Dalo by se říct, že za tu dobu, co byli od sebe, se toho Nick o sobě hodně naučil.

Nikdy předtím nebyl ve vztahu, do té doby nevěděl, jak dokáže mít někoho rád, milovat, jestli dokáže být dobrým přítelem nebo úplně na prd, nevěděl hlavně ani to, jak bude reagovat, když jeho drahá polovička odjede. 

Špatně. To byl výsledek jeho pozorování. Tři týdny a nedokázal myslet na nic jiného, než až Jonnyho znovu uvidí.

"Jsi po Chrisovi," řekl mu Mateo jeden den. "Já vždy dokázal být bez něj delší dobu, vždy jsem byl spíše introvertní samotář a naučil jsem se to. Chris? Vždy měl kolem sebe lidi, stejně jako ty. Oba jste extrovertní. Takže když jsme od sebe byli na více dní, jasně, chyběl mi, ale byl jsem v pohodě. Chris to fyzicky nezvládal už po třech dnech," uchechtl se.

"Hej!" ozval se táta z druhé místnosti.

"A nemám pravdu?" zvolal Mateo zpátky. 

Nastalo dlouhé ticho. A pak se ozvalo: "Máš."

"A tady to máš," kývl Mateo.

Nick frustrovaně vydechl. "Já chci být v tomhle po tobě," postěžoval si. "Jonny je hudebník, bude v trapu v jednom kuse, jak se s tím mám jako smířit?"

"Třeba si zvykneš," uklidnil ho Mateo. "Je to pro vás nový. Jestli se to stane jednou rutinou, že Jonny prostě tu a tam odjede, zvykneš si a bude zpátky dřív, než si pořádně uvědomíš, že byl pryč."

Lehko se to řeklo,  ale když si Nick jen představil, že zkrátka to bude rutina, že Jonny bude bývat půlku roku někde pryč, chtělo se mu tak trochu brečet. Vždyť už nezvládal to, když byl ještě tady a Jonny neměl na něj čas. Nehledě na to, že když byl na turné, neměl ani tolik času na normální komunikaci. Nemohl si jen tak s Nickem zavolat, když byl neustále kolem kapely. Neměl tolik času odepisovat, protože furt zkoušeli, vystupovali, promovali album. 

Sbírali fanoušky, mimo jiné. Nick mohl jen na sociálních sítích sledovat jejich narůstající slávu, fotky fanoušků s kapelou, zvedající se čísla sledujících. Posty o tom, jak je celá kapela hot, jak je Jonny hot, a možná pocítil lehkou žárlivost. Jonny byl samozřejmě hot, byl ale taky jen jeho. 

Přišel si naprosto pitomě. Ale zkrátka měl naprostou krizi, když odjela i Caroline na nějaké soustředění a jeho ostatní kamarádi ze školy byli taky v trapu. Neměl naprosto co dělat a jak už to tak bývá, přemýšlel.

A zrovna uprostřed jeho menší krize mu Jonny napsal: Už jen týden 🫂

Jeho krize rázem částečně odpadla. A troufale zkusil Jonnymu zavolat. 

U něj bylo něco málo po půl noci, kdo ví, kolik hodin měl Jonny. Nick se občas ztrácel, kde zrovna byl a v jakém časovém pásmu.

Nebral mu to docela dlouho. Když to ale konečně vzal, snad po pěti dnech uslyšel jeho hlas. "Hey, Nicky."

Šeptal. Slyšel hučení. Uchechtl se. "Jsi v buse na záchodě?"

"Jak jsi to sakra poznal?"

"Nic mi neuteče."

"Smrdí to tady. Ale co bych pro tebe neudělal."

Nemuseli nějak extra pospíchat, protože jak Jonny sám vysvětlil, ostatní z kapely naprosto vytuhli po dalším opilém večeru a spali. A tak tam Jonny seděl půl hodiny u smradlavého záchodu a volal si s Nickem, protože ho potřeboval. 

"Tak za týden," ukončil pak hovor Nick.

"Za týden," potvrdil Jonny. 

A za týden ho Jonny vyzvedl na letišti, sám, bez zbytku kapely, a tak jim nebránilo nic v tom, se ihned obejmout, políbit, přivítat se. Až na tu pitomou kšiltovku, kteoru měl Jonny na sobě. Nick do ní pinkl. "Co to máš na sobě?"

"Manažer," vysvětlil. "Přece jen... kdyby tady byl náhodou někdo, kdo by mě mohl poznat."

Poznat a vidět, jak se líbá s klukem, došlo Nickovi. Jonny měl na sobě i oversized oblečení, které normálně nenosil a i Nick musel uznat, že kdyby se na něj Jonny neusmíval už z dálky, sám by ho nepoznal, natož tak někdo, kdo ho neznal ani osobně. 

Ale v tu chvíli mu to bylo jedno. V tu chvíli jen držel Jonnyho a snažil se cítit jeho přítomnost každou buňkou v těle.

