"Máme tady nabídku vaší dosavadní kariéry," prohlásil Patrick. "Turné v Evropě."

Jonny periferně viděl, jak se Nicky odklonil, aby neviděl jeho reakci. 

Ostatní kluci zajásali. Jonny pod stolem chtěl chytit Nicka za ruku, ale uhnul mu. "Jestli budete souhlasit," pokračoval Patrick a uchechtl se, "s tím, že musíte souhlasit, vyjeli byste do Evropy. Asi měsíc po tomto. Ani nevíte, jak obrovská je to pro vás šance."

Jonny se naklonil k Nickovi. "Nicky-"

"Patrick ještě mluví," utnul ho Nick, pohled z okna autobusu na druhé straně. Jonny měl pocit, že zamrkával slzy.

A taky měl pocit, že tyhle dva dny neprojdou jejich vztahem jen tak. 

Patrick mluvil dlouho. Jak dlouho by to trvalo (čtyři až pět týdnů), logistika, jaké země se zvažují a nakonec taky: "Potřebuji vaši odpověď do dnešního večera. Je to rychloakce, ale když na tom budeme moct začít makat, když budeme moct prakticky navázat na tohle turné a nedělat ho o půl roku později, bude to bomba."

Povzdechl si. Nick měl pohled zaražený do země, nemluvil. Ostatní z kapely hned začali souhlasit, přikyvovat, Declan pak přišel za Jonnym. "Tak co na to říkáš?"

"Nevím ještě, je to na rychlo, musím si promluvit-"

"Pojede," přerušil ho Nick a falešně se usmál. "Jasně, že pojede."

Declan zajásal. "Ještě aby ne. I kdybys nesouhlasil, jsi přehlasovanej, ha." A zase odešel. 

Nick se zvedl. "Jdu si lehnout, není mi dobře."

A Jonny... ho nechal. Protože nevěděl, co by mu mohl říct. Měli plány, až přijede z tohoto turné, chtěli se spolu někam podívat, když už byl Jonny celé léto pryč, tohle to celé ale kazilo. Navíc, Nick se jen tak nemohl za ním podívat do Evropy. A po včerejšku už se nebude chtít jeho kapele stejně ani přiblížit. 

Sledoval, jak Nick vylezl do Jonnyho postele v busu, i když jich tady bylo šest, i když měl prakticky svou vlastní na ty noci, co trávili na cestě. Zajímalo ho, jestli to udělal naschvál. 

Do jeho výhledu vstoupil Patrick. "Co ty na to?" zeptal se. "Zavolali mi doslova pět minut před tím, než jsme nastoupili do busu."

Jonny k němu vzhlédl. Nebyl z toho turné vůbec nadšený. A Patrick to na něm jasně viděl, proto se posadil vedle něj. Než začal mluvit, ohlédl se kolem sebe.

"Jak je na tom Nick?"

Pokrčil rameny. "Moc toho nenamluvil. A teď se mnou nepromluví už vůbec."

Byl to poslední den, co spolu měli, protože autobus si dělal zastávku na letišti, aby vysadili Nicka. O dva dny dříve, než měl původně odjet. Jonny nechtěl ani myslet na to, jak ho musí nesnášet a hlavně jak ho budou nesnášet jeho tátové, až jim to Nick všechno vysvětlí. Měl s nimi doteď dobrý vztah, protože mu věřili. A on teď jejich víru naprosto zlomil, protože jejich syn byl zdrogován, když byl s ním. 

"Je mi to líto, Jonny. Snad tohle všechno nebude mít fatální následky."

"Myslíš rozchod?" zeptal se, jeho pohled naprosto prázdný. Patrick přikývl. Jonny zamumlal: "Já bych se mu ani nedivil. Už tak toho pro mě obětoval dost, do toho se stal... včerejšek a teď to turné. Musí mě nesnášet."

"Promluvte si na letišti," poradil mu Patrick. "Vezmi si pak taxi do centra. Ať máte soukromí."

Nepatrně přikývl a zamumlal poděkování. Patrick ho poplácal po zádech a vydal se zpátky do přední části autobusu. 

Na letiště dojeli za tři hodiny, z toho Nick dvě a půl prospal. Jonny se nejprve divil, protože předtím nedokázal v buse téměř usnout, pak mu ale došlo, že z té drogy v těle musí být stále vyřízený. Jonnymu se ani nelíbilo, že měl letět sám domů. Nick ale tvrdil, že je v pořádku a zvládne to. 

Na letišti opět vyfasoval od Patricka kšiltovku a brýle. Protočil očima. A počkal před busem na Nicka, který si ještě sbíral věci. 

Když Nick vystoupil, zastavil se před Jonnym. "Tak... vidíme se-"

"Jdu s tebou," přerušil ho Jonny. "Pak si vezmu taxíka."

