"Udělej to."

Jonny se na něj nejistě podíval a povzdechl si. "Já nevím."

"Já vím. A říkám, udělej to, dokud svět ještě trochu ví, kdo jsi."

Jak se tak ukázalo, i přes to všechno Jonny stihnul svou píseň nahrát i ve studiu. A Nickovi ji pustil až dva dny zpátky, kdy si na to vlastně vzpomněl. 

Nick ji miloval, protože byla něco úplně jiného, než co dělala kapela. Byla mnohem méně rocková, možná by řekl, že nebyla rocková vůbec, zas tolik se v tom ale nevyznal. To Jonny byl tady ten hudebník. 

Seděli u Jonnyho doma a mačkali se na klavírní stoličce, která sice byla širší, ale pro dva lidi taky úplně ne. Jonny se snažil Nicka naučit aspoň nějaké základy hry na klavír, jelikož si to vyžádal, když si taky vzpomněl na Jonnyho písničku a zeptal se, co s ní má v plánu dělat. 

A Jonny se přiznal, že přemýšlel o jejím nezávislém vydání. Žádná společnost, nikdo, kdo by mu mohl diktovat jak a kdy. 

"Co když mě proslaví?" zeptal se Jonny. "Co když mě proslaví tak moc, že budu neustále na turné, budu se muset přestěhovat do LA, nakonec se mi zalíbí v nějakým malým městečku v Itálii a strávím zbytek života tam?"

Nick protočil očima. "No, tak hádám, že ti jen popřeju, aby sis to tam užil."

Jonny se uchechtl. "Já nevím, jestli se chci vydávat v hudbě touto cestou," upřesnil.

"Jakou?" zeptal se Nicky. "Nezávisle to vydáš. Třeba to dostane pět přehrání za celý rok a bude to naprostej flop. Třeba taky ne. Každopádně bys to vydal sám, bez jakékoliv společnosti za zadkem, a jakoukoliv společnost, která by ti něco na základě toho nabídla, bys mohl poslat někam. Jsi v situaci, kdy to můžeš udělat podle sebe!"

"Vidíš to všechno až moc růžově."

"Ne, vidím to z pohledu hvězdy ztroskotané kapely, která to údajně s hudbou vzdala."

Byla pravda, že po jejich rozpadu se objevilo pár článků, které tvrdily, že Jonny hudbu vzdal úplně, vrátil se do svého rodného města a zatím se neví, co chce v životě dělat dál. On ale hudbu nevzdal. Jen si dával... pauzu. Až vlastně zjistí, co chce dělat teď. 

Zatímco Nick chodil už do školy, trávil čas s mámou. Opravdu většinu, jako by chtěl dohnat všechen ten čas, co s ní nebyl. Někdy se po škole pro Nicka stavil a jeli za mámou společně znovu, aby ji viděl i Nick. 

A snad to i pomáhalo, protože pomalu ale jistě dělala jeho máma pokroky. Týden po Nickově oslavě ji propustili z nemocnice, ne ale proto, že by na její pobyt neměli peníze, zlepšila se natolik, aby mohla být v domácí péči. A Nick upřímně doufal, že to tak půjde jen dál, protože Jonny si prošel už tolika špatnými věcmi, že si nezasloužil, aby mu zemřela ještě máma. 

Objal jeho ruku. "Udělej to," řekl potichu. "Ta písnička je boží."

"Není už aktuální," namítl Jonny.

"Tak pak napíšeš další. Aktualizovanou verzi, že jsme zase spolu."

Jonny se zasmál. "Uvidím."

A o pár dní později seděli spolu u Jonnyho počítače, Nick myškou najetý na tlačítku publikování. "Můžu?" ujistil se ještě. "Je všechno tak, jak má být?"

Jonny projel pohledem obrazovku. "Myslím, že jo. Tak si... můžeš."

Nick se otočil zpátky k obrazovce, pousmál se a klikl na tlačítko publikovat. A najednou byla Jonnyho první sólová písnička bez kapely na světě. 

Svět se samozřejmě hned nezměnil, i když kdyby to bylo čistě na Nickovi, měl by. Protože byl pyšný na svého přítele a protože miloval jeho písničku. Postavil se, natáhl se pro telefon a spíše si pro sebe zamumlal: "Musím ti taky udělat reklamu."

Zatímco dával na Instagram link na písničku a jednoduchý popisek, že Jonny vydal písničku, Jonny si ho stáhnul na klín. "Děkuju, ty můj největší fanoušku."

Nick se uchechtl. "To si piš, že jsem."

