Když se Nick probudil, Jonny byl stále naprosto vypnutý. Ale od toho, co usnuli, uběhlo už sedem hodin, což muselo znamenat, že vyspaní jsou.

Dal se do práce, vstal. Jako první vzal Jonnyho sklenici vody a napustil mu tam novou. Když procházel podruhé do koupelny, Caroline se na něj ze sedačky usmála.

"Jak moc blbě se na ni spalo?" zeptal se provinile.

"Kupodivu? Spí se na ni fakt dobře," uznala. Dle jejího výrazu opravdu nelhala. "Hele, co kdybych skočila pro nějakou snídani, kávu, a tak? Aspoň si budete moct promluvit."

Nick se zamračil. "Simon říkal, že tě nemám spouštět z očí."

"Naproti hotelu je kavárna. Myslím, že tam to zvládnu bez toho, aby mě někdo přepadl," okomentovala to. "Vypiju si svou kávu tam. Pak vám něco donesu."

Nakonec tedy přikývl. Přišel si trochu jak její táta, ale Simonovy výhružky, jak ho přejede motorkou, zněly až moc reálně na to, aby něco riskoval.

Umyl si obličej, chvíli na sebe jen tak koukal do zrcadla, nervózní, jak s Jonnym vůbec začít mluvit. Párkrát na sebe zamrkal mokrými řasy, nasucho polkl. Doufal, že Jonnymu na tomto klukovi, který na něj koukal zpátky v zrcadle, záleželo natolik, aby ho teď, střízlivý, neposlal někam.

Nevěděl, čeho se vlastně tak bál. Vždyť Jonnyho ani neznal natolik, aby mohl odhadovat, jak se přímo v této situaci bude chovat, nevěděl přece, co si za poslední necelé dva týdny prožil.

Vyšel ven. Jonny stále spal, tentokrát se ale převalil na záda. Nick si opět sedl na kraj postele, chvíli ho sledoval, nervózní ho probudit, ale nakonec ho chytil za zápěstí a lehce s ním zatřásl. Nechtěl ho úplně budit, ale kdo ví, kdy se objeví někdo z turné a bude se Jonnyho dožadovat. "Hej, Jonny," řekl potichu. "Jonny!" Hlasitěji, když nereagoval.

Trhl sebou, začal se pomalu protahovat a Nick se pousmál. Pak Jonny sebou trhl a prudce otevřel oči. "Co tady děláš?" vyhrkl překvapeně.

Uchechtl se. "Momentálně? Sedím. Jak se cítíš?"

Jonny se posadil a posunul se, aby se mohl opřít o čelo postele. Zmateně se rozhlédl. "Co tady děláš?" zopakoval. Pohled mu spadl na hodiny. "Co se stalo? Proč si nepamatuju včerejší koncert?"

Nickův úsměv zmizel. Podíval se do země. "Nebyl jsi včera na koncertě, měli za tebe záskok. Příliš ses opil."

Jonny na něj naprosto vyjeveně koukal. Nick vyloženě viděl v očích tu jeho realizaci, co se včera stalo, co včera dělal. A tak ho Nick dál pobídnul. "Co se stalo, Jonny? Proč jsi tolik pil?" A proč se mnou nemluvíš? zeptal se skoro.

"Já..." začal Jonny, ale vlastně nevěděl, co říct. Dlouho byl ticho. Pak si povzdechl. "Já vlastně nevím."

Nick si povzdechl. Jel až sem, aby ani z očí do očí mu Jonny nic neřekl?

"Myslím tím, že posledních pár dní se vše jen nabalovalo a ve finále ani nevím, co bylo tou poslední ránou..." Odmlčel se. Podíval se s ostudným pohledem na Nicka. "Naprosto nevím, kdy jsem se tak zřídil, kdy vyl ten zlom, že jsem si neuvědomil ani ten koncert... Mám velký problém?"

"Upřímně? Nemám tušení. Stihl jsem jen vyjet na Joshe, v jakým pokoji jsi a od tý doby jsem tady. Jinak netuším, co se děje."

Jonny se na něj díval naprosto nevěřícně. "A teď vážně, co tady vůbec děláš?"

"Přijel jsem za tebou," pokrčil rameny Nick. "Protože jsi sotva odpovídal na zpárvy, netušil jsem, co se s tebou děje, bál jsem se, že ten... pátek vechno podělal a kdo ví, jak sis to v sobě zpracoval. Svěřil ses mi, že se toho turné bojíš, že mi budeš ventilovat a po tom pátečním večeru... najednou jsi mi sotva odepisoval."

"Takzme jsi byl na koncertě."

"Jo. S Caroline. Nevím, jestli si ji z noci pamatuješ, ale je tady taky. Šla pro něco na snídani."

"Okay. A pak si řval na Joshe, kde jsem."

Přikývl. "Měl pitomý kecy."

Jonny se lehce pousmál. "Ale vlastně jsi přijel kvůli tomu pátku."

Nick netušil, jestli chce být tak přímočarý. I když se všechny jejich momentální problémy očividně točily kolem faktu, že se málem políbili, stále byl zdrženlivý. Pak se ale rozhodl zkrátka přikývnout, protože byla to pravda. Byl tady kvůli pátku a strachu, že Jonny se kvůli tomu dni uzavíral do sebe.

