Když viděl Nickův výraz, litoval, že vůbec přišel.

Třeba už se smířil s jejich rozchodem, třeba už se posunul a nechtěl ho ani vidět.

Na druhou stranu se ale jen uklidňoval, že je jen zmatený, že je vůbec tady. Myslel si, že je na úplně jiném kontinentu a on se přitom objevil před jeho domem.

Celý let přemýšlel, co udělá, až se vrátí domů. Jasně, navštívit mámu byla jasná věc, přijet domů za rodinou taky, nevěděl ale, co udělá s nimi, s Nickym. Protože jeho životní situace se obrátila o sto osmdesát stupňů během posledních tří dnů.

A doufal... doufal, že by tentokrát mohli najít společnou cestu. Protože Nicky mu chyběl každým dnem akorát tak víc a víc. Každým dnem více litoval, že nechal kluka, kterého miloval, jít, a zůstal s lidmi, kteří mu téměř zničili život.

Nervózně sklopil pohled, protože neměl tušení, jestli ho vůbec vyslechne, jestli vůbec chce. Ho vidět, slyše, cokoliv. "Uhm, můžu ti to všechno vysvětlit, jestli chceš-"

"To si piš, že mi to vysvětlíš," přerušil ho Nick a Jonny se kousl do rtu, aby se viditelně neusmál. Tohle byl jeho Nick, ten, kterého miloval.

Tak si sedli vedle sebe na schody před jejich domem. Jonny si vedle sebe schoval dárek pro Nickyho, který mu měl ještě v plánu dát. Pokud ho nepošle někam, samozřejmě. Nejspíš by mu ale nechal i tak.

A tak se dal do vyprávění o tom, jak to šlo od prvního dne turné z kopce. Jak se nebavil s Joshem, Nolan měl opět abstinenční příznaky, Declan každý den měnil strany a názory, jak byli věčné opilí a nevěděli, kdy mají dost, jak Patrick chudák nevěděl, co s nimi dřív.

A nakonec, jak přišel s nápadem, že by vydal jednu vlastní píseň.

Nezmiňoval, že byla o nich, to nebylo v tu chvíli to důležité. Zmínil to, jak s tím šel za kapelou, pohádali se, další koncert naprosto podělali a hned po něm Josh všem řekl o Jonnyho sexualitě, zatímco zapřel tu svou.

Nick tam seděl na tom schodku, objímal si kolena, koukal před sebe, ale nic moc neříkal, nechal Jonnyho mluvit. V tu chvíli si ale div neodplivnul. "To nechutný, hnusný prase, ten debil, kokot, zkurvysyn-"

"Asi chápu, co si o tom myslíš," uchechtl se. "Takže jo, Declan a Nolan to teď ví a jsou prakticky toho názoru, že lepší je mít v kapele někoho zhulenýho a opilýho, než gaye. Takže jsem Patrickovi oznámil, že dohraju turné a končím."

"Oh."

Jonny se na něj podíval. "Víš, že jsem to všechno dělal pro mámu a rodinu. A cítil jsem se strašně, že jsem to tak unáhleným rozhodnutím ukončil, když přes to pro mě nejel vlak, když jsme byli spolu, ale-"

"Já to tak vůbec neberu, Jonny," přerušil ho Nick. "Chápu, proč jsi chtěl pokračovat a teď chápu, proč ses rozhodl skončit. Co nechápu je, když jsi byl ochotný dohrát turné, co se stalo, že se zrušilo."

"Naprosto jsme se rozložili zevnitř. Při koncertech jsme spolu nekomunikovali, byla to hrůza. Josh pil víc, než kdy předtím, museli jsme kvůli němu přerušit koncert. A nakonec jeden i zrušit. Ztrhla se vlna kritiky, nenávisti, lidé požadovali navrácení peněz a společnost... Patrick nám tři dny zpátky oznámil, že u nich končíme."

Nick na něj jen překvapeně zíral. "Takže neskončilo jen turné. Skončila i vaše smlouva u té společnosti, co vás zastupovala?"

"Tak nějak," zamumlal a uhnul pohledem. "Nechali jít Joshe, Declana i Nolana."

