Den uběhne až moc rychle a nastane čas se rozloučit. „Přijdeš, že jo?" obejmu Ann, která má na krajíčku. „Si piš, musím vidět jak to u tebe doma vypadá." Pustí mě, abych se mohla rozloučit s Kolbeinem. „Ahoj tati," pošeptám mu do ucha. „Jsem na tebe pyšný dítě." „Díky. Za všechno," podívám se na Grense, který se loučí s klukama. „Jsem moc rád jak to dopadlo. Věřím že budete šťastní," přikývnu a políbím ho na tvář.

„Tak co vy lenoši," obejmu Marcuse, který okamžitě střelí pohledem po Grensovi. Ten se jen zasměje a odejde za Ann, která ho táhne za ruku pryč. „Vy přijdete, že jo? Pochybuju že by jste si nechali ujít párty," zakřením se na ně. „Si piš, doufám že budeš mít dost piva," ozve se Einar. „No, hlavně počítejte s tím, že tam nebudete sami, jasné!" ukážu na něho prstem. „Neboj, dám na ně pozor," řekne Askel. Usměji se na něho a obejmu, „Mám vás ráda kluci."

Na okraji lesa všem ještě zamávám a zamířím mezi stromy, kde čeká Grens. „Co to máš?" pokynu ke krabici, kterou má přivázanou k zádům. Nebuď zvědavá. Jen zavrtím hlavou a přeměním se.

Cesta zpět se mi zdá kratší a uběhne rychle.

Eirin na nás už čeká. „Ahoj," obejmu ji plná dojmů a šťastná že jsme je mohla všechny vidět. „Ahoj, jdete akorát." Rozhodla jsem se dočasně každý večer pořádat společné večeře, abych mohla všechny lépe poznat. Zároveň to pro mě je ale hodně vyčerpávající, snažím se soustředit a pamatovat si vše, co mi kdo o sobě řekne.

Jsem Grensovi vděčná, celou dobu ho mám po boku a je pro mě obrovskou oporou. Když všichni odejdou uvědomím si, jak moc jsem za celý den vyčerpaná.

„Zlato," ozve se mi u ucha. Uvědomím si, že jsem usnula. Zamrčím a ani se neobtěžuji otevřít oči. Zasměje se a zvedne mě do náruče. Omotám mu ruce kolem krku a znovu usínám.

Dny plynou rychle, dnes mají dorazit všichni na návštěvu. Moc se těším až je seznámím.

„Něco pro tebe na dnešek mám," vyruší mě z myšlenek Grens. Podívám se na krabici a uvědomím si, že je to ta samá, kterou si vzal z domu. Položí ji přede mě a čeká až ji otevřu.

Jsou to černé šaty, s otázkou v očích se na něho podívám. „Kupoval jsem se tehdy spolu s těmi zelenými, nemohl jsem se rozhodnout, které ti budou slušet víc," obejmu ho a políbím. „Moc děkuju."

Obléknu se a podívám do zrcadla v koupelně. Vlasy jsem si mírně navlnila, ty šaty byly dokonalé. Jednoduché, ale efektní. Musím uznat že Grens má vkus. A co jiného sis myslela? Ozve se má vlčice. Budeme nejhezčí na celé párty. Pousměji se a připustím že s ní souhlasím. Obuji si černé lodičky a jdu do ložnice, kde Grens sedí v křesle a pije whisky. Sklenice v jeho ruce se pomalu točí, jakmile mě uvidí zkamení.

Slyším jak se prudce nadechl a vstal. Cítím se divně, sklopím hlavu a skousnu si ret. „Proč se stydíš?" zeptá se pobaveně. Pokrčím rameny, „Nevím, to jak se na mě díváš mě znervózňuje." Nadzvedne mi bradu a povytáhne obočí. „Tak si zvykni, protože tak se na tebe budu dívat celý večer," lehce mě políbí až se mi zachvějí nohy.

„Jsi nádherná, sjelevenn," zašeptá a opře čelo o mé. Pousměji se. „Ukaž, spravím ti límeček," zvednu ruce a snažím se ho upravit. S úsměvem se na mě dívá. Dotkne se ramene a podél ramínka sjede až do výstřihu. „Co děláš?" nedokážu se soustředit. „Nemůžu si pomoct," zachraptí a políbí mě na krk. Přivřu oči a vydechnu. „Grensi," zašeptám, chci ho zastavit, ale když mě k sobě přitiskne a ucítím jak moc po mě touží, podlamují se mi kolena.