Jonny se chytil za hlavu a trochu se zamračil bolestí. Šlo na něm vidět, jakou kocovinu má - byl bílý jako stěna, plně se nesoustředil, Nick ho vlastně obdivoval, že vůbec dokázal udržet konverzaci.

"Myslel jsem si, že chceš Bellu. Že právě proto se tam objevila," řekl potichu po chvíli.

Zavrtěl hlavou. "Měli jsme se sejít, abychom si právě řekli, co teď od sebe očekáváme. A abych byl upřímný, nebyla to ona, kdo předešlé dny okupoval mou mysl."

Jonny se podíval do stropu a několikrát zamrkal, jakoby smad zaháněl slzy. "Je to pro mě všechno strašně těžký," přiznal. "Protože vím, že mi na tobě záleží, ale pak je tady Josh, co mi dělá stále ze života peklo a je to můj bývalý, Declan a Nolan, kteří jsou obří součástí mého života a vím, že tuhle mou část by nepřijali... Já nevím, co dělat."

Nick to začal chápat. "Takže ses uzavřel do sobe. Kvuli situaci se mnou, Joshem i Declanem s Nolanem."

Nejistě přikývl. "Asi jo. Josh... Není den, kdy se nechytneme. Jenže tady nemáme ani možnost od sebe utéct a podepisuje se to na nás obou. Podepsalo se to včera na mně, když jsem ztratil kontrolu."

Nick nasucho polkl, protože bál se zeptat na jeho další otázku. "A je to jen to? Jen neshody s Joshem?"

Jonny se mu podíval zpříma do očí, když promluvil: "Něco na mě zkusil, když se sám zřídil. Dva dny zpátky. A i když jsem se nenechal, probudilo to všechny ty vzpomínky, které jsem chtěl dávno zapomenout."

Nick se k němu na posteli více otočil. "Chci vědět o tvém vztahu s ním víc. Prosím. Teda, samozřejmě, pokud budeš chtít."

Jonny před ním vypadal naprosto zranitelně, kolena přitisklá k hrudi. Pak pomalu zavrtěl hlavou. "Není to něco, co ti zvládnu popsat tady a teď." Kývl na hodiny. "Pravděpodobně každou chvíli tady někdo zabuší na dveře, že jedeme dál. Nemáme čas."

Pitomé turné, pomyslel si Nick. Přijel, a stejně moc odpovědí nedostal. A Jonny musel odcestovat zase dál, opět z jeho dosahu na další dva týdny. Chtěl zpátky toho starého Jonnyho, co mu vtipkoval o čtení z hvězd.

Svěsil hlavu, nejspíš si i oddechl nahlas, protože Jonny se k němu lehce přiblížil. "Ale ten pátek, Nicky, kdyby nepřišla Bella, oba víme, co by se stalo," řekl opatrně a Nicky s nadějí vzhlédl. "A možná bych z toho byl ještě více ztracený než teď, když se to nestalo. Protože odjet hned po tom na turné se svým bývalým, byl bych z toho všeho ještě více zmatený. A myslím, že bys mi chyběl ještě o to víc."

Nick nasucho polkl, ucítil slzy. Proč mu přišlo, že tohle akorát vedlo k odmítnutí? To, jak mluvil o tom, že byl asi i raději, že se to spíš nestalo, že by byl akorát více zmatený?

Lehce zavrtěl hlavou. "Já nemám tušení, co tím právě myslíš," zašeptal.

Jonny ho váhavě vzal za ruku. Nickovy emoce fungovaly na plné obrátky. "Myslím tím to, že tě chci lakomě požádat, abychom nás dořešili po turné, až budu zpátky doma," řekl. "Protože už tak mi přijde, že to tady naprosto nezvládám a nechci, abys měl jakákoliv očekávání, která bych ti nemohl splnit."

Potřeboval prostor. Potřeboval ho proto, aby se vypořádal s Joshem, se zbytkem kapely, s celým turné, sám se sebou. Nick mu nechtěl v ničem bránit, Jonny mu nebyl ničím dlužný a vlastně jak říkal - nechtěl Nickovi pokazit nějaká očekávání. Jen ho prosil, ať si zatím žádná nedělá, dokud se nevyrovná s momentálními problémy.

A tak přikývl. "Jasně," špitl tišeji, než plánoval. A pak dodal. "Děkuju, že jsi upřímný."

Jonny se smutně pousmál. "Já děkuju, že jsi chápavý."

"Jsem tu ale stále pro tebe," vyhrkl rychle. "Kdykoliv mi můžeš napsat nebo zavolat, abys ventiloval, co se děje ať už s Joshem nebo s ostatními. Ale tentokrát opravdu."

Uchechtl se a sklopil pohled. "Dobře. Když už jsem si jistější v tom, na čem jsme, zní to proveditelněji," uznal.

Nick ho chvíli sledoval. A pak to zkrátka nevydržel a alespoň ho objal. Jonny ho stiskl silněji než kdy přědtím. A právě v tu chvíli se ozvalo ťukání a mužský hlas volající Jonnyho jméno. To rozhodně Caroline nebyla.

"Za dva týdny jsem doma," upřesnil Jonny, když se od sebe odtáhli, "a první, co udělám, bude, že tě najdu, neboj."

Nick se pousmál, protože ho to zahřalo u srdce. Tohle už znělo o něco pozitivněji.

- - -

počkáme si na pusu, počkáme :Dd jestli nějaká bude :DdD

ale yaay, stihla jsem kapitolu!