Byl to přesně týden od Nickova odjezdu, kdy kapela dostala seznam států a měst, kde budou vystupovat na evropském turné. "To bylo rychlý," zamumlal Jonny, na papír se ale sotva podíval. 

Byli v šatně po koncertu. Jonny už jen čekal na ostatní, převlečen a sbalen, jelikož ostatní kluci odjezd prokládali alkoholem, ostatně jako vždy. Dneska je čekala noc na hotelu a upřímně? Nemohl se dočkat, až si lehne a usne. 

Poslední týden byl náročný. První dva dny po Nickově odjezdu byl úplně mimo, protože ho sžírala vina a myšlenky na to, co s nimi bude. On lakomě rozchod nechtěl a niky by ho neinicioval. Ale jestli Nick usoudí, že tohle není ten život, kterého chce být součástí, bude jeho rozhodnutí respektovat. 

Takže se na to tak nějak připravoval dopředu, aby to třeba nakonec tak nebolelo. 

Byli v kontaktu, samozřejmě. Nick se často ptal, jak mu je, jak se má, jak se mu daří, prakticky mu dával prostor být k někomu upřímný, protože určitě věděl, že tady na turné nemá nikoho, komu by se svěřit mohl. Ale Jonny byl upřímný jen částečně. Nemohl mu přece napsat, že se psychicky připravuje na nejhorší. 

Ten den byl také ten, co si tak nějak promluvil s Joshem. Neustále se mu raději vyhýbal, protože věděl, že by se neudržel a vyjel na něj za to všechno, co mu v životě udělal, co Nickovi udělal. Najednou se ale objevili vedle sebe, sami, na cestě k jejich pokojům v hotelu, které měli vedle sebe.

"Jdem s kluky dolů do baru, přidáš se?" zeptal se až téměř přátelsky. Byl ale přiopitý. A stoprocentně stejně počítal s tím, že Jonny nepůjde, takže se ani neobtěžoval s odpovědí. 

Došel ke svému pokoji, vytáhl z kapsy klíček. Josh si povzdechl a zastavil se taky. 

"Byla to nehoda, Jonny. To s Nickem."

Jonny zavřel oči. Měl vůbec energii tohle řešit? Řešit Nicka s Joshem?

"Nehoda, kterou si ale začal záměrně?" zeptal se v klidu. Až pak se na něj otočil. "Řekni mi pravdu, Joshi. Chtěl jsi mu něco dát?"

Jen to ticho, než Josh odpověděl, bylo pro něj dostatečnou odpovědí. A stejně nakonec řekl: "Jo."

Jonny zatnul ruce v pěst a přemlouval se v duchu, aby ho nezbil tady a teď. Josh o krok ustoupil, jakoby se všimnul toho, že má Jonny blízko k tomu, aby mu vrazil. 

"Proč sakra?"

Josh trochu zavrávoral. Jonny na chvíli zapomněl, kolik alkoholu v sobě vlastně měl. "Řeknu ti to jen proto, protože vím, že jsem to posral. Ale zkrátka? Žárlil jsem."

Jonny na něj otupěle zíral. Josh stál a lehce se kolíbal ze strany na stranu. "Žárlil jsi..."

"Když vím, že jsi gay, nebyli jste tak nenápadní, jak sis myslel," vysvětlil. "Kluky by to možná nenapadlo, ale mě jo."

Nechápal to. Jejich vztah, i po tom, co skončil, byl jak na ostří nože, tak moc se hádali, tak moc se nenáviděli, že by Jonny nepocítil už ani špetku žárlivosti vůči Joshovi, kdyby si našel někoho nového a měl dlouhodobý vztah. A myslel si, že je to vzájemné. Především kvůli tomu, jak Joshovi nedělalo problém si to rozdávat s holkami přímo před Jonnym.

"Takže jsi ho chtěl zdrogovat."

Josh se uchechtl. "Teď to zní naprosto vtipně."

"Stále v tom ten vtip asi hledám, Joshi," zavrtěl hlavou. "Nicky v životě neměl v sobě nic podobného, nepije ani alkohol. Mohlo ho to zabít."

"Byla to nehoda. Nevěděl jsem, že vypije celou kolu najednou. Jen jsem... chtěl tě naštvat. Abys cítil to, co já, když jsem si uvědomil, že jste spolu."

Takže byla to jeho chyba. Josh to Nickovi udělal, aby ublížil Jonnymu. Bingo. "My jsme dávná minulost," namítl. "A doteď jsi nevypadal, že by ses o mě nějak víc zajímal s tím, jak jsi mi ubližoval. Já nešáhl na jedinou holku, se kterou ses kousl nebo vyspal a že jich bylo. Měl jsem se snad taky tak chovat, abych ti ublížil?"

Josh se opřel o zeď. Vypadal vyřízeně. "Vždycky jsi byl až moc správnej."

"Spíš bych řekl, že jsem lidskej. To, co jsi udělal, bylo dětinský a naprosto zbabělý. Mohlo ho to stát život."

