Po průchodu celého tunelu, jsem se dostal do černo černé místnosti, se šesti levitujícími krystalovými koulemi, které svítily jako hvězdy. Koule byly rozmístěné do kruhu kolem mě, každá ode mě byla asi tři metry a v každé kouli se odrážel okamžik poslední chvíle. Přišel jsem ke kouli přímo naproti mně, pomalu jsem se jí chtěl dotknout, než jsem zaslechl něčí, chraplavý a dost temný hlas. Jenže nikde nikdo nebyl.

N » „Ty už odcházíš?"

E » „Kdo je to?!"

Sebral jsem svoji pušku ze zad a začal se s ní ohánět všude kolem. Pak mi najednou došlo, že jsem tam tu pušku vlastně nechal válet na zemi bez nábojů. Oblečený jsem byl pořád stejně. Pomalu jsem si tu pušku prohlédl a jednou z ní vystřelil. Náboj vyletěl, ale hned se zastavil, co proletěl kolem koule a spadl na zem. Přišel jsem k náboji a vzal ho do ruky, byl studený.

E » „Co se to děje a kde to jsem?!"

N » „Tady je čas různý, každá koule má svojí časovou osu a jinou dobu, tudíž se v ní odehrává něco úplně jiného než v ostatních koulích. Ve skutečnosti jsem všude kolem ale pokuď budeš chtít, můžu se kdykoliv zhmotnit. Tady slovo hmota nic vlastně neznamená, to co teď považuješ za své tělo, je jen energie kterou chceš vidět. Tu zbraň jsi vlastně zhmotnil ze strachu, vlastně si jí ani neměl. Jen si jí chtěl mít, chtěl jsi jí a nevěděl jsi, že jí nemáš. Tady si můžeš vytvořit pomocí mysli, to co budeš chtít."

E » „Dobře...co je to za koule a proč jich je šest?"

N » „Jedna koule různá od ostatních a tak to je u všech. Jedna koule, jedna dimenze. Tyto koule jsou v podstatě hvězdy času. Ve skutečnosti má každá duše v životě nespočet rozhodnutí které musí podstoupit. Ať už jsou jednoduché a nebo náročné. Ve skutečnosti tohle jsou hvězdy života, který jsi mohl mít. Každá hvězda v podstatě u tebe, má jiný druh života. V každé hvězdě se odehrává něco jiného ale pořád stačí jen vstoupit do jedné z nich, abys sis život prožil tak jak chceš. Ovšem, tím se porušují přírodní zákony. Každá duše, před narozením, si vybere osud a podle dané časové osy která je sepsána už hodně dávno, jen naplňuješ to co jsi si vybral. Minulost změnit nelze, ani přepsat. Vlastně všechna rozhodnutí, která jsi kdy podniknul a nebo neudělal, byly dávno dané předem. Dimenze se liší na několik druhů. Máš tady tyto, potom jiné ve kterých žijí zase jiní tvorové a jiné entity, co nemusí být vždy tak přátelské."

E » „Aha...takže strážci duší, draci a jiní tvorové, vlastně nejsou z naší dimenze?"

N » „Draci byly součástí vaší dimenze dlouhá léta, ovšem kvůli vaší arogantní rase, stvořené pro shromažďování negativní energie a dračí agresivní povaze se tu nedalo žít a tím vlastně museli toto místo opustit. Zbylo tu jen pár jedinců, zapomenutých.

E » „Mluvíš o nás, jako kdybychom byly zrůdy!"

N » „Vy za to samy nemůžete, to jak z vás dělají vyšší entity zvířata a zrůdy, není vaše chyba. Ale je tu jedna věc, kterou dělá z lidské rasy úplně každý.

E » „Jakou?!"

N » „Strašně rádi se držíte lži, jen pro to, že je vhodná pro ostatní a více se vám líbí, zatím co je pravda bolestivá, divná a moc naivní než aby to byla zkušenost. Jenže život je naivní a pravda je hold ta skutečná realita, i když se zrovna tváři jako lež a mnoho z vás se také lží drží, jen proto, že vám pravda přijde divná a lež, jako to co vidíte a máte jasné že to tak funguje."

E » „To nechápu..."

N » „Tak jednoduše. Prostě se vaše rasa drží lží, kterou vám nakecají ti úplně na vrcholu samotné pyramidy moci. Všechny utajené věci, které jsou pravdivé a dostanou se na sluneční svit, jsou přihlášené za konspirační teorie a kraviny, jen protože to nevyhovuje těm nahoře a na vás úplně dole, tím myslím lidstvo. Si něco takového nedokáže představit a proto si všichni myslí, že to vymyslelo nějaké pětileté dítě u mámy ve sklepě a snaží se to dostat na povrch jen tak ze srandy. Vaše rasa sama je strašně zmanipulovaná a snadno se ovládá.

E » „No podle toho, co jsem prožil, myslím že bych tomu i věřil."

N » „Ty ano ale ostatní ne. To je taky důvod, proč si jeden z mála, co se dostal na tak posvátné místo jako tohle! Popravdě jsem tě sem vzal ještě z jednoho důvodu."

E » „Poslouchám."

N » „Lidstvo se brzy dostane do jaderné války, o ostrově kde teď jste ví všichni ale můžete ho ukrýt před vnějším světem. Ti draci co na ostrově zůstaly, jsou vyhoštěnci, mluvil jsem z hlavní hlavou dračí dimenze. Vzhledem k jejich životům je nelze už dostat zpět, tato dimenze je na tyto duše už příliš drsná. Takže se o ně musíš postarat ty a rozhodně je ochránit před vnějším světem a válkou."

E » „Dobře. . .ale mám poslední otázku. Jak ten ostrov mám schovat před vnějším světem a to když máme sotva sebe?"

N » „Laura není jen hodně hodné děvče, ale je i hodně vynalézavá. To co se děje tady, je poslední válka. Dělo se to všude možně a tady, vaše planeta na to hodně doplatí. A vy také. Teď už jdi, o moc času už nemáš."

E » „Dobrá tedy...jak se sem dostanu příště? A kdo vůbec jste?"

N » „Až budeš chtít, vždy sem máš přístup, na tom kdo jsem nezáleží."

Dobře, zamrmlal jsem. Otočil jsem se k mojí hvězdě, přišel jsem k ní a ještě váhal, jestli si tu uniformu nesvléknu. Sevřel jsem zbraň v ruce a dotkl se hvězdy, najednou vše všude zbělalo a potom zčernalo.

[}{Pokračování příště}{]