Čekal větší nadšení z toho, že ho přítel vyprovodí až k letadlu. Ale asi se mu nemohl ani divit. "Tak jo."

Vydali se k terminálu. A sotva Jonny uviděl, že autobus už nikde nevidí, vzal Nicka za ruku, protože chtěl mít alespoň na chvíli pocit, že je vše mezi nimi v pořádku. 

Jakmile byli uvnitř, Jonny se konečně odvážil promluvit. "Nicky, to turné-"

"Prosím, nemluv o tom," zastavil ho Nick ihned a zastavil se i v chůzi. "Je jasné, že pojedeš, že musíš souhlasit. Takže mě ani nenapadá nic víc, co bys k tomu mohl říct. Nic, co by změnilo to, jak se ohledně toho cítím."

"A jak se ohledně toho cítíš?" zeptal se opatrně.

Nick pokrčil rameny. "Já vlastně ani nevím. Já nevím, jak se cítím od včerejšího večera, má hlava, mý emoce... je to jen jeden velký zmatek." Bezmocně se podíval na Jonnyho. "A vím, že je to nefér, ale zkrátka si jen strašně moc přeju, abys mohl teď odletět se mnou a my mohli včerejšek a nějaká turné hodit za hlavu. Ale to nemůžem."

Jonny sklopil pohled. Ani nevěděl, co na to mohl odpovědět. "Není to život pro tebe, že?" zeptal se potichu. "Život s hudebníkem."

"Já nevím," špitl Nick. "Jak říkám, nedokážu si momentálně urovnat ani myšlenky. Potřebuju si jen pořádně odpočinout a pak... pak teprve přemýšlet nad věcmi."

"Věcmi."

"Jo."

"Nad námi."

Nick se odmlčel. "To taky," řekl nakonec. 

Jonny k němu zvedl pohled. Miloval tohoto kluka před sebou tak moc, věřil, že v něm našel to, co v životě hledal, ale naopak to nejspíše tak nebylo. Nepochyboval o tom, že ho Nick miloval, to vůbec, ale Nick zkrátka nebyl člověk pro ten styl života, který s Jonnym přicházel. Nebyl ten typ, který by dokázal strpět to, že bude jeho partner často pryč nebo že jeho nejbližší lidé jsou alkoholici a drogově závislí. Sakra, vždyť ani nedokázal usnout v tour buse. 

Nick byl rodinný typ. Nick byl ten typ, co zůstával doma, i když šel na vysokou, co ještě s radostí bude bydlet dál u rodičů, protože s nimi měl perfektní vztah a miloval je celým svým srdcem. Nick byl přesně ten typ, jak mu Jonny jednou ze srandy vyvěštil, co si najde jednou svou životní lásku, budou spolu jednou žít a nadávat na salát napadený slimáky. 

A Jonny momentálně nebyl někdo, kdo by do tohoto scénáře spadal. Jeho kapela začínala mít úspěch, čekaly je velké věci, on mohl podpořit máminu léčbu a taky... taky obstarat rodinu pro případ, že by se stalo nejhorší. Mohl by pomoct tátovi. To všechno, co trpěl v kapele, dělal kvůli tomuto jedinému cíli. 

Jonny ho objal. Pevně. Ucítil slzy, které zamrkal do ztracena. "Vím, že ti to nedělám lehké. A ať už se rozhodneš jakkoliv, budu to respektovat."

Tak nějak mu bylo jasné, že oba ví, o čem přeně mluvil. O rozchodu. Zabořil mu obličej mezi krk a rameno. "A omlouvám se. Tak moc se omlouvám za všechno, co se tady stalo. Takhle... takhel to vůbec být nemělo."

"Já vím, Jonny," špitl Nick. "Však to nebyla tvoje chyba. Jen všechny ty okolnosti..."

Chápal to. Nebyla chyba v něm, byla chyba v tom, jaké podmínky s sebou do vztahu přinášel. A chápal, kdyby si Nick uvědomil, že tohle přece jen není to, co chce. 

Pustil ho. Nickovi stekla po tváři slza, kterou si hned setřel. "Za dva a půl týdne si zpátky. Tak to vše vyřešíme, dobře? Máme... máme čas přemýšlet."

Jonny přikývl. A Nick k němu udělal ten poslední krok a spojil krátce jejich rty. "Miluju tě. Tak to s nimi prosím nějak ještě přežij," pousmál se smutně.

Kousl se do rtu. "Taky tě miluju," zamumlal. Kdyby to řekl nahlas, asi by se mu zlomil hlas. 

A pak ho už Nick pustil a vydal se směrem k té části letiště, kde mohli jen držitelé letenek. Jonny nechal slzám volný průběh, jen tam stál a bez jediného zvuku brečel. Přes brýle to ani nešlo poznat. 

- - -

imma cry, i love them