Přitiskne mě ke stěně a vyhrne šaty, „U bohyně," vydechne, když si mě zvedne do náruče „Co to se mnou děláš?" zakloním hlavu když ho ucítím. Pomalu mě spustí a skousnu si ret abych nekřičela, slyšeli by to úplně všichni a teď na to není zrovna vhodný čas.

Sevřu v dlani košili na rameni a spokojeně vydechnu. Zaboří hlavu pod můj krk a zhluboka vydechne. Usměji se a pohladím ho po vlasech. „Miluju tě," zašeptám udýchaně. Odtáhne se aby mě políbil. „Tak jo, pojď, nebo tě tu znovu ojedu," praštím ho do ramene. „Nějaký sprostý," zavrtím hlavou. „Ani ne, spíš doslovný," upraví si kalhoty. Urovnám si šaty a společně sejdeme dolů.

„Lailo!" rozběhnu se abych ji objala. „Ahoj, jsem tak ráda že jsi v pořádku. Ani nevíš jak jsem se o tebe bála." „Pojď, ukážu ti to tady," popadnu ji za ruku a nadšeně ukazuji celý 'tábor'. „Páni, je to tu nádherné! Vidím že jsem se o tebe nemusela bát. A kde máš toho svého muže v nesnázích?" mrkne na mě. Pokynu na druhou stranu a usmívám se jako měsíček na hnoji. Grens se baví s nějakým mužem. Má jednu ruku v kapse a v druhé drží skleničku ze které upíjí.

„Páni," Laila nakloní hlavu, „jak to, že jsem si ho posledně nevšimla?" Grens se otočí a podívá se na mě. Nadzvedne koutek a mrkne jedním okem. Našpulím rty a usměji se na něho. Otočí se zpět ke svému společníkovi a dál o něčem diskutují. „Toho se drž," řekne Laila a obě se zasmějeme.

Seveřané dorazili o několik hodin dříve a tak jsem měla dost času se se všemi přivítat než dorazí Askel a spol.

„Ahoj krásko," ozve se za mými zády. Otočím se a doširoka usměji, „Reidare!" vrhnu se mu kolem krku, „už sem si říkala jestli jsi mi nedal košem." „To bych nikdy neudělal," zasmál se, „moc ti to sluší," nervózně si zastrčím vlasy za ucho a sklopím oči. Cítím jak rudnu a to mě znervózňuje ještě víc. „Díky, ty šaty mi dal Grens," uznale přikývne. „Ten chlap má vkus a velké štěstí," nevím co na to říct, jen se usměji. Ucítím ruku, která se mi omotala kolem pasu následovaná známou vůní. „Zlato?" zašeptá mi do ucha. „Grensi, tohle je Reidar. Vyprávěla jsem ti o něm. Reidare, to je Grens," oba si podají ruce i když mezi nimi cítím napětí. „Rád tě poznávám," usměje se Reidar. „Nápodobně," Sakra. Cítím jak se mi jeho ruka zaryla do boku. „No nic, ještě se uvidíme," usměje se a odejde. Podívám se na Grense, který se mračí a zírá na jeho záda. „Co to sakra mělo být?" zasyčím na něho. „Ten chlap je do tebe bouchlý," poznamená a já se podívám stejným směrem. „Jo, tak nějak jsem to tušila už když jsem byla u nich," přiznám, „je to dobrý chlap, doufám že brzo najde svou sjelevenn," stoupne si přede mě. „Ukážeš mi jak umíš tančit?" nakloní hlavu na stranu. „Myslím že za tu trpělivost kterou jsi se mnou od začátku měl a za to že jsi nejlepší muž, kterého jsem kdy poznala si to zasloužíš," postavím se na špičky a přitisknu svá ústa na jeho.

Konečně dorazili i ostatní. Kluci se s námi první přivítali a neodpustili si ani komplimenty na mé šaty. Ann jsem si nechala nakonec.

„Čauky," obejmeme se. „Jsi božská," vydechne a sjede mě pohledem. „Dík, pojď, představím ti některé jedince, které bys rozhodně měla poznat," zavedu ji za Lailou a několika dalšími seveřany. Pak uvidím Reidara a usměji se. „To nejlepší nakonec," pošeptám jí a zavedu ji k němu.