Nastalo krátké ticho. "A tebe?" zeptal se opatrně Nick.

"Já dostal novou nabídku. Sólo. A že bych mohl začít tím singlem, který jsem měl napsaný."

Nedokázal přečíst Nickovu reakci, ale věřil, že si nemohl pořádně vytvořit názor, když nevěděl, co to obnášelo. "Dvouletá smlouva," začal s vysvětlováním. "Album do konce prvního roku. Obří marketingový plán, nadupaný tým lidí, všechno, co bych si mohl přát. Jediná nevýhoda byla v legálních věcech, brali bys i toho asi víc, než by se mi toho líbilo, ale Patrick říkal, že až se vrátíme domů, jde o tom ještě diskutovat. A taky podmínka, abych byl v LA."

Nick odvrátil pohled a zadíval se do země. "I tak je to ale skvělý, ne? Vždyť je to jak splněný sen, konečně můžeš dělat, co tě baví, sám, bez těch kokotů a tak... Kdy to podepíšeš?"

Jonny se odmlčel. A pak se přiznal: "Já to odmítl, Nicky."

"Jakože chceš vyjednat nějaký úpravy?"

"Ne. Odmítl jsem to a i cokoliv jiného, co by mi společnost nabídla."

Nick se na něj nevěřícně podíval. "Ale proč?" špitl.

Povzdechl si. "Protože mi umírá máma a já nechci, aby mě v jejích posledních týdnech viděla jednou měsíčně, když se zadaří. Protože jak jsem ti říkal tenkrát, když jsme se sotva znali, nedělám hudbu pro to, abych byl slavný a úspěšný, já..." Uchechtl se. "Panebože, myslel jsem, že viditelně protočím očima, když chtěl někdo další podpis na nějakou část těla. Co s tím uděláš? Akorát to večer smyješ." Nick se uchechtl. Jonny ale ještě pokračoval. "A hlavně, chtěl bych dělat hudbu tak, jak chci já, ne aby mi za zády dýchala společnost, která mi bude diktovat, co mám dělat. To jsem si teď vyzkoušel a můžu s jistotou říct, že to nesnáším.

"A taky," zamumlal, "zjistil jsem, že život na turné, neustále na cestách, není tak super, jak jsem si myslel. A že bych konečně mohl dát přednost sobě a..." Zaváhal. Ucítil slzy. Zavřel oči. "A nebýt neustále tak sám, protože jsi mi ukázal, jaké to je někoho mít a upřímně, bylo to to nejšťastnější období mého života."

Tak. Řekl to. Nejprve nechtěl vůbec referovat na jejich vztah, nechtěl dát Nickovi pocit, že se k nim musí nějak vyjádřit, ale nebyl by plně upřímný, kdyby mu to tak neřekl. Ať už to následky bude mít jakékoliv, ať už mu Nick řekne, ať s tím jde někam nebo ne, zkrátka musel-

Nick ho chytil ze jednu ruku, kterou měl v klíně a pousmál se. "A víš, že fakt, že jsi konečně dal sebe na první místo a zjistil, co doopravdy chceš, je ten nejlepší dárek k narozeninám, který jsi mi mohl dát?"

Uchechtl se. "A já se tak navybíral s dárkem pro tebe."

"Takže co teď? Zůstáváš?" zeptal se Nick, jako by ho vůbec neslyšel.

"Jo," vydechl. "Peníze pro mámu mám, můžu pomoct tátovi. Tak... tak s ní budu, dokud můžu."

"A pak?"

"Já netuším, co pak," přiznal. "To asi teprve uvidím, kam mě vítr zavane."

Nick doslova vyskočil na nohy, oprášil se, otočil se a natáhl k němu ruku. "Dneska tě vítr zavál ke mně."

"Cože?" zeptal se zmateně.

Nick po popadl za ruku, když se k tomu Jonny neměl, a vytáhnul ho na nohy. A nepouštěl ho, naopak ještě chytil jeho tvář do dlaní, jak to vždycky dělával, "Dneska tě vítr zavál ke mně," zašeptal. "A to taky něco znamená."

