Jonny si slavnostně přiťukl skleničkou šampaňského se zbytkem kapely, jakoby se nepohádali doslova dvacet minut dozadu. Trochu si usrkl a skleničku odložil. Nepotřeboval se opít, aby oslavil jejich první album, které bylo právě oficiálně venku. Chtěl si to totiž pamatovat.

Narozdíl od Joshe, Declana a Nolana, kteří ještě před tímto okamžikem měli tolik alkoholu, že se divil, že vůbec dokázali vypadat tak nějak reprezentativně. Přece jen byli na očích celé nahrávací společnosti, se kteoru pár měsíců zpátky podepsali smlouvu. 

Uklidil se do kouta a vytáhnul telefon. Měl tam od Nickyho zprávu, která mu přišla tři minuty zpátky, jakoby přesně viděl, kdy křtili album šampaňským: Gratuluji k albu ❤️ Jdu si ho poslechnout a očekávej mou upřímnou reakci. Pouze konstruktivní kritika, samozřejmě.

Nicky to album ještě neslyšel, kromě asi dvou písniček. A Jonny byl opravdu zvědavý, jestli pozná, že na jedné zpívá čistě jen on, protože tento fakt mu záměrně zatajil. 

Začal odepisovat. V tu chvíli mu někdo přehodil paži kolem ramen a u ucha uslyšel: "Můžeš aspoň předstírat, že k nám patříš?" zasyčel mu Josh u ucha, zatímco se usmíval, jako by se bavili o tom, jak úžasná akce to je. "Nebo že to album je tvoje?"

"Je více společnosti než naše," namítl Jonny a setřásl jeho ruku. "Protože jste blbečci kývli na úplně pitomý podmínky."

"Máme vlastní turné," odpověděl Josh. "Tak se podle toho chovej." Pak ho poplácal po zádech a odešel. Jen aby Jonnyho odchytil nějaký muž ze společnosti pro další zdvořilou konverzaci. 

Trvalo mu doslova dvě hodiny, než se dokázal vypařit ze zraků lidí a utéct na střechu, na čerstvý vzduch. Tyhle formality nebyly pro něj. Dělal hudbu pro hudbu samotnou, ne pro tohle. 

Konečně vytáhl telefon znovu. A místo toho, aby Nickymu odepsal, jeho číslo rovnou vytočil. 

Vzal to téměř okamžitě. "No nekecej, že mi volá samotný Jonathan Walker, jeden z autorů alba roku."

Jonny se uchechtl. Bylo neuvěřitelně uklidňující slyšet jeho hlas. "Líbí se ti?"

"Samozřejmě to není úplně můj styl hudby. Ale na to, že je to rockový, je to dobrý," odpověděl. Což byl kompliment sám o sobě. 

"A tvůj nejoblíbenější song?"

"Skin and Bones."

Pousmál se a přešel k okraji střechy, kde se posadil. "Poznal jsi to?"

"Že zpíváš celou tu písničku jen ty? Za koho mě vůbec máš?"

Tlumeně se zasmál. Najednou jím projel neuvěřitelně silný pocit toho, jak mu Nicky chyběl. Neznal to. Když chodil s Joshem (o kterém si teď už vlastně nebyl jistý, jestli ho doopravdy miloval), byli spolu opravdu každý den. A když už ne, rozhodně mu nechyběl tolik, jako Nicky. A to to byly teprve tři dny. 

"Je to fakt krásný, Jonny," řekl Nick tišším hlasem. "A opravdu doufám, že jsi na sebe pyšný. Měl bys."

Téměř mu to nahnalo slzy do očí, v takovém rozpoložení teď byl. Právě vydali své první album, stihl se pohádat se všemi v kapele, seděl sám na střeše v jeho velký den a volal klukovi, kterého miloval a jediné, co si přál, bylo, aby s ním tady u toho byl. Svět byl zajímavé místo. 

"Nechceš se sem teleportovat?" zeptal se. "Právě by se mi opravdu hodilo tvé objetí."

"Stalo se něco?"

Zavrtěl hlavou, jako by ho mohl vidět. "Jen jsme se zase chytli. Tři dny a mám toho plný zuby."

"Ale za týden začnete hrát. A bude to snesitelnější, ne?"

Věděl, že měl pravdu. Když se téměř každý den mohl odreagovat vystupováním, kde nebyl prostor na jejich osobní hádky a neshody, hned se vše dalo lépe vydržet. "Jo. Jen jsem přehnaně dramatický."

"Potkal jsem tvou kapelu. Věřím, že nejsi," odvětil Nicky, nejspíš aby mu zvedl náladu. 

