Procitnu, ale oči neotevřu. Chci si užít ten pocit, kdy se cítím jako znovuzrozená. Pomalu se mi vracejí vzpomínky na to co se stalo. Vážně je ze mě Alfa? Ale já nemám ponětí co to znamená a obnáší? Je to velká zodpovědnost, nejsem na to připravená. Vlčice se protáhne a zívne. Nejsi na to sama. Máš mě a Grense.

Grens. Pootevřu oči abych zjistila kde jsem. Venku je tma, velkými francouzskými okny dovnitř svítí slabé měsíční světlo. Nad sebou jsem měla prosklený strop, takže byly vidět hvězdy. Musela jsem se pousmát, bylo to dokonalé.

Ozval se hlasitý nádech a pootočím hlavu za zvukem. Já i má vlčice se pousmějeme. Vlasy mu padají do obličeje a zarostlá tvář mu dodává na mužnosti. Vypadá jinak. Odhrnu jeden pramen a pohladím drsnou tvář. Ani se nepohne, jen otevře oči.

Dívám se na něj a jako by to byl úplně jiný člověk než jsem znala. Působil cize. Možná poznal mou nejistotu. Pažemi, kterými mě už tak objímal mě přitáhl k sobě a zabořil hlavu do mých vlasů. Párkrát se zhluboka nadechl a zachvěl se.

„Omlouvám se," vím že mu to musím říct. Zachovala jsem se k němu hnusně a zaslouží si to slyšet. Odtáhne se a zavrtí hlavou, „Ne, to já bych se měl omluvit. Choval jsem se majetnicky. Tak jsem se bál že o tebe přijdu, až jsem si neuvědomoval jak tě dusím. Otec mi opakovaně říkal že ti musím nechat prostor, ale neposlouchal jsem. Chápu proč jsi odešla. Bylo to pro mě těžké. Několik dní jsem běhal po lese a snažil se tě najít, ale pokaždé to byla slepá stopa," pousměji se a pokrčím rameny „Askel je dobrý učitel." „To teda. Když mi došlo že je to zbytečné, nějakou dobu jsem se utápěl v sebe lítosti. Nakonec jsem si řekl, že za tvůj odchod může Kasper, tak jsem se vydal sem abych ho zabil, ale věděl že přijdu. Několik dní mě mučili," zamračím se a přikývnu, při vzpomínce na sny se otřesu. „Já vím, v noci jsem tě vídala jak křičíš mé jméno," cítím slzy v očích, ale snažím se je zahnat. Pohladí mě po tváři „Vážně? Myslel jsem že je nemožné abys to slyšela. Jak jsi věděla kam jít?" teď přišla řada na mě, abych mu řekla svůj příběh.

„Odejít bylo těžké rozhodnutí, ale v té situaci jediné, které mě napadlo. Šla jsem na sever k Laile. První mě nechtěla přijmout, ale když jsem jí řekla svůj příběh souhlasila. Poznala jsem spoustu nových lidí i vlků. Našla jsem si nové přátele. Naučila jsem se tančit. Reidar byl skvělý učitel a úžasný přítel," cítila jsem jak se napnul i jak stiskl čelisti. Zmlkla jsem a zírala na něho. „To budeš žárlit úplně na každého?" přimhouřil oči. „Ano budu, ale teď když jsi skutečně má o něco méně," převrátím oči v sloup, „pokračuj," vybídne mě. „Když se mi v noci začaly zdát ty sny, řekl mi něco, co mě přimělo se zamyslet. Pak mi Laila řekla, že přišly zprávy že ses vydal sem. Věděla jsem, čeho je Kasper schopný. Laila zároveň potvrdila mé obavy že ty sny, nejsou sny. Došlo mi že se musím vrátit a pomoct ti. Představa jak ti ubližují mě hnala k rychlejšímu běhu a když jsem slyšela jeho přiznání ohledně tvé matky. Musela jsem se pokusit ti pomoct i kdybych měla zemřít. Mrzí mě to. Všechno," pousmál se.

