Po nějaké krátké době, co se už konečně Revils vzpamatoval, nás zavedl na určené místo nálezu. Byly jsme vysoko nad tím vším, šlo vidět jak všichni draci z tohoto ostrova přenášejí na svých zádech plutonium. Někteří dokonce upadají únavou na zem, překupníkovy vojáci začínají do unavených draků různě kopat, pouštět do nich elektřinu a vše možné sračky. Revils najednou ukázal drápem na jednoho z draků a prohlásil.

R » „Tamhle je to, je moje sestra, má moc po otci a má velet drakům z toho ostrova. Jenže teď se zdá, že jí velí někdo jiný."

Po chvíli šlo vidět, jak upadá na zem vysílením a už se nemůže zvednout. Za chvíli k ní přikráčí jeden z těch vojáků, akorát bez nohy. Je to překupník, to znamená že máme šanci! Jenže moment. . .

Překupník si kleká a chytá dračici za hlavu, bere jí do vzduchu aby mu koukala do očí, pak ale s hlavou prudce mrskne o zem a gestem na ruce naznačí vojákovi jedno. Zabít!

V tu ránu jsem si vzal sniperku zase já, jenže já mám zkušenosti se střelbou. Nastavil jsem optiku na správné parametry, nejspíše to bude 650 až 700 metrů. Nabil jsem a vyčkával na správný vítr, mezitím si do ní několikrát kopli. Revils na mě furt křičel, ať už střílím, jenže to nejde. Když zavál správný vítr, nadechl jsem se, uklidnil se uvnitř a vystřelil první kulku. Kulka pár sekund letěla, pak proletěla vojákovi hlavou. Hlava se rozprskla na tisíce miniaturních kousíčku. Kousky lebky, mozku, kůže a všeho ostatního, přistálo na tvářích dalších vojáků. Ti okamžitě zabraly pozice, jenže potom tu byl takový mladý. Který moc nevěděl co dělat, pořád ho tahali sem a tam. Jde krásně vidět jeho stres a strach ze smrti. Nakonec jsem i milosrdný člověk, nechám ho žít.

Vystřelil jsem do dalších pěti můžu na útěku z pozice, jenž jedna moje kulka netrefila hlavu ale břicho. Kulka břicho rozpárala a z těla vojákovi vylezli vše možné orgány, jako jsou střeva, játra, ledviny. Byl to hnus! Ušetřil jsem mu trápení a střelil ho do hlavy. Petr se s Revilsem na ten masakr pořád dívali, jenže z ničeho nic. Tatry s naloženým plutoniem, začaly rychle odjíždět z osmi nákladních vozů odjelo pouze šest. Na vojáky jsem střílel dál, než mi došly náboje nejen v zásobníku. Zbylé plutonium potom museli zbylí vojáci táhnout na zádech, jenže plutonium ze zad dračice nikdo nevzal. Co tu po masakru zbylo?

Hromada mrtvol válejících se všude možně. Hromada plutonia a bohužel, spousta mrtvých draků, jak vysílením, tak zastřelením. Ti co přežily, rychle utekli do bezpečí. Zůstaly tu asi jen dva, dračice a ten mladý muž.

Byla to celkem dálka, zkusil jsem poprosit Revilse, zda by nás nemohl snést dolů. Tvrdohlavá dračí palice, myslící jen na sebe!

Nakonec jsme ho společně s Petrem ukecali, tím že jestli nás hned nehodí na sobě dolů, může se se svojí sestrou rozloučit.

Hned co jsme dosedli na zem, jsme slezli ze hřbetu a pelášili k dračici. Je zajímavé že i tak nemožný voják co má bobky až někde na krku, zvládl za naší hádky všechno plutonium z dračice strhnout, aby mohla dýchat a zbytečně jí nezatěžoval nebezpečný náklad. Přiběhl jsem k tomu chlapci, trochu vracel krok spět ale na konec zůstal stát. Ve spěchu jsem mu poklepal na rameno a řekl, dobrá práce hochu! Přiběhl jsem k té unavené dračici, zkoušel jsem jí ručně otevřít víčka, jenže to nepomohlo. Revilsovi jsem řekl ať přinese kbelík vody. . .no ale kde vzít kbelík? Postačí nějaký kýbl na ostatky! Na jednom nákladním vozu byl plechový kýbl s nářadím. Revilse jsem poslal na břeh, ať kýbl vypláchne a přinese v něm čistou vodu. Bez váhání se sebral a letěl, v dálce šli slyšet troubit nákladní lodě. Kurva!

Jestli mají i jen polovinu nákladu, způsobí pěknou spoušť na celé planetě! Musíme se připravit na nejhorší! Atomová bomba sice vybuchne ale s jejich zpožděním, dneska ne!

Klekl jsem si na kolena, pode mnou byla půda dost tvrdá a suchá, ta rána musela bolet!
Vzal jsem její hlavu a položil si jí na klín, začal jsem na ní jakž takž zjišťovat detaily.

E » „Bílé, lesklé, jemné šupiny. Poměrně svalnaté tělo, samotné. Dlouhé ale úzké rohy na hlavě. Ocas, taktéž dlouhý a se špičatým kosočtvercovým trnem na konci. Zuby, ostré a poměrně čisté. . .ale z huby ti táhne kvalitně!"

