Procházeli se dlouho.

Nejprve mu Jonny řekl o věcech, které se za turné udály, ale neměl úplně kapacitu nebo čas mu o nich napsat. Pak nastalo krátké ticho, ovšem příjemné, které ale Nick přece jen přerušil.

"A... jak to máš teď s Joshem? S kapelou a tak?"

Jonny ho hned prokoukl, jako by se znali bůh ví jak dlouho. "Myslíš s tebou, Joshem a kapelou?"

Sklopil pohled. "Tak nějak."

"To je pro mě ta složitější část," přiznal. "A taky důvod, proč jsem to chtěl řešit až po turné. Protože... já si nedokážu zkrátka představit, že by se Josh nebo ostatní z kapely o nás dozvěděli."

Lhal by, kdyby ho to lehce nepíchlo u srdce, na druhou stranu to ale chápal. Věděl, že to nemá co dočinění s ním samotným, ale s faktem, že Josh byl zkrátka ten nejhorší typ bývalého přítele a jeho kamarádi ukázkoví homofobové. A on s nimi musel fungovat, protože jejich kapela ho živila.

"Já to asi chápu," odpověděl Nick, aby něco řekl.

Jonny si povzdechl. "Nevím, co dělat, protože jsou velkou součástí mého života, ale chci... chci asi, abys ty byl taky a nechci ani vědět, jak by se k nám, hlavně k tobě, chovali."

Nick si odfrkl. "Umím se za sebe postavit."

"Oh, věř mi, že to já vím. Declan mi vyprávěl, jak ses nenechal Joshem odbýt, když jsi na koncertu chtěl vědět, kde jsem."

Pousmál se. To byl jeden z těch momentů, na které byl opravdu pyšný. 

Jonny se zastavil a natočil se k Nickovi. "Jde o to, že jako kapela máme image. Rock, alkohol, holky, to, co se lidem líbí. A i když moc dobře víš, že to je ta část, se kterou zrovna nesouhlasím, ti tři jsou proti mně silnější, samozřejmě. Kdyby se Josh o tobě dozvěděl, představa, jak by reagoval, se mi ani trochu nelíbí z toho úhlu pohledu, že je mým ex. Co se Declana a Nolana týče, tam si to nedokážu představit kvůli jejich názorům a taky kvůli kapele. Dle nich je image všechno."

Nick pokrčil rameny. "Tak o mně nemusí vědět."

Jonny vzhlédl. "A já právě nevím, jestli po tobě můžu vůbec tohle žádat."

"Proč ne?" vydechl.

"Protože nevíš, jaké to je, ale já jo, byl jsem v té situaci. Je to těžší, než se zdá. A navíc..." Chvíli hledal slova. "Máš perfektní a pyšnou rodinu. Tví tátové, tví strýcové... jak by oni vůbec nahlíželi na fakt, že po tobě chci, aby o nás nikdo nevěděl?"

"Mí tátové si můžou myslet-"

"Ne, Nicky, troufám si říct, že nejsi ten typ, kterému to bude jedno. Záleží ti na názoru rodiny. Možná se neznáme zas tak dlouho, ale tohle jsem pochopil hodně brzo."

Nick zmlkl, protože sám věděl, že má pravdu. Kdyby tátové o jeho partnerovi nějak pochybovali, nasadili by mu brouka do hlavy, nebylo by mu to jedno. Přemýšlel by o tom, možná by to i ve finále ovlivnilo jeho vztah. 

"Ale..." Odmlčel se, trochu zoufalý. "Vysvětlil bych jim to. Pochopili by to."

Jonny se tak smutně pousmál. "To já ti věřím, ale já nevím, kdy by se naše situace mohla změnit, to je to nejhorší. Kapela... nemám momentálně jinou možnost a živí mě to."

Nick se lehce zamračil. "Myslel jsem, že jsi mě políbil, protože tohle chceš."

"Chci," vyhrkl Jonny. "Ani nevíš jak. Jen netuším, jak skloubit tebe a kapelu dohromady, abys od vztahu dostával to, co by sis zasloužil."

"Tak poslouchej ty mě, protože přijde mi, že ty cestu nevidíš. Já to minimálně zkusit chci. Možná budeš mít pravdu, možná mi tátové nasadí brouka do hlavy nebo opravdu nevydržím to, že bychom nás tajili před tvou kapelou, ale to nikdy nebudeme vědět jistě, když to nezkusíme. Lidi se dávají dohromady a rozchází, když se to nepodaří, ale zkouší to," namítl. "Já nikdy nikoho neměl, sám nevím, jaký jsem ve vztahu, takže ty to nemůžeš vědět vůbec."

Jonny chvíli přemýšlel, pak mu koutek úst lehce škubl do úsměvu. "Vážně?"

Nicky protočil viditelně očima. "Doslova jsem odkopl holku, i když jsem věděl, že ty budeš ta složitější možnost. Co myslíš?"

"Upřímně? Myslím, že nemáš tušení, do čeho jdeš a nevíš, jak dokáže láska bolet," řekl troufale.

Nick ho lehce praštil. "No jo, tady pán s ročním vztahem. Jdi někam."