Chvíli se na sebe mlčky díváme. „Změnila ses," prsty přejede po tenkém copánku, který dělí holou kůži a záplavu bílých vlasů. „A nejen vzhledem. Všiml jsem si toho už tam. Dospěla jsi a našla sama sebe." „Ty jsi taky jiný," nadzvednu koutky a přejedu po vousech. Příjemně to škrábe. Zadívám se na jeho pootevřené rty. No tak, dělej. Ozve se Luna. Na co čekáš sakra! Polib ho! Moc dobře vím že to chceš stejně jako já a on! Zasměji se. „Co se děje?" nadzvedne obočí. „Promiň, pořád neumím ovládat emoce když se bavím se svou vlčicí," zavrtí hlavou. „To nevadí, líbí se mi když se směješ. Co říkala?" očividně je zvědavý. „No, přikazovala mi co mám udělat," nedokážu odtrhnout pohled od jeho úst. Sakra, co se to se mnou děje? -No co asi? Odfrkne si Luna. „Tak to udělej," zašeptá s úsměvem. Zvednu pohled, věděl na co myslím, jeho pohled to prozrazoval.

Nadzvednu se na lokti a pomalu nakloním těsně k němu. Zastavím se pár milimetrů od něj. Dech se mi zrychluje a jeho vůně mi vstupuje do hlavy. „Sjelevenn," zašeptá, ale víc toho říct nestihne. Cítím jeho horké rty i jejich chuť. Jako by mě ovládla jeho vůně a mé pocity. Přitiskne mě na sebe až zalapám po dechu.

Jeho dlaň vklouzne pod triko na má záda a já se zarazím. Odtáhnu se a posadím. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči. „Co se děje?" odhrne mi vlasy aby na mě viděl. „Musím ti něco říct. Chci abys to věděl. Jde o mou minulost. Chci abys věděl kdo skutečně jsem a čím jsem si prošla." „Dobře." Další hodinu mluvím jen já. Řeknu mu úplně všechno, i to, co jsme neřekla ani Ann. Cítím se zahanbeně a pošpiněně. Slzy mi tečou po tvářích, ale nevnímám je. Musí to vědět.

Když skončím zakloním hlavu a podívám se na nebe, které pomalu bledne. „Děkuju," řekne vážným hlasem, „vím že říct mi to pro tebe bylo těžké, ale nic to nemění na tom, co k tobě cítím. Pro mě jsi dokonalá a miluji tě s tvými nedostatky i tvou minulostí." Sevře mě v náručí, nechá vyplakat a já znovu usínám.

Probudí mě slunce, které svítí skrze sklo a chlad. Uvědomím si že jsem sama. Rozhlédnu se po místnosti, ale nikde ho nevidím. Zaslechnu tekoucí vodu z vedlejší místnosti. Rozhlédnu se po místnosti. Stěny jsou tmavé a místnost vkusně zařízená. Od stropu visí žárovky a závěsné květináče. Líbí se mi tmavá kombinace s květinami a prosklenými stěnami.

Otevřou se dveře a v nich se objeví Grens s ručníkem kolem pasu. No ty vole. Ozve se vlčice. Souhlasím. Je to vůbec člověk? Nebo vlk? Luna zavrtí hlavou. Ne, to ani náhodou. To je bůh. Zamrkám a teprve teď si uvědomím že na něho zírám s otevřenou pusou.

Pousměje se a přejde k posteli, „Dobré ráno sjelevenn," políbí mě na čelo a prohrábne si mokré vlasy. „Dobré," pokusím se o úsměv. „Vyspala ses?" přikývnu a skloním hlavu k rukám, které si nervózně mnu. Chovám se trapně, začnu si rozplétat copánek abych mohla jít do sprchy. „Ukaž," posadí se vedle mě a převezme to, když se jeho prsty dotknou mých cuknu.

