*Cadence*

„Se to tady pěkně rozjíždí. Stará partička...a pohromadě," uchechtl si Sam a založil si ruce na hrudi při pohledu na dění. Já s ním plně souhlasila. Kdo naposledy viděl Fantastickou čtyřku zcela pohromadě? Já ještě ne.

Zdálo se, že Johnnyho Samova poznámka štvala. Asi o tom nerad mluvil, když šlo o předešlé události, co tohle celé způsobily. Vlastně ani já nevěděla, co se původně stalo. Když jsem se to snažila ze Storma dostat, odmítal mi to říct. 

„Raději drž hubu, Wilsone," podotkl Johnny se zavrčením, čímž mu naznačoval, že z toho nadšený nebyl. Sam se nad tím ušklíbl ještě víc a už vůbec nevěnoval pozornost tomu vedle něj. Asi si to užíval, když mohl někoho naštvat. Proč by taky ne.

„Bacha na jazyk, Storme, Kápo to nemá rád," upozornil ho Ben a u toho se dunivé uchechtl. Čekala jsem proti palbu, ale nic takového nestalo. Spíš jsem mohla být svědkem toho, jak se Sue skrčila ke Stevovi a pomáhala mu na nohy. Ten se z toho brzy otřepal a přihlížel k dění, když se Susan vrátila ke svému manželovi a skupině.

„Však ty taky, kamenná lavino," prohlásil Peter stojící vedle Johnnyho. Asi byl nerad zticha, když šlo o něco takového. Nemohla jsem věřit jednomu. Jak jsem dokázala tak dlouho mlčet? Bylo to až neuvěřitelné.

Když Spidey nazval Bena aka Thinga kamennou lavinou, myslela jsem, že vyprsknu smíchy, tak jako Sam a ten vedle něj. Těžko se to potlačovalo, ale dokázali jsme to. Ben byl samozřejmě z Peterovi reakce vytočený mnohem víc, než normálně. Skoro se přemáhal, aby na něj nevyběhl. Chtělo by to Hulka...

„Tak dobře...tohle stačí," vložil se do toho Reed a postavil se mezi ně, aby na sebe nemohli. Ale napadlo mě ještě jedno. Kdo by někomu, jako je Ben, bránil? Já bych do toho rozhodně nešla, protože bych se bála ukamenování někoho, kdo je z kamene. Hrozná představa. 

Johnny se ušklíbl, když stál Reed několik metrů od něj. Vypadalo to, jakoby měl nutkání na něj každou chvíli plivnout, o což by asi dotyčný nestál. Pouze si ho pozorně prohlížel a na jeho rtech pohrával škodolibý úsměv.

„Takže náš Reed si hraje na vůdce! Já myslel, že jsi už v důchodu," vyprskl Storm smíchy a zkoušel Mistra Fantastica urážet, ale s tím to ani nehnulo. Zachovával klid, protože asi už jeho chování dávno znal. Nenechával se jím nijak vytáčet. 

Než stačil Reed zareagovat, Ben vyrazil do akce, což Johnny v tu chvíli nepostřehl, ale Peter jo. Ten stihl uskočit na vedlejší zeď od muže z kamenů, který si tu namířil přímo na Storma. Přirazil ho ke zdi a držel mírně nad zemí pod krkem. 

Mně se zatajil dech. Prala jsem se sama se sebou, zda mu jít pomoct a nebo jen přihlížet. Nikdo se totiž z šoku ani nepohnul. Ani Johnnyho vlastní sestra mu nešla na pomoc, takže jsem si to musela udělat sama. 

Bez toho, jak jsem byla vysoko, jsem seskočila dolů. Dopadla jsem na čtyři při dopadu na zem, zvedla se na zadní a vyběhla k dění.

Human Torch se snažil dostat z Benova těsnění, ale ten byl na něj až moc silný, aby se mu ubránil. Po pár sekundách těsnění jeho krku se rozkašlal a snažil se popadat zbytky kyslíku, který mu tak rychle unikal. 

