"Myslím, že tě všichni milují."

Nick vzhlédl k Jonnymu, který přišel zrovna zpátky do pokoje. Sám seděl v rohu místnosti za bicí soupravou, kterou tady měl, a vlastně tak trochu Jonnyho větu ignoroval. "Naučíš mě někdy na něco hrát?"

"Co by sis přál?"

"Ještě mi musíš zahrát na ty housle, pak se možná rozhodnu," utrousil Nick a Jonny hned kývl k velkému černému kvádru čouhajícímu za skříní. "Tady jsou. Ale mám už asi bude spát, takže by mě zabila. Stejně zabije i tebe, ať už tě má ráda jakkoliv, jestli jedinkrát bouchneš do bicích."

"Nemáš tu paličky," namítl Nick.

Jonny přešel k němu a otevřel něco, co si myslel Nick, že bude jen divně vypadající odpadkový koš. Místo toho tam měl ale trilion paliček a asi jen tři páry svázané k sobě. Jinak to byl jeden velký zmatek. "Oh, okay. Wow."

"Zítra si můžeš zabubnovat. Vsadím se, že nezvládneš každou rukou jiný rytmus."

"Abys mě nepodcenil," odfrkl si Nick. A než stihl Jonny odejít, stáhl si ho na klín, div na té malé stoličce udrželi rovnováhu.

"Koupíš mi novou, jestli pod námi praskne."

"Domluveno. Mám ale pár otázek."

"A jéje."

Nick ale naprosto zvážněl. "Tvá máma. Jak to má s nemocí? Má ještě šanci na vyléčení?"

Jonny tak hned pochopil, jaký typ otázek pro něj má. Sklopil pohled. "Má, ale hodně malou. A zatím... zatím její nemoc míří k tomu horšímu konci."

"A jak... jak je to dlouho?"

"Jednou ji už porazila, asi pět let zpátky. Vrátila se asi půl roku zpátky, agresivněji jak předtím. Předtím to bylo všechno takové klidné, nepřišlo nám ani, že by ji měla. Včas se to podchytilo, nemoc postupovala pomalu a nakonec ji stejně porazila. Teď... zkrátka asi uvidíme."

Nick k němu vzhlédl. "Víš, že jsi mi to mohl říct dřív."

"Říkal jsem ti, že-"

"Já vím, co jsi říkal," přerušil ho Nick. "A to samý jsi mi mohl říct... zkrátka dřív."

"Mně už je úplně jasný, co ti máma chtěla," řekl Jonny zničehonic. "U psů ses ptal na Joshe, teď tohle, nech mě hádat. Tvrdila ti, jak dusím věci v sobě."

"Tvrdila je špatný slovo," namítl Nick. "Protože já si toho všiml taky. Takže mi to spíš jen potvrdila."

"Wow, takový rozdíl."

Jonny z toho, kam se konverzace obrátila, vypadal lehce otráveně a Nick si dokázal živě představit, že tohle, především po jeho rozchodu, nejspíše slýchával často. Ne ale od Nicka. A ten chtěl věci uvést na pravou míru.

"To, že se s Joshem staly věci, které mi ještě říct nechceš, to chápu. Ale chci, abys mi říkal takové věci, jako že je tvoje máma nemocná. Chápu postavení vaší rodiny vůči tomu, ale netvrď mi, že tě to někde uvnitř netrápí."

Jonny si povzdechl a beze slova si stoupl. Odešel od Nicka dál a ten hned zalitoval, že to nevytáhl o něco později. Měli za sebou tak krásný den a vypadalo to, že jim ho naprosto podělal. 

"A co bych ti řekl?" řekl potichu. "Že se bojím, že umře? Že i když mám kapelu na hovno a nesnáším to tam, vidím, že se nám daří a úspěch znamenají peníze? Které bude táta potřebovat jak sůl, kdyby... kdyby se stalo to nejhorší a on musel obstarat čtyři děti a ještě splácet její léčbu? Že nevidím možnost, jak kapele říct o nás, protože nevím, jaké by to mohlo mít následky a kvůli ní, kvůli sestrám a Archerovi, to risknout nemůžu?"

Pro Nicka to bylo jako ostří za ostřím do jeho srdce, ale ne kvůli sobě, ale pro Jonnyho. Protože tohle, to najednou vysvětlovalo tolik věcí. Stoupl si. "Přesně, Jonny," vydechl Nick. "To je přesně to, co bys mi řekl. Abys to nemusel dusit v sobě a abych ti pomohl, i kdybych měl jen vedle tebe sedět a objímat tě, abys věděl, že nejsi na to sám."

"Nicky..." zavrtěl lehce Jonny hlavou. Měl skleněné oči.

"Miluju tě, Jonny," špitl Nick. "A to znamená, že i když nebudu vědět, co s tím, chci, abys mi říkal všechno. Nedokážu vyléčit tvou mámu, ale dokážu tu být alepoň pro tebe."

Jonny tam jen tak stál, jako by slyšel něco naprosto nereálného. Což pro jeho uši nereálné asi opravdu bylo, protože následně řekl: "Josh tu nikdy pro mě nebyl, já... jen si nedokážu asi zvyknout."

"Josh si taky každou další větou, co mi o něm řekneš, zaslouží jít víc a víc do pekla," zamumlal. 

"A to nevíš to nejhorší."

"Tak mi to řekni."

