Jonny měl problém. A Nick o něm věděl každý detail, protože konečně mu znovu psal jako za starých časů.

Pobavilo ho, že oddělali z blízkosti kapely jakýkoliv alkohol jako nějaké skupině dětí. Josh mě nenávidí ještě víc, když teď bude muset být dva týdny střízlivý, napsal mu Jonny a Nick se pousmál.

Chyběl mu , chyběl mu tak moc. Nemohl se dočkat, až se vrátil, až se všechno alespoň částečně vrátí do starých kolejí. S každou další nocí ale chápal, proč chtěl Jonny s nimi ještě počkat. Kdyby právě teď věděl, jaké je to cítit Jonnyho rty na svých, chyběl by mu o to víc.

On ale Jonnymu chyběl taky, troufal si říct. Protože tu a tam napsal zprávu, která ho zahřála u srdce.

Takže dalších čtrnáct dní přežívali takhle - každý jinde, každý s jinou situací, ale konečně byli alespoň v kontaktu. A den před jeho příjezdem se mohl nedočkavostí zbláznit.

"Víš, když se udusíš tím jídlem, neuvidíš ho už vůbec," okomentoval Chris to, jak do sebe házel večeři ten večer.

Nick se na něj zamračil. "Co ty víš?"

Jeho tátové se orientovali v tom, co se od jeho návratu z koncertu mezi nimi dělo, detaily jim ale už neříkal, stejně jako je úplně neřekl ani Caroline. "Chce jen počkat, dokud se nevrátí," vysvětlil všem jednoduše na začátku.

Jonny se měl vrátit kolem poledne dalšího dne, pokud se přes noční cestu autobusem něco nepokazí. Když se Nick tedy ráno probudil, ihned zkontroloval jeho aktuální polohu.

Jenže žádnou neviděl. Zamračil se, otevřel chat s Jonnym. Vypnul sis sdílení polohy?

Ty stalkere, přišlo mu téměř hned. Ale nevypl. Nejde ti to? Já tebe normálně vidím.

Nevidím, potvrdil mu. Kde jste teď?

Zatím jedeme na čas:)

Nick si oddechl. Za čtyři hodiny tu bude. To musel ještě vydržet.

Připadal si jako malé dítě, které čekalo na otevirání dárků o Vánocích. Měl ale naděje, velké naděje, co z Jonnyho návratu bude, že konečně proberou to, co mezi nimi bylo, že zjistí, co ten druhý očekával a dál očekává. I když věřil (a snad se nemýlil), že Jonnymu na něm záleží stejným způsobem, bál se co on bude dál očekávat vzhledem k jeho kapele.

Ale snažil se na to nemyslet, snažil se nezkazit si náladu.

Ještě ležel, když se domem ozval zvonek. Jako vždy vsázel na to, že rodiče jsou vzhůru a ani to s ním nehnulo, dokud mu do pokoje nenakoukl Mateo. "Máš návštěvu, Nicky."

"Já?" podíval se na něj překvapeně.

Mateo se pousmál a přikývl. "Upřímně se divím, že ještě neletíš po schodech dolů."

"Jonny?!" vyhrkl.

Mateův úsměv se jen rozšířil a zmizel. Nick vnitřně zpanikařil - podíval se do zrcadla, urovnal si to hnízdo na hlavě, rychle se převlékl do vhodnějšího oblečení a pak už bral schody skoro po dvou - před vstupní chodbou ale zpomalil. A když vešel, Jonny tam seděl na botníku, v ruce motorkárškou helmu, kterou hned natáhl k Nickovi. "Jedeme se projet?"

Chvíli tam jen zaraženě stál. Jonny mu lhal, že jedou na čas, byl tady mnohem dřív. A byla to ta nejlepší lež na světě.

"Tátové mě zabijí," odvětil.

Jonny mu zničehonic hodil helmu, že ji tak tak chytil. "Mluvil jsem s nimi. Trochu mi promluvili do duše, ale můžeš se mnou jet."

"Nekecej."

Jonny se postavil. "Nekecám."

A Nick ho objal. Protože měl rád objetí a protože měl rád Jonnyho, takže nezbývalo nic jiného, že?

Slyšel, jak se Jonny pousmál. Nick si neodpustil: "Lháři."

"Jen jsem tě chtěl překvapit."

A že to bylo to nejlepší překvapení na světě.

Přece jen si ale ještě vyžádal pět minut, aby se oblékl do lepšího, a pak už nasedal na potorku za Jonnyho. "Tvůj táta je v okně," uchechtl se tiše Jonny.

Nick se otočil. Chris na ně koukal pohledem, jakoby i na tu dálku promlouval k Jonnymu, ať přiveze Nicka zpátky bez škrábance. Nick na něj vyplázl jazyk. Chris protočil pobaveně očima a od okna ustoupil.

