Nick stál v šatně a díval se na tři kluky na sedačce. Ti tři kluci na něj koukali zpátky, oči červené.

Byli naprosto zhulení.

Naklonil se k Jonathanovi. "Jak můžou takhle vůbec hrát?" zeptal se tiše.

Jonny ale stał, ruce sklížené na prusku a kousal si nervózně ret. V jeho očích byla čistá starost. "Přehnali to," vydechl. "Dneska to sakra přehnali."

Josh, Nolan a Declan se pitomě usmívali a koukali na ně zpět, jejich slova naprosto nevnímali. Jak Jonny řekl, měli tady předtím dvě holky, které už taky nebyly k nalezení. Nejspíše ani ony nevydržely to, jak se zřídili. 

"Jonny," Nick natáhl ruku k němu, sotva se ho ale dotkl, Jonny ucukl a dal se do nervózní chůze kolem místnosti, zatímco si mumlal, jak v prdeli tohle je. 

Nick věděl, jak tohle miluje. Dělal to pro samotnou hudbu, ne pro ten slavný život. A to, co se v tu chvíli dělo, ho muselo drtit zevnitř. Poslední koncert v tomto baru a kluci vzali oslavy asi až moc vážně. 

"Jonny," zkusil to Nick znovu, tentokrát se Jonny k němu prudce otočil.

"Musíme je odsud dostat," zamumlal. "Musíme je odsud dostat a někomu z baru nakecat, že mají otravu jídlem nebo nevím." 

"Ale jak?" vydechl Nicky. "Nemáme auto, do taxi je vzít nemůžeme, jsou tak zřízení, že by nás taxikář odvezl možná tak přímo na stanici."

Jonny usilovně přemýšlel. A pak ho to napadlo: "Josh má auto."

"Ale já nemám řidičák a ty jsi pil."

"Jedno pivo, vždyť to ani necítím."

"Ale když nás zastaví policie, nadýcháš," namítl Nick. Byla to perfektní a smysluplná výmluva, aby mu nemusel vyloženě říkat, že zkrátka se o něj bojí, i kdyby měl jen setinu promile alkoholu v krvi. 

Jonny začal těkat pohledem mezi ním a jeho kapelou. Takhle ho Nick ještě neviděl. "Hlavně je musíme dostat odsud, než sem někdo přijde," zamumlal.

A pak na to Nick přišel. Vždyť právě uzavřel dílny, měl klíče u sebe. A nejkratší cesta k nim byla právě zadním vchodem, kde nemuseli být nikým z baru spatřeni. "Vezmeme je ke mně do práce, dokud se trochu nevzpamatují,"  vyhrkl. "Vezmeme to dvorem a nikdo nás nemusí vidět."

V Jonnyho očích zahlédl naději. "Nemáte tam ale kamery nebo tak něco?"

"Jen na chodbě. A nikdo je nekontroluje, pokud vyloženě nemusí, což nemusí nikdy," uklidnil ho. 

Jonny se chvíli na něj díval naprosto prázdným pohledem. A pak vydechl: "Já ti snad budu dlužný dalším koncertem zadarmo."

A tak začala tajná akce přestěhovat zhulenou kapelu do dětských dílen naproti. Nick se ujal Joshe, přehodil si jednu jeho paži přes ramena a donutil ho se postavit na nohy. I když stál, stále mu přišlo, že snad na něm visí doslova celou vahou. Jonny úplně stejně popadl Declana. 

Když je hodili v jedné z tříd na sedací pytle, Nick se vrátil ještě pro Nolana a Jonny šel s jeho vymyšlenou lží do baru. Byl tam ve finále snad půl hodiny, Nick tak seděl naprosto těm zdrceným duším a snažil se do nich alespoň dostat vodu. Po chvíli to ale vzdal a raději šel zavolat tátům, že dneska nakonec přespí u toho kamaráda, co jim dal lístky na festival. 

Až pak mu došlo, že řekl kravinu, protože budou rádi, když se jim podaří v rámci noci dostat celou kapelu pryč. A on pak nebude mít kam jít. 

Když se Jonny vrátil, už zase seděl na jednom ze sedacích pytlů naproti ostatním. Měli tam ale pouze čtyři a jelikož tři okupovala rozvalená kapela, Nick se posunul, aby se Jonny mohl posadit vedle něj.

"Tak co?"

"Nebyli ani trochu nadšení," zamumlal. "A asi nám dají něco zaplatit, protože budou muset vrátit penízem některým lidem, co si zaplatili vstup především kvůli nám."

Jonny byl doslova zdrcený, šlo to na něm vidět. A Nicky nevěděl, co říct, co udělat, aby mu nějak pomohl. V jednom měl ale jasno. "Nech to každopádně zaplatit je."