Při cestě k nim jsem si do rukou nahromadila zvukovou vlnu pro případné pozdější využití, když by mi plán nevyšel. Byl riskantní, ale doufala jsem, že účinný. Nemohla jsem ho nechat Thingem rozmačkat. Tohle si nezasloužil, i když byl někdy hodně sarkastický.

„Bene," zvolala jsem při už pomalejším běhu a zasloužila si tak pozornost všech, když jsem se objevila pár metrů od Wilsona a kovoručky. Dokonce na mě padla vytoužená pozornost Bena a Johnnyho v jeho sevření.

„To stačí...nech ho jít," zloba se ve mě hromadila mnohem rychleji, než jsem chtěla a tím pádem sílila i moje zvuková vlna v rukou. Cítila jsem jí všude. Jak se mi hromadila kolem zatnutých pěstí mnohem víc, než jsem měla v plánu. 

Bena to upoutalo mnohem víc a to mě těšilo. Proto poslechl a s přikývnutím Johnnyho pustil. Ten se hned na to skácel k zemi a popadal velmi rychle chybějící dech. Ben od něj ustoupil a se stále upřeným zrakem na moje ruce, postupoval ke svojí skupině.

Ale já nepřestala. Stále jsem v rukou měla moc, která sílila víc a víc. Možná jí za chvíli přestanu ovládat, možná ne, ale byl to skvělí pocit. Mít moc nad všemi. Ovládnout je. být něco víc, než oni. Konečně jsem pocítila tu pravou sílu, kterou každý tak vždycky chtěl!

„Cadence!" zavolal na mě někdo mým jménem a já se s pohledem plným zloby podívala na něj. Volal na mě Steve. Ten vypadal zděšeně a opatrně postupoval od trojice ke mě, ale pokaždé se zastavil, jako bych byla nějaké divoké nezvladatelné zvíře. 

„Už je to dobrý. Uklidni se a povol tu vlnu," začal ke mně promlouvat opatrným přístupem a já se zarazila. Co jsem to...přestala jsem se ovládat? Ztrácela jsem těch pár sekund nad sebou kontrolu. Já se málem pomátla!

Jak řekl, tak jsem taky udělala. Už jsem to byla já. Oddychla jsem si a moje všechna zvuková vlna v rukou zmizela jako pára nad hrncem. To mě samozřejmě i oslabilo a já padla vysílená na kolena na zem. Již jsem pouze pravidelně oddechovala vyčerpáním.

Ani jsem si nevšimla kdy, ale už u mě byl Rogers a klečel naproti mně. Když jsem k němu opatrně vzhlédla s pocitem nejistoty, sevřel mě pevně v náručí. Bylo mu fuk, že jsem se snažila ještě nabírat dech, ale hlavně, že jsem byla zase s ním. Vlastně jsem byla tak moc ráda a taky vděčná za to, že ze mě nepáčil informace o mém pobytu mimo. Tomu se asi stejně nevyhnu.

Ozvaly se hlasité rány, jako když někdo něco vyráží a dusot. To hned prozradila hromada vbíhajících agentů do zdejšího prostoru společně s Furym a Hillovou v čele. Ti tu ještě chyběli. Co bych dala za to, abych byla v tuto chvíli v bezvědomí. Vlastně možná i Johnny, protože toho už vytahovali na nohy, tak jako sundavali Parkera ze zdi, aby jim nasadili pouta za zády.

„Agentko Starková," oslovil mě příchozí říďa klidným hlasem, který mě až děsil. Většinou na mě řval. Co se právě dělo tak výjimečnýho, že byl na mě hodný? Hned na to se ode mě odtáhl i Steve, aby mohl na Nicka pohlédnout taky, i když moc nedůvěřivým pohledem.

„Jste zatčena z podezření za spolupráci s Johnem Stormem a Peterem Parkerem," prohlásil a já vytřeštila oči. Já...a zatčena? To nemůže myslet absolutně vážně! Vždyť já byla jen nevinná oběť. Já přece s nikým nespolupracovala a ani nechtěla!