Otočil se zpátky a zezadu Jonnyho objal. Jak mu tohle chybělo. "Kam pojedeme?"

"Někam, kde ti budu moct povyprávět o celém turné, samozřejmě," odvětil nenuceně Jonny.

"Samozřejmě," souhlasil Nick a pousmál se. Sám pro sebe.

Nechal tedy Jonnyho, aby je zavezl, kam jen bude chtít. Už po chvíli ale podle otoček poznal, do jaké časti města míří. Nebo, přesněji, za jakou část města. A za přibližně patnáct minut zastavili na okraji sadů s označením soukromého pozemku. "Budeš mě nutit lozit do stromů?" zeptal se Nock hned, jak motor utichl.

"Jako bych to byl já, kdo to tenkrát vymyslel," odfrkl si Jonny pobaveně. Počkal, jak Nick sleze, sám ale zůstával sedět, jen si sundal helmu. Koukal dolů na řídítka, jako by mu ten údaje na displayích ukazovaly něco špatně.

Nick o krok přistoupil. "Něco špatně?"

Jonny se uchechtl. "Počítám v hlavě, jestli vůbec dojedem na nejbližší benzínku s tím, co mi zbývá v nádrži. To jsem úplně nedomyslel."

Nick se musel zasmát. "To ses ani nepodíval, kolik ti zbývá nádrže?"

"Vinný," přiznal a podíval se na Nicka. "Nedívej se na mě takhle, chtěl jsem se pro tebe stavit co nejdřív, myšlenky jsem měl trochu... jinde."

"Jinde," zopakoval Nick. Kousl se do rtu, aby se tolik neusmíval.

"Ano, jinde," odpověděl vyhýbavě Jonny.

"A kde přesně?"

Jonny se zasmál a nevěřícně zavrtěl hlavou. "Panebože, snad tohodle nebudu litovat," zamumlal pobaveně, natáhl se a chytil Nicka za zápěstí, aby ho k sobě přitáhl. A pak se natáhl po jeho rtech a políbil ho.

Byl to nejprve krátký polibek a Nick byl celkově dost v šoku, protože rozhodně ho nečekal v tu chvíli, ještě když to byla jeho úplně první pusa. Ale Jonny se jen krátce odtáhl, aby se k němu lépe natočil a hned spojil jejich rty znovu. A Nick, i když neměl docela tak tušení, co dělá, mu ho začal oplácet, protože tohle bylo jak z filmu. Jonny sedící na motorce, jedna jeho paže kolem Nickova pasu, aby ho držel u sebe a Nick ještě chytil Jonnyho obličej do dlaní.

Pak se odtrhl. "Poček, co myslíš tím, že snad toho nebudeš litovat?" zeptal se zmateně.

Jonny se uchechtl a přehodil nohu tak, aby už na ní neseděl obkročmo. Za pas si přitáhl Nicka blíže a vzhlédl k němu. "Někdy jsi k nevydržení."

"Oh, jsem?"

"Jo. Ale zatím v tom nejlepším slova smyslu, protože kdo ví, kde bychom bez tebe byli," řekl potichu, lehký úsměv na jeho rtech.

Nicka lehce píchlo u srdce, nechtěl být ale momentálně sentimentální. A tak prohlásil: "Já jen že jsi právě teď moje první pusa a rád bych, aby stále pokračovala."

"Ale, nepovídej," prohodil Jonny. "Stále nejsi spokojený?"

Nick zavrtěl hlavou. "Čekal jsem na tebe měsíc, protože sis musel odjet na turné, co myslíš?"

"Takže mě máš rád."

"Dá se to tak říct," mlaskl Nick nezaujatě. "Ty?"

Jonny pokrčil rameny. "Možná tam nějaký ty sympatie jsou."

Nick protočil očima. "A že já jsem ten k nevydržení."

Jonny se uchechtl a pak už ho znovu líbal dobrých několik sekund, dokud ho jen neobjal kolem pasu, hlavu si položil na jeho hruď a zamumlal: "Já se tě tak nemohl dočkat, Nicky."

Lehce ho pohladil po zádech. Měl to úplně stejně. "A s turné už vše v pohodě?"

Přikývl. "Teď už jo."

Ještě nevěděl, za jakých podmínek budou fungovat, ale už teď měl motýlky v břiše. Už teď si byl jistý, co on chce. Nebo spíše koho.

Pak se Jonny odtáhl a kývl do sadu. "Projdeme se?"

Bylo na čase se pobavit o nich.

- - -

miláčci pupíčci bobíšci moji i love them koláčky nejsladší

:)