Bylo fascinující sledovat, jak se lidé písně chytili. Samozřejmě ne na úrovni světoznámého zpěváka, ale na někoho, jehož poslední pokus o hubu skončil skandálem s celou kapelou, to šlo. Uběhl tak týden a na Spotify měla píseň čtvrt milionu přehrání. Druhý týden už to bylo třičtvrtě. A když dosáhla prvního milionu, Nick se u Jonnyho objevil s velkým malinovým muffinem a svíčkou v něm, aby to taky oslavili. 

"Tak kdy začneš s druhým singlem?" zeptal se jako první. "Jestli hledáš manažera, jsem k dispozici."

Jonny pobaveně protočil očima a sfouknul svíčku na muffinu. "Já ti nevím, jestli manažeř přítel je dobrý nápad?"

"Co by ne?" odvětil Nick a vstoupil do domu. Ztišil hlas. "Ujistil bych se, že budeš udržovat pravidelný pitný režim a taky bych ti dopřál pro uvolnění pravidelný orga-"

Jonny ho plácnul. "Archer je-"

"Nicky!"

Archer vběhl do jako neřízená střela a hned začal skákat na místě. "Půjdeš si se mnou chvíli kopat? Prosím!"

Jonny zadržoval smích. Vzal Nickovi muffin z ruky, opřel se o stěnu za Archerem a spokojeně si do něj kousnul, zatímco Nick teď sám musel přijít na způsob, jak Archera nějak mile odpálkovat.

"Vždy%t je venku zima," namítl.

"Není špatného počasí, jen špatného oblečení," odpověděl Archer. "To vždy říkal táta. A navíc, dokud není sníh, je to v pohodě."

"Tak to tě budu muset zklamat, protože já mám špatné oblečení," zkusil to takhle.

Archer ale mávnul rukou. "Jonny ti půjčí. Stejně chodíte v oblečení toho druhého v jednom kuse."

"A má tě v hrsti," rýpnul si Jonny. 

"Co říkáš, Jonny?" otočil se k němu Archer. "Nebo víte co? Pojďte oba, prosím! Oba na mě budete v bráně pálit a uvidíte, že všechno pochytám."

Nick se na Jonnyho falešně usmál. "A už má v hrsti i tebe."

Jonny na něj udělal gesto, ať počká. Sklonil se k Archerovi. "Hele, kamaráde, máma spí a táta je v práci. Nikdo nezjistí, když si dáš hodinku na PlayStationu. Takže co kdybych ti to povolil, když nás necháš chvíli o samotě?"

Nick si už myslel, že to fungovat nebude, Archer ale začal radostí skákat. "Ano, ano, prosím! Dej mi tam Fifu!"

Jonny se vítězně usmál. Když tedy šli směrem k obýváku, Nick se k němu přiblížil. "Víš, že jsi strašnej brácha?" zašeptal.

Jonny se zastavil. "Oh? Tak ještě si můžeš vybrat, s jakým Walkerem chceš být o samotě. Klidně tě s Archerem tady nechám hrát Fifu."

"Co máš vůbec tu hodinu o samotě v plánu?" nakrčil obočí.

Pokrčil rameny. "Kam nás vítr zavane, samozřejmě."

Nick nevěřícně zavrtěl hlavou. Jonny se jen ušklíbl a šel zapnout Fifu Archerovi do obýváku, zatímco ukusoval muffin. Bylo vtipné tak sledovat, jak vedle sebe sedí Jonny a jeho menší verze, protože kdyby měl Nick vybrat, kdo ze sourozenců je na Jonnyho nejpodobnější, byl by to Archer. 

Pak si stoupl. "Za hodinu vypínám, jasný?"

"Jasný."

"Já si ještě rozmyslím, jestli budu chtít, abys byl táta mých dětí, jestli se jich takhle zbavuješ," řekl šeptem Nick, sotva s ním Jonny srovnal krok směrem do jeho pokoje. 

"Co tím myslíš? Já budu to dítě s nimi."

Nick pobaveně protočil očima, Jonny se zasmál. A pak, přímo před jeho pokojem, mu začal vyzvánět telefon. 

Jonny ho z kapsy vytáhl, překvapeně se podíval na obrazovku. Pak ji otočil k Nickovi. "To je Patrick."

Nick mu taky věnoval jeden překvapený pohled. "Co chce?"

"To nemám tušení," zamumlal Jonny. A hovor zvednul.

- - -

poslední kapitola příště aaaaaa

(bohužel to nezaokrouhlím na 50 protože už teď mám naprostý struggle s tím, co do těch kapitol dávat :DD)