Další ráno nastoupili do tour busu. Declan už stihl usnout, Nolan měl po boku nějakou holku, kterou teď pravděpodobně tři dny bude tahat sebou, než ho začne nudit a Josh se na ně podíval pohledem, který by mohl vraždit. K Nickovi se ale nikdo nevyjádřil, jen mu Nolan kývl na pozdrav.

Vydali se do zadní části, co nejdál od ostatních. "Víš, já vlastně nevím, proč mě nemají rádi," zašeptal Nick. "Vždyť jsem jim nikdy nic neudělal."

Jonny se uchechtl. "Nemá to co dočinení s tebou. Josh nesnáším všechny, co mají nějakou spojitost se mnou a Nolan a Declan... není to tak, že by tě nesnášeli, jen je zkrátka nezajímáš stejně jako mě nezajímají třeba ty holky, co si sem dotáhnout," odpověděl potichu. 

Byla to pravda odjakživa. Dříve se Jonny na ně maximálně usmál, zeptal se, jak se mají. Teď, pod společností, musely podepisovat papíry o tom, že cokoliv se s kapelou stane, budou mlčet. Takže Jonny se už neobtěžoval ani na pozdrav, i když věděl, že občas využily někoho z kapely, aby se dostaly k němu. Téměř se na ně ale nepodíval. 

Byl to i takový obranný mechanismus. Neříkal samozřejmě Nickymu o věcech, jakože občas chtěly holky podepsat prsa nebo právě s ním flirtovaly v autobuse, i když přišly třeba s Declanem. Když jim nevěnoval ani špetku pozornosti, cítil se lépe vůči svému vztahu, vůči Nickymu. 

Sotva se posadili, Jonny automaticky natáhl ruku k Nickymu, možná ho chtěl chytit za ruku, možná mu ji jen tak položit na stehno, sám ještě nevěděl, protože Nickův pohled ho zastavil. A on si uvědomil, že když mají spolu už jen dvě noci na hotelu, protože zbylé tři, co tady Nick bude, budou na cestách přejíždět, předstírat, že jsou jen kamarádi, bude mnohem těžší, než si myslel. 

Byl to zkrátka instinkt, nějak se ho dotknou. Jeho tělo to dělalo už samo. Musel být zkrátka mnohem více opatrný. 

"Uhm, to jsem zvědavý, jak tohle dopadne," zamumlal Jonny, když stáhl svou ruku.

"Jo, to já taky," přitakal Nick. 

Vydali se na cestu. Jejich další destinace nebyla daleko, a tak jim Patrick oznámil něco málo po jedenácté, že jsou skoro na místě. 

"Teď to bude docela divoký," řekl Jonny Nickovi. "Budeme chystat stage, zvukovka a tak... jak jsem mluvil včera s Patrickem, poprosil jsem ho, jestli mu můžeš dělat ocásek. S ním budeš v pohodě. Je tady jedinej, kdo mě doopravdy zná a komu já věřím."

Nick přikývl. "Okay. Uvidíme se ještě před koncertem nebo až po?"

"Ještě před, je tam asi tří hodinová mezera. Pak si můžeš užít koncert. A pak se setkáme zase tady, okay?"

Málem to v tu chvíli udělal zase. Málem se k němu naklonil, aby mu dal malou pusu, zastavil se ale dříve, než se vůbec pohnul. Povzdechnul si. 

"Jasný," zamumlal Nick. Autobus zastavil a všichni se dali do pohybu. Jen Jonny zůstal sedět, dokud i Patrick, poslední člověk v busu, nevystoupil, a přece jen malou pusu Nickovi dal, protože skla z venku byla tak začerněná, že je nikdo vidět ani nemohl. Nick se zasmál. 

A tak to šlo další dva dny. Předstírání se stalo krapet lehčím, ale to především díky tomu, že spolu trávili ještě méně času, než očekávali. Třeba právě i kvůli nečekaným událostem, jako například že se jim povedlo jeden den nechat část Jonnyho soupravy v koncertním sále, ve kterém hráli den předtím. "No to si děláte prdel," bylo to jediné, co se zmohl říct, když mu to oznámili. Za pět hodiny je čekal další koncert. A on neměl půlku soupravy. 

V tu chvíli snad musel být nepříjemný i na Nicka, jak s ním pracovaly nervy. Patrick se snažil někde na rychlo sehnat jinou soupravu, Jonny s Patrickovým asistentem ujišťovali, kde teda jeho souprava je a jak ji dostat zpátky. 

Úplně v tu chvíli zapomněl na Nicka. Když viděl Patricka, jak obvolává kdo ví koho všechno, neuvědomil si, že Nick má být s ním. A že nebyl. 

Uvědomil si ale jednu věc - to, že neviděl Nicka ani zbytek jeho kapely nemohlo věstit nic dobrého. 

Hodinu a půl před koncertem mu Patrick oznámil, že mu sehnal náhradní soupravu. Jonnymu se sice ulevilo, ne ale tolik, kolik by se mu líbilo, protože to znamenalo hrát na bicí, na které nebyl zvyklý. Lepší ale než půlka soupravy. 

Vyčerpaně se vydal i s Patrickem do šatny. "Nick je kde?" zeptal se ho cestou.

