"Mám tady," promluvil Jonathan s černou plátěnou taškou, kterou vytáhl z kufru ještě u motorky, "jednu plechovku piva, což asi není nic pro tebe, a jednu plechovku nějakýho levného vína. Promiň, kdybych věděl, že se dneska ještě uvidíme, vzal bych něco jiného."

Nick se kousnul do rtu. Pivo bylo jasné ne, víno? To sice už zkoušel, nevěděl ale, jestli zvládne vypít celou plechovku.

"Neříkej mi, že nepiješ ani víno," podíval se na něj Jonny nevěřícně.

"Já nepiju alkohol celkově," ujasnil Nick. "Ale! Ušetři si ten pohled, víno jsem už měl, máme v rodině Itala."

Nevěřícný pohled vystřídal překvapený. "Moje rodina tohle, moje rodina tamto, jak velkou ji máš?"

"Viděl jsi tu fotku, ne?" pousmál se a pak natáhl ruku. "Dám si spíš to víno."

Jonny přikývl a vydal se zpátky k němu s plechovkami v ruce. "Asi se nevyrovná italskému vínu, ale-"

"Ten Ital se vyzná ve víně asi tak jako já v čínštině."

"Umíš čínsky?"

"Právě, že vůbec," uchechtl se. 

Dovyprávěl před chvílí, co se dělo. na jeho rande s Bellou, kde se ta napjatá atmosféra dala krájet. Jonny mu k tomu toho zatím moc neřekl, jen se zvedl a vytáhl ty dvě plechovky z tašky, které si Nick ani nevšiml, když si z kufru bral helmu. 

Jonny se posadil zpátky vedle něj, seděli na zemi na jeho motorkářské bundě. Otevřeli si pití. A pak Jonny promluvil k tématu. "Promiň."

"Za co?"

"Přijde mi, že jsem tě až moc nutil, ať jim někam pozveš, když by se možná hodilo ještě počkat," vysvětlil. A Nicka by nikdy nenapadlo to svádět na něj.

"Proboha, to vůbec nemá co dělat s tebou," zareagoval bez váhání. "Mohl jsem tě prostě ignorovat, ale já chtěl..." Zastavil se.

"Pozvat ji na rande?" doplnil ho Jonny a Nick přikývl. "Nevypadáš moc přesvědčeně."

"Já jen... přijdu si docela dost zmatený," přiznal.

"V čem přesně?"

V citech. To mu ale říct nechtěl. Možná spolu probírali Bellu a pozvání na rande, kdyby mu ale řekl pravdu o jeho emocích, kterou poslední dobou sám ani pořádně neznal, viděl by mu do hlavy až moc a to ho děsilo. 

"Já sám nevím," zalhal. Jen si byl najednou jistý, že rande s Bellou nebyl nejlepší nápad. A i když nejprve chtěl rande druhé, hlavně, aby napravil svou reputaci z druhého, v tu chvíli, v tu minutu už si tím tolik jistý nebyl. "Jak to, že jsi vůbec přijel tak rychle?" zeptal se, aby alespoň trochu změnil téma. 

"Josh bydlí kousek od Belly," přiznal. "Někdy zkoušíme u nich v garáži. Skončili jsme zkoušku, když jsi mi napsal."

Chápavě přikývl. "To dává smysl," zamumlal.

"Co, myslel sis, že se schovávám někde za rohem a čekám na moment, kdy tvé rande skončí?" zeptal se lehce pobaveně."

Nick protočil očima. "Ne."

Napil se vína. A ani tady se neubránil pořádnému ušklíbaní z té chuti, byla ovšem mnohem snesitelnější jak pivo. Přes to mu Jonny nabídl jeho plechovku. "Tohle je ovocný. Třeba ti bude chutnat víc."

A až v tu chvíli, jak mu Jonny podával svou plechovku, si uvědomil. "Počkej, jak můžeš pít, když řídíš?!"

Jonny se ušklíbl a natočil plechovku tak, aby Nick viděl ten velký nápis nealkoholické pivo. Přes to se zamračil. "Proč bys pil něco tak hnusného, když se z toho ani neopiješ, dobrovolně?"

Přesto si plechovku vzal. Přesto si usrkl, protože třeba měl Jonny pravdu, třeba mu bude chutnat víc. Když mu ale přistála tekutina na jeho chuťových pohárcích, už vážně měl chuť plechovku po něm hodit. "Fuj," ulevil si. "Taky hnus."

Jonny se nahlas zasmál a vzal si plechovku zpátky. "Ty jsi marnej."

Aby pravdu řekl, nějakou takhle uvolněnou atmosféru si na svém rande představoval. Bylo ale nevěr cokoliv srovnávat, protože přece jen si výborně rozuměl i s Bellou do chvíle, než jejich setkání dali nálepku, než si určitě oba vytvořili určitá očekávání.

Měnil názory každou minutu, ale v tu chvíli si zase řekl - musí s ní zkusit i to druhé rande. A tentokrát nejlépe bez nějakých očekávání. 

Dal si další lok vína, především, aby přebil Jonnyho pivo. "Jaký bylo tvé první rande?" zeptal se pak.