„Reidare, chtěla bych ti představit-" Reidar se otočí a podívá se na Annicu. Najednou padne na kolena. Co se to děje? Podívám se na Ann, ta na něho hledí s mírným úsměvem a zvláštním výrazem. Pomalu k němu přijde a položí dlaň na jeho rameno. „Bohyně všeho stvoření, děkuji za ten to den, kdy jsem našla svou sjelevenn," řekla jemným hlasem. Reidar k ní zvedl pohled a vstal. „Bohyně všeho stvoření, děkuji za tento den, kdy jsem našel svou sjelevenn," zopakuje a uchopí ji za ruce.

„Zatančila by sis?" povytáhne koutek a políbí dlaň. „Moc ráda," s otevřenou pusou sleduji jak odejdou na taneční parket. Jako by kromě nich dvou přestali všichni existovat. „Zdá se, že se ti tvé přání splnilo," ruce se kolem mě omotají a stisknou. Zamyšleně je sleduji a najednou mě přepadá smutek, plíživý pocit zklamání. „Zatančíme si?" zašeptá mi do ucha. „Příští tanec, teď je nebudeme rušit. Musím si odskočit," vymaním se z jeho sevření a zamířím do domu. Zamknu se v kanceláři. Co se děje? Luna si mého nepokoje všimla. Z okna vidím jak Ann s Reidarem dotančili. Přišel k nim Grens a spolu s Reidarem někam odešli. Viděla jsi co se tam stalo. Tak by to mělo vypadat. Cítím v očích slzy. Jo, bylo to dojemné a nádherné. -Právě.

Ozve se klepání, „Zlato? Co se děje?" zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Odemknu a pustím ho dovnitř. „Řekni mi co se děje?" přejdu ke stolu a posadím se na desku. „Omlouvám se," zašeptám. „Za co?" přejde ke mně. „Že jsem to tak podělala. Když jsem viděla Ann s Reidarem, došlo mi o co jsem tě připravila." „Jak to myslíš?" „Bylo to dokonalé, něco tak krásného jsem nikdy neviděla. Netvrď mi, že jsi si nikdy nepředstavoval den, kdy najdeš svou spřízněnou duši." Zamračí se, „To ano." „Tak vidíš. Čekals celý život na ten jeden moment a pak jsi místo těch slov slyšel jen: Nejsem královna ze Sáby, abys tady musel klečet," zasměje se a prohrábne vlasy. „Ale i to bylo krásné, protože jsi mnohem krásnější než královna ze Sáby a klečet před tebou budu celý život." Seskočím ze stolu a podrážděně ho obejdu, „Ale no tak, nedělej si ze mě srandu." Otočí se ke mně s úsměvem. „Pojď," chytne mě za ruku a táhne ven. „Kam jdeme?" „Uvidíš," nesnáším překvapení.

Zastaví se až na vrcholku schodiště a někdo zacinká na skleničku aby sjednal klid. Všichni se k nám otočí.

„Omlouvám se, že vás ruším při zábavě, ale chtěl bych vám něco říct," začne Grens a posadí mě na židli kousek od něho, která je natočena tak, abych dobře viděla na něho a on na mě. „Předpokládám, že všichni znáte příběh mě a Månen. Všichni jste slyšeli, jak proběhlo naše první setkání, kdy jsem zjistil, že je má spřízněná duše. Tak, jak jsem před chvílí řekl mé milované, představoval jsem si to úplně jinak," všichni se zasmějí. „Dnes tu viděla, jak dva lidé, Annica a Reidar našli jeden druhého a zjistila, jak posvátný a silný moment to je. Zároveň jsem si ale něco uvědomil," otočí se ke mně, „došlo mi že jsem tě celou dobu bral jako jednu z nás, ale to ty nejsi," zamračím se. Co tím chce říct? „Kdyby jsi byla jedna z nás, naše první setkání by vypadalo stejně jako to, kterého jsi byla svědkem. Takže mi došlo, že to musím udělat jinak. Dnešní událost mi přišla jako vhodná příležitost. Jsou zde všichni, které máš ráda a kteří pro tebe něco znamenají," poklekne na koleno. „Månen, prokážeš mi tu čest a staneš se mou sjelevenn do konce života?" S údivem na něho hledím a pak sklopím zrak k natažené dlani. Prsten? Tak počkat, to má být žádost o ruku?