"Netuším," odpověděl Patrick. "Řekl mi, že se jde projít. Tak před dvěma hodinami."

Ani to ještě Jonnyho tak nerozhodilo. Měli co řešit, Nick mohl být kdekoliv uklizený v koutě, aby nezavazel. Vytáhl tedy mobil a vytočil jeho číslo.

Uslyšel jeho vyzvánění, toť ale vše. Nick telefon nebral a Jonny zrychlil, podezíravý pohled Patrickovi, protože zvuk šel z šatny kapely. A zkrátka ho nenapadal dobrý scénář, kdy by Nick byl v jedné místnosti s kapelou, ale nebral telefon. 

Vběhl dovnitř. Nejprve uviděl Nolana s nějakou dívkou, jinou, než kteoru měl ráno v buse, pak uviděl Declana a Joshe na druhé straně pohovky. A pod nimi... pod nimi ležící Nick. 

Josh se prudce otočil, když je uslyšel. Hned dal ruce do obrané pozice. "Není to tak, jak to vypadá."

A jak to vůbec vypadalo? Jonny ho odstrčil stranou, aby na Nicka viděl. Na první pohled? Vypadalo to, že spí. Když s ním ale Jonny zatřásl, když opakoval jeho jméno, Nick naprosto nereagoval. 

"Co se sakra stalo?" uslyšel Patricka za sebou. "Proč nereaguje?"

"Ja nevím!" křikl zpátky Josh. Jen z jeho hlasu Jonny poznal, že v něčem zase jeli. A hned, když tak před sebou viděl bezvládného Nicka, si spojil dvě a dvě dohromady.

Otočil se vřítil se na Joshe takovou rychlostí, že to nikdo nestihl ani zaznamenat. Chytil ho za triko a začal s ním naštvaně třást, zatímco se rozkřičel: "Cos mu dal? Cos mu doprdele dal?!"

"Jonny!" okřikl ho Patrick a hned na to ucítil jeho paže na jeho pasu, jak se ho snažil od Joshe odtáhnout. On ale zuřil a zuřil na člověka před sebou, nenechal se jen tak odtáhnout. 

"Nic jsem mu nedal!" vykřikl Josh obraně.

"Teď mi sakra nelži! Vždyť na nás ani nereaguje, co jste mu sakra dali?!"

Josh se nějakým způsobem vymanil z jeho sevření a jelikož Jonnyho stále držel Patrick, nepodařilo se mu na něj vletět znovu.

"Přišel sem a dal si colu! Nevěděli jsme, že jsou uvnitř sračky," namítl Josh.

Jonny byl vzteky bez sebe. "A kdo jiný by to měl vědět, když jste jediní, co tady sračky berou?! Kdo jiný to do té coly asi tak mohl dát?!"

"Jonny, uklidni se," okřikl ho znovu Patrick. "Takhle nikomu nepomůžeš."

Měl Joshe praštit. Měl to udělat hned, jak si spojil dvě a dvě dohromady. Teď ale jen setřásl ze sebe Patrickovy paže, naposledy se na Joshe podíval a přešel zpátky k Nickovi. Zkusil s ním znovu zatřást. "Nicky," zamumlal. "No tak, Nicky."

Patrick začal dávat různé rozkazy. Ostatní z kapely vyvedli ven, do jiné šatny. Jonny zůstal s Nicky a třásl s ním, i když na něj vůbec nereagoval. 

"Pomoc je na cestě, Jonny," řekl mu Patrick. "Každou chvíli tu budou."

Jonny nejen že ucítil slzy, nechal jim i volný průchod. Protože tohle si Nick nezasloužil a všechno to byla jeho chyba. Všechna jeho špatná dosavadní rozhodnutí vedla k tomuto momentu a tak moc se bál, jaké to bude mít následky. 

"Nicky," zkusil to naposledy, protože už slyšel z chodby hlasy. "No tak."

A v tu chvíli Nick jemně otevřel oči, než je zase před světlem zavřel. "Jo..." Víc mu rozumět nešlo. 

Ale už tu byla pomoc. Jonny jim uhnul z cesty, aby se k němu dostali, nervózně sledoval, jak ho stabilizují. A jelikož se rozhodli ho vzít do nemocnice kvůli testům a pozorování, automaticky se rozešel za nimi. 

Jenže Patrick ho zastavil. "Koncert, Jonny."

Otočil se. "Nemůžu hrát," řekl, jako by to nemělo být očividné."

"Je mi to líto, ale musíš," zavrtěl hlavou Patrick. "Nemůžeme... Není to dostatečný důvod, abychom zrušili koncert. Vy jako kapela jste v pořádku."

Nevěřícně na něj zíral. Tohle všechno a ještě nemohl být ani u Nicka? Bylo mu špatně. "Akorát že vůbec," zamumlal a raději se vydal na toalety. Nemohl být v přítomnosti dalšího člověka ani o minutu déle.

"Pojedu za ním já. Budu tě informovat," zavolal za ním Patrick. Jonny na něj nereagoval, jen zamrkal, aby zahnal slzy. 

- - -

ha. hahaha. zase ty moje last minute nápady:D