Nick musel uznat, že byl lehce zklamaný, když měl svou první směnu v dílnách ve stejný den, jako The Pulse vystupovali v sousedním baru a Jonathan neseděl na svém klasickém místě u popelnic.

Donesl pytel s odpadky k černé popelnici a hodil ho dovnitř. Když ji pak zavíral, málem vyjekl strachy.

"Hey, Nicky."

Otočil se. Jonny stál za ním, tentokrát s lahví coly v ruce, na tváři lehký úšklebek. Tak přece jen tu byl. A Nickova zklamanost se tak úplně vytratila.

Jonathan kývnul k zídce. "Sednem si?"

Nick se píchnul prstem do hrudi. "Já?"

Přikývl. "Ještě jsem z tebe pořádně nevytáhl, jak jste si užili festival. A naše vystoupení, samozřejmě."

Bylo vcelku vtipné, jak se snažil vylézt na zídku. Nikdy Jonnyho vlastně neviděl, jak se dostával nahoru, jen dolů. Šlápl tedy na pororozbitý kýbl u jedné z popelnic, vyskočil na tu a pak na zídku. Pak se otočil a kývl na Nicka. "Tak pojď."

Jeho lezení nahoru bylo mnohem více nemotorné. Když se dostal na popelnici, Jonny k němu natáhl ruku a pomohl mu s překonáním poslední překážky až na horu. Nick lehce znervózněl, když tam najednou stál a uvědomil si, že odsud se to zdá mnohem vyšší. Nasucho polkl.

"V pohodě?" zeptal se Jonny. Kupodivu Nicka ještě za ruku držel, jelikož si všiml jeho zaváhání.

"Sednem si?" vyhrkl ze sebe Nick, vyvlekl se z Jonnyho dlaně a rychle se posadil. ned byl o něco klidnější.

Jonny přistál vedle něj a hned mu nabídl lahev s colou. Nick ji mlčky přijal, napil se a dal mu ji zpátky. Pak si odkašlal. "Ještě jednou děkujeme za ty lístky. Vážně jsme si to užili."

"Je divný, že mi tolikrát děkuješ, i když to bylo jen mé poděkování za to, že jste mi zachránili nohu," odpověděl Jonny. Sám si Coly usrkl.

"A už dobrý?"

"Když hraju moc dlouho, začne mě to trochu bolet, ale není to nic strašnýho," přiznal. "Dávám tomu tak týden a bude to v pohodě."

"To rád slyším," pousmál se Nick a uhnul pohledem. Raději se díval na své nohy plandající ve vzduchu.

"Jinak... set se vám teda upřímně líbil, jo? Nepsal jsi to jen tak?" zeptal se Jonny.

Nick pokrčil obočí. "Ale ale, co tě tak moc zajímá můj názor? Stejně tomu nerozumím."

"Možná právě kvůli tomu, že tomu nerozumíš. Můžeš mi dát reakci čistě na zážitek z našeho koncertu bez nějakého analyzování hudby."

Pousmál se. "Okay. No... Ty rovery byly boží. Myslím, že jste tím fakt rozrproudili publikum, protože je pochopitelný asi, že hodně lidí vaši originální hudbu nezná, takže to byl dobrej tah. Pak i vaše originální hudba... líbí se mi, i když jsem si nejprve nemyslel, že by to mohl být můj styl. Jste naživo fakt skvělí."

Jonny ho opravdu pečlivě poslouchal, pak se spokojeně usmál. "To ovšem rád slyším. Co ostatní?"

Zatvářil se zmateně. "Kdo ostatní?"

"Viděl jsem vás pak později, než jsme odjížděli, že jste se chytli nějaké party holek. Od nich nemáš reakce?"

Ha, no jo. Vždyť vlastně už věděl, že je Jonny viděl. Že se chytli "party", i když Nick se chytl možná tak jenom Belly. "Uhm..." Vlastně neměl tušení, co na ně říkaly Belliny kamarádky, věděl jen její názor. A tak ho roztáhl na všechny tři. "Taky se jim to moc líbilo. Ty ses jim líbil nejvíc, vlastně."

Ten zvuk, který ze sebe Jonny v tu chvíli vydal, byl zkrátka k smíchu. Bylo to něco mezi uchetnutím a zachechtáním, hned na to si dal dlaň před rty, jako by se snažil se nesmát.

"Co je?" zeptal se Nick pobaveně.

"Nic, nic. Jen mi to přijde prostě vtipný, takový... nečekaný. Ten festival nám hodně pomohl se trochu zviditelnit a že já byl něčí oblíbenec?"

"Myslím, že o tom docela vypovídaly i ty davy, co se s tebou chtěly fotit," podotkl.

"Jo, to bylo taky nečekaný. Myslím, že mám na všech fotkách stejně blbý překvapený výraz. Na tom asi budu muset ještě zapracovat."