Pousmál se. "Děkuju. Každopádně vím, že to bylo krátký, ale asi bych se měl vrátit. Stále probíhá křest a bylo by divný, kdybych se vypařil na dlouho."

"Jasný. Však si zavoláme jindy, až budeš mít čas. Volej kdykoliv."

"Už abys byl tady, můj bože."

"Už abys byl ty tady. Po turné."

"Jo, to is počkáme. Dobrou, Nicky."

"Dobrou, Jonny."

A pak už slyšel jen pípnutí, které mu oznámilo, že hovor skončil. Spustil ruku i s telefonem a zadíval se do blba. Ani si tak nevšiml Declana, který se objevil u vchodu na střechu. 

"Tady jsi," zamumlal, jeho hladinka alkoholu už na takové úrovni, že už ani nevypadal reprezentativně. 

Jonny si povzdechl a postavil se. Střecha byla to poslední místo, kde to pro opilce bylo bezpečné. "Jo, tady jsem. A jdeme zpátky."

Declan se opřel o zeď za sebou a napil se piva v jeho ruce. "Jedeme na hotel, myslím. Máme tam... překvápko."

Jonny se zastavil a povzdechl si. To slovo, nesnášel to slovo. Překvápko od Joshe tenkrát, kdy se s ním rozešel. Stejné překvápko teď. "Není mi dobře, Decu. Dneska beze mě."

"Ale vždycky je to bez tebe," ohnal se Declan. "Je ti špatně. Jsi unavený. Musíš něco zařídit. Nikdy si s námi neužiješ to, co nám kapela umožňuje!"

"Nemám zájem," pokrčil rameny.

"Máme dneska dobrý matroš," řekl o něco tišeji. "Josh zařídil nějaký buchty. Bude to dobrý."

Zavřel oči. "Dneska ne, Decu. Nebo jindy." A prošel kolem něj dovnitř.

Periferně ještě viděl, jak se za ním Declan otáčí. "Jseš snad teplej nebo co? Viděl jsem tě já někdy vůbec s holkou?"

Nesnášel to tady, nesnášel. "Viděl, jen jsi byl až moc zhulenej na to, aby sis to pamatoval," odvětil a začal sbíhat schody po dvou tempem, o kterém věděl, že Declan nenapodobí. Nechal ho tam tak stát, aby si Jonnyho lež přebral, jak chtěl. 

Protože nikdy se tak holky ani nedotkl. Nikdy by holku nezneužil, aby byl přijatelný svým "kamarádům". A tak jen dál proplouval se lžemi. 

Došel zpátky do hlavního místa dění. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval, než pohledem našel Joshe, který přímo opouštěl místnost, Nolana, jejich nového manažera. Právě k němu došel. "Můžu na hotel? Není mi dobře."

Jmenoval se Patrick, byl možná tak o čtyři, pět let starší. Přeměřil si Jonnyho takovým pohledem, že si myslel, že bude odmítnut. "Zavolám taxi," řekl nakonec. "Někoho s tebou pošlu."

"Děkuju," vydechl vděčně. A rozhodl se, že raději počká ve vestibulu, což mu taky řekl.

Cestou k vestibulům ale procházel kolem toalet. Řekl si, že si ještě rychle odskočí. A tak vletěl přímo doprostřed akce, jak se Josh líbal... s klukem. 

Zaraženě zůstal stát. Byl to jeden z kluků, co chodili s tácy se šampaňským, jeden z obsluhy. A i když Josh byl naprostá minulost, i když stoprocentně věděl, kde má momentálně své city, přišlo mu, že jeho emoce to pocítily více, než kdyby ho načapal s holkou. 

Nehledě na to, že Josh byl sakra neopatrný. Nemusel to být on, kdo sem vletěl, mohl to být klidně Declan nebo Nolan. A ani Josh nechtěl, aby věděli o jeho sexualitě. 

Josh se opilecky pousmál, když ho zaregistroval a natáhl k němu ruku. "A tentokrát se přidáš?" zamumlal tak, že mu šlo sotva rozumět, jak si šlapal na jazyk. Byl naprosto vyřízený.

Jonny opilý nebyl. Přesto se divil, že se v tu chvíli na něj nepozvracel, tak nechutný člověk pro něj Josh byl. A naprosto nechápal, jak se ho kdy jen mohl dotknout.

Nevěřícně zavrtěl hlavou a dveře zase zabouchl. Zhluboka se nadechl a vydal se do vestibulu stylem, aby nevypadal ani trochu rozhozeně. Ale až v tu chvíli mu nejspíše docházelo, jak těžké turné to doopravdy bude.

- - -

JONNYYYYYY

přece bych vás o něj neochudila