"Manažer o nás ví?" zeptal se, i když to bylo očividné. Pár metrů od nich stál muž, který z nich nespouštěl oči. 

Jonny se odtáhl. "Jo."

"A byl s tím v pohodě?"

"To ještě nevím. Oznámil jsem mu to cestou sem, že vlastně nejsi jenom kamarád, a myslím, že spolu budeme mít ještě slovíčko."

Jenže to slovíčko přišlo už cestou na hotel. Jonnyho manažer řídil, oba seděli vzadu. Díval se na ně skrz zadní zrcátko a promlouval jim do duše.

"Nikdo to nesmí vědět," řekl jako první. To se na ně i otočil. "Jestli nepřesvědčíte i mě, že jste opravdu jen kamarádi, jak si všichni myslí, zakousnu vás. Žádná náklonnost, žádný doteky, nic, bude z vás čišet čisté heterosexuální přátelství, jasný?"

Nick nasucho polkl. Jonny se k němu naklonil. "Patrick je gay, nemyslí to... takhle."

Takhle, jako všichni. Takhle, jako že se to nesmí dozvědět zbytek skupiny, zbytek světa. Ne, že by s nimi bylo něco špatně.

Patrick střelil po Jonny v zrcátku pohledem. "Ty mě jednou přivedeš do hrobu."

"Zrovna já? Ne ti tři včetně zhulení magoři?"

"Ti tři zhulení magoři alespoň leží vytuhlí na hotelu a nepřiváží si sem přítele na celý týden," namítl Patrick a koukl na Nicka. "Nic proti."

"A kdyby si, nevím, Declan, dotáhl přítelkyni, to by bylo v pořádku?"

"Bohužel? Ano," odpověděl Patrick. "Protože by to nerozbouřilo zbytek kapely, ona přítelkyně by nechodila s Joshovým bývalým a bohužel, byla by společensky více přijatelná."

Nick už chtěl asi domů. S Jonnym, nejlépe. Schovat se u nich doma, v jeho pokoji, pod jeho peřinou.

"Cestou sem jsem mu toho shrnul trochu víc," zamumlal Jonny směrem k Nickovi. Pak se otočil zpátky k Patrickovi. "Máme to pod kontrolou, máme plán. Kluci si myslí, že má Nicky přítelkyni, bude to v pohodě."

"Pro tvé vlastní dobro opravdu doufej, že bude," odvětil Patrick. Nick sklopil pohled. Jonny ho chytil za ruku. 

V hotelu byli samozřejmě na stejném pokoji, i když Patrick protočil očima a zamumlal, že domluvil Nickovi vlastní. Jonny podal Nickovi kartu s číslem pokoje a řekl mu, že ho dožene, sám si chtěl ještě s manažerem promluvit. 

A tak ho poslechl, vydal se na pokoj uvedený na kartě dle šipek na stěnách. Když byl už ve správné chodbě, zrychlil krok pro případ, že by měl někoho potkat. Nylo mu jasné, že ostatní z kapely musí být někde blízko.

Oddechl si, když se zavřel uvnitř Jonnyho pokoje. Rozhlédl se po malé místnosti. Bylo něco uklidňujícího vidět Jonnyho věci, jeho klasický nepořádek. 

Odložil si věci a došel k posteli, na jejíž okraj se posadil. Jen jedna půlka byla netknutá, ustlaná, jako by snad na Nicka přímo čekala. Uchechtl se. 

Když se Jonny vrátil, jako první odhodil kšiltovku a sluneční brýle, pak svalil Nicka plně na postel  a napůl ho vlastně zalehl, na půl objal. "Co děláš?" zeptal se Nick pobaveně. 

"Nic," zamumlal. "Jen chci chvíli klidu a tebe."

Oh, to mu Nick dát mohl. Pořádně ho objal, dal mu pusu do vlasů, sám té chvíle využil, aby si uvědomil, že jsou konečně zase spolu. A že i když to asi nebude těch nejlehčích šest dní, nějak to zvládnou.

Stačila doslova minuta, než se Jonny vzpamatoval, probral se, zapřel se o lokty a spojil jejich rty. Než jeho ruce zabloudily pod Nickovo triko. Uchechtl se. "To není chvíle klidu."

"Nemyslel jsem to současně," zamumlal Jonny mezi polibky. Pak se odtáhl. "Myslel jsem chvíli klidu, tu minutu, a teď chci tebe."

A kdo by Nick byl, kdyby nesplnil jeho přání? Převalil se (a je) tak, že najednou na Jonnym seděl, usmál se na něj dolů a pak si sundal triko. Pak se k němu sklonil. Pak ho začal líbat. Pak, pak, pak.

Kéž by ale mohli být takhle, sami a spolu, celých těch šest dní. Protože to opravdu bylo peklo. 

- - - 

KAŽDOPŘÍBĚHOVÁ OTÁZKA (než se stane něco, co některým změní názor :DD)

jaká postava je vaše fav? 🥰

(a zkuste psát i někoho jinýho než Joshe, prosím 🙄)