí mozkový buňky," naklonila se k němu Caroline.

"A já mám pocit, že už žádný, nemám, upřímně," přiznal Nick.

Čtvrt hodiny před Jonnyho kapelou se zvedli, i když Caroline téměř jít nechtěla, protože překvapivě, jeden film mel docela zajímavou zápletku, i když příšerně zpracovanou. Nick ji tak musel doslova vytáhnout na nohy a ze stanu, protože něco Jonnymu slíbil a rozhodně to nechtěl porušit, když už si s jejich lístky dal tu práci.

A tak se vydali k pódiu. I když šli na poslední chvíli, Nick stále očekával, že budou maximálně v druhé řade, proto ho překvapilo, když uviděl ten dav lidí, který se před pódiem sešel. Vykulil lehce oči. "Budu znít hodně nekamarádsky, když řeknu, že tolik lidí jsem nečekal?"

"Trochu," uznala Caroline. "Hele, VIP mají vyhrazený prostor."

Tam se taky vydali, takže opravdu nakonec v druhé řade byli, u pravé strany pódia. Sotva si stoupli, dvě malé obrazovky po stranách pódia přestaly promítat reklamy a objevilo se na nich logo The Pulse.

Nick neměl nijak velká očekávání. Na jejich Instagramu si toho nestihl moc poslechnout, jelikož se ponořil do konverzace s Jonnym a později na to už zapomněl. Překvapilo ho tedy, že polovina jejich vystoupení byly covery známých písniček, které rozproudily dav. Překvapilo ho, že druhá půlka byly jejich originální písničky.

A hlavně, překvapili ho, jak dobří byli. Měli skvělou energii, zvládli udělat show, zvládli komunikovat s davem, který je ani neznal. Získali si pozornost okolo jdoucích, kteří se přece jen kousek od pódia zastavili, i když to původně v plánu neměli a nejspíše jen šli pro něco na zub.

Jonny, ten byl taky naprosto úžasný. Ruky mu lítaly, že Nick nechápal, jak to dělá, jak to zvládá, jak stíhá tu a tam zazpívat nějaký ten druhý hlas. Byl z něj zkrátka docela vyjevený.

Caroline taky vyjádřila jen chválu, kdyzm jejich set skončil. Když se kapela sklidila z pódia a ti dva opustili VIP zónu. Mluvili o jejich vystoupení ještě i ve chvíli, kdy se za nimi ozvalo: "Tak co myslíte?"

Jonny byl jako duch, protože ho naprosto neslyšeli ani přicházet. Než se ale Nick dokázal vzpamatovat a něco říct, objevila se vedle nich pěti člen á skupinka přibližně stejně starých lidí. "Můžeme fotku?" zeptala se jedna dívka. "Byli jste fenomenální."

Jonny chvíli nereagoval, očividně sám překvapen náhlým zájmem. "Uhm, jasně," vyklopil nakonec. A zájem první skupiny odvážlivců probudil i zájem ostatních. Najednou se kolem Jonnyho začala tvořit skupina lidí, kteří zkrátka chtěli pochválit jejich vystoupení.

"Pojď," drkla do něj Caroline. "Pro něco na pití. Pak ho najdeme."

Nick přikývl a dal se do chůze. Jonnyho už ale po zbytek dne nepotkali.

- - -

STIHLA JSEM TO DNESKA HA