Nick prošel kolem onoho koše, kde tenkrát vyhodil růži, tentokrát se ale u něj nezastavil, nová růže pevně v jeho ruce. Srdce mu docela rychle bilo. Ruse se mu potily, což se mu ani trochu nelíbilo. 

Ale tohle už bylo stoprocentní rande. Protože se Belly zeptal na přímo. 

Předcházelo tomu spoustu zpráv s Jonathanem, který přece jen měl zkušenosti z přes rok dlouhého vztahu, a tak se s ním radil, jak to udělat nenuceně. Přišlo mu to docela komické, jelikož do té doby vždy chodil pro rady k tátům.

Tentokrát? Nemohl. Mateo nebyl typ, co by sám něco inicioval, když byl ještě nezadaný a Chris byl naopak až moc přímočarý. Nick potřeboval nějaký balanc přesně mezi. Především, aby se z toho nezbláznil. 

Takže když se minule viděli, aby jí pomohl s matematikou, protože se ukázalo, že v ní lehce zaostává, zatímco Nick exceloval, na Jonnyho radu téma rande vytáhl při rozloučení před kavárnou, kde se sešli.

"Vidíme se? Napíšem si?" zeptala se Bella nevinně, lehký úsměv na její tváři. 

"Vlastně, říkal jsem si, že bychom se mohli domluvit hned na něčem, co neobsahuje školu," vytáhl ono téma opatrně. 

"Jako třeba?" uchechtla se lehce, očividně lehce zmatená.

"Že bychom mohli jít spolu na rande, jestli bys chtěla."

Nejprve ani nedokázal uvěřit, že to ze sebe fakt dostal. Pocítil ale hned jistou úlevu, i kdyby měla být odpověď jakákoliv, věděl, že to aspoň zkusil a-

"Jasně," pousmála se ještě víc. "Můžeme zajít na rande. Akorát teď budu týden pryč se školou, nevadilo by...?"

"Ne, ne, vůbec. Napiš mi, jak budeš mít čas. Přizpůsobím se," pousmál se. "Jsem rád, že souhlasíš."

"Já jsem ráda, že ses zeptal," opětovala mu úsměv.

Takže teď na ono rande opravdu šel, i když téměř tři týdny od této jejich konverzace. Bella na týden odjela, vrátila se s horečkou a další týden proležela. Domluvili se tedy až o víkendu po dalším týdnů, jelikož obě jejich školy se rozhodly je málem usmrtit nejrůznějšími testy. 

Měl ale čas se pořádně rozmyslet, jestli udělal správně. A zatím měl čistě pocit, že ano. 

Jonny mu v tu chvíli napsal. Jsi připravený?

Jak nikdy, odepsal hned. 

A hodně rychle poznal, že nebyl připravený vůbec. 

Jako by ta nálepka rande změnila je oba. Najednou byli více nervózní, najednou jejich konverzace nebyly tak hladké jako normálně. Najednou zkrátka nerozuměli tak, jako když tomu nálepku nedávali.

Ale růže se jí líbila, potěšila ji. Měla ji na stole vedle sebe v restauraci, kde byli a občas si nevědomky hrála s jejími listy. Aspoň něco se mu tedy ten večer povedlo. 

Až když se loučili, rozhodl se atmosféru adresovat. Možná to mohl udělat dřívě, možná by ji to právě že ulehčilo, nechtěl si ale přiznávat, že si ten den úplně nerozuměli. "Promiň," zamumlal na verandě před jejím domem. "Asi jsem dneska nebyl svůj."

"Nebyla to tvoje chyba, byli jsme nervózní," snažila se ho povzbudit. Jelikož měl sklopenou hlavu, jemně ho vzala za bradu a zvedla mu pohled. "Chybami se člověk učí. Takže jsem si jistá, že druhý pokus bude lepší."

Překvapeně se na ni podíval. "Takže bys šla i na druhé?"

Pokrčila rameny. "Jestli chceš ty, nezahazovala bych to po jednom dni."

Sebevědomě usmál. Nechtěl vypadat, jakoby váhal, jakoby mu v hlavě nezněla dokola Mateova slova, že na rande s tím správným člověkem by se měl cítit příjemně a být sám sebou. "Tak jo. Zkusme to ještě jednou."

Rozloučili se. Sotva Nick opustil jejich pozemek, napsal Jonnymu. Tohle byla katastrofa. 

Ten mu odepsal téměř hned. Nasdílej mi polohu, napsal a hned mu poslal do zpráv jeho telefonní číslo, protože přes Instagram to přece jen nešlo. Nick si tak jeho číslo uložil a pak ho přes aplikaci Najít přidal. Odeslal mu svou polohu. Až pak se vlastně zeptal, na co ji potřebuje.

Jonny mu ale neodpověděl. Paráda. Moc se nehýbej.

A tak byl Jonathan u něj do pěti minut i s jeho motorkou.

Nick nasucho polkl, když před ním zastavil a sundal si helmu. Už stačil jen zpomalený záběr, vážně. Jonny se naklonil a potkal na malý kufr v zadní části. "Tady máš helmu. Sedej."

