Před jejich domem zastavilo auto.

Jonny chtěl udržet vážnou tvář, což ale nedokázal, protože Nicky vyletěl ze zadního sedadla jak malé dítě a přímo mu vběhl do náruče. "Já věděl, že to zvládneš! Že to vyjde!"

Rozesmál se nad jeho radostí, která snad byla ještě větší jak ho samotného. Ani by ho to nemělo překvapovat, Nick byl jeho největší fanoušek.

"Nick nám to všechno už vykecal," ozval se Chris od auta. "Gratulace i od nás, Jonny."

"Děkuji," stihl sotva zvolat, když Nick spojil jejich rty. Jeho radost byla opravdu nakažlivá.

"Oh wow," zamumlal Nick. "Můj přítel napsal písničku Arianu Grande. Wow."

"Vždyť to není zas tak velká věc," protočil očima Jonny.

"Ne. Jen budou lidi poslouchat po celém světě tvou píseň. Která se zalíbila Arianě. Víš co mně se dneska povedlo? Odevzdal jsem esej hodinu před termínem a ne poslední minutu. To je můj úspěch. A vlastně máš pravdu, možná jsem byl dneska úspěšnější jak ty."

Jonny se rozesmál. Když mu Patrick půl roku zpátky zavolal, že sám skončil u nahrávací společnosti a byl by rád, kdyby spolu na něčem začali pracovat, netušil, že o šest měsíců pošle jen ze zvědavosti píseň, kterou celou napsal a produkoval, týmu Ariany. A že se chytne.

To byl teď jeho život. On a Patrick, duo producentů, s tím, že Jonny si občas vydal nějakou tu vlastní píseň. Ale jeli na vlastní přst, nikdo, kdo by jim diktoval, co dělat nebo odkud hudbu dělat. Mohl zůstat v Richmondu, u Nickyho a hlavně u mámy, která dělala neuveřitelné pokroky. Takhle si to přesně představoval.

Vzal Nicka za ruku, kývnul na jeho táty. Tohle si zasloužilo oslavu a tak Jonnyho táta svolal na poslední chvíli všechny na grilovačku.

Došli na terasu, táta u grilu, jeho máma, jak přimo přinášela karafu vody s pár skleničkami. Sama, bez pomoci, bez toho, aby hned byla unavená. Jonnyho píchlo u srdce štěstím.

"Ale, vítejte, vítejte!" zvolala radostně. "Jídlo už je skoro na stole, všechno je to tak nějak na rychlo, pardon-"

"V klidu, paní Walkerová," promluvil Nicky. "My jsme rádi, že jste nás vůbec pozvali."

"My jsme rádi, že jste tak na poslední chvíli všichni pozvání přijali," odvětil pan Walker.

"Takový úspěch se musí oslavit!" zvolal Chris.

Jonnyho už bolela pusa od toho, jak se usmíval, nešlo ale přestat. Nebylo to tak dávno, co byl v nejhlubším bodě svého života, po rozchodu s Joshem, kdy nemohl přijít ani na smysl života. Teď? Teď se rozhlédl kolem sebe a viděl těch smyslů hned několik.

Všichni si pomalu začali sedat, Jonny ale ještě popadl Nicka se slovy, že se za chvílí vrátí, a odtáhl ho k ohradě se psy. Chvíli počkal, až se s nimi Nick poňuchňá, protože by to nebyl on, kdyby to neudělal, a pak mu řekl: "Je tady ještě jedna novinka."

Nick se přestal mazlit s jedním ze psů a narovnal se s tázavým pohledem. "Jaká?"

"Budu se stěhovat."

Byl krutý. Byl tak moc krutý, že to řekl tímhle stylem, když přesně věděl, jak bude Nick reagovat. Že se na něj zděšeně podívá, začne vrtět hlavou.

"Ne, znovu ne-"

"Budu se stěhovat do vlastního," přerušil ho Jonny pobaveně. "Tady. Našel jsem takové studio a čirou náhodou je přesně na půli cesty mezi tvou školou a tvými táty."

Upřímně? Opravdu se bál, že ho Nick zamorduje samotným tím pohledem, ktery mu v tu chvíli věnoval. Plácl ho do hrudi. "Já tě nesnáším," vydechl. "Já myslel, že na mě zase vytáhneš LA nebo něco podobnýho."

Jonny se zasmál. "LA jen přes mou mrtvolu. Vlastní byt, tady, a ty tam se mnou můžeš být jak jen často budeš chtít." Přitáhl ho k sobě. Krátce ho políbil. "Konečně budeme mít úplné soukromí."

"Sotva dostane potvrzení o tom, že si světoznámá hvězda koupila jeho hit, a už rozhazuje peníze. Hrůza," mlaskl Nick.

"Taky ke mně vůbec chodit nemusíš, hele," odvětil Jonny.

"Ale prosím tě. Budeš mě tam mít doslova nastěhovanýho."

"No to doufám." Znovu spojil jejich rty. A znovu a znovu v krátké polibky plné radosti, protože tenhle den byl plný radosti. "Rodiče to ještě ale neví," dodal pak. "Mamka už je dobrá, tak jsem si řekl, že je na to dobrý čas, stále se jim to ale bojím říct."

"Řekni jim to teď," navrhl Nick. "Před mými rodiči neudělají kdyžtak scénu, ne?"

