"To je... úžasný."

Jonny se na něj usmál. Ta jeho radost v očích nešla přehlédnout, když Nickovi řekl o jejich nové úspěchu. Měsíc dlouhé turné po východním pobřeží, vždyť o tom se jim mohlo jen zdát!

"Že jo? Já... ani nevím, jak jsme si to zasloužili," vydechl Jonny.

Seděli na zídce. Opět. Nick tak nějak předpokládal, že se z toho stala nová tradice, tátům už taky vysvětlil, že jezdí z práce později, protože se baví s kamarádem. Jenže tahle nově vzniklá tradice zase hodně rychle zanikne, jestliže pojednou na turné, kde se proslaví. Nebyla šance, aby se po návratu vrátili do tohoto zapadlého baru, aby se nadále scházeli pokaždé, co šel Nick vyhodit odpadky.

Bylo mu to upřímně líto.

"A kdy vyrážíte?"

"Ještě to není ani oficiálně oznámený, že jo," odpověděl ledabyle, pak zpozorněl a píchl Nicka do hrudi. "Takže ne, že to někomu řekneš. Každopádně turné začíná za necelé dva měsíce? Šest týdnů? Nějak tak. A je toho tady tolik, co teď musíme vyřešit."

Jonny mu podal plechovku nějaké limonády. Byla to snad další tradice, že vždy něco přinesl na pití a s Nickem to sdílel. A tak si opět usrkl a podal mu ji zpátky. Otřel si rty.

"A oznámí se to kdy?"

"Do konce týdne určitě."

Byl za něj rád, to samozřejmě, proto nedokázal pocit, proč byl jistým způsobem i smutný. Měsíc nebyla ani tak dlouhá doba a i když si už troufal říct, že jsou kamarádi, nebyla to zas tak dlouhá doba, aby necítil pro svého kamaráda čistě radost.

Nejspíš ho více trápilo to, že po návratu ho už jen tak potkávat nebude.

Jonny do něj šťouchl ramenem. "Mohl by ses přijet podívat na nějaký koncert."

"A zařídíš mi vstupenku zdarma?"

"Jasně. Převleču tě za zvukaře."

"Oh, to já se velice dobře umím... zvukařit."

Oba se zasmáli. A pak Jonnymu začal vyzvánět telefon.

Podíval se na jméno volajícího tak, jak tam vedle nich telefon ležel, pak se tiše omluvil, že tomhle musí vzít a hovor přijal. "Ano?"

Volající na druhé straně mluvil. Jonny přikyvoval a krátce odpovídal. Pak řekl, že si ji zítra vyzvedne a bude platit zlatem. A když hovor tipl a odkládal mobil zase pryč, prohodil. "Promiň, kamarád mi opravuje motorku. Už je to hotový."

Nick zamrzl tak, jak dlouho ne. On měl ještě k tomu motorku? Polila ho téměř dětská radost a ze široka se usmál. "No to si děláš srandu. Já teď na jednu šetřím."

"Vážně." Nebyla to otázka, klesl hlasem.

"Proto pracuji tady," kývnul hlavou za sebe. "A proč ty zníš, jako by to bylo něco překvapivýho?"

Uchechtl se. "Protože je. Nevypadáš jako motorkářskej typ."

"Protože teprve budu!" namítl. "Strýc má motorku. Vlastně Simon, ten, co tě bral do nemocnice. Od malička se mi to líbilo."

Jonny si ho trpělivě dlouze prohlížel a očividně přemýšlel. Pak opět zavrtěl hlavou. "Hm, ne, stále ho v tobě nevidím."

Nicky se uchechtl. "Co, mám hrát v cool kapele a nosit paličky v zadní kapse, abych vypadal jako motorkář?"

Jonny se zamračil. "Paličky v zadní kapse jsou nepraktický. Hlavně, když si na ně sedneš. Ale myslíš si, že jsme cool, co?"

"Samozřejmě, že si myslím, že jste cool," odpověděl Nick, jako by to nemělo být očividné. Nikdy ale nešetřil slova chvály vůči jejich vystoupení na festivalu a teď ještě měli vystupovat jako předskokani, jiné označení ani použít nešlo.

Jonny se vděčně pousmál, sklopil pohled a postrčil plechovku opět k němu. Nick se tak znovu napil a tentokrát si ji nechal v ruce. Tak trochu ji propaloval pohledem, když opatrně řekl: "Asi už nebudete hrát tady, že? Po návratu."