"Ale nestálo."

Nevěřícně zavrtěl hlavou. "Tohle ani nezkoušej. Nesnaž se ospravedlnit. Posralo to mnohem více věcí než jen to, že to tak tak zvládl."

"Tvůj vztah?" opile se usmál. "Tak to jsem pak byl úspěšný, ne?"

To už Jonny nevydržel a vystartoval na něj. Popadl ho za triko a když byl Josh o něco málo vyšší, Jonny byl vždy silnější. "Ty," zavrčel, "by sis měl udělat pořádek nejprve sám se sebou, protože očividně nejsi sám se sebou spokojený. Nejsi nic víc než pokrytecký hajzl a už nikdy nepochopím, jak jsem si tě kdy mohl pustit k tělu."

"Jen do toho," zamumlal Josh téměř nepřítomně. "Jen si prašti."

A Jonny to opravdu málem skoro udělal, když si uvědomil, o co tady šlo. Josh to chtěl, protože měl problém sám se sebou. Chtěl se litovat, chtěl se cítit ublíženě, chtěl opět ze svých problémů vinit někoho jiného, protože nikdy se nesmířil s tím, kdo je. Jistým způsobem záviděl Jonnymu. Ne jenom vztah, ale celkově, jak byl se svou sexualitou vyrovnaný. Jak přijal sám sebe. Protože Josh to nikdy nedokázal. 

Takže ho nepraštil, jen ho od sebe odstrčil a jelikož byl opilý, neudržel se a spadl na záda. Jonny k němu shlédl. "Je mi líto, kým ses stal. Protože jednou jsi byl člověk, kterého šlo milovat, než sis vybral lhát sám sobě nad přijetím sebe sama."

Josh se vyvalil, nezvedal. Zavřel oči, jako by zpracovával Jonnyho slova, vnímal, jak do něj bodají. 

"Kapela..." zamumlal.

"Kapela. Jsem ve stejný kapele, jestli sis nevšiml. A možná to tajím před kluky, sám k sobě jsem ale upřímný, narozdíl od tebe. A ty bys mohl taky, ale vybral sis jinou cestu."

Odemkl si pokoj. Počkal, až si Josh alespoň sedne, aby ho tam nenechával tak rozvaleného. Pak se zavřel u sebe v pokoji, zavřel oči a zhluboka se nadechl, aby tu konverzaci zpracoval. 

On a Josh byli lidi, mezi kterými se to už nikdy nespraví, tím si byl jistý. Byli nenávratně poškození, rozbití a navíc, minimálně z Jonnyho strany tam ani nebyla ta vůle něco napravovat. Dokáže s ním fungovat v jedné kapele. Tam ale veškeré jeho úsilí končilo. 

Podíval se na telefon, kde měl už hodinu starou zprávu od Nickyho, jestli se koncert vydařil. Ptal se, protože věděl, že od jeho odjezdu nebyl Jonny svůj. A tentokrát mu nelhal, když odepsal.

Mluvil jsem s Joshem.

Bylo to poprvé, co si od Nickova odjezdu zavolali. Jonny ležel v posteli, telefon nahlas vedle něj a civěl do stropu, přeříkával Nickovi celou jejich konverzaci. A na konci se zase omluvil.

"Jonny, ještě jednou se omluvíš a asi zdroguju já tebe. Nebyla to tvoje chyba."

"Měl jsem být s tebou."

"Nejsem malý dítě, abych tě musel mít neustále za zadkem," namítl. 

"A tví tátové? Myslí si to samé?"

Jeho táty a reakci na to celé vlastně úplně neznal. Nick mu jen napsal, že jim to řekl. A že to přežil. 

"Tátům jsem to vysvětlil, jak to vidím já," odpověděl Nick. "A ano, byli naštvaní, ne ale na tebe. Možná jen na tu okolnost, že kdybychom nebyli spolu, nikdy bych se ani nepřiblížil ke kapele, co používá drogy, ale jsou v pohodě, Jonny. Stále tě mají rádi."

Ucítil slzy v očích. Jak se bude moct před jejich táty kdy znovu ukázat, když stále je v té kapele, která tohle udělala jejich synovi? Určitě to by byl moment, kdy by to zaskřípalo. 

"Tak jo," řekl potichu. Více to rozebírat nechtěl, protože zkrátka byl sám už přesvědčený, že minimálně ho teď uvidí v jiném světle. 

"Tak jo," zopakoval Nick. "Rád jsem tě slyšel, Jonny. A jsem rád, že víme, jak a proč se to stalo."

"Jo... Dobrou , Nicky."

"Dobrou."

Tipl to. Chvíli ještě zíral do stropu. A i když doteď byl toho názoru, že nikdy by lakomě nenechal Nicka jít, tu noc měl poprvé myšlenku, jestli by ho raději neměl z jejich vztahu vysvobodit, než to s ním, s jeho kapelou a s nimi půjde ještě víc z kopce. 

- - -

těším se na další kapitolu:DD