Byl čtvrtek, když Jonny vyzvedl Nicka na motorce a jeli k němu domů.

Poznání jeho rodiny muselo být už dvakrát odloženo - poprvé za to mohl Nick, podruhé Jonny. Teď to ovšem konečně vyšlo a upřímně? Nick byl lehce nervózní, především kvůli tomu počtu lidí, se kterými se měl ten den seznámit.

Jejich dům byl docela velký, což se zkrátka dalo čekat s tak velkou rodinou. Hned, jak Jonny vypnul motor, uslyšeli hlasy. "Budou asi na terase, tráví tam většinu času. Myslím, že táta plánuje grilovat."

Bylo pět odpoledne, přijeli právě na večeři. "Je tvůj táta kuchař rodiny?" zeptal se.

Jonny odložil helmu a otočil se k Nickovi. "Uhm, jo. Je tady právě ještě jedna věc, kterou bych ti měl říct."

Nick znejistel. Proč Jonny vypadal najednou nervózně? "Co je to?"

Jonny ztišil hlas. "Jen že... máma je nemocná. Hodně. Jestli tam vůbec teď bude, možná půjde za hodinu spát-"

"Počkej, počkej. Jak nemocná? A proč jsi mi to neřekl dřív?"

Jonny sklopil pohled. "Rakovina v pokročilém stádiu. A nechtěl jsem... já nevím, nechtěl jsem, abys mě litoval? Protože i když je to těžký, smutný, nevím, co ještě, my to tady tak nebereme. Snažíme se jí to nepřipomínat. Snažíme se k ní chovat, jako by byla naprosto v pořádku a právě že ti to neříkám proto, abys kohokoliv z nás nějak litoval, ale aby ses k ní kdyžtak choval stejně. Tak... tak nám to vyhovuje. Asi... uvidíš to na ni, tak abys nebyl překvapený."

Nick chvíli jen tak stál, pusa otevřená dokořán, až mu ji Jonny s lehkým úsměvem zavřel. "A přesně tohle prosím tě nedělej."

"Vážně to na mě hodíš dvě minuty předtím, než mám tvou rodinu poznat? Proč jsi mi to neřekl dřív?" zeptal se znovu.

"Protože chodíš s jedním z Walkerů. A nenecháváme máminu nemoc, aby nás jako rodinu definovala," prohlásil, chytil ho za ruku, propletl si s ním prsty a už ho začal táhnout kolem domu k terase vzadu.

Bylo to... divoké. Jonnyho táta stál u grilu, dvě stejně vypadající dívky krájely u stolu zeleninu, Archer, nejmladší z dětí, poletoval kolem dívky, co vypadala jako Pen, s balonem a ona na něj křičela, že si chce v klidu číst bez toho, aby přišla o hlavu díky balonu.

A pak tam byla Jonnyho máma, s šátkem přes hlavu, protože nejspíše už ani vlasy neměla, seděla v houpacím křesle ve stínu a bavila se se svým manželem. Nikdo si jich nevšiml, dokud Jonny nezvolal. "Jsme tady!"

Všechny pohledy se na ně otočily, vlídný úsměv jeho mámy, smích táty, překvapené pohledy Ruby, Rose a Pen a Archer, ten už letěl za Jonnym, aby ho objal. Nick všechny ty rodinné podněty ani nestihl zpracovávat.

Takže nastalo velké seznamování. Všichni je obklopili, bombardovali je otázkami, především Nicka, odkud je? Kolik mu je? A má raději kuřecí nebo vepřové? A snad jí rajčata, protože je babička zásobovala tunou rajčat ve slevě.

Jonny si dokonce v jednu chvíli stoupl opodál a jen se na něj ušklíbl, jak ho sledoval nestíhat. Byl si jistý, že ho za to později zabije.

Pak ale jen Jonny přece jen zakročil, procpal se k Nickovi, chytil ho za ruku a z hloučku ho vytáhl. "Hele, máma ho chce taky poznat!"

Takže došli k paní Walkerové a Nick málem nekontrolovaně něco vyhrkl, když ji najednou uviděl z blízka a tak i její oči, které měl Jonny jak přes kopírák. Bylo to, jako by se díval do ženské verze svého přítele.

Jeho máma k němu natáhla ruce, chytila tu jeho do obou a její úsměv se ještě rozšířil. "Jsem ráda, že jsem tě stihla poznat, než to tady zabalím."

Nick na ni nejspíše lehce vykulil oči. Jonny ne zničehonic objevil za ní a dal jí ruce na ramena. "Mami-"

"Ja vím, já vím, žádný vtipkování o smrti. Vždyť ono se to nabízelo."

A tak nějak Nick hned pochopil i to, po kom má Jonny ty neustálé poznámky a vtípky, po kom má kolem sebe takovou příjemnou auru, po kom čte ve hvézdách, když mu stačilo pouhých patnáct minut s jeho mámou. Jonny byl doslova její menší klučičí verzí.

A taky pochopil, že celá rodina jela nesutálé vtípky, jejich humor naprosto dokonalý a jelikož Nick si skvěle dokázal notovat s Jonnym, když byli sami, najednou to uměl i s celou jeho rodinou, jako by se znali dlouhá léta.

Ale zároveň byl naprosto v šoku. Dle Jonnyho životního stylu, faktu, že půlku času bydelel u bratra, myslel si zkrátka, že si třeba Jonny až tak se svou rodinou nerozumí. Když ho ale sledoval, jak si kope s bráchou, jak se pošťuchuje se sestrami, jak něžný je se svou mámou (ovšem nikdy si neodpustil jakoukoliv poznámku, když se nabídla), jak dobře si rozuměl s tátou, divil se, že tady netrávil každý den.

Cítil se lehce zrazen, že měl tak málo informací a tak špatně celou situaci pochopil, byla to ale ta příjemná zrada.