„To nemůžete myslet vážně!" zastal se mě Kapitán, který vypadal zaraženě a nazlobeně zároveň. Při tom mi pomáhal i na nohy, když vstával ze země. Jak se zdálo, tak Fury to ignoroval. Mezitím za ním přišli další dva agenti a jeden z nich držel stejná pouta, jako dávali Johnnymu a Peterovi před chvílí. 

Byla jiná. Vlastně jsem je znala. Sloužila k tomu, aby zablokovala dotyčnému zatčenému schopnosti. Proto si na mě přinesli ta samá, abych nedělala zbytečně problémy. Jak úžasné...

„Reed Richards nám pomohl odhalit všechny tři osoby z kamerových záběrů, jelikož mu to prozradil při výslechu Doctor Doom. Tohle už není věc Vaše, Kapitáne Rogersi, ani Avengers, ale pouze SHIELDu," dokončil svůj proslov a poslal na mě oba agenty za jeho zády.

Nechtělo se mi tomu věřit, ale Steve mě pustil. Nechal agenty, aby mi dali ruce za záda a dali je do pout. Upírala jsem na něj smutný a nechápavý pohled, že mi to udělal. Chodili jsme spolu. On miloval mě a já jeho. Přece by mě jen tak do vězení neposlal!

„Steve," vydechla jsem a měla slzy na krajíčku. Doufala jsem, že ho to přinutí se vzchopit a zakročit, ale nestalo se nic. Pouze se na mě v tichosti díval a ignoroval agenty za mnou, jakoby tam vůbec nebyli. Jak jen mohl...

„Promiň, ale zákon je zákon," řekl a agenti mě začali odvádět pryč. Nebyla jsem schopna nic říct. Pouze se nechat jako nějaký kriminálník odvést ven z budovy směrem k jednomu z SHIELDských letounů, kterých tu bylo zase o pár víc. 

Měla jsem pocit, že se každou chvíli rozbrečím. Potlačovat slzy bylo mnohem těžší, než obvykle. Cítila jsem se zrazená, ponížená a unavená. Nechtělo se mi věřit všemu, co se tu dělo. Doufala jsem, že to byl pouze zlí sen, ale nebyl. Bylo to všechno zkutečné, tak jako postávající Avengers opodál, co se na mě pouze udiveně dívali.

„Cadence!" zvolala moje jediná naděje, jak se dostat z pout. Zrovna v brnění přiletěl Iron Man a hned za ním přistál War Machine. Tony ze svého brnění vystoupil neuvěřitelnou rychlostí a už mířil za mnou. 

V doprovodu agentů jsem se zastavila prudce na místě a čekala na svého otce, který by mi mohl pomoct, ale agenti se nechtěli vzdát. Začali mě táhnout mnohem silněji, než předtím a to donutilo Tonyho ještě zrychlit.

„Prosím, pomos mi. Já nic neudělala!" už jsem brečela a chtěla se dostat za svým rodičem, kterýmu se do cesty postavilo několik dalších agentů se zbraněmi, aby nemohl za mnou. Chtěl se začít prodírat davem, ale nedovolil mu to. Začal tedy nadávat, různě vyhrožovat  všechno možné, co ho v tu chvíli napadlo, ale bylo to zbytečné. 

Mě už agenti zatáhli do připraveného letounu k odletu a prudce posadili na jednu ze sedaček, kde si kolem mě oba sedli, aby mi případně zabránili v útěku. Byla jsem na dně. Proudy slz se mi valily z očí rychleji, než jsem dodnes zažila a ani se tomu bránit nepokoušela. Nemohla jsem pochopit, jak mi to mohli udělat. 

Mně, jako agentce v SHIELDu, člence Avengers a obvinili mě? To přece nešlo. Nechtěla jsem to přijmout, tak jako můj otec, který se nevzdával ani potom, co byl již Jet ve vzduchu a mířil na základnu. Jelikož jsem ho v nějakých chvílích viděla letět v brnění vedle letounu, aby byl u mě. Aspoň někdo, kdo o mě pořád stál a věřil mi. O všech se to říct nedalo...