Nick se zasmál. Upřímně, Jonny vypadal jako fotogenický člověk, což dokazovaly i momentky z koncertů, protože vážně, kdo dokázal na momentkách vypadat dobře? Takže mu ve finále úplně tak nevěřil. "Myslím, že jsi dostal holky do kolen i s tím údajným blbým výrazem, hele."

Jonny se uchechtl a sklopil pohled. "Nevím, co si o té náhlé pozornosti myslet."

"Není to to, co každá kapela chce? Pozornost? Proslavit se?"

"Jako jo," přiznal. "Ale já bych byl nejraději, kdybych mohl dělat čistě hudbu, čistě jen vystupovat a tyhle interakce s fanoušky... trochu omezit. Je to moc krutý? Měl bych být vděčný, ale já dělám hudbu hlavně pro sebe a najednou se mám fotit s holkami a podepisovat se jim na prsa? Wow."

"Neříkej, že to někdo po tobě chtěl," vydechl Nick, zatímco se snažil nesmát.

Jonny mlaskl a přikývl. "Jo. Na tom festivalu hned dvě."

To už lehce smíchy vyprskl, Jonny se taky zasmál. A pak Nick řekl něco, čeho ihned litoval. "Já myslela, že si vaše kapela užívá pozornost holek soudě dle toho dne, co jsem našel tvou občanku."

Jonnyho úsměv se tak trochu vytratil z tváře. "Oh, tohle..." řekl jako první váhavě. Veškeré vtípky byly najednou pryč a Nick si uvědomil, že opravdu šlápl vedle. "Kluci... kluci si užívají tu pozornost, holky, alkohol, i když pít může legálně jen jeden. Já moc ne. Proč myslíš, že vždy vysedávám na zídce u popelnic, zatímco oni vevnitř pijí a flirtují s holkami?"

Nick na něj chvíli jen vyjeveně koukal, protože upřímně, takovou odpověď nečekal. Jonny ho musel přivést zpátky na zem, aby se vzpamatoval. "Vždyť ale... kluci říkali, že jsi ztratil občanku, protože..."

Nechtěl to raději ani doříct a šlo vidět, že se Jonathan snaží rozpomenout, co tenkrát říkali. Když si to uvědomil, vykulil oči a téměř začal koktat. "O můj bože, ne, to ne, proboha," uchechtl se. "Byl jsem tu s jednou z nich, to ano. Povídali jsme si. Políbili se. Toť vše."

"Oh, okay," zamumlal Nick v odpověď, protože vážně, co se na tohle vůbec odpovídalo? Na druhou stranu, to on si začal, to on se doptával. A asi byl rád, že si to Jonny s nikým nerozdával u popelnic, který bar sdílel s dílnami.

"Ale ty," šťouchl do něj lehce Jonny, "ty máš nějaký úlovek, ne?"

"Úlovek," zopakoval pobaveně. "To bych úplně neřekl. Jen... povídali jsme si. Na tom festivalu, myslím. Pak jsme se sešli. A povídali si zase."

Jonny nakrčil obočí. "A? Bude z toho něco?"

"Možná?" odpověděl nejistě. "Je to super holka. Uvidíme, jak se to vyvine."

"Uvidíme jak se to vyvine," zopakoval Jonny takovým hlasem, že si z něj očividně dělal srandu. "To si může říct možná tak ona. Ty bys měl určovat, jak se to vyvine snad, ne?"

Vydechl. "Když já pořádně nevím, co chci, a měním názory každých deset minut."

Jonny chvíli mlčel, jako by řekl něco, s čím opravdu hluboce souhlasil, tak se na něj i díval. A pak řekl: "Na tom festivalu to vypadalo, že si opravdu rozumíte od první minuty. Takový lidi by sis neměl nechat proklouznout mezi prsty."

Nechtěl zabíhat do vážných témat, potřeboval to odlehčit. A tak troufale řekl: "My si taky docela rozumíme od začátku, nemyslíš?"

Mávnul rukou. "Jakoby jo, ale je to jiný. Není to tak, že by námi mohlo být něco víc, víš jak to myslím."

A Nick to samozřejmě hned pochopil. Jonny věděl o jeho sexualitě, přece jen mu to prozradil ten den, co mu četl z hvězd. Což znamenalo, že i když z Nickovy strany by to možné bylo, z Jonnyho ne. To mluvilo jasně.

"Jo, vím," odpověděl nakonec, aby něco řekl.

Jonny se podíval ke hvězdám. "Každopádně čtu ve hvězdách, že dnešní koncert bude stát za to, takže se jdu připravit. Rád jsem tě viděl," řekl a seskočil. Kouknul nahoru na Nicka, ten jen kývnul k popelnicím na druhé straně, aby dal najevo, že on určitě skákat nebude.

Jonny zmizel v baru. A asi opravdu měl nějaké speciální schopnosti, protože ten koncert stál za to. Dostali totiž nabídku jet na turné jako předskokani mnohem větší kapele.

- - -

heh, Jonny je zpátky, aby byl za chvíli zase v budu :D