Zamával jsem si rukou před obličejem, hned potom jsem se ještě jednou koukl na víčko jejího oka. Bylo modré, ne ledajak modré. . .bylo modré, jako nejvybroušenější srdce oceánu co jsem kdy viděl! Mezitím přiletěl Revils z kýblem plným vody, trochu jsem jí polil hlavu. Bez odpovědi. . .

Zkusil jsem to znova ale zacpal jsem jí při tom nos. Otevřela pusu, nebo tlamu. . .pusa se lépe říká a píše. Otevřela pusu a snažila se nadechnout, vykašlala se a dali jsme jí trochu napít. Celou dobu ze mě nezpustila zrak, dívala se a probodávala mě pohledem. Jako kdybych jí chtěl ublížit až skoro zabít! Pak ale obrátila pohled na toho nováčka který si povídal s Petrem, hned se na ní otočil a ona dost naštvaně zavrčela. Jako kdyby za něco mohl! Revilsovi to přišlo v celku normální, jediné co řekl bylo.

R » „Nevrč blbko! Nebýt těchto lidí, nejsem tu ani já, ani ty! Takže už toho nech a přestaň si furt hrát na nasranou chůvu!!!"

Na to hned změnila výraz, na překvapený. Hned potom se zeptala.

D » „Co vy jste vůbec za rasu?! Někdo se nás pokouší zabít a zneužít, zatím co se tu potom zjeví ti stejné rasy a jdou nás zachránit?! Co jste kurva vy zač? !?"

E » „Ti co tu byly jsou překupníci zbraní. To co odváželi bylo plutonium, látka nebo materiál který vypouští do ovzduší vysoké a značné množství radiace! Využívá se to do bomb která ničí potom celá města, stát až celé kontinenty planety. Mezi zeměmi teď je obrovská jaderná válka a zahájení úplného konce, nebude trvat dlouho! Máme co dělat, kolik tu zbylo živých?!"

D » „Ty jsi byl ten co rozbil hlavu tomu, jenž mě chtěl zabít?"

E  » „Ano"

D » „Jenže tenhle mě chtěl zabít!!! Jo mluvím na tebe ty malí připosraný hovado!!!"

Najednou bylo ticho, všichni byly otočení na tu dračici a jen koukali co bude dál, toho nového jsem schoval za své záda, aby se mu nic moc nestalo. Revils se potom jen zeptal, jestli moc nepřehání?!

D » „A. . .asi máš pravdu, promiňte mi to. Jen je toho na mě dneska asi moc, jaké jsou ztráty?

R  » „Přiměřeně 11 z 20, včetně nás."

D » „Smějí spát s námi, místa je sice ještě málo. . .pravda, tohle bude trochu problém. Vlastně, jak zní vaše jména? Kromě tebe bratře, tebe znám celý život."

Všichni jsme se tak nějak představili.

E » Jsem Eizo, tohle je Petr.

N » „jsem Jack. . .Sparrow."

E » „Jack Sparrow?! Si z nás děláš prdel ne?!

J » „Ne, chtěl to táta. Prý jméno pro hrdinu, i když já hrdina nejsem. . .hodlám si ho změnit.

E » „Nech si ho! Je super!"

P » „Zbývá poslední!"

D » „Jmenuji se Laura. . .tak Jacku, pojedeš pryč, nebo chceš zůstat?"

J » „Na život s nimi nemám žaludek, smím tedy prosím zůstat???"

L » „Ať je po tvém, půjdeme teď do naší malé vesnice. Musíme vás tedy ubytovat a potom, uklidíme tenhle bordel! Jinak, už dlouho jsme ve vesnici namačkaní na sebe, takže je veliká pravděpodobnost, že někdo bude muset spát u mě na zemi."

P » „Jestli mě přikreješ křídlem a přitulíš se ke mně, beru to!"

L » „Já ale mám postel..."

P » „Tak to jdi doprdele!"

Tohle mě poměrně rozesmálo, byl čas jít. Na tlachání jsou i jiné dny, teď ale máme z trochu málo času, stihnout tohle vše. Za malou chvilku jsme Lauru společně zvedli a vydali se do té vesnice. Byl to sice masakr, zaplatilo životem hodně dobrých draků i lidí. Jenže, jak jednou řekl jeden modrý král Arthur s dvanácti rytíři u kulatého stolu! BEZ OBĚTÍ, NENÍ VÍTĚZSTVÍ!!!

[}{Pokračování příště}{]

[}{Autorovy zbytečně keci}{]

No, přiznávám že se kapitola až tak nepovedla ale nevadí, vše se dá napravit!

Jak to jinak připadá vám?

Pro mě, za mě, to ztrácí kouzlo napětí a nic moc se tam už neděje.

Jinak, na záporáka se můžete v plné síle těšit!!! A určitě už tu bylo alespoň 2x zmíněno jeho jméno!

Další věc, u každého kdo bude mluvit, bude i začáteční písmeno z jeho jména, jelikož mi docházejí značení. Problém vyřešen!

Každopádně zase, děkuji moc za každý koment, hvězdičku a hlavně přečtení! Úplně vás zbožňuju, těším se na vás zase u další kapitoly!!! 😎👌😂😃

[¦{<1409 slov>}¦]