Chvíli na sebe jen tak koukali, Tentokrát byl Nick už definitivně přes čáru, bral to jen jako výkřik do tmy, na který mu Jonny neodpoví, on ale přece jen mluvit začal: "Víš, proč jsem se s ním rozešel. Alkohol, drogy, to, jak se začal mít k holkám, aby kluci nic nepodezírali. 

"Jo," přitakal Nick.

"Nevíš ale přesně ten jeden moment, kdy to skončilo, kdy jsem se s ním definitivně rozešel. Byli jsme s kapelou v jednom městě asi dvě hodiny autem odsud, rozhodli jsme se tam přespat. Občas jsme někde tu a tam přespali, i když jsme obecně mimo město moc nehráli. A... když tomu, tak bylo, jasně, že jsem se vplížil Joshovi na pokoj nebo on mně, někdy jsme byli po dvojicích, tak jsem býval s ním. Tu noc jsem ale já šel za ním."

Jonny se posadil na okraj své postele. Nedíval se na Nicka, ale do země. "Asi by bylo dobré podotknout, že nebyl sjetý, a opilý... neřekl bych, že opilý, měl tři, možná čtyři piva, což je pro něj ještě takové nic. Teda, o čem vím. A... asi ti nebudu popisovat, co bylo dál, ne?"

"Bohužel si to dokážu představit," zamumlal Nick. 

"Jen... Líbali jsme se. Sundali si oblečení. A měl jsem na sobě už jen boxerky, když nám někdo zaťukal na dveře. Tak jsem lehce zpanikařil, Josh byl ale naprosto v klidu, jen se usmál a řekl, že pro mě má překvapení."

Nick se zamračil. Ani trochu se mu nelíbilo, kam tohle směřovalo.

Jonny polkl. "Byly to dvě holky, co šňupaly s Declanem a Nolanem v zákulisí. Josh je přivedl k posteli a oznámil mi, že mi ukáže, že s holkami to není taky vůbec špatný."

"To si děláš srandu," vydechl Nick.

Jonny zavrtěl hlavou. "Joshova sexualita... já nevím, jestli je opravdu bi nebo jestli si to jen namlouvá, aby byl podle představ Declana a Nolana. Každopádně já si jsem sám sebou jistý, vím, že jsem gay a i kdyby ne, rozhodně nejsem ten typ, co by si s někým dal čtyřku, i kdyby jen pro zábavu. Takže jsem mu řekl, ať na to zapomene. On se jen usmál, políbil jednu z těch holek, hned na to tu druhou a nejspíš si myslel, že mě to vzruší nebo nevím, já se ale... cítil jen neuvěřitelně zrazeně. A sotva jedna z těch holek vlezla do postele... prostě jsem utekl."

"Já mám takovou chuť mu zkrátka jít vrazit," zamumlal Nick. "Jak ti tohle mohl udělat? Po roce vztahu?"

"Divoký lifestyle rockové kapely, ne? Tak si to nejspíše odůvodnil. Nehledě na to, že Josh byl vždy extrémně žárlivý typ, takže doteď naprosto nechápu, jak-"

"Ani to nedoříkávej," přerušil ho Nick. "Reálně se mi z něj právě obrátil žaludek vzhůru nohama."

"Posral to," přitakal Jonny. "Další dva týdny jsem pak předstíral nemoc. Když jsem se vrátil, Josh oznámil, že končí. Vydrželo mu to měsíc, než se vrátil. A než jsem se já rozhodl, jestli přece jen neskončím... mámina nemoc se vrátila. Naprosto jsem Joshe před těma holkama ponížil a nikdy mi to neodpustil, jako bych já měl být ten, co udělal něco špatně. Je prostě... až moc sebestřednej."

Nick k němu došel, mlčky ho vytáhl do stoje a pak už ho jen mačkal ve svém objetí. Tohle byla přesně ta situace, kdy mu prakticky pomoct nemohl. Nemohl odčinit, co se už stalo, mohl ho ale naopak ujistit, že se to znovu už nestane. Lehce se odtáhl, chytil jeho tvář oběma rukama do dlaní a dal mu krátký polibek na rty. "Josh tě nemiloval, jinak by to neudělal," zašeptal. "Takže zapomeň prosím na všechno, na co jsi od něj zvyklý, už jen to, že tu pro tebe nikdy nebyl, mluví za vše. Já tu pro tebe ale budu vždycky, hm?" Další krátký polibek.

"Učím se," přiznal Jonny. "Někdy je ale zkrátka těžký pochopit, jak můžeš být tak... hodný. A hlavně bezproblémový. S Joshem jsem neustále řešil nějaké sračky."

"Protože si je Josh sám dělal, ne?"

Jonny se krátce zamyslel. "Jo," přiznal nakonec. "Vlastně jo. Bože, já jsem tak rád, jak jiný narozdíl od něj jsi."

"Že?" přitakal Nick. "Já bych se před tou čtyřkou nejprve zeptal."

Jonny se rozesmál a Nick ho hned znovu objal. A pak už se jen kolíbali ze strany na stranu, bombardovali se polibky, a mačkali se navzájem.

"Měl jsi pravdu," zašeptal Jonny, když už leželi v posteli. "Cítím se o něco lehčeji, když jsem ti vše řekl."

Nick se k němu otočil, protože do té doby mu ležel zády. "Však mi na to nějak přijdeme," zašeptal. "Jak skloubit nás, kapelu i tvou rodinu. Věřím tomu."

V tu chvíli totiž viděl jen možné problémy na Jonnyho straně. Ani na chvíli ho v té době nenapadlo, že on sám bude tím problémem.

- - -

TEĎ SI UŽ POSKOČÍME

co říkáme na joshe, tho