Promiň, Nicky. Vím, že máš zájem o Bellu a nebylo ode mě ani trochu fér, co jsem udělal. 

Nick vyjeveně koukal na zprávu od Jonnyho, která mu ještě ten den kolem jedenácté večer přišla. Už byl doma, zavřený u sebe v pokoji po tom, co si ani bez vysvětlení nevzal večeři. Chtěl být ale sám. 

Ublížil Belle. I když mu tvrdila, že to chápe, že srdci člověk neporučí, viděl, že ji ranilo, když ji řekl, že bude upřímný a že je tady někdo jiný, kvůli komu je tak zmatený. 

Ale jedno věděl jistě. Jeho city vůči Jonnymu byly silnější jak ty k Belle. A rozhodl se poslechnout své srdce, i když mu už teď bylo jasné, že Bella je ta mnohem jednoduší, stabilnější možnost. Přece jen, Jonny byl ten, který teď na měsíc odjížděl, když toho měli tolik nedořešeného. Když měl Nick tolik otázek i ohledně Joshe, protože už to více zpracoval.

Jonnyho zpráva ho ale pobavila. On byl ten, co ho objal, co se natáhl pro polibek, i když k němu nedošlo. Jonny se neměl za nic omlouvat. 

Váhal, ale nakonec vytočil jeho číslo. Poslední dobou s ním Bellu nerozebíral, nevěděl ani, že měla ten den za ním přijít. Proto si nejspíš musel myslet bůh ví co, že třeba i spolu chodí. A nějak se mu nelíbila myšlenka, že by v tom Jonny žil.

Ale jak tak nějak předpokládal, Jonny mu to nezvedl. Vlastně, tipl mu to. A pak hned napsal.

Přespávám u Declana, abychom mohli ráno brzo vyrazit, promiň.

Nick si povzdechl. Najednou se ty překážky nějak kupily. 

Nemám zájem o Bellu, napsal na to. Dneska jsme se sešli, protože jsem jí to chtěl říct. 

Jonny dlouho nepsal, až si Nick myslel, že už třeba usnul (i když mu to přišlo nepravděpodobné) nebo že se zkrátka rozhodl odepsat až ráno. Po patnácti minutách mu ale přišla zpráva další. Měsíc budu pryč, asi nemá cenu teď něco řešit.

Právě proto si myslel, že Bella byla ta jednodušší cesta. Jonny byl v kapele se svým bývalým. Zbylí členové byli homofobové, kteří doteď nevěděli o jejich vztahu. Nejspíše se uzavře do sebe jako způsob, jak se s tím vším vypořádat. A jelikož byli na měsíc daleko od sebe, opravdu to teď nemělo cenu řešit.

A Nick mu taky nechtěl přidávat už do tak ostré polívky. 

Jasně. Ale kdyby cokoliv, stále jsem tady pro tebe, jasný?

Já vím. Děkuju.

Nick si nebyl jistý, na kolik mohl těm slovům po tom všem, co se stalo, věřit. Měl tak nějak pocit, že se díky tomu na něj Jonny moc obracet nebude. A toho se bál.

Z myšlenek ho vytrhlo tiché zaťukání. Do pokoje mu nahlédl Mateo a pousmál se, když se jejich pohledy setkaly. Pak opět zvážněl. "Chris říkal, že nejsi svůj. Je všechno v pohodě?"

Když procházel kolem kuchyně a jídelny, naprosto Chrise odpálkoval, když ho zavolal na večeři, Mateo tam zrovna nebyl. Jasně, že byl vyslán jako ten nevědomý. 

Nick si přitáhl kolena k sobě a zadíval se na zem. Pralo se to v něm. Prala se v něm potřeba odpálkovat i Matea a naopak mu říct úplně všechno. Neměl to komu říct, nemohl to říct ani Caroline, protože ještě jí neřekl ani o své bisexualitě a nechtěl navrh všeho řešit ještě to. 

A tak nakonec zavrtěl hlavou a vydechl. Nebyl v pohodě. 

Mateo ihned vstoupil do pokoje a zavřel za sebou dveře. Udělal těch pár kroků, sedl si na okraj postele a natáhl se po Nickově ruce. "Co se stalo? Mám pocit, že tohle není jen o Jonnyho odjezdu."

Samozřejmě věděli, že odjíždí, dokázali vydedukovat, že bude Nickovi jistým způsobem chybět, když se za poslední týdny tak sblížili. Ale Mateo měl pravdu. Nebylo to jen o tom odjezdu. 

Přerývaně se nadechl. Pak se na tátu podíval. "Mám ho rád, tati. Jenže... je to všechno tak složitý."

Co už tátové nevěděli, to byla Jonnyho situace v kapele, protože vážně, proč by jim to říkal? Navíc, s jeho dnešním zjištěním ohledně Joshe to nabralo úplně nový rozměr. 

Takže Mateo samozřejmě na první dobrou nepochopil, co je na tom tak složitého, ještě když se jako první zeptal jestli je Jonny hetero a Nick mu to vyvrátil. A tak, i když nechtěl sdílet věci, se kterými se mu Jonny svěřil, dál, stručně Mateovi popsal situaci. Věděl, že u něj to bude bezpečí. Že kdyby ho požádal, neřekl by to ani Chrisovi. A když mu dovolí mu to říct, u Chrise to definitivně skončí. Natolik tátům věřil. 

Takže mu stručně popsal Jonnyho situaci v kapele, to, jak spolu posledním dobou trávili čas, jak si volali do jedné do rána, vysvětlil mu situaci s Bellou a nakonec i to, co se dozvěděl dneska. Musel se pochválit, že to opravdu shrnul v rychlosti do pěti minut. 

Mateo chvíli mlčel. A pak prohlásil. "Už asi chápu, proč je to složitý."

Bylo neuvěřitelně ulevující si o tom s někým promluvit, získat názor někoho dalšího na to, jak si myslí, že se teď bude Jonny kvůli tomu všemu chovat. Jedno bylo totiž očividné - i kdyby dnešek nasvědčoval tomu, že mezi nimi něco být mohlo, bylo by to zkrátka tajné, stejně jako byli Jonny s Joshem. Především kvůli těm dalším dvěma blbečkům z kapely.

Hudba byla pro Jonnyho všechno, když tohle všechno stále trpěl, aby ji mohl dělat. A Nick... nevěřil, že by ho nějak dokázal změnit. 

Ten večer opravdu pochopil všechny ty filmy a písničky o lásce, o tom jak je těžká. Vždy si říkal, co na tom může být tak hrozného? A teď to konečně pochopil, když tam seděl se svým tátou, málem brečel, po tom, co ublížil holce, na které mu záleželo a kluk, kterého měl rád, odjížděl na měsíc pryč s lidmi, kteří ho nechápali. A on neměl tušení, co se sebou. 

"Hlavně ho nuť mluvit, Nicky," poradil mu Mateo těsně předtím, než jeho pokoj opustil. To už ho držel přimáčknutého v nemotorném objetí. "Nenech ho se uzavřít do sebe, protože to nikdy nemá dobrý výsledek. Máš právo vědět, na čem jste a dožadovat se odpovědí, protože jinak se budeš trápit. A on vlastně taky. Takže i když nebude chtít, později ti poděkuje. Očividně v tobě vidí podporu a kdyby se dnešek nestal, využíval by tvé podpory i počas turné, což se teď obávám, že se bude bát se ti ozvat."

"Ty mi snad čteš myšlenky," zamumlal Nick. Pak k němu vzhlédl. "Myslíš... myslíš, že nebude úplně blbé, kdybych za ním jel, až budou někde blízko? Myslím, že na konci druhého týdne mají být někde tady."

"Chceš se objevit před jeho homofobní kapelou s jeho bývalým?" nakrčil obočí Mateo.

Nick nasucho polkl. "Jo. Abych ho donutil se mnou mluvit a ukázal mu, že se vlastně nic nestalo, pokud si z toho problém sami neuděláme."

Mateo se pousmál, ještě jednou ho k sobě přitiskl. "Ani nevíš, jak jsem na tebe právě teď pyšný," zašeptal. A Nick si jeho slova vzal k srdci, protože Mateo nebyl ten typ, co by rozdával chvály a komplimenty. Vždy je spíše držel v sobě. 

"Děkuju, tati. Za všechno," vydechl Nick a ještě chvíli tam s ním seděl a jen ho objímal. Jen doufal, že Jonny měl také někoho, komu se svěřil, že třeba zavolal někomu ze svých sourozenců. Ale přišlo mu, že by byl naivní, kdyby si myslel, že ano. 

- - -

ahhhh, já tam miluju nickyho vztah s táty :((