Nick se doslova vyřítil z koncertního sálu v ten moment, co Josh křikem do mikrofonu poděkoval všem, co přišli dříve, aby si je poslechli, a oznámil jim, že budou u merche pro případné zájemce o fotku nebo podpis. 

Do té doby spamoval Jonnyho zprávami, snažil se mu dovolat, ale neúspešně. Caroline se ho snažila uklidnit, že určitě to má nějaké dobré vysvětlení, že nejspíše jen onemocněl nebo něco podobného, Nick tohle ale slyšet nechtěl.

Caroline se za ním vyřítila. "Kam jdeš?"

"Na meet and greet s The Pulse, očividně," odvětil a zastavil se u stánku s merchem. Jonnyho poloha hlásila, že byl v hotelu. To bylo ale vše, co věděl. 

Nechtěl se zbytku kapely vůbec ukazovat, chtěl se jim vyhnout po celou dobu tohoto malého dobrodružství, byli ale momentálně jediní, co mu mohli dát nějaké informace, když Jonny neodpovídal. A co by pro něj neudělal, že?

Když se kapela objevila, byl přibližně pátý v řade, protože několik holek ho předběhlo. Protlačil se k Joshovi, protože mu byl nejblíž. A jeho úsměv pro fanynky najednou úplně zmizel. "Co tady děláš?"

Oh, tak přece jen si ho pamatoval. "Kde je Jonny?"

Josh se uchechtl. Smrděl lehce alkoholem. Přiblížil se k jeho uchu. "Jonathanovi očividně chybí sebekontrola, protože dneska nám to posral všem."

"Jako vy jste mu posrali poslední koncert v klubu?" zeptal se bez váhání. Nebyl někdo, kdo by se nechal tak lehce zastrašit. Ještě, když věděl, s jakou špínou měl co dočinění. 

A hned věděl, že uhodil hřebíček na hlavičku. Josh si ho z té noci, co se zřídili všichni tři, nepamatoval. I ráno byl stále natolik mimo, aby ho plně zaregistroval. Myslel si, že má triumf, měl ale pravý opak. 

"Kde je Jonny?" zeptal se podruhý. "A co se stalo, že dneska nehrál?"

Josh se sám se sebou pral, šlo to vidět. Pak ale jen viditelně protočil očima, protože přece jen byli za Nickem fanynky netrpělivě čekající na fotku. A kdyby se tady s někým hádal, nevypadalo by to dobře. "Na hotelu. Hotel California, pár ulic odsud." Shlédl na něj. "Opil se tak moc, že nedokázal ani stát. Jen zvracel. A tak jsme ho nemohli nechat hrát."

Nick zatnul ruku v pěst. "Číslo pokoje?"

"Nebudu ti-"

"Doprdele, Joshi," vyjel na něj. "Buď rád, že ho nebudeš mít na krku."

Další dlouhý pohled. "Třetí patro. M\slím, že je na pětce. A teď vypadni," sykl. Což s radostí udělal, ještě s úspěšněji získanými informacemi, než si myslel. Nedokázal si totiž představit, jak by doloval číslo pokoje na recepci, kde by mu nejspíš ani po půl hodině konstantního otravování nesdělili. 

"Pojď," zamumlal, když procházel kolem Caroline. Chytil ji za ruku, aby ji v davu neztratil, přece jen mu Simon promlouval do duše, že ji má na starost, než odjeli. "Vím přesně, kde je."

Takže našli hotel. Nick se už ani do mapy dívat nemusel, měl ji v hlavě jak vyfocenou díky tomu, kolikrát ji počas koncertu kontroloval, když mu Jonny neodpovídal.

"Co se s ním stalo?" zeptala se Caroline cestou.

"Opil se," řekl jednoduše. Srdce mu rychle bilo. Potřeboval co nejvíce dalších informací co nejdříve.

Proklouzli nepozorovaně kolem recepce, zatímco se nějací hosté ubytovali. Nick neměl ani trpělivost na výtah, a tak začal brát schody po dvou až do třetího patra, k pokoji číslo pět. Začal netrpělivě ťukat. "Jonny? Johnny! To jsem já, Nick-"

Dveře se otevřely. V nich stál přesně ten muž, se kterým mluvil tenkrát, když našel Jonnyho občanku. Tázavě se na Nicka s Caroline podíval. 

Nick nasucho polkl. Mohlo mu asi dojít, že jestliže se Jonny tolik opil, sám v místnosti nebude. 

"A vy jste?"

Nick vyloženě zakoktal. "J-já... našel jsem tenkrát Jonnyho občanku, pamatujete?"

Muž si ho chvíli prohlížel. Pak nepatrně přikývl. "A co chceš?"

"Můžu mluvit s Jonnym?"

"Jonny teď nemůže," odsekl a už málem mu zabouchl dveře před nosem, Nick mu al enohou zabránil. 

"Mluvil jsem s Joshem, vím co se stalo!" vyhrkl. Muž zvědavě dveře zase otevřel. "Můžu s ním přes noc zůstat. Pravděpodobně máte lepší věci na práci, ne?"

Periferně uviděl Caroline překvapivý pohled, když řekl, že s ním může zůstat přes noc. V tu chvíli ji ale ignoroval. A překvapilo ho, jak muž jednoduše souhlasil a pustil ho dovnitř. 

Nick netušil, kdo je. Jestli je to bodyguard, nějaký manager, raději se ale na nic neptal. Byl rád, že je pustil dovnitř. 

Byl to malý pokoj, přece jen byl rozdělený poloviční zdí bez dveří na dvě části. V té první byla jen sedačka a televize. Za poloviční zdí byla postel a v ní naprosto vytuhlý Jonny. Nickovo srdce vynechalo pár úderů, když ho uviděl, protože vypadal, jakoby ani nedýchal. 