„Dej si sprchu, udělám zatím něco k jídlu a pak ti ho zapletu, ano?" zírám na něho a nemůžu uvěřit vlastním uším. Co se to s ním stalo? Kde je to jeho musíš! A nesmíš!? A proč mám neustále nutkání se ho dotknout a políbit? -Jo holka, povzdechne si vlčice Vítej v mém světě.

Rychle přikývnu a vstanu. Teprve když za sebou zabouchnu dveře nepatrně se mi uleví, ale jen na chvíli. Pak jako by mě něco neviditelnou silou táhlo zpět do pokoje. Přehodím triko přes hlavu a vlezu pod tekoucí vodu. Je to uklidňující a zároveň mě probere. Osuším se a vlasy jen vysuším, fén nikde nevidím a nechce se mi tu přehrabovat. Na stolku leží čisté oblečení. Kde se to tu vzalo? Zamračím se a představa, že mi sem Grens vlezl mi způsobí mrazení.

Jsou to černé krátké šaty z příjemného materiálu. Obléknu si je a vyjdu ven. Z vedlejší místnosti je slyšet hluk a zároveň se odsud line příjemná vůně. Zůstanu stát ve dveřích a sleduji Grense, jak pobíhá kolem sporáku. Na sobě má tepláky a je zase bez trika. To je hold rodinný zvyk. Musím se pousmát. Založím si ruce na prsou a jednou rukou si zakryji ústa aby, kdyby se otočil neviděl, že se mu směji. Musím uznat že to voní dokonale.

Vezme hrnek a přinese mi ho. „Tu máš zatím kafe," podává mi hrnek, ale těsně před tím, než se ho mé prsty dotknou ucukne. „A co za to?" zaculí se. Udělám krk k němu a letmo ho políbím. „To je všechno? To si té kávy moc nevážíš," řekne naoko dotčeně. „První ji ochutnám a pak uvidím, jestli stojí za přídavek,"natáhnu se pro hrnek a přiložím si ho pod nos. Už podle čichu poznám, že bude vážně moc dobrá. Dokonce věděl jak ji piji. Trochu usrknu a chvíli dělám že přemýšlím. „No," zamlaskám. Odložím hrnek na linku a podívám se na něho jak čeká na verdikt. Omotám mu ruce kolem krku a postavím se na špičky. „Je boží," zašeptám. Pousměje se a přitiskne svá ústa na má, obejme mě a já zalapán po dechu. I přes látku cítím jeho teplo.

Zvedne mě do náruče a někam nese. Posadí mě na židličku u stolu a přes můj protest se mi vymaní ze sevření. Vrátí se pro hrnek, který postaví přede mě a zamíří k pánvi. Nandá na dva talíře a jeden postaví přede mě.

Prohlížím si jídlo a musím se pousmát. Opražená slanina, vajíčka s chilli a čerstvý chléb. „Děkuju," nakloní se aby mě políbil a pak se usadí naproti mně, „i za tu poslední snídani," doplním a cítím se provinile. „To je v pohodě," mávne nad tím rukou a pustí se do jídla.

Posbírá špinavé nádobí a strčí ho do myčky. Zajdu si pro hřeben, vejdu do pokoje, kde už sedí na posteli a čeká. Pokyne mi abych se posadila k němu. Dám mu hřeben a vyskočím nahoru.

Když se jeho nohy omotají kolem mě na moment mě to vyděsí, ale pak mě napadne že je to takové hezky majetnické. Nakloním hlavu na stranu a zavřu oči. Miluji když si češu vlasy a když to dělá on je to jako hypnóza. „Od kdy umíš zaplétat copy?" popíchnu ho. „Že nemám sestru automaticky neznamená, že bych to nemohl umět," zašeptá mi do ucha až se zachvěji. Sakra, to mi dělá schválně. Přejede prsty po zapletených vlasech a sjede na krk. Cítím jeho dotek a zároveň i dech, jak se mu zrychluje.

Když mě lehce políbí na rameno přerývaně se nadechnu. Tělem mi projede mravenčení a druhou rukou mě k sobě přitiskne.