"Asi ne," přiznal hned Jonny, bez váhaní. To akorát Nickovi potvrdilo, že i to asi bylo v té odpovědi zbytečné. Lehce přikývl. Jonny se podíval k nebi. "Bude ti to chybět?"

"Co?"

"Tohle. Sezení na zídce u smradlavých popelnic s čímkoliv, co ten den donesu na pití."

Snažil se skrýt veškeré své emoce. "Ještě, že už nenosíš pivo, ještě to tu mohlo smrdět," snažil se odlehčit konverzaci. A pak mu v přesně ten samý moment, co Jonny promluvil, došlo, proč nenosí pivo.

"Kdybych nosil pivo, nemáš co pít."

Nick se na něj překvapeně podíval. Pak si uvědomil, že musí svůj obličej trochu více ovládat a nasadil neutrální výraz.

Jonny ještě dodal: "Ten tvůj výraz, když sis usrkl toho piva, vidím doteď."

A tehdy, tehdy to byl ten moment, kdy si řekl, že se jeho bisexuální stránka poprvé vážně ozvala, když jeho srdce lehce poskočilo. Protože tohle bylo zkrátka... sladký.

Jonny nevěděl, které dny pracuje, nevěděl jeho rozvrh, chodíval s colou nebo limonádou na zídku pokaždé pro případ, že se Nick objeví?

Nevěděl, co ani odpovědět. Takže na první dobrou byl rád, když Jonny změnil téma, hned na to by se ale vrátil zpět k jejich konverzaci, když se zeptal: "A jak to jde s tou holkou?"

Sám nevěděl proč, ale byl nervózní, když měl rozebírat Bellu s Jonnym. Něvěděl proč, byl to jeho kamarád jako každý jiný a třeba s Caroline to řešil normálně. Možná to bylo tím, že si Jonnyho představoval jako někoho, kdo má určitě mraky zkušeností, kdo by se jen zasmál tomu, že nedonesl Belle ani růži, protože vycouval.

"Jmenuje se Bella," začal pomalu, když si uvědomil, že před ním její jméno ještě ani nezmínil. "A zatím... nijak, asi. Sešli jsme se podruhý, povídali si."

"A myslíš, že má o tebe zájem?"

"Asi jo," přiznal.

"Takže kdybys ji pozval na rande, ne jen tak ven, myslíš, že by souhlasila?"

"Asi?"

Jonny protočil očima. "To tvoje asi. Tak to udělej."

"Hele, nevím, jestli můžu přijímat randicí rady od tebe, kdo ví, jestli máš nějaký zkušenosti. Co já vím, třeba nevíš, o čem mluvíš," odfrkl si.

"No dovol, mluvíš s někým, kdo má zkušenosti z přes rok dlouhýho vztahu."

Nestihl se zastavit. "Aktuálního?"

Chvíli se odmlčel, pak zavrtěl hlavou. "Ne, bývalýho."

Nick naprosto ignoroval ten pocit, jako by se mu ulevilo, protože ho nechápal. "Oh, promiň, nic mi do toho není."

"V pohodě," pousmál se smutně Jonny. A pak snad poprvé od toho, co se poznali, mezi nimi nastalo trapné a mučivé ticho.

Nick mu podal zpátky plechovku. "Asi... asi bych měl jít. Slíbil jsem rodičům, že s nimi povečeřím," zamumlal.

"Jasně," odpověděl ihned Jonny a bez váhání seskočil ze zídky. Nick očekával trapné rozloučení, ale Jonny opět vodu trochu rozbil, když na něj ukázal prstem. "A pozvi Bellu na rande."

Uchechtl se. "Uvidím."

Jonny protočil očima, ale pobaveně. "Ty jsi na zavraždění."

Pokrčil se smíchem rameny a pak se otočil k odchodu. Když byl zpátky v dílnách, vykoukl ven a uviděl, že Jonny tam ještě stojí, pohled na plechovce v jeho ruce. Pak ji vyhodil, otočil se a konečně se vydal do baru.

Nick si v tu chvíli uvědomil, že mu neřekl, že mu to bude chybět, tohle jeho posedávání. A hlavně, nezjistil jeho názor. Moc by ho ale zajímal.

- - -

nebojte, ještě chvíli si tady jonnyho necháme, než se vydá tourovat:D