A hlavně, Jonny se nijak nestyděl ukazovat jeho lásku k Nickymu i před nimi. Když mohl, objal ho, když chtěl, vtiskl mu polibek kdekoliv po tváři a jeho rodina jim nedala jediný zvláštní pohled.

"Nicky, sedneš si za mnou chvíli?"

Nick vzhlédl. Jonny ho všem představil jako Nicky, ne jako Nicka nebo Nicholase, asi by ml počítat s tím, že mu tak budou říkat. Kupodivu mu to nevadilo, třeba právě z úst jeho mámy, která ho právě volala, se to zdálo přirozené.

Archer opět zamstnal Jonnyho, a tak zkrátka poslechl jeho mámu a přesedl si vedle ní. Nejprve s ním vedla krátkou konverzaci, pak ho ale chytla za ruku úplně stejně, jako když se vítali, a prohlásila: "Já bych ti jen chtěla strašně poděkovat. Je krásné ho vidět zase tak... šťastného, milujícího. Zkrátka mi přijde, že mám svého Jonnyho zpátky." Musel se zatvářit hodně zmateně, protože pokračovala. "Ten... Josh nebo jak se jmenoval, ten ho naprosto zničil. Naprosto vysál jakoukoliv radost z jeho života a vidět vás dva teď takhle spolu..."

Nick nasucho polkl. "Já nevím, co na to ani říct, není to tak, že bych něco záměrně dělal-"

"A to je to úžasný. Že si našel někoho, kdo ho dělá tak šťastným a ještě k tomu nenuceně, ne?"

"Jo," vydechl nakonec a pousmál se. "Jo, asi jo."

Chvíli Jonnyho sledovali, jak běhal za Archerem a snažil se zmocnit jeho míče. A pak hlasitě přiznal. "Já vlastně ani pořádně ještě nevím, jak to s Joshem celé bylo. Neměl jsem tušení, že ho to vzalo... až tak."

"On se ti otevře," uklidnila ho jeho máma. "Jejich rozchod nebyl pěkný, jako kapela se opravdu málem rozpadli a to by Jonnyho složilo už úplně. Jonny je opatrný s tím, co sdílí s ostatními, jelikož si myslí, že všechno je jen na něm. Schválně, kdy ti řekl o mé nemoci?"

Nick se lehce uchechtl. "Doslova dv minuty předtím, než mě dotáhl sem na terasu."

"Oh, já tipovala, že ti to řekne tak... včera. Podcenila jsem ho."

A oba se zasmáli.

Její slova dávala takový smysl. To, jak se Jonny uzavřel na turné, jak mu neřekl o nemoci jeho mámy, jak doteď nevěděl pořádne o jeho vztahu Joshe kromě toho, že to ukončil on s Joshem po tom, co to začal přehánět s alkoholem a drogami.

"Ale až se ti otevře úplně," dodala ještě rychle, protože se Jonny s Archerem vydali směrem k nim, "nezapomeň si to naplno užívat. Protože Jonnyho láska je jedna z těch nejkrásnějších na světě."

Chtěl ještě něco říct, ale nestihl to. Chtěl ji poděkovat, cokoliv, Jonny byl už ale u něj a rozcuchal mu vlasy, než přešel k jeho mámě. "Tak a teď se přiznejte, koho tady pomlouváte."

"Máme společnýho zatím jen jednoho člověka, co myslíš?" odvětil Nick.

"Takže Archera, chápu."

A pak si Nick uvědomil. "Počkat a neříkal jsi, že máte čtyři psy?"

U toho boku domu, kde ještě nešli, měli všechny čtyři psy. Obří výběh, každý vlastní boudu, plno hraček, které pustili hned, jak se Jonny s Niclem blížili. "Jak to, že ani nemukli za celou dobu?" zeptal se překvapeně Nick. Všichni čtyři byli němečtí ovčáci.

"Tátovi miláčci. Má je perfektně vycvičený, včetně štěkání. Štěkají jen tehdy, když se k nim blíží někdo cizí."

"Já jsem cizí," namítl Nick.

"Nejsi. Každou noc, co jsem tady, s nimi sedím v boudě, ukazuju jim tvou fotku a básním o tobě."

"Haha."

Jonny se uchechtl. "Jdeš se mnou. Proto neštěkají. Ví, že jim akorát vedu nového kamaráda."

Než vešli do výběhu, kde strávili následujících čtyřicet minut, Nick ještě Jonnyho zastavil. "Tvá rodina je naprosto dokonalá."

Jonny sklopil pohled a pousmál se. "Je, že? Asi mi dneska pořádně došlo, že si jich nevážím tak, jak bych měl."

Nick si to hned spojil se slovy jeho mámy. Že by to bylo díky tomu, jak konečně šťasnější se zdál po Joshovi být?

"Jonny?"

"Hm?"

"Jak moc špatný byl tvůj rozchod s Joshem?"

Chvíli mlčel. Z jeho očí se téměř daly přečíst jeho myšlenkové pochody, jak si uvědomil, že v tom bude mít prsty jeho máma. "Na stupnici od nuly k desítce? Tak osm," řekl nakonec.

Okay, to bylo více jak čekal. "A řekneš mi o tom někdy?"

"Jednou jo," řekl téměř hned. "Jen teď nechci ničit naši líbanky začateční fázi."

Nick ho krátce políbil a pousmál se. "Tak jo."

Až do toho dne si plně neuvědomil, jaký vliv stále Josh na Jonnyho ma, jak špatné to vlastně tenkrát bylo. A proč je opravdu důležité, aby o nich Josh nevěděl.

- - -

yall know what, něco mě jěstě napadlo, za chvilku trochu poskočíme v čase :D (me psani in a nutshell)