"Takhle už je poslední hodinu a je to tak dobře, takže ho nechte spát. Zvracet by snad už neměl, myslím, že dostal ze sebe i to, co nechtěl," promluvil muž. "Jestli se do rána nevzpamatuje, nakopu ho, až se mu o mně bude zdát."

"Uh, jasně," zamumlal Nicky. A oddechl si, když muž odešel.

Caroline ho popadla za paži. "Co tím jako myslíš, že s ním budeš celou noc?" sykla potichu.

Vymanil se z jejího sevření, pohled na Jonnym. "Ten gauč vedle, vypadal jako rozkládací, lehneš si tam." Podíval se na ni. "Já... budu klidnější, když budu s ním celou noc."

"Takhle si stejně nepromluvíte," namítla, ale nemyslela to nějak zle.

"Já vím. Ale i tak."

"Nicky?"

Trhl pohledem k Jonnymu, který se snažil otevřít oči, ale množství světla mu to nedovolovalo. Nick šáhl po vypínači po jeho pravici, stejně svítila i lampa na druhé straně Jonnyho postele.

"Tak já se raději klidím do druhé místnosti, co není místnost a budu předstírat, že vás neslyším," zamumlala Caroline a dala se do chůze.

Nick najednou nevěděl, co se sebou. Jonny vypadal jak v bolesti a nejspíše i byl - stále se mu musel motat svět, musela ho bolet hlava. Nick se vůbec divil, že ho poznal. 

Posadil se na okraj postele, Jonny stejně ležel blíže prostředku. V tu chvíli už byl vyvalený na zádech, oči ale stále zavřené. 

"Kurva, jak moc opilý musím být, že ho tady vidím," zamumlal Jonny, že mu Nick sotva rozuměl. 

Uchechtl se. "Spíš by mě zajímalo, proč jsi tak opilý," promluvil. 

Jonny trhl hlavo uza jeho hlasem. Odfrkl si. "Možná mám slabý chvilky, ale někdo by mohl vysvětlit mému mozku, že tak blbej nejsem."

"Nevěříš, že jsem tady?"

"Nejsi tady. Sakra. Já s ním promluvil." Bouchl se do hlavy, jako by chtěl svůj mozek potrestat, že promluvil s údajnou halucinací. Nick jeho paži chytil, aby se nepraštil znovu. A při tom doteku Jonny doslova zamrzl. "Ty vole. Ty jsi fakt tady."

"A ty se potřebuješ vrátit k spánku, protože takhle s tebou odmítám mluvit," upozornil ho, ale vlastně se lehce pousmál. Protože Jonny s ním mluvil. I když úplně od věci, byl při smyslech natolik, aby mluvil, což ho uklidnilo. 

"Ty jsi fakt tady," zopakoval Jonny. "Ty... fakt jsi tady."

"Ano, jsem tady," ujistil ho Nick. Přišlo mu, jakoby u srdce ucítil příjemné teplo. 

"Ty jsi-"

"Ano, tady, to už jsme sly-"

"Chyběl jsi mi."

Nick lehce zamrzl. Najednou netušil, jak mohl porovnávat jeho city k Jonnymu s city k Belle, protože tyhle byly desetkrát silnější. Tyhle způsobovaly, že ztrácel slova. A to bylo dobré znamení, ne?

Nick ho stále držel za předloktí, v tu chvíli si ale troufl sjet k jeho dlani a chytit ho za ruku. "Ty mně taky," zašeptal. Protože si to zasloužil vědět. 

Před ním ležel Jonny v té nejkřehčí podobě, uvědomil si. Nejen, že byl opilý, zároveň byl ale s tím jediným člověkem, kterému se dokázal otevřít, což mohla být i nebezpečná kombinace. Raději by měl opravdu co nejdříve usnout. "Počkej," zamumlal, zvedl se a ještě nahlédl na Caroline.

"Budeš v pohodě?" zeptal se. "Asi... Asi si lehnu vedle něj."

Caroline už si stihla rozložit pohovku. "O mě se vůbec nestarej, prosím tě."

Pousmál se. Už se málem otočil, když ho ještě zastavila. "Nicky?" Zpátky se na ni podíval. "Bude to dobrý," řekla mu a povzbudivě se usmála. "Záleží mu na tobě."

"Je opilý."

"A přesto to první, co měl vůči tobě na srdci, bylo, žes mu chyběl."

Měla nejspíše pravdu. A tak se pousmál, poděkoval ji a vrátil se za Jonnym. Lehl si na druhou půlku postele, Jonny stále rozvalený na zádech. Těžce dýchal. "Já jsem takový blbec," nadával si potichu. "Proboha. Ještě, že nemáme žádný koncert, že? To bych dostal. Panebože."

Nick se uchechtl. "Spi, prosím tě."

"Když já jsem takový blbec," zopakoval. "Mám pocit, že jsem to s alkoholem kapánek přehnal."

Uslyšel i Caroline, jak se uchechtla.

"Kapánek," potvrdil Nicky. A takhle to pokračovalo dalších dvacet minut, kdy Jonny nepřítomně mumlal, opakoval se, Nick mu přitakával nebo ho vyvracel z omylu, ten ho ale nebral vůbec v potaz a jel si svoje dál, dokud se nezačal zpomalovat, až nakonec Nick slyšel jen jeh pravidelné oddechování. 

Zavřel oči a vydechl. Všechno bylo v pořádku, Jonny byl vedle něj a relativně v pořádku. A to bylo vše, na čem záleželo.

- - -

HA STIHLA JSEM TO.

už ani nevím, kolikátá to dneska je lmao.