A pak spojil jejich rty. Jonny v tu chvíli mohl brečet štěstím, kolik pozitivních emocí najednou ucítil. Tohle necítil týdny. Tohle necítil od chvíle před jejich prvním vlastním turné, než se s Nickem rozloučili, než se začalo všechno kazit. Možná spolu byli dohromady půl roku, tak dlouhou dobu z toho ale byli od sebe nebo ne úplně spolu, když Jonny pracoval na albu dnem i nocí.

Vlastně tenhle jediný polibek mu stačil k tomu, aby si potvrdil, že všechny ty kroky, které udělal od momentu, co ho Josh vyoutoval, byly správné. Že Nick byl ten člověk, kterého si potřeboval udržet v životě. A sakra, že on bude ten, s kým bude Nick nadávat na slimáky napadený salát.

Neudržel slzy. Tak ho to celé dojalo, že najednou mu tekly po tvářích a Nick mu je stíral palci, pak ho zase objímal, pak mu zase šeptal do ucha, že ho miluje a miluje a že teď už to spolu zvládnou, že ať už se stane cokoliv, vyřeší to spolu.

"Začíná být zima, pojďme dovnitř," zamumlal pak Nick, popadl ho za ruku a už ho začal táhnout, Jonny se ale zastavil.

"Tví tátové?"

Nevěděl, jestli byl připravený se s nimi takhle hned vidět. Když se s nimi viděl naposled, bylo te ještě před tím celým incidentem s drogami.

"Chris je mimo a Mateo zalezlý s knížkou. Nemusí o tobě vědět."

Jonny se usmál. "Tak jo," vydechl, protože usínat opět vedle Nickyho bylo to, co si v tu chvíli přál nejvíce. A tak šel za ním, když si uvědomil. "Počkej!"

Popadl ze země dárek pro něj. Nicky protočil očima. "Co to je?"

Jonny mu podal nemotorně zabalený dárek. A když ho Nick otevřel, zasmál se tak nahlas, že už i Mateo musel slyšet, že je Nick doma a není sám.

"První do sbírky," okomentoval to Jonny.

Byly to motorkářské rukavice, ne ale jen tak nějaké. Měly na sobě vyšitý nápis I ❤️LONDON a Jonny zkrátka miloval, když to na letišti uviděl, tu ideu, že by právě s tímto za Nickem přišel. Měl narozeniny. A tady měl suvenýr z Evropy.

Zakryl si hřbetem ruky pusu, ale smál se dál. Nick ke své vysněné motorce měl zatím možná tak řidičák. Teď? Teď už měl i rukavice.

"Proboha, Jonathane."

"Ano, Nicholasi?"

Nicky se naprosto neodolatelně usmál. "Já tě jen zatraceně miluju."

Jonny se usmál zpátky. Kývl k jeho motorce, která ve tmě ale nešla vidět. "Zítra můžeš ty čučavý rukavice vyzkoušet."

"Půjčíš mi motorku?"

"Co je moje, to je tvoje."

"Oh, tím pádem se nemůžu dočkat, až i tebe s těmi rukavicemi uvidím. Jsou přece jen i tvoje."

"Ani za milion."

Vešli dovnitř. Opravdu nebylo ani stopy ani po jednom z tátů, a tak se nepozorovaně zavřeli u Nicka v pokoji. A sotva tak udělali, Nick se opřel o zavřené dveře, přitáhl si Jonnyho k sobě a políbil ho tentokrát mnohem hladověji, než na terase před domem.

Jonny se uchechtl, ale nic nenamítal. Jeho ruce sklouzly na Nickův pas, jeho rty na jeho krk a jeho myšlenky konečně nebyly zmatené.

Tohle bylo správně. On a Nicky, on a jeho máma, on a domov tady, v Richmondu a ne v LA, on a už žádné tajení toho, koho miluje. Před nikým. Protože Nicky byl ten typ kluka, kvůli kterému by křičel z okna, že vyhrál, že Nick miluje přímo jeho.

Druhý pokus. A tentokrát ten poslední.

- - -

ngl, další kapitolka by to akorát ukončila a ještě by to bylo pěkný číslo

:DD ale to vám neudělám, kluci byli od sebe, i když úplně od sebe nebyli, zasloužíte si nějakou tu romanťárnu