Bylo to troufalé? Ano. Ale přišlo mu to docela na místě. Navíc, Jonny věděl téměř vše o něm a o Belle, on o jeho zmíněném vztahu ani ň. Zasloužil si něco zpátky. 

Šlo ale vidět, že ho tou otázkou trochu rozhodil. Dlouho mlčel, až si Nick myslel, že se mu ani nedostane odpovědi. Pak ale odpověděl: "Musím uznat, že si doteď nemůžu stěžovat. Bylo skvělý."

"Co jste dělali? A bylo to s tím člověkem, co jsi byl rok ve vztahu?"

Přikývl. A pak se pousmál. "Jen jsme... chodili. Povídali si."

Nick si povzdechl. Doufal v inspiraci, co by mohl vymyslet na druhé rande, ale tohle nepřicházelo v úvahu. Přišlo mu, že to opět dávalo až moc prostoru na atmosféru, která ovládla i dnešní večer. A tomu se chtěl vyvarovat.

"Aha. No, myslím, že na druhé rande ji vezmu asi do kina, ať se vyvarujeme mluvení."

Jonny se uchechtl. "Nezapomeň jí pak dát ruku kolem ramen uprostřed filmu."

"Oh, to samozřejmě. A půjdeme na horor, abych ji mohl schovat v náruči, až se bude bát."

"Ideálka."

Když se dosmáli, stejně se Nick opět ztratil ve svých myšlenkách. A pak zamumlal: "Nevidíš třeba něco o mé romantické budoucnosti ve hvězdách?"

"Opět chceš mé mizerné čtení, kdy řeknu tu první věc, co mě napadne?"

Přikývl. "Zkus být co nejvíce objektivní a ne že mi čistě řekneš, že to bude dobrý, abys mě potěšil."

"Já jsem vždy plně objektivní," odvětil Jonny a podíval se dramaticky k nebi. "Vidím, vidím ve hvězdách," začal s divadlem, "že brzy se dočkáš té náklonností, na kterou čekáš-"

Nick ho plácl po paži, aby přestal, smál se ale. "Víš co, raději toho nech, tohle je strašný."

Jonny se pousmál a shlédl ke své plechovce. "Ne ale fakt. Věřím, že to druhé rande dopadne líp. Nepřijdeš mi jako ten marnej typ. Jen se to dneska... proti nepovedlo. To se prostě někdy stane."

Lehce přikývl. "Díky, Jonny."

Seděli tam ještě asi deset minut, než se zvedli a vydali se zpátky k motorce. Cestou vyhodili plechovky do nejbližšího koše. Cestou se Nick lehce zachvěl. Přece jen se už ochlazovalo a nepočítal s tím, že bude tak dlouho venku. 

Jonny si toho všiml. A hned, jak došli k motorce, vytáhl z kufru lehkou mikinu. Ten kufr musel být opravdu nekonečný. "Obleč si ji, jinak na té motorce zmrzneš," pobídl ho.

Nick neprotestoval, jen poděkoval a rychle si ji oblékl. Praštila ho do nosu Jonnyho vůně, kterou mu předtím chválil. 

Nasadil si helmu a už jako zkušený, posadil se za Jonnyho a pevně ho objal. "Ke stadionu trefím," promluvil Jonny, když si sám helmu nasazoval. "pak mě budeš muset ale navádět. Když bude nějaká křižovatka, zatáčka, ukaž mi."

"Tak jo."

A tak vyjeli. Ke stadionu opravdu Jonny trefil bez problému, pak ho Nick tedy naváděl, že mu ukazoval, kde a kdy zabočit. Když byli už ve vedlejší ulici, štípl ho do nohy, aby zastavil. Tátové by ho zabili, kdyby ho viděli slézat z motorky. 

Jonny zastavil a Nick seskočil z motorky s komentářem, že už to raději dojde. Sundal si helmu a podal ji Jonnymu, který pro ni natáhl ruku. Pak si začal ještě sundávat mikinu, ale Jonny ho zastavil.

"Dáš mi ji, jak se příště uvidíme," řekl. "Je už docela zima."

I když by to bez té mikiny zvládl, poslechl ho. "Nebydlím tak daleko, ale dobře."

"Tak hodně štěstí s druhým rande," prohodil Jonny. "Kdybychom se mezitím neviděli."

"Děkuju. Vlastně za všechno děkuju," řekl upřímně. 

"Když můžu, pomůžu."

Když Nick odcházel, neotáčel se. Až podezřele dlouho ovšem neslyšel, že by Jonny odjížděl. To uslyšel, až když téměř zabočoval k hlavním dveřím. 

Přesto si jeho mikinu sundal, než vešel dovnitř. Jen kdyby si tátové všimli, že má na sobě něco divného. To by se už hůře vysvětlovalo, protože i když jim stručně řekl, jaký večer byl, Jonnyho úplně vynechal.

- - -

kamarádi, já nevím jestli zítra stihnu kapitolu, pojedu bez přestání od pěti od rána, do devíti, takže asi vypnu pak :DD