Ihned začal vrtět hlavou. "Rodiče by mě zabili, kdyby se to dozvěděli."

"Kde že to bydlíš?"

"Kousek od stadionu."

"To je doslova druhá strana města, ne?"

"A?"

"Neuvidí nás. Sedej."

Nick pomalu k němu přešel, otevřel kufr a vyndal helmu. Kupodivu mu sedla téměř perfektně. Pak ale zůstal tupě stát vedle. Jonny se něj tázavě podíval. V tom motorkářským oblečení vypadal... skvěle. 

"Uhm," vydal ze sebe Nick neurčitý zvuk. "Nikdy jsem s nikým nejel."

"Neříkal jsi, že Simon má motorku?"

"Jo, ale nikdy mě nesvezl, protože rodiče mi to zakazovali," vysvětlil. "Nechal mě maximálně si na ni sednout."

Jonny se uchechtl. "Sedni si za mě. A chyť se mě kolem pasu."

Nick ho poslušně poslechl a sedl si za něj. Pak se trochu váhavě předklonil a omotal mu ruce kolem pasu. Překvapilo ho, když mu Jonny, nejspíše nevědomky, položil jednu dlaň na jeho ruce. "Více se na mě přimáčkni, je to tak bezpečnější."

"Doufám, že jsi zodpovědný řidič," zamumlal Nick, ale opět udělal tak, jak mu bylo řečeno. 

"Máš dva táty. To si piš, že si dám majzla," odpověděl Jonny pobaveně, pustil Nicka a nasadil si helmu. "Nakláněj se se mnou v zatáčkách. A kdyby cokoliv, někam mě štípni a já zastavím."

Přikývl, protože viděl, že ho Jonny vidí v zrcátku. Dýchal mu doslova na krk. A zároveň vlastně i nasával jeho vůni a že voněl hezky. 

"Kam vůbec jedeme?"

"Někam, kde mi budeš moct povyprávět, co se dneska podělalo, abychom to nerozebírali pár metrů od jejího domu. Pak tě samozřejmě hodím domů."

"Ale-"

"Do vedlejší ulice. Ať tě tátové nevidí, jak slézáš z motorky, neboj," uklidnil ho pobaveně. Pak ho vzal ještě jednou za ruce a trochu potáhl, aby Nicka donutil se chytit, obejmout ho ještě pevněji. "Drž se, prosím tě."

"Znervózňuješ mě. Je tohle dobrý nápad?"

"Věř mi taky trochu!"

Nick mu ale věřil, samozřejmě, že ano. Jen se zkrátka trochu bál, jelikož takhle na motorce ještě nikdy nejel, což bylo lehce paradoxní vzhledem k tomu, že si chtěl jednu pořídit. Měl ale rád věci pod vlastní kontrolou, proto ho znervózňoval fakt, že má teď být pouze jako spolujezdec. 

Než Jonny opět nastartoval, dovolil si zavřít oči. Zhluboka se nadechl. A pak z něj vypadlo: "Hezky voníš. Co máš za voňavku?"

Cítil, jak se Jonny zasmál. "Nemám tušení. Nějakou náhodnou, co mi doma spadla první pod ruku."

Musel se začervenat. Možná by se mohl začít více ovládat. 

Jenže tady byl Jonny, v motorkářským oblečení, s motorkou a on pro tyhle věci možná měl lehkou slabost. Ještě když hezky voněl.

Pak se rozjeli. Nick se nejprve musel držet Jonnyho jako klíště, dřív nezastavil, aby ho upozornil, že nemůže ani dýchat. Pak se ale uvolnil, pak si to začal užívat, pak se mu totiž i potvrdilo, že jeho nápad si koupit vlastní motorku byl definitivně na místě, protože to miloval. 

Zastavili na okraji parku. Bylo teprve půl deváté večer a tak viděli ještě několik pejskařů, kteří brali své miláčky vyvenčit na poslední chvíli. Jenže Nick tenhle park moc dobře znal. 

"Najdeme nějakou lavičku-"

"Vím tady perfektní místo," přerušil Jonnyho Nick. "Můžeš nechat motorku tady?"

"Jasně."

"Tak pojď."

Tak ho dovedl na místo, které mu ukázali tátové. Skrytá vyhlídka na město vedle opravdové vyhlídky, která většinou byla přelidněna. Jeho tátové na tom místě měli první rande. Mateo tam požádal Chrise o ruku. Bylo to jejich romantické, místo, které pro ně znamenalo všechno.

A on sem přivedl Jonnyho, uvědomil si. 

"Jak o tomhle vůbec víš?" zeptal se Jonny, když se otočil zpátky ke keři, kterým museli prolézt. Normálního člověka by to normálně nenapadlo.

"Uhm, s táty jsme to tu jednou našli," zalhal. A pak rychle změnil téma. "Kažopádně, to rande vůbec nenapadlo tak, jak jsem si myslel, že dopadne." A dal se do vyprávění. 

- - -

adklfjafkn i love