Jonny se uchechtl. Pak ale ještě na chvíli relativně zvážněl. "S Joshem jsme si hodně ublížili a já... nerad bych už ublížil někomu dalšímu, to je všechno."

"Nejsem z cukru, Jonny," zavrtěl lehce hlavou. "Možná mám nulový zkušenosti a možná nevím pořádně, o co tě tady vlastně žádám, ale tímhle mě zkrátka neodstrašíš."

"Věř mi, že odstrašit tě je to poslední, co bych chtěl," zamumlal. "Jen bych byl raději, kdybych tě nemusel o tolik žádat. Ještě, když je to pro tebe nový."

"Když to bude na hovno, odkopnu tě a najdu si někoho dalšího," mlaskl lehce Nick. "Aspoň budu mít to dno, se kterým budu moct srovnávat."

Jonny se zasmál a Nick si v duchu zatleskal, že ho konečně v téhle konverzaci trochu uvolnil. Do té doby mu fakt přišlo, že sem přišel, aby mu řekl, že z toho nic nebude. 

"Ty si umíš stát za svým, co?" prohodil a dal se znovu do chůze. Vydali se tedy k motorce, protože přece jen už nebyli daleko.

"Tvrdíš, že mě znáš, ale tohle jsi ještě nepoznal?" zeptal se Nick s předstíranou nevěřícností. "Myslím, že to dokazuje akorát to, že tahle konverzace je postavena na tvých mylných domněnkách."

"Asi máš pravdu," obrátil list Jonny. "Asi bych tě měl teda poznat lépe."

"Mohl bys to zkusit."

Jonny ho sledoval tak dlouho, až se Nick musel zeptat: "A proč na mě takhle zíráš teď?"

"Já jen, že jsi úplně jiný, než jaký jsem tipoval, že budeš, když jsme se poznali. To ses mi zdál více... uťáplý," prohodil.

"A teď?"

"Teď jsi... dominantní."

Nick vyprskl smíchy. Jonny se rozesmál taky, což znamenalo, že tohle otřesné slovo použil naschvál. "Panebože, takhle už mi v životě neříkej."

Jonny se smál dál. Bylo naprosto skvělé ho slyšet takhle šťastného. Došli zpátky k motorce, Jonny mu opět podal helmu, sám se posadil, tu svou stále v ruce. Nick si ji taky ještě nenasadil a posadil se za něj. A bradu mu položil na rameno. "Takže? Můžu si dnešní den v kalendáři zakroužkovat do srdíčka a napsat si k němu, že mám kluka?"

Jonny se uchechtl. "Pro mě, za mě."

"A jsi si jistý?"

"Proč bych nebyl, když vím, že jsi ochotný do toho jít?" zeptal se a už málem si nasadil helmu, když mu Nick upřímně řekl jeho poslední nejistotu.

"Protože... nemám zkušenosti."

Jonny se zastavil, ruce s helmou ještě svěsil a natočil se k němu, Nick už tedy neměl hlavu na jeho rameni. Překvapeně se na něj podíval. "Vážně se bojíš, že zrovna tohle je něco, co by mi mělo vadit?"

"Možná," přiznal, protože znal příběh svých tátů. Věděl, že tohle bylo něco, s čím bojoval i Mateo, dokonce když se dali dohromady s Chrisem, s tím nejhodnějším člověkem na světě. Bylo něco děsivého na faktu, že měl protějšek více zkušeností. Že by třeba Jonny mohl být zklamaný něčím, co Nick neuměl nebo nevěděl. 

Vtipkovali mezi sebou hodně, možná očekával, že Jonny odlehčí i tu chvíli, ale neudělal to. A zpětně mu byl Nick asi i vděčný. 

"Za prvé, Nicky, nejsme ve věku, kdy jsou od nás vůbec očekávány mraky zkušeností," řekl potichu. "Ne, že by to vůbec bylo relevantní. A za druhé, možná jsem měl přítele, nic to ale neznamená. A už vůbec to není něco, co bych řešil."

Nick se pousmál. "Okay. Já se jen chtěl ujistit."

Jonny chvíli zaváhal, ale nakonec to udělal. Nakonec se natáhl a dal mu pusu na tvář, kterou ani nečekal. "A jestli chce ještě víc uklidnit," zašeptal. "Možná nemáš zkušenosti, ale líbáš sakra skvěle."

"Lháři," uchechtl se Nick.

Jonny si odfrkl. "Vážně. Josh a já jsme byli taky úplní nováčci. A ani nevíš, jak mě napoprvý poslintal. A to byl střízlivej."

Nick se opravdu snažil zadržet ten smích, ale nedokázal to. Představil si onu situaci a jinak to zkrátka nešlo. "Panebože, teď budu mít asi noční můry."

"Jo, ty já mám od tý doby taky," odvětil Jonny a Nick si jen pomyslel, jak miluje jeho humor, jak miluje tu jejich energii. Pak si nasadil konečně helmu a i když si Jonny ještě šteloval zrcátka a nasazoval helmu, už ho zezadu objal a doslova se přitulil. 

Měl přítele a ještě k tomu motorkáře. Tak nějak tomu nedokázal uvěřit.

- - -

vás nějak rozrušil ten můj smajlík na konci minulé kapitoly :DDD

no stress, do přírody!