"Oh, to si piš, že by klidně udělali," uchechtl se. "Nejde mi ale o scénu. Spíš, že to mámě bude líto. Další ptáče vyletí z hnízda, víš co."

"Nestěhuješ se na druhý konec světa."

"Máma byla krok od smrti, vnímá to jinak!" namítl.

"No dobře. Řekneš jim to později. Ten byt, je vybavený?"

Zavrtěl hlavou. "Budu si muset koupit napbytel."

"Okay, postel vybírám s tebou, zbytek je mi jedno," prohlásil. Jonny se musel zasmát znovu. Nick nesnášel jeho postel i matraci, na jeho vlus až moc vrzala, matrace byla až moc tvrdá.

"Můžeš, matrace ale stále tvrdá bude. Mám to radši!"

"A taky máš teď partnera, takže kompromisy," odvětil Jonny. A i když věděl, že to Nick nemyslel stoprocentně vážně, Jonny ocenil, jak dokázal být přesvědčivý a vždy mít poslední slovo.

Sjel dlaní do té jeho a dal se do chůze. "Pojď, prosím tě, jinak máma zešílí, že nám vychladne jídlo."

Vrátili se ke stolu plnému smíchu. A když Jonny uslyšel jen jednu větu jeho mámy, co zrovna vyprávěla, téměř zakňučel. "Ne, mami, ne zas tohle!"

"Je to vtipné!" bránila se hned a pokračovala ve vyprávění.

"Co je vtipné? O čem se bavíte?" dožadoval se hned Nick.

"Víš, že Jonny chtěl být jako malý kadeřník?" zvolal jeho táta na Nicka. "Když mu bylo šest, ukradl nůžky z kuchyně a udělal si tak šílený účes, že se jeho vlasy vzpamatovávály ještě rok po tom."

Nick byl nadšený, že mohl slyet další hostorku z Jonnyho dětství. "To jsem nevěděl!"

"Málem jsem dostala tenkrát infarkt," pokračovala jeho máma. "Přišel, vlasy naprosto cik cak a prohlásil, že jednou bude kadeřníkem."

Nick vyprskl smíchy a podíval se na Jonnyho. "A víš, že to docela vidím? Ty jako kadeřník?"

"Máme i fotku!" vykřikla jeho máma. "Hned pro ni dojdu!"

"Mami!" zkusil ji zastavit Jonny, ale marně. Ta už byla na nohách a běžela pro jejich album. A jelikož byl Jonny vděčný, že měla tolik energie, více ji nenaháněl.

A tak celý stůl skončil u procházení fotek z jeho dětství. Nick si vyfotil fotku Jonnyho s šíleným DIY účesem, v očích slzy od smíchu, a hned si ho dal na tapetu. Jonny myslel, že ho zabije, ale jen na chvíli, protože láska k němu byla zkrátka silnější.

Později už jen seděli při západu slunce s hudbou, v klidu si povídali, Nick s hlavou na Jonnyho rameni, zatímco seděli na houpačce a koukali na inzeráty motorek na Jonnyho telefonu. "Co tahle?" zeptal se Jonny.

"Nechci zelenou," namítl Nick. Jonny protočil očima.

Nick už měl našetřeno, teď už to chtělo jen nějakou v dobrém cenovém rozmezí najít. Pověřil tímto úkolem především Jonnyho, jak se ale ukázalo, Nick byl až moc vybíravý podle vzhledu.

"Počkej!"

Jonny zastavil posouvání stránky. Trochu se vrátil. A tam byla přesně ta motorka, jakou mell on, také černá, akorát s červenými detaily. A upřímně? Vypadala v tomto designu přímo luxusně.

"Chtěl bys stejnou jako já?" zeptal se. "Tahle má jen menší technický změny, ale nic divokýho."

"Jezdí se mi na tvé dobře," zamumlal Nick. "Nevadilo by ti to?"

Jonny se uchechtl. "Proč by mi to vadilo? Aspoň budeme mít jistotu, že s ní budeš umět a nebudu se muset bát o tvůj život. Mám tomu týpkovi napsat, že bychom se přijeli podívat?"

"Ano, prosím," odpověděl Nick nadšeně a dal mu rychlou pusu na tvář, než zvedl ruce do vzduchu a zakřičel: "Možná mám motorku!"

Jeho tátové si identicky povzdechli. "A sakra," zamumlal Chris. Jonny se nedokázal nic než smát.

- - -

KONEC

heh to mi nepřijde vůbec reálný, že píšu konec, jak to rychle uteklo, fr :Dd

ale bobíci, fakt. další miláčci.

aaaa nejspíše taky poslední kniha v rámci aura universe 🥹 jdeme brečet. ale třeba to nevydržím, kdo ví.

ale víte, co jsem vám chtěla prozradit? úplně původní myšlenka byla, že místo jonnyho bude luca. ano, ten luca od kita. a že vtáhnu kita s evanem do auraverse 😃😃 pak jsem si ale řekla, že to by bylo až moc 😂 ale vždycky jsem si představovala, že luca šel v kitově hudební cestě 👀

každopádně, once again, děkuju vám za hvězdičky, komentáře a hlavně za to, že jste tohle četli, ily all 🫶

ale máme problém. nemám vymyšlený další příběh. tak si chvíli počkáme :Dd

mějte se fanfárově! 🫶