Jonny se lehce uchechtl. "Uvidím. Jaké to vůbec bude mít ve finále následky a tak. Ale musím uznat, že jsou asi rádi, že tam končíme."

Byl v tu chvíli jak otevřená kniha. "Bojíš se o to turné," konstatoval Nick.

Povzdechl si. "Jo. Od samého začátku. Bojím se, že se nechají až moc ovládnout adrenalinem těch možností, co se nám naskytnou, a takhle budou vypadat každou noc."

Nick jeho kapelu nesnášel, doslova. Jonny si zasloužil fungující spoluhráče, někoho, kdo ho bude podporovat v jeho snu dělat hudbu a kdyby Nick mohl, kdyby alespoň na něco uměl hrát, nejraději by nahradil všechny tři najednou.

Josh, Nolan a Declan naprosto nevnímali. Josh spal, Nolanovi a Declanovi jen klimbala hlava ze strany na stranu a smáli se sobě navzájem pokaždé, co se na sebe jen podívali. A on se na ně zkrátka nedokázal dívat, přičemž mu bylo jasné, že Jonnymu to taky nemůže zrovna přispívat. 

A tak se zvedl a natáhl ruku k Jonnymu. "Zvedej se."

Jonny ho zmateně chytil a Nick ho tak vytáhl na nohy. Pak se sklonil a popadl sedací pytel. "Pojď za mnou."

Došli do druhé, keramické třídy. Tam praštil Nick pytlem o zem a pak zavřel za Jonnym dveře. "Co sejde z očí, sejde z mysli, ne?" prohodil. Nemuseli být vyloženě u nich. Stačí, když je půjdou jednou za chvíli zkontrolovat.

Jonnyho obličejem projela úleva a lehce se pousmál. Pak se vyvalil na pytel a hlasitě si povzdechl. "Děkuji."

Dokud měl zavřené oči, Nick ho sledoval. Projel pohledem linii jeho těla, zastavil se pohledem na kůži čouhající z pod trika, jak měl ruce nad hlavou. Nasucho polkl. A nejraději by se poplácal po rameni za to, že se nebál říct tátům o své bisexualitě i bez nějakého potvrzení, protože to potvrzení leželo před ním až teď. 

Jonathan mu občas způsobil, že jeho srdce vynechalo pár úderů. A už bylo asi na čase si přestat nalhávat, proč tomu tak bylo. 

Odkašlal sia popadl ze stolku pracovní počítač. "Přihlásím se na Netflix a koukne na něco? Třeba přijdeš na jiné myšlenky."

Jonny otevřel oči a zvedl hlavu. "Okay."

Nick se posadil vedle něj, svou vahou tak změnil rozložení hmoty v pytli a Jonnyho tělo k němu sklouzlo. Oba se ihned začali omlouvat, přesedávat si, dokud se málem nepokopali, nepozabíjeli navzájem. Což vedlo akorát k tomu, že se rozesmáli. Bylo jasné, že si na ten jediný pytel nesednou nějak pohodlně bez toho, aby na sebe nebyli namáčknutí. 

A tak nakonec skončili tak, že jejich boky byly naprosto namáčknuté na sobě. Zapnuli si film. Vypli hlavu a všechny myšlenky. To si alespoň Nick myslel, než Jonny promluvil. "Víš, není úplně špatný mít kamaráda, na kterého je spoleh. Skoro to ani neznám."

Nick se kousnul do rtu, aby se příliš neusmál. Nechtěl dát Jonnymu najevo, jak ho jeho slova potěšila. 

"Vážně by sis měl najít nové kamarády, jestli tohle je to, co tě na novém přátelství těší," odvětil Nick.

"Jsem s nimi v kapele. Jen tak se jich nezbavím," mlaskl a otočil se k Nicovkě třídě. Jelikož třídy byly průhledné, šlo tam tak nějak vidět. Vypadalo to ale, že ostatní naprosto vytuhli. 

A nebyli jediní, co vytuhli. Stačilo pár minut filmu, kdy si nepovídali, a Jonnyho hlava zničehonic spadla Nickovi na rameno. Na chvíli zatajil dech. "Jonny?" zkusil to, ale místo odpovědi uslyšel jen pravidelné oddechování. 

Nechal ho tak, i když mu lehce zhoršil výhled na film. 

Nick nemohl říct to samé, co Jonny, měl kamarády, na které se šlo spolehnout, mohl říct al něco jiného. Nebylo špatné to, jaké kamarádství spolu měli. 

- - -

tak ještě jednu, aby se neřeklo

jsem ráda, že se vám líbí chat we cooking here. we shall have a whole ass dinner soon, right