Laura mezitím začala vařit, vonělo to teda moc hezky. Trvalo to docela dost dlouho. Oba jsme vlastně skončily tak nějak na stejno, jen jsem to měl o krapet trochu minut dříve.

Zeptal jsem se, jestli mám připravovat svíčky a kde je najdu?

L » „Hmm, večeře při svíčkách? To je zajímavý nápad...nějaké zkusím najít ale myslím že je nemám a že si jich pár šetřím, až vypadne proud.

E » „Aha. . .no tak to nehledej, jen jsem chtěl naladit takovou zajímavou atmosféru.

L » „I ty romantiku! Nemusíš ladit nějakou romantickou atmosféru abych byla ráda, stačí mi jen tvoje společnost.

E » „Opravdu? Věčinnou to bylo tak, že jsem akorát všude překážel. Každopádně, jestli tě to potěší, udělám to rád!

Přišel jsem pomalu k ní do kuchyně, byla tlapama-rukama opřená o linku a vypadala, ne zklamaně. Spíše nejistě. „Co tě trápí?"

L » „Víš. . .nevím jestli nám to spolu bude klapat, popravdě se známe strašně krátce a já si nejsem jistá, jestli jsi doopravdy takový, jak se teď chováš. Vždycky jsem měla jen draky které jsem znala léta, jenže vždycky co jsem se s nimi dala dohromady...se něco zvrtlo a teprve pak, jsem viděla co je zač. Jak mám vědět že to, na co se dívám teď je skutečný? Popravdě se bojím toho, jaký doopravdy jsi, protože tě skoro neznám."

E » „Vlastně máš pravdu. . .jak jsem mohl být tak blbej? Popravdě...asi nejsem rodinný typ vůbec se k sobě povahově ani vzhledově nehodíme."

L » „No...ehh...je mi popravdě jedno, jak kdo vypadá, jen nechci začít vztah z někým u koho nevím, jestli je násilník a bude mě týrat. Zvlášť když nemáš problém střílet svůj druh, nejsem si tebou tak trochu jistá."

E » „No...jako jaký jsem vlastně typ člověka? Bude lepší když to řeknu rovnou, alespoň to můžeš zvážit.
Je pravda, že dokážu střílet lidi na dálku ale násilník nejsem, teda hodně jsem se pral z bratrem když mě sral ale to asi znáš ne?"

L » „To znám moc, ale moc dobře, joo, malý hnusný fakani! Promiň, pokračuj..."

E » „Jenže na to abych uhodil někoho koho mám rád, jsem nikdy neměl. Násilník nejsem zcela určitě...ohledně her s penězi, jako jsou kasina a jiné. Nehraju to a spíše radši spořím.
Víš co to je ne?

L » „Jo jo jo, vím."

E » „Je tu ale pár věcí co bys měla vědět a nevím jestli je to zrovna ten důvod proč od tohohle vztahu se mnou je lepší odstoupit."

L » „Neboj, ráda to budu vědět ale srovnám si tě do latě, když bude potřeba, teď povídej."

Podívala se na mě, tlapy si na linku opřela úplně a opřela se o ně celým tělem. Nahlédla mi do očí a nasadila takový přesvědčivý výraz, který vás prostě nutí to říci a vypadá, že jí to dost zajímá. Ale usmívá se, což je zatím dobře.

E » „Víš...jsem strašný sobec, někdy musím mít to co mají jiní. Ale pak zjistím že je úplně na nic. Hodně času strávím na hraní her a různých věci, taky mám rád veterány ale to odbočuji. Hodně jsem v minulosti a i někdy teď, lhal. Jsem strašný bordelář, takže je mi jasné, že mě nejspíš brzo zabiješ. Taky si všechno rád vyčítám a vždycky ve všem víc dávám než beru a proto pak Věčinnou nemám nic. Jsem sprostý jak dlaždič a mám smysl pro všechny typy humoru.
To poslední je snad nejhorší, nedokážu moc vycházet s lidmi ve společnosti a nechodím pořádně ani do areálu nebo místnostmi s více lidmi bez jiného koho znám, cítím se pak strašně strašně. No a zase mezi lidmi, musím být středem pozornosti, je to prostě děs a sám někdy nevím co to dělám."

L » „Joo, s tím bych dokázala žít, ale předpokládám že si tě asi hodněkrát srovnám. Víš co ale hodně cením a líbí se mi na tobě ze všeho nejvíc?

Jen jsem pokrčil rameny, nasadil nechápavý výraz a poslouchal dál.

L » „Ta upřímnost. Dokážeš říci holce která se i líbí svůj největší problém se kterým může počítat, což zase moc z nás nedokáže a předpokládám že u vás taky ne. Hele, v tomhle případě se tě zeptám na jedno, odpovídej jen ano a ne jo..."

E » „Dobře (pousmátí)"

L » „Líbím se ti? Já vím, je to pitomá otázka ale co. Chtěl bys se mnou žít a vydržel bys to i přes to že jsem někdy dost ujetá?"

E » „Jak na tohle můžu říci ne?! Vlastně jsem se lekl že mě odmítneš ty!

L » „Ne, rozhodně tě po tom všem co vím, neodmítnu!"

Když to dořekla, tak jsem se dost začervenal a podíval na zem. Potom jsem obrátil pohled na Lauru. Laura mě mezitím objala svým krásným bílým křídlem a přitáhla si mě k sobě. Chytl jsem jí pravou rukou za záda, levou jsem jí chytl za tlapu, ona se semnou jednou otočila. Pak se ale svěsila zády k zemi, měl jsem co dělat abych jí udržel tou pravou. Jenže v tu chvíli jsem na nějakou váhu zapomněl, zahleděl jsem se jí do očí a v pomalu jí políbil. Ona mi hned polibky opětovně a radostně vracela. Bylo to všechno super...teda až do té trapné chvíle. Já měl zavřené oči a užíval si líbání, Laura to samé, akorát chtěla vyzdvihnout pěst vzhůru a naznačit že už má konečně vyhráno. Místo toho mě majzla do pravého ramene takovou silou, že jsem upustil Lauru na zem a letěl hned za ní po hubě dolů, jelikož mi k tomu ještě podkosila nohy ocasem a vzhledem k tomu že jsem byl pořád zapřený a držel jí ještě za záda. Jsem spadl přímo na